Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ekonomická diplomacie. Co to k čertu je?

| 18. 1. 2016 | Vstoupit do diskuze

Bez exportu by naší malé otevřené ekonomice bylo zle. Račte ho podpořit ze svých daní. A hádejte, co si za ně ještě koupíte.

Ekonomická diplomacie. Co to k čertu je?

Se slovním spojením ekonomická diplomacie nepřišel až Miloš Zeman jako prezident, dávno před ním s ním operovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tento pojem by měl nejspíš ze všeho znamenat úspornou, efektivní diplomacii, která na jednotku nákladů dosahuje co nejvyšších efektů – anebo naopak dosahuje požadovaných výsledků s nejnižšími náklady. Pokud by toto mělo být cílem a smyslem existence „ekonomické diplomacie“, pak by ji ovšem mělo mít na starost Ministerstvo zahraničních věcí. Jenže od samého počátku prosazování této koncepce byla předmětem zájmu právě Ministerstva průmyslu a obchodu. Co ale má toto ministerstvo společné s efektivní diplomacií? Nu nic, ovšem. 

Jestliže ale o efektivní diplomacii nejde, musí její zastánci pod tímto pojmem mít na mysli něco jiného.

Ve jménu veřejného blaha

Zastánci a propagátoři ekonomické diplomacie vycházejí z toho, že česká ekonomika je malá a otevřená ekonomika – a jako taková je závislá na zahraničním obchodu. Je-li na něm závislá, pak je jejími výsledky dotčen každý a všichni. Jde tedy o jev, kterému se v ekonomii říká veřejný statek: všichni z něho získávají prospěch, a tak na něj také daněmi musí přispívat (jako na policii, soudy nebo veřejné osvětlení).

Vybrané daně jsou pak v případě ekonomické diplomacie prostřednictvím zmíněného ministerstva přerozděleny exportérům. Daňoví poplatníci takovému exportérovi přispívají například na jeho náklady na účast na zahraničním veletrhu nebo výstavě nebo na to, že mu stát prostřednictvím ministerské organizace CzechTrade obstarává informace o možném vývozním teritoriu, o nových partnerech a zprostředkovává obchodní nabídky, export financuje (státní Českou exportní bankou) a pojišťuje (státní pojišťovnou Exportní garanční a pojišťovací společnost) – vše za dotovaných, protože daněmi hrazených cen.

A pak přichází na řadu ona konkrétní ekonomická diplomacie: každý velvyslanec a diplomaté vůbec by jí měli věnovat nemalou část své pracovní aktivity věnovat, konkrétní podporovat exportující firmy. A nakonec také exportéři sedí v prezidentském letadle, směřujícím do oblastí, kam by jinak jen těžko dostávali – k těm místním veličinám totiž, které rozhodují o tom, kdo s kým a jaký byznys tam povede. Je ovšem ziskově daleko zajímavější exportovat a prodávat právě tam, kde se dají – s doprovodem prezidenta – získat zvláštní výhody na úkor konkurence. Proto je prezidentské letadlo vždycky plné, když se letí do zemí, kde se byznys dělá v šeru a po setmění, ba i za tmy. Do Francie, Švédska nebo Kanady exportéři s prezidentem nelétají. V těchto zemích, kde funguje standardní konkurence, se dá totiž „ekonomická diplomacie“ dělat jen velmi obtížně nebo vůbec. A kromě toho tam našeho pana prezidenta nikdo nezve.

Bez konkurence

Fakt je, že exportér produkuje jisté zboží nebo služby, zaměstnává, platí daně i zdravotní a sociální pojištění. Ale to samé – všichni přece vědí – dělá každý podnikatel ba živnostník třeba jen s malou instalatérskou firmou. Jediný rozdíl je v tom, že neprodávají zboží nebo služby do zahraničí, ale jen v okolí nebo sousedním okrese. Nezabývají se zahraničním obchodem. Ale musí prodávat své výrobky nebo služby stejně jako ten, kdo produkuje pro zahraničí. Ti i oni to dělají ve vlastním zájmu a my ostatní o nich víme málo nebo nic. Stejně tak – pokud nejsme kupující – se oni nezajímají o nás.

Když exportéři nebudou vyrábět a prodávat do zahraničí, budou prodávat někam jinam nebo také začnou dělat něco úplně jiného. To je celá zápletka. Tam jinde by zvýšili konkurenci, nabídli nový produkt nebo jinou kvalitu nebo službu a zboží – a tím by zvýšili celkovou ekonomickou výkonnost neboli efektivnost. Jenomže pod záminkou všeobecné prospěšnosti zahraničního obchodu pro všechny a každého se jim daří přicházet k veřejným penězům, které jim snižují náklady – a tedy zvyšují zisky. Ty ovšem zůstávají v jejich kapsách. Daňovým poplatníkům je na oplátku dovoleno podílet se na snižování jejich výdajů.

Vzorná reprezentace

Prezident může propagovat zboží a služby ze své země, aniž by shazoval ostatní. Nedávno to předvedl Andrej Kiska. Na své diplomatické cestě po Spojených státech několik dnů vyzdvihoval slovenské technologické firmy a ani jednou se nesnížil k „bonmotu“, že Rakušáci a Maďaři neumí programovat.

Zatímco...

Co se platí za výlet s prezidentem?

Takže shrnuto není celá „ekonomická diplomacie“ nic jiného než veřejný humbuk ve prospěch celkově miliardářské exportérské lobby, která zase dává důvod pro existenci – také placenou z veřejných peněz – úředníkům Ministerstva průmyslu a obchodu. Komunistické ministerstvo pro zahraniční obchod bylo jako jedno z mála podobných institucí po pádu totality zrušeno, ale vyhozeni oknem vrátili se úředníci pro zahraniční obchod dveřmi: a to doslova, na stejnou adresu do Petschkova paláce.

S blížícími se prezidentskými volbami bude letadlo k zahraničním návštěvám do zemí, kde je pro úspěšný byznys nezbytné znát přístupové heslo, tak plné, že prezidentský mluvčí bude sedět na nouzovém sedátku vzadu u WC. Ale i na palubě tohoto letadla platí „něco za něco“. „Já vám, hoši,“ osloví je prezident, „otevřu dveře k autokratům, despotům nebo i diktátorům, ale vy zase…“ zakončí třemi tečkami. Těmhle hochům není potřeba napovídat. 

Zdrojů na prezidentskou kampaň bude – stejně jako na tu minulou – dostatek.

Daňoví poplatníci, kteří celou slavnou „ekonomickou diplomacii“ financují, tak jako bonus ještě získají prezidenta, který by bez ní ani nebyl zvolen.  


Úvodní fotografie hlavního ekonomického diplomata v čele delegace do Čínské lidové republiky: David Neff / MAFRA / Profimedia

 

Václav  Rambousek

Václav Rambousek

Po absolvování Vysoké školy ekonomické a několika zaměstnáních pracoval od roku 1993 jako ekonomický analytik v Kanceláři prezidenta republiky. Nechuť Václava Havla k ekonomii se mu odstranit nepodařilo. Dál pracoval na Velvyslanectví...

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Nepřehlédněte

Bojkotovat Ameriku?

Bojkotovat Ameriku?

Teď už je jasné, že výsledek prezidentských voleb v USA je katastrofa. Lhostejnost prezidenta Trumpa vůči riziku klimatických...

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK