Islámský stát: Ve jménu Alláha, pušky a kulatého razítka

Nahlíženo zvenčí, může Islámský stát (chcete-li Daeš) vypadat jako smečka krvežíznivých predátorů, parta psychopatů nebo banda tupých hrdlořezů, kteří vraždí „jinověrce“ a ničí kulturní dědictví. Jenže to je pouze jedna tvář odporného režimu, který se zabydlel v Sýrii a Iráku.

Islámský stát je také dobře organizovaná mocenská struktura s vlastní byrokracií a překvapivě propracovanou finanční infrastrukturou. Není to pouhá teroristická organizace, dá se skutečně považovat za stát.

Na rozdíl od teroristické skupiny není Daeš závislý na darech, příjmech z výkupného a výnosech z krádeží nebo pašeráctví. Jeho existence je založena především na kontrole území, na němž žije osm milionů lidí. Islámský stát má vlastní ekonomiku a vybírá daně.

V tomhle brutálním režimu jsou daně nazývány zakát, v řeči muslimů „povinná almužna“ – povinnost daná Alláhem ve prospěch společenství vyznavačů islámu.

Jak vydupat almužnu

„Almužna“ podle islámu je tvrdě vymáhána. Z výpovědí obyvatel, kteří z Islámského státu odešli, vyplývá, že pokud ji nezaplatíte, přijde na vás berní „úředník“ s přesvědčivým argumentem – s kalašnikovem na rameni.

Je to dryáčnická metoda, připomíná výběr výpalného. Jenže pozor, daňový poplatník dostává potvrzení s kulatým razítkem daňové instituce Islámského státu.

A to jsou daňové sazby platné na území Islámském státu (podle Ženevského centra pro bezpečnostní politiku):

• daň z příjmu: 10 % (pro úředníky placené iráckou vládou až 50 %)
• daň z obratu: 10 až 15 %
• daň z výběru hotovosti: 5 %
• daň z prodeje léků: 10 až 35 %

Zvláštní daň vybírá islamistický režim za ochranu náboženských menšin včetně křesťanů. V severním Iráku je navíc účtován silniční zakát.

Kromě daní získává režim klerika abú Bakra Bagdádího příjmy také z poplatků, cel a z pokut. Obyvatelé platí za dodávky elektřiny, vody i za odvoz odpadků a úklid veřejných prostranství. Trhovci musí zaplatit za prodejní licenci.

Islamisté dotují chléb, zato zrušili bezplatné školství a vybírají školné. Za dítě v základní škole se platí 22 až 43 dolarů měsíčně (odstupňováno podle ročníku), za vysokou školu kolem 65 dolarů.

Clům podléhá vše, co se do Islámského státu dováží. Vybírá se dvě stě až tisíc dolarů (podle zboží) za naložený kamion.

K příjmům Islámského státu patří také pokuty, například za nevhodné či hříšné oblečení nebo za kouření. Uprchlíci vypovídají, že často převyšují měsíční příjem a součástí trestu je mrskání.

Teror financovaný z daní

Experti na financování terorismu Jean-Charles Brisard a Damien Martinez ve studii Islamic State: The Economy-Based Terrorist Funding odhadují, že Islámský stát získal v roce 2014 z daní, poplatků a cel 360 milionů dolarů. To však bylo loni – letos navzdory bombardování Daeš moc upevnil a tento zdroj příjmů vzrostl víc než dvojnásobně. Brisard a Damien ho odhadují na 800 milionů dolarů. Jiné odhady míří výš – až k 900 milionům.

Z toho vyplývá, že příjem z daní a poplatků převyšuje výnos z prodeje ropy. Islámský stát denně vytěží v průměru 30 tisíc barelů. Černé zlato prodává do okolních států, a dokonce svým protivníkům – režimu Bašára Asada a Kurdům, kteří je většinou pašují do Turecka. Ročně z něj podle Brisarda a Martineze získají na 500 milionů dolarů.  

Tento odhad však platil v době, kdy se na burzách platilo za barel ropy téměř 70 dolarů. Tehdy džihádisté prodávali surovinu za 25 dolarů. Teď je však ropa na čtyřiceti dolarech.

Pokud ropu porovnáme s daněmi, mají podstatnou nevýhodu. Ropné vrty nebo kamiony s ropou se čas od času stanou terčem náletů. Výběrčí daní a celníky však až na výjimky bomby nezasahují.

A jaké jsou další zdroje příjmů Islámského státu? Doly na fosfát a síru, cementárny, prodej artefaktů z muzeí a nalezišť, sponzorské dary, výkupné, pronájem vládních budov, rekvírovaný majetek jinověrců… Loni se teroristé zmocnili více než 800 milionů dolarů z centrální banky v severoiráckém Mosulu. Privátní banky islamisté nedrancují, daní však výběr hotovosti.

Banky na území Islámského státu přitom udržují kontakty s bankami v Iráku a v Sýrii. Přes ně mají (byť omezený) přístup do mezinárodního finančního systému.

Recenzujeme

Jsou knihy, ve kterých najdete jen tmu, zimu, halucinace z podvýživy a smrt. Patří k nim i The Rise of Islamic State (Vzestup Islámského státu), v níž cenami ověnčený reportér Independentu Patrick Cockburn provází čtenáře Irákem a Sýrií zlomového roku 2014.

• Jak se mohl stát Islámský stát

Nejbohatší z teroristů

Jako stát (chcete-li pseudostát) Daeš bohatý není. Pokud ale na něj pohlížíme jako na teroristickou organizaci, bohatý je. V žebříčku nejbohatších teroristických skupin izraelské mutace časopisu Forbes je bezkonkurenčně na prvním místě s ročním obratem dvě miliardy dolarů.

Na rozdíl od al-Kájdy (v žebříčku šestá se 150 miliony dolarů) není Islámský stát závislý na sponzorech. Proto na něj bankovní dohled a sankce nejsou příliš účinné.

„Islámský stát má vnitřní zdroje, proto ho nemůžete zahnat do kouta jako al-Kájdu, kterou jsme odřízli od vnějších zdrojů financí,“ řekl Daniel Glaser z protiteroristického oddělení amerického ministerstva financí deníku New York Times.

Bagdádímu a jeho kumpánům v počátcích vydatně pomohli bankéři z Kuvajtu. Pro sunnitské džihádisty shromažďovali peníze od sponzorů  jak v Kuvajtu, tak v dalších státech z oblasti Perského zálivu – zejména v Saúdské Arábii a Kataru.

Teď Islámský stát funguje jako státní struktura. Má pravidelné příjmy, které mu dovolují platit zaměstnance a vojáky.

Jeho vláda vydává jednu regulaci za druhou. Zpočátku regulace upravovaly způsob života podle zásad wahhábismu, radikální sunnitské formy islámu, později začaly usměrňovat trh. Z dokumentů, které shromáždil výzkumník Aymenn al-Tamini z  think tanku Middle East Forum, je patrné, že islamisté neviditelné ruce trhu nevěří, regulují ceny potravin i nájmů.

Vstanou noví drábové

Američané a jejich spojenci vycházeli z předpokladu, že ekonomika Islámského státu není dlouhodobě udržitelná. Podle jejich analýz džihádisté víc ničí, než vytváří, jejich režim by tak mohly zachránit jen další úspěšné výboje. Proti Islámskému státu proto vedou pouze zadržovací vzdušnou válku a čekají, až se jeho režim zhroutí.

Poměřováno prohlášeními představitelů bombardujících států, byl poslední rok přehlídkou bojových úspěchů. Ruské vedení nedávno oznámilo, že jeho letectvo vybombardovalo podstatnou část ropných kapacit džihádistů. Pentagon se zase pochlubil, že americké bomby zabily ministra financí Islámského státu abú Saláha a jeho náměstka pro výběr daní, což podle armádního mluvčího „vyčerpává možnosti koordinovat finance teroristické organizace“.

Lze však věřit tomu, že se smrtí jednoho ministra a drába může padnout celý systém?

Vedení Islámského státu určitě není odkázáno na dva funkcionáře a nejsou v něm jen břídilové. Co víc, část sunnitských obyvatel oblasti režim podporuje. Také proto se zatím Daeš nehroutí. A kdo ví, kdy se hroutit začne.