Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Schengen, eurozóna. Co z nich zůstane?

| 1. 12. 2015

Bez Schengenu nebude eura, varuje šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker a vyzývá k akci: Pozor, Schengen je v kómatu, musíme ho vzkřísit!

Schengen, eurozóna. Co z nich zůstane?

Co ale mají společného jednotná měna a oblast, v níž mohou obyvatelé překračovat hranice států bez kontrol? Na první pohled nic. Nejsou na sobě přímo závislé a mají rozdílné sestavy. V eurozóně je devatenáct států Evropské unie, v Schengenu z nich chybí Irsko a Kypr, zato tam jsou další unijní země, kde se eurem neplatí – Česko, Dánsko, Maďarsko, Polsko, Švédsko a k tomu neunijní Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.

Jak Schengen, tak euro jsou však projekty z optimistické maastrichtské éry devadesátých let minulého století, kdy Evropa v jednotě a nezvratně kráčela k zářným zítřkům. A je zjevné, že nezdar jednoho může oslabit vůli pokračovat v druhém.

Postrčíme kyvadlo

Od podpisu Římských smluv, které v roce 1957 porodily Evropské hospodářské společenství (pozdější Evropskou unii), Evropané desítky let postupovali jedním směrem. Odstraňovali bariéry, které stály v cestě pohybu lidí a obchodu mezi státy, vytvářeli a posilovali nadnárodní instituce.

Energie pohánějící evropské sjednocení však vyprchala. Evropa dospěla k bodu zvratu. V časech krizí (finanční a pak uprchlické) nabývaly na váze národní zájmy. Evropské kyvadlo se začalo pohybovat opačným směrem – od integrace k dezintegraci – a evropští vůdci hledají způsob, jak je přimět, aby pokračovalo směrem původním.

Angela Merkelová má v této věci jasno: Unie se dostatečně neintegrovala, a proto má potíže v situacích, kdy je vystavena velké zátěži. Recept německé kancléřky je prostý: Více integrace.

Jenže s kým? Některé státy „víc Evropy“ prostě nechtějí, anebo nejsou schopny plnit závazky s tím spojené. V zákulisí se proto chystají alternativy.

Nizozemci tak nedávno vypustili pokusný balonek s „mini Schengenem“, zahrnujícím kromě „Oranjes“, také další členy Beneluxu – Belgii a Lucembursko. A do téhle party ještě zvou Němce a Francouze.

Nepřipomíná to trochu klub tvrdého eura bez jižních států? Anebo to je podobnost čistě náhodná?

Sedm fází projektu

Vývoj Schengenu a eura se s jistou dávkou nadsázky i cynismu dá popsat pomocí cyklu katastrofálního projektu, který Donald H. Sanders a Lawrence Welke (Computers and Management in a Changing Society) dělí do sedmi etap. Posuďte sami.

1. Nadšení

Provází začátek projektu – u eura se jižní státy rozplývají nad pevnou měnou a levnými úvěry, v oblasti Schengenu zase turisté, pendleři i přepravci nad komfortem při cestách přes hranice.

2. Vzrůstající zájem

Do projektů se zapojují další státy.  Jsou přijímány, byť některé z nich neplní vstupní kritéria, a později tolerovány, ač pravidla – eurozóny i Schengenu – porušují.

3. Ztráta iluzí

Objevují se problémy, před kterými sýčkové varovali už na počátku. Euro je příliš tvrdé pro jih eurozóny, vnější hranice Schengenu jsou děravé a uvnitř si volný pohyb dopřávají zločinci.

4. Katastrofa a panika

Po finanční krizi se země eurozóny propadají do dluhové krize. Dluhy jsou vyvolány jak deficitní rozpočtovou politikou a machinacemi s deficitem (Řecko), tak nízkými úroky, které podnítily realitní boom (Irsko).

Příval uprchlíků v létě a na podzim letošního roku donutí některé státy Schengenu obnovit na hranicích kontroly. Francie tímto způsobem reaguje na teroristické útoky v Paříži.

5. Hledání viníků

Ještě neskončilo. Z krize eura jsou obviňováni politici, regulátoři i bankéři. Za problémy Schengenu obviňuje jedna vláda druhou.

6. Potrestání nevinných a …

7. … povýšení těch, kteří se do projektu nezapojili

K posledním dvěma etapám státy eurozóny a Schengenu (zatím) nedospěly.

Přijdou další miliony

Je patrné, že Schengen i euro paradoxně začínají spojence rozdělovat.

Euro, které na přelomu století spojilo nejbohatší státy se státy chudšími, výkonné ekonomiky s ekonomikami nevýkonnými, mělo stírat ekonomické a sociální rozdíly. Jenže po finanční krizi je začalo prohlubovat.

Němci a obyvatelé dalších „severských“ států odmítají dotovat Řecko. Řekové zase obviňují Němce a jejich bohaté spojence, že euro slouží jen jejich zájmům.

Starší bratr měnového projektu – Schengen – je na tom ještě hůř. Od roku 1995 začal rušit hraniční kontroly. Šestnáct let poté se však začal otřásat pod první zátěžovou zkouškou. Itálii tehdy zaplavovali uprchlíci z Tuniska. Italský premiér Silvio Berlusconi si s nimi nelámal hlavu, rozdal jim dočasná víza, posadil je do vlaku a poslal Francouzům. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy pohrozil, že pokud se to bude opakovat, Francie ze Schengenu odejde.

Pět let poté se podobná kalvárie opakuje a v několikanásobně větším rozsahu. Tentokrát většina uprchlíků (zejména ze Sýrie) neomylně míří do Německa. Kancléřka Angela Merkelová přiznává, že Německo jejich příval nemůže zvládnout. Žádá, aby se státy dohodly na rozdělení uprchlíků, a varuje, že v opačném případě Schengen skončí.

Pozorovatelé přitom upozorňují, že letošní uprchlická vlna může být pouze předehrou tsunami, které může do Evropy donést až tři miliony uprchlíků. V takovém případě budou evropské státy spouštět hraniční závory bez ohledu na nějaké kvóty, protože převáží ochrana vlastní hranice (vlastních národních zájmů).

Jiný Schengen, jiný euroland

Nakonec zpátky k úvodní otázce: Změní se Evropa bez hranic a s eurem na Evropu s hranicemi a bez eura?

Takový zvrat nepředpokládám. Mám však za to, že jak schengenská oblast, tak zóna eura nezůstanou v současné (neudržitelné) podobě, ale v nějakých skromnějších verzích.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

Robert Antonio | 4. 12. 2015 18:53

Jestliže imigrační krize zapříčiní konec Schengenu a konec Schengenu povede ke konci eura, tak asi sjedu v Brně na Vídeňskou a tam v mešitě poděkuji Alláhovi, jak moudře vedl své ovečky :-)
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 1. 12. 2015 12:39

Dnes se zdá skoro nemožné (a před pár lety zcela nemožné), že by euru, Schengenu či dokonce EU reálně hrozil zánik.

Ale takových pokusů tu již bylo.... CCCP, Latinská měnová unie (její společnou měnu používám dodnes), atd...

Někdy byly vedeny "rozumněji", jindy méně rozumně, než současná EU, ale nic nebylo "na věčné časy". Nota bene, když žádná společná identita, žádný euroobčan, evidentně nevznikají. To i občané bolševického tyranského CCCP pociťovali větší sounáležitost, domluvili se spolu rusky, atd...

Předpovídat budoucnost na 3 roky je velmi složité, na 10 či 20 let prakticky nemožné.
Můžeme si samozřejmě klást konkrétní otázky. Můžeme identifikovat konkrétní trendy či problémy. A u nich se ptát, zda jejich význam bude eskalovat, zda se problémy budou vršit, nebo zde je naopak pravděpodobné, že se je podaří vyřešit. Například:
- Co bude s demografickým vývojem?
- Kdo bude splácet státní (a jiné) dluhy?
- Kdo bude živit penzisty?
- Bude socializace EU pokračovat a jak dlouho bude tento trend ekonomicky udržitelný?
- Bude uprchlická vlna pokračovat? Růst či slábnout? Jak se s ní státy EU vyrovnají? Nebude mít každý jiný přístup i úspěšnost? Neprohloubí to příkopy mezi nimi?
- Jak dopadne proxy konflikt Ruska-Asada-Iránu-Turecka-USA- Francie-Saudů-Izraelena území bývalé Syrie a Iráku? Rozšíří a rozroste se do něčeho ničivějšího a globálnějšího?
- Jaký bude vývoj v Číně? Přijdou ekonomické problémy? Přežije je režim (ani on zcela jistě není "na věčné časy")? Jak se problémy Číny promítnou do zbytku světa? A jak zbytek světa ovlivní případná změna jejich režimu?
- atd...
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Coriolanus | 1. 12. 2015 09:55

Z pohledu historického se o integraci zasloužil nejvíce Napoleon a hned po něm Hitler se Stalinem. Myšlenka ještě větší integrace ve mně zanechává pocit nezměrné hrůzy z každého, kdo ji navrhuje, neb tomu dotyčnému oslíkovi musí být jasné, že pojivem bude krev.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 1. 12. 2015 04:20

Nemáme, bohužel, tu výhodu a možnost podívat se na dnešní realitu pohledem 2, 5, 10 let z budoucnosti. Pokud by tomu tak bylo, viděli bychom zcela zřetelně zákonité příčiny i důsledky toho co se stane a co dnes vypadá jen jako mlhavé symptomy z několika teoretických altrenativ. A budeme se divit, že jsme ty samozřejmé souvislosti neviděli.

Současná politická reprezentace na EU i národní úrovni je zvláštní uskupení dezorientovaných pseudoelit, které koexistence národní i eurounijní politiky dává jen větší manévrovací prostor pro zbavení se odpovědnosti a pohodlnému vládnutí či spíše nevládnutí. Přestože by se zdálo, že uprchlická krize by nemusela být zdrojem různých postojů zemí EU (na rozdíl od ekonomických pnutí), už i tato krize naznačuje nedohodu na řešeních, které vyplývají z rozdílné politické vůle té které země. Domnívám se, že je jen otázkou času, kdy silnější vazba volič-národní politik uvede nezvratně do pohybu rozdílnou vůli a preference národních voličů.
Všimněme si, že přes veškeré deklarace a náklady na provozování eurounijní politiky jsou národní politické reprezentace ve všech případech politicky silnější než jejich deriváty v křeslech evropského parlamentu. Již tento fakt ukazuje na instinktivní nedůvěru politiků v projekt EU.

A. Merkel správně říká, že pro lepší řízení EU je problémem málo integrace, ale to je již pozdě a zdá se, že přirozený dezintegrační proces byl spuštěn.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel JéglPavel Jégl
Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!