Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Britský rozvod s Bruselem. Jak to rozseknout?

David Cameron se v referendu zeptá Britů, zda chtějí zůstat v Evropské unii. Na výběr budou odpovědi „ano“, či „ne“. Na hlasovacím lístku by však mohla být třetí možnost: „Hodit do šejkru a promíchat.“

Hlavní požadavky britské vlády

Ochrana britského trhu i trhu dalších zemí, které nepoužívají euro, před regulacemi v oblasti financí, na kterých se dohodne eurozóna.

Posílit konkurenceschopnost, odbourat byrokratickou zátěž a dokončit reformy v oblasti jednotného trhu, zejména digitálních technologií.

Posílit roli národních parlamentů, zaručit Británii právo nepodílet se na „stále užší“ Evropské unii.

Změna unijní legislativy, která dá státům právo omezit přístup cizinců z EU k benefitům na trhu práce, například k přídavkům na děti a slevám na daních.

Britský premiér rozehrál vysokou hru. Předal Evropské unii požadavky na reformy (viz box vpravo) a výsledek předloží Britům, aby rozhodli o dalším členství v osmadvacítce.

Diplomatický a politický sitcom je tedy rozehrán, se znalostí toho nejlepšího, co v žánru vzniklo, jsme už na Finmagu odhadovali, jak by se scénář mohl dál vyvíjet.

Dnes zkusíme domyslet jednu z možných dějových linií. Ovšem o něco vážněji.

Výsledek britského referenda je nejistý. Připusťme, že Britové budou hlasovat proti tomu, aby v Unii setrvali. Co bude následovat? A jak bude vypadat britský rozvod?

Goodbye podle Lisabonu

Odchod z Evropské unie je popsaný v Lisabonské smlouvě. Vláda státu, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě a potom s Unií vyjedná rozvodovou dohodu.

Lisabon dává na dohodu dva roky. Pokud do té doby dohoda nebude, členství Britům automaticky zanikne.

Kdyby Britové (nejspíš) v červnu 2017 hlasovali proti pokračování v Unii, pak by někdy na podzim téhož roku jejich vláda mohla požádat o rozvod s Bruselem. Během roku 2019 by tak z Evropské unie mohla vystoupit. (Pokud by ovšem Británie referendum neopakovala jako Irové v případě Lisabonské smlouvy nebo Dánové u Maastrichtské smlouvy).

Partneři by se každopádně měli dohodnout na budoucích vztazích. To znamená, že přístup Britů na unijní trh a naopak přístup zbytku Unie na britský trh by měl být vyřešeny ještě před britským odchodem.

A jaké budou mít Britové možnosti?

1. Norský model

Británie by mohla získat přístup na volný trh Unie vstupem do Evropského sdružení volného obchodu (European Free Trade Agreement, EFTA), které kromě Norska sdružuje Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Jako stát EFTA by pak podepsala protokol o přístupu k Evropskému hospodářskému prostoru (European Economic Area, EEA).

Evropský hospodářský prostor, který vznikl dohodou mezi Evropskou unií a EFTA, rozšiřuje zónu volného obchodu za unijní hranice. Platí v něm ve stejné míře jako v Unii, čtyři základní svobody – volný pohyb zboží, lidí, služeb a kapitálu.

Britové by v tomto modelu dál byli podřízeni podstatné části unijních regulací. Přitom by neměli reálnou šanci je zarazit nebo ovlivnit, museli by přijmout to, na čem se Unie dohodne. Patřil by jim pouze poradní hlas. Jejich premiér přitom dnes po Unii požaduje, aby britský parlament (pokud to nedokáže britská vláda v unijní radě) měl právo legislativu z Bruselu zablokovat.

Co víc, členství v Evropském sdružení volného obchodu není zadarmo, byť by Brity vyšlo levněji než členství v Unii. Pro srovnání: Pětimilionové Norsko odvádí do Bruselu ročně 240 milionů eur jako příspěvek do fondů Evropského hospodářského prostoru, další miliony platí na sekretariát EFTA. Čistá bilance pětašedesátimilionové monarchie (rozdíl mezi příspěvky do společného rozpočtu a financemi, které z něj stát dostane zpět) je v posledních letech v minusu devět až čtrnáct miliard eur.

Pro Brity by však norský model nemusel být stravitelný. Formálně vzato, ostrovní mocnost by byla ve stejném postavení jako miniaturní Lichtenštejnské knížectví, rozkládající se na několika alpských svazích nad Rýnem.

Ostatně, nerovné postavení vůči Unii je trnem v oku také Norům. Obyvatelé bohatého a vyspělého státu reptají, že v evropské politice hrají druhořadou roli.

2. Švýcarský model

Je volnější, Britům by se patrně líbil víc. Dal by jim víc možností rozhodovat o tom, jakou unijní legislativu přijmout a jakou odmítnout.

Švýcarsko je členem Evropského sdružení volného obchodu, nepodílí se však na projektu Evropského hospodářského prostoru. S unijním trhem je provázáno dvoustrannými smlouvami. Není zastoupeno v unijních institucích a do Bruselu odvádí zanedbatelnou částku, několikanásobně nižší než Norsko. 

Británii by švýcarský model například umožnil omezit přístup pracovníků ze států Unie na svůj trh nebo k britskému sociálnímu systému. Unie by však v tomto případě oplácela stejnou mincí.

Ani Švýcaři ale nejsou s postavením vůči Unii kdovíjak spokojeni. Jsou hrdí na svou neutralitu, potažmo nezávislost a těžce nesou, že švýcarské předpisy často vycházejí z unijních norem. Švýcarské soudy navíc rozhodují podle judikatury Evropského soudního dvora.

Británie je ovšem jiná váhová kategorie. Pokud by z Evropské unie vystoupila, stala by se pro ni vývozním trhem číslo jedna a její hlas by v Bruselu byl slyšet.

Dnes do Británie míří pětina exportu zbývajících sedmadvaceti zemí unie. Spojené království má druhou nejvýkonnější ekonomiku v osmadvacítce, tvoří šestinu jejího hospodářského výkonu. Je to hospodářský, politický a vojenský kolos, který by sedmadvacítka nemohla válcovat jako současné státy EFTA.

(A ještě připomínám, že Britové by norský nebo švýcarský model určitě nekopírovali důsledně. Na rozdíl od nich by nevstoupili do schengenské oblasti volného pohybu lidí.)

3. Dohoda o volném obchodu

Dohoda o volném obchodu mezi Británií a Evropskou unií, kterou prosazuje protiunijní strana UKIP, by odbourala cla a další tarify mezi ostrovním královstvím a sedmadvacítkou. Státy by mezi sebou zrušily cla a kvóty, ale ponechaly by si vlastní celní předpisy vůči třetím zemím. Na hranicích by se tedy obnovila celní administrativa.

Dohoda by také sama o sobě nezajistila volný pohyb lidí. To by mohly pocítit dva miliony Britů pracujících v kontinentálních zemích Unie a zhruba stejný počet Evropanů ze sedmadvacítky, kteří jsou zaměstnáni nebo mají byznys v Británii.

Zóna volného obchodu mezi Británií a Evropskou unií by také vyloučila Brity z obdobných dohod, které uzavřela Unie s dalšími státy. Británie by musela své obchodní dohody vyjednávat zvlášť.

Konfekci, nebo na míru?

Pro jaký rozvod se Britové rozhodnou? Předpokládám, že za sebou neprásknou dveřmi a že si nevyberou dohodu o volném obchodu.

Ostrované (pokud v referendu členství v unii odmítnou) si nakonec zvolí těsnější partnerství s Unií. Může být podle norského nebo spíš švýcarského modelu. Anebo se namísto konfekce dohodnou na nějakém modelu ušitém na míru.

Pro těsný vztah s Evropskou unií budou mít Britové přinejmenším tři důvody: 

1. Minimalizovat rizika pro byznys, která brexit vyvolá.

2. Vzít v úvahu těsný výsledek hlasování (předpoklad), jinými slovy - respektovat hlas poražených.

3. Oslabit zaječí úmysly prounijních Skotů, jejichž srdce bijí za nezávislost na Londýnu. Čím víc by se Británie Unii vzdálila, tím by byl jejich odchod reálnější.

Lze proto předpokládat, že Britové i po brexitu jednou nohou v Evropské unii zůstanou.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Chybí 4. varianta | 16. 11. 2015 23:15

Pro mne nepochopitelně chybí varianta, že kromě UK se po jejich vzoru (toho se nejvíc vlezdobruselisté obávají) přidají další státy, počínaje Finskem, možná i Českem a dalšími, a celá EU se přetransformuje zpět před Maastricht v unii hospodářskou. Takže spolupráce států ano, ale živit stáda neschopných politiků a úředníků ne.

+1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK