Nedokončený úkol odcházejícího šéfa České spořitelny

| 2. 1. 2016

Druhým dílem pokračuje rozhovor s Pavlem Kysilkou, mužem, který pět let stál v čele největší české banky. Ale který také třeba velel dělení česko-slovenské měny – proto přijde v pokračování mimo jiné řeč i na to, co by znamenalo, kdyby se jedna ze zemí eurozóny rozhodla vzdát se eura.

Nedokončený úkol odcházejícího šéfa České spořitelny

V prvním díle našeho rozhovoru byl Pavel Kysilka ještě šéfem České spořitelny. V době, kdy vychází tento rozhovor, jím už není. Víc než o bilancování let v čele bankovního mastodonta šlo v našem povídání o výhledy do budoucna, o zábavných bankách v mobilu… Česká spořitelna prý je na digitální éru připravena. Minimálně stejně jako ostatní banky, rozdíl mezi těmi novými a starými je prý minimální. Jestli dokonce není jenom vymyšlený šikovnými marketéry.

První díl rozhovoru: Přežijí bankovní kolosy vstup do digitální éry?


Pavel Kysilka

Pavel Kysilka

Narodil se v roce 1958. Vystudoval fakultu ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze. Během let 1986–1990 pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV a podílel se na řadě publikací zaměřených na transformaci naší ekonomiky. V roce 1990 se stal proděkanem pro vědu na národohospodářské fakultě VŠE. Zároveň působil jako hlavní ekonomický poradce ministra pro ekonomickou politiku. Vedl projekty podpory malých a středních firem a založení Českomoravské záruční a rozvojové banky.

V roce 1992 byl jmenován členem bankovní rady Státní banky československé. Připravoval měnovou odluku Česka a Slovenska a řídil zavádění české koruny. Působil také jako expert Mezinárodního měnového fondu a podílel se na zavedení národních měn v řadě východoevropských zemí. V roce 1993 se stal viceguvernérem ČNB, v roce 1998 jejím výkonným guvernérem. Před příchodem do České spořitelny působil v Erste Bank Sparkassen v Praze jako výkonný ředitel pro oblast IT, organizace, lidských zdrojů a služeb. V roce 2000 začal pracovat pro Českou spořitelnu jako hlavní ekonom a člen širšího vedení banky. Od ledna 2011 vykonává funkci předsedy představenstva.

Jak moc se v Česku v posledních letech s příchodem nových bank na trh změnil boj o klienty?

Když se na to člověk podívá objektivně, tak se jim povedly dvě věci – marketingová komunikace a bezpoplatková politika. Na tom si vytvořily svůj brand. Do určité míry urychlily trend, že banka bude muset nabízet základní služby – jako internetové bankovnictví, výběry z bankomatů, běžný účet a poradenství – zdarma. Na druhou stranu nepřišly s žádnou věcí, u které by mě štvalo, že ji nemáme. Řadu inovací naopak přinesly velké banky. Opravdu jsem čekal, že noví hráči budou v oblasti inovací mnohem aktivnější. To mě zklamalo. Dobrý nápad, klidně i u konkurence, totiž vždycky pomůže celému oboru.

Bankám po celém světě se obecně vyčítá, že jsou zkostnatělé a že inovace na finanční trh přicházejí zvenčí…

Ano, inovace teď přicházejí hlavně od finančnětechnologických firem. Těch je dneska hrozně moc – třeba ve Spojených státech víc než bank. V tomhle oboru mají šanci malé start-upy i velké projekty. Z pracovního trhu a z univerzit si stahují nejlepší mozky. A především, točí se tam obrovské peníze. Pro banky je to jasný signál, že si nesmějí nechat ujet čelo pelotonu. Musí být odvážnější než dnes.

Kde se na finančním trhu technologické inovace nejvíc vyplatí?

Všechno musíte soustředit do jedné věci, kterou je mobil. Mobilní expert by měl mít v bance druhý nejvyšší plat. Na jeho práci totiž bude záviset budoucí úspěch či neúspěch instituce. Musíte neustále přicházet s novými nápady a všechno dělat zábavnou formou. I s tím nudným bankovnictvím, které je jen o trochu lepší než zubař, a ten je pouze o kousíček výš než pohřební a pojišťovací společnosti, můžete lidi bavit.

Ušetřete s Peníze.cz

Přemýšlíte, kde bude vašim penězům dobře? Porovnáme pro vás bankovní produkty a poradíme s výběrem.

Zmiňoval jste, že malé banky na našem trhu zavedly bezplatné výběry z bankomatů, a to i z bankomatů ostatních bank. Stále se spekuluje o tom, jestli je tahle strategie dlouhodobě udržitelná. Šéf Komerční banky Albert Le Dirac’h dokonce pohrozil, že v krajním případě omezí cizím klientům přístup k bankomatům

Ať si ostatní banky dělají s bankomaty, co chtějí. Z mého pohledu jsou určitě výběry z bankomatů zdarma dlouhodobě udržitelné. Googlu nebo YouTube taky neplatíte, protože si peníze vydělávají jinde než na vztahové platformě. A u bank to bude stejné, základní věci nabídnou zadarmo a peníze si budou brát na spotřebitelské půjčce, hypotéce, pojištění, poplatku za investice a tak dál. Pořád navíc platí, že většina populace není dobře finančně zajištěna na budoucnost. Každý průměrný člověk by od banky mohl mít osm až deset produktů, dnes má v průměru tři. Na bankovním trhu je tedy stále obrovský prostor.

V poslední době tu vzniká spousta peer-to-peer projektů, které v toku peněz vynechávají banky. Lidé si mezi sebou můžou poskytovat úvěry, měnit valuty nebo finančně podporovat nově vznikající projekty. Jak moc to klasické banky ohrožuje?

Uživatelsky je to hrozně jednoduché. Stáhnete si aplikaci, podíváte se, kdo si tam žádá o půjčku a za jakých podmínek, případně napíšete svoji žádost a důvod, na co chcete peníze využít. Je paradoxní, že společnosti jako Facebook a Google o vás mají víc relevantních informací než vaše banka. Mají tisíce vašich charakteristik, které dokážou korelovat s vaší kupní sílou, disciplínou, etikou, a tím pádem si vytváří alternativní úvěrový rating. Nemusí nahlížet do žádných registrů ani vědět, kolik máte peněz na účtu. Spoustu bankéřů z toho má noční můru, ale zbytečně.

Proč?

Banky jsou dost silné na to, aby si tyhle věci přisvojily tak, aby fungovaly pod jejich střechou. Musí mít ale pro svoje klienty daleko širší nabídku. Lidi nesmí jejich webovky a aplikace využívat jenom kvůli internetovému bankovnictví. Nevidím důvod, proč by nemohly nabízet desítky atraktivních aplikací od pomoci charitě po spolufinancování crowdfundingových projektů.

Jak dnes z vašeho pohledu funguje vztah velkých bankovních matek a jejich českých dcer? Často se můžeme setkat s názorem, že jsou úspěšné české banky neustále vysávány ze zahraničí.

Matky našich bank jsou investoři, kteří kdysi vložili peníze do nemalého rizika. Poskytly kapitál, který je alfa a omega všeho podnikání. Aby měly chuť poskytovat kapitál i do budoucna, tak jim za to musíte něco dávat, musíte dělat zisk a vyplácet dividendu. Zároveň platí, že přiměřenou část zisku si můžete i musíte ponechávat. Je na vaší odpovědné úvaze a regulaci, kolik peněz si nechat na horší časy, případně na rychlý růst byznysu.

Jsou ale dividendy, které se vyplácejí zahraničním matkám, přiměřené?

Máme tu přísnou regulaci, která hlídá, jestli jsou banky dobře kapitálově vybavené. Jakmile by příliš preferovaly investory, tak by ČNB rychle zasáhla. Z tohoto pohledu nemám žádnou obavu. České bankovnictví je extrémně dobře kapitalizované. Má rozumnou dividendovou politiku a rentabilitu. Vklady a kapitál českých bank nám dneska může závidět celý svět.

Bavili jsme se o tom, co se vám v čele České spořitelny povedlo, čeho za tu dobu naopak nejvíc litujete? Co byste zpětně udělal jinak?

Do některých nepovedených projektů bych šel bez váhání znovu, i když skončily neúspěchem. To je třeba případ sKarty. Když stát přijde s něčím takovým, nemůžeme u toho chybět. Že si to pak politici rozmyslí a pošlou celý projekt k ledu, to už nijak neovlivníme. Kdyby se ale znovu objevil podobný projekt, tak do toho prostě jako největší banka musíme jít.

Když se teď ohlédnu zpět, tak bych se asi taky mnohem víc věnoval strategickému náboru lidí. Na to vám nestačí jenom personalistika a HR, musíte mít pro svůj byznys dlouhodobou vizi a podle toho si volit zaměstnance. Jestliže chcete mít dobré a loajální lidi, tak je musíte vybírat s tím, že budou úspěšní za rok, za pět i za deset a více let. Musíte hledat flexibilní lidi, kteří mají rádi technologie a nebojí se změn.

A mrzí mě také to, že i když jsem se hodně snažil, tak se mi nepodařilo dotáhnout do konce to, aby komunikace klientů s bankou byla zábavná a jednoduchá. V tomhle ohledu předávám nedokončený úkol svému nástupci.

Při rozdělování Československa jste působil jako viceguvernér Státní banky československé, ve které jste měl mimo jiné na starosti přípravu naší měnové odluky od Slovenska. Jak se z tohoto pohledu díváte na současnou pozici Řecka a její případné vystoupení z eurozóny?

Případný grexit by na ekonomickou sílu eurozóny při její dnešní velikosti neměl vůbec žádný vliv. Řecku by to asi významně pomohlo. Byl by to ale politický šok. V plné nahotě by se totiž ukázalo, že na designu eurozóny nebylo něco v pořádku a že do ní pár zemí zřejmě nepatří.

Takže po technické stránce by přechod Řecka na vlastní měnu nebyl problém?

Absolutně ne. Na to je know-how, které jsme v podstatě vyvíjeli v Československu při naší měnové odluce. Pak jsem to měl možnost zopakovat ještě asi pětkrát v různých zemích bývalého sovětského svazu. Tenhle postup je vyzkoušený a existuje řada scénářů, které se dají použít.

Také se mluvilo o tom, že by eurozónu mohlo opustit Německo, nejsilnější hráč. Mělo by pak ale takové uskupení nějaký smysl?

V důsledku máte jedno, jestli odstoupí nejslabší nebo nejsilnější. Tak jako tak by to znamenalo, že eurozóna v dnešní podobě nefunguje. Politici se budou určitě zuby nehty snažit, aby k žádné z těchto variant nedošlo.

A co náš vstup do eurozóny? Kdy nastane správná doba?

Oslabená koruna teď neuvěřitelně pomáhá českému exportu, čili celé české ekonomice. Pokud bychom měli euro, tak o tuhle výhodu přijdeme a hůř bychom se dostávali z případné krize. Bez problémů ale můžeme žít i v eurozóně. Jen je potřeba, abychom si nejdřív splnili řadu domácích úkolů.

Například?

V ekonomicky příznivých dobách se musíme naučit vytvářet rozpočtové přebytky, které se pak můžou využít při horších časech. Jestliže dneska rosteme mezi třemi a čtyřmi procenty a vláda není schopná vytvářet rozpočtové přebytky, tak je vidět, že na euro ještě nejsme mentálně ani politicky připraveni.

Je podle vás umělé oslabování koruny Českou národní bankou v pořádku?

Centrální banka má naprosto unikátní informace, aby tento krok dokázala vyhodnotit. Ze zpětného pohledu šlo jednoznačně o dobré rozhodnutí, které pomohlo českému exportu. Musíme si zkrátka uvědomit, že jak se u nás vede exportu, zejména tomu průmyslovému, tak se daří i celé zemi.

Nebojíte se toho, že by vycouvání z kurzového závazku mohlo přinést nepříjemné komplikace?

Nebojím. Dá se to udělat mnohem měkčeji a plynuleji, než tomu bylo v případě Švýcarska. ČNB má jinou pozici než Švýcarská národní banka a dostatek nástrojů, aby výstup z kurzového závazku elegantně zvládla.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (3 komentáře)

Jan Pozner | 2. 1. 2016 16:20

"Matky našich bank jsou investoři, kteří kdysi vložili peníze do nemalého rizika."
Tady nás někdo nepokrytě považuje za blbce s ho-si-pem. Největší banka, nezadlužená populace (minimum hypoték, kreditních karet, celkem málo spotřebitelských úvěrů), tudíž mnoho potenciálních dlužníků, a k tomu předchozí očištění a záruky na nekvalitní aktiva za 40 mld. To je vskutku riziko jako kráva!

Ten závěr je krásný. Oni ani ti génijové ze slovutné Akadémie Vjed, jistý Kysilka například, nikdy neopustili ryze socialistickou myšlenku centrálního řízení "nejlepšími mozky národa". No jistě, že ji neopustili, ti mozci mají být přece oni!
Paradoxně ti mozci nejsou schopni dohlédnout za první iteraci ("export roste"). Jako ty ovce z Farmy zvířat: "Export dobrý, béé béé, import zlý, béé béé".
Co tak import, co investice do technologií, co strukturální deformace ekonomiky? Jaký má smysl být "levný", žijeme proto, abysme se udřeli za nic? Je snad sám Kysilka v ČS "levný" a je to jeho cíl?! Co vlastně má podle něj vyjadřovat měnový kurz? Jaký je smysl exportu? Není to náhodou import? Není náhodou záměrná devalvace parazitní chování?
+15
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Igor Nemec | 2. 1. 2016 11:20

Zaujal mě ten poslední odstavec o dostatku nástrojů ČNB.
Až se díky této politice podaří vytvořit dostatečně velký rozdíl mezi skutečným kurzem koruny a tím, který se ČNB snaží udržet ("protože je lepší") a rázem se koruna stane vhodným cílem pro měnové spekulativní obchody (stejně jako v roce 1997, ovšem tentokrát se bude sázet na zpevnění měny), že to ustojíme lépe než švýcaři ???? :-D
Nikdo na celém světě není schopen dlouhodobě takto manipulovat se svou měnou a čím větší bude rozdíl mezi kurzy a čím později s tím skončíme, tím to bude tvrdší dopad :-(
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Kokeš | 2. 1. 2016 12:15
reakce na Igor Nemec | 2. 1. 2016 11:20

Tak apreciace reálnýho kurzu neprobíhá jen přes apreciaci nominálního kurzu.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!