Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jaký byl rok 2015? Bičování mrtvého koně

Tématem uplynulého roku může být Řecko, Čína, migrace i kvantitativní uvolňování.

Jak budou jednou dějiny vzpomínat na rok 2015? Nabízí se myšlenka, že půjde o rok, kdy začala masová migrace do Evropy. Ale rok 2015 nabízí více možností.

Z hlediska finančního byl tento rok zlomem, kdy Evropská centrální banka rezignovala na dřívější zásady a předsevzetí a začala s programem kvantitativního uvolňování. Pokud se vám tento termín doposud vyhýbal: jde o nákup státních dluhopisů evropských zemí – krachujících i těch doposud zdánlivě stabilních, za eura – která byla nově vytvořena z čistého vzduchu.

Fungovalo to? Jak se to vezme. Objem likvidních peněz v eurozóně vzrostl meziročně o 12,2 procenta, podle posledních dostupných říjnových čísel. O rok dřív objem peněz rostl „jen“ o 7,6 procenta. Kvantitativní uvolňování má tedy nesporný inflační účinek.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autor knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nejčerstvější Kohout nyní i jako audio knížka

Pro naše čtenáře navíc se speciální slevou!

Do internetového knihkupectví se dostanete klikem na obrázek – napřed si z něj ale opište slevový kód, bude se vám hodit.

Trnitá cesta k dominanci

Poněkud slabší to bylo s růstem objemu úvěrů, který byl hlavním cílem této inovativní měnové politiky. Objem úvěrů v eurozóně vzrostl o pouhopouhých 0,9 procenta. Ani geniální měnová politika nedokáže přičarovat nové klienty, kteří by si začali s chutí půjčovat a nastartovali tak další vlnu evropského hospodářského růstu. Předlužený kontinent už nese na bedrech dluhů dost, ať už státních, hypotečních, spotřebních, nebo investičních. Jakákoli měnová politika musí tudíž skončit jako bičování mrtvého koně: ať děláte cokoli, z místa se nehne.

Hovoříme-li o předlužených ekonomikách, na rok 2015 se bude možná vzpomínat jako na rok, kdy čínský hospodářský zázrak ukázal trhliny. Možná, neboť krach Číny někteří ekonomové marně očekávali už někdy kolem roku 2001. Doposud se vždycky stalo, že když čínské ekonomice docházel dech a peníze, přispěchala vláda nebo centrální banka a vytáhly jako králíka z klobouku několik tisíc miliard dolarů na záchranu. Vzhledem k silné exportní pozici se Čína doposud úspěšně vyhýbala osudu Řecka. Vyslovený „krach“ Číny pravděpodobně nepřijde nikdy, ale v roce 2015 se ukázalo, že cesta této velké země ke světové dominanci je trnitější, než se myslelo.

Smutný předvoj

Pokud jde o Řecko, v knize Ďáblův slovník ekonomie a financí jsem označil Řecko za „starobylý národ, který kdysi tvořil předvoj evropské civilizace; v jistém smyslu tomu tak stále je“. Řecko je předvojem krachu evropského sociálního státu. Málokdo si uvědomuje, že za krachem Řecka stojí především evropský socialismus. Socialismus na národní úrovni se projevuje populistickou ochotou vyjít vstříc zájmovým skupinám. V Řecku byli důchodci nejsilnější zájmovou skupinou. Ačkoli o nutnosti penzijní reformy v této zemi se diskutovalo již od roku 1990, nikdo neměl odvahu se do ní pustit. Stalo se, že penze dosáhly gigantické hodnoty 15 procent HDP ročně. Kdyby Řecko bývalo omezilo penzijní výdaje na českou úroveň (kolem osmi procent HDP), mohlo každoročně hospodařit s přebytkem a poučovat Němce o šetrnosti. Leč na řecké politické scéně soutěžili populisté na levici s populisty na pravici. Výsledek je zřejmý.

Další oči

A jak viděly rok 2015 další osobnosti? Co je potěšilo, co zamrzelo? Čtěte, jak to vidí Lukáš Kovanda, Aleš Michl, Jan Keller a další.

Očima expertů: Čím potěšil a čím zklamal rok 2015

Mimochodem, tato čísla dávají překvapivě dobré vysvědčení prakticky všem českým vládám, které jsme zatím měli. Žádná z nich, ani ta nejhorší (rozhodněte se sami, která to byla), nesklouzla do močálu bezhlavého rozdávání peněz svým voličům. Jistě, česká politika nebudí nadšení. Ale ve srovnání s „vyspělou západní Evropou“ na tom rozhodně nejsme nejhůř.

Absence penzijní reformy nebyla jedinou příčinou řecké krize. Při vstupu do Evropského hospodářského společenství si země vymohla velkorysé dotace. Věřilo se, že „evropské peníze“ jsou skvělá věc a čím více, tím lépe. Nicméně se ukázalo, že dotace vedou ke zvýšení nákladů, které vede ke ztrátě konkurenceschopnosti. Ta má za následek zaostávání, tudíž potřebu dalších dotací. Výsledkem prokletého začarovaného kruhu je ekonomika založená na těžbě a výrobě s nízkou přidanou hodnotou: hlavními řeckými exportními komoditami jsou kovy, potraviny, chemikálie a paliva. Tak skončí každé hospodářství, které se nechá otrávit jedem zvaným dotace.

„Demoverze“ migrační vlny

Co může přinést rok 2016? Možná se do dějin zapíše jako rok, kdy začala masová imigrace do Evropy. Co jsme viděli v roce 2015, totiž ještě nic nebylo. Hovoří se o milionu, nebo dokonce 1,5 milionu imigrantů v Německu. Oficiální statistiky uvádějí číslo 425 tisíc, z toho asi 130 tisíc z Albánie a bývalé Jugoslávie. (Kam zmizela ta pověstná německá přesnost?)

Ale to byla jen ukázka, ochutnávka, demoverze. To pravé teprve přijde.

Samotná Afrika má miliardu obyvatel, Blízký východ přes 200 milionů, Afghánistán přes 30 milionů, Pákistán 182 milionů, Bangladéš 157 milionů… Ve světě žije znepokojivě velký počet lidí, kteří sní o lepším životě v Evropě. I kdybychom neuvažovali bezpečnostní rizika a problém střetu kultur, už jen z hlediska čistě aritmetického vzniká otázka, jak si Evropa s imigrací poradí. Odpověď Merkelové „my to dokážeme“ je bohužel mělká jak louže po přeháňce.


Psáno pro Lidové noviny

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 35 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 5. 1. 2016 12:32

Problém je i ve spravedlnosti a rovnosti.

Každý běžný smrtelník (jednotlivec, firma) napřed peníze musí vydělat a až pak je někomu může půjčit.
Jen určitá privilegovaná skupina (člen bankovního kartelu vedeného CB) smí peníze napřed půjčit a pak čekat, jestli mu budou vráceny (a když ne, tak mu je CB natiskne).

+18
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 5. 1. 2016 12:13

Konečně si někdo toho připravovaného referenda všiml. Bravo Pozner :-)
Osobně doufám, že tu šílenost Švýcaři v referendu odmítnou stejně jako navýšení množství zlata v trezorech centrální banky.

Celé to referendum je totiž úplně zbytečné a hloupé. Banky totiž už dnes půjčují pouze peníze, které jim někdo někdo následně svěří formou vkladu. Otázkou je zde pouze pořadí. Nejprve vzniknou v bance peníze, pak (resp. současně) si je někdo půjčí a následně (resp. současně) jsou tyto peníze "svěřeny" bance jako bankovní vklad. Proč bazírovat na tom, aby to pořadí bylo opačné? A je to vůbec možné? Aby peníze vznikaly mimo banky a teprve s vkladem se do té banky dostaly? Vždyť je to nesmysl. Přece lepší je, když moje peníze, které svěřím bance budou v té bance "ležet" na mém účtu a né že je banka bez mého vědomí a na mé riziko půjčí nějakému Alonovi.

A to nepíšu o tom, že ten svůj nápad chtějí Švýcaři doplnit ještě zavedením 100% povinných "minimálních" rezerv. Co pak budou ty banky půjčovat, když 100% vkladů bude ve formě rezerv ležet v centrální bance, mi není opravdu jasné. :-)

-16
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK