Zlato z kouře a příjem pro každého. Jaký je v tom rozdíl?

Cimrmanologové v jednom ze svých seminářů líčí podivné chování švédského spisovatele Augusta Strindberga. Tento literát a učenec a okultista, ve své době obdobně nedoceněný jako Jára Cimrman, vyfukoval kouř z dýmky do umyvadla s vodou a zkoušel, jestli tímto způsobem může vzniknout zlato.

Více než sto let poté začnou vlády a místní zastupitelstva v některých evropských městech rozdávat lidem peníze a zkoušet, jestli tak nenajdou lepší sociálně-ekonomický model, než je ten stávající.

Nemají tyhle dva pokusy náhodou něco společné? Třeba to, že (cituji ze semináře v divadle Járy Cimrmana) „…někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé!“ Kdo ví…

V jednoduchosti je krása

Nepodmíněný (všeobecný, univerzální) základní příjem je téma, které se začíná prosazovat v agendě politických stran a vlád. Jeho myšlenka je prostá: Stát přestane vyplácet většinu nynějších dávek. Každý však od něj dostane stejné množství peněz – takové, které mu postačí na obživu a bydlení – nezávisle na výši majetku a na tom, jestli má další příjmy nebo zda je ochoten pracovat.

Koncept základního příjmu popsal už v šestnáctém století ve své Utopii Thomas More a dříve narozeným může připomínat leninskou vizi cesty do komunistického ráje: v první fázi dostávají budovatelé komunismu peníze podle zásluh, ve druhé už podle potřeb.

Jenže základní příjem pro všechny se líbí nejen komunistům, ale například i levicovým libertariánům, kteří zdůrazňují svobodu jednotlivce, jemuž v rozhodování nebrání nedostatek finančních zdrojů. Zkrátka – finanční svoboda pro všechny.

Tento druh svobody je teď zvažován především v Nizozemsku, Finsku a ve Švýcarsku.

Pokus mezi tulipány

Radnice v Utrechtu se za podpory vlády chystá od ledna základní příjem vyplácet třem stovkám obyvatel. Dalších několik měst se do projektu patrně zapojí později.

Utrechtský experiment bude omezen pouze na nezaměstnané, kteří budou dostávat základní příjem 900 eur (24 300 Kč), a to i tehdy, když si najdou práci nebo jiný příjem. Jejich chování budou experti utrechtské univerzity porovnávat s další skupinou lidí, jejíž členové dostanou sociální dávky podle platného sociálního systému.

Cílem je zjistit, jak se zachovají lidé, kteří dostávají určitý obnos (garantovaný na neurčitou dobu). Budou si shánět práci? Nebo tento systém vezmou jako právo na lenost?

… ve finských saunách

Finská vláda chystá obdobný projekt na rok 2017. Ve vládním prohlášení se tříčlenná koalice zavázala, že bude hledat způsoby, jak zjednodušit komplikovaný systém sociálních dávek.

Experiment se základním příjmem připravuje vládní agentura KELA, která vyplácí sociální dávky, Univerzita Tampere a nevládní think tank „Tänk“. Připraven bude v listopadu příštího roku. Do projektu mají být zařazení Finové z různých oblastí země s nízkými příjmy nebo nezaměstnaní. Měsíčně by měli dostávat 800 nezdanitelných eur (přes 21 600 Kč).

Koncept základního příjmu podporuje nejsilnější koaliční strana Finský střed, další dvě – populistická Strana Finů a konzervativní Národní koalice – se k němu dosud jednoznačně nevyjádřily.

… a do třetice referendum

Švýcaři budou o základním příjmu hlasovat příští rok v referendu. Vyjádří se k petičnímu návrhu, podle něhož by měl každý dospělý obyvatel země helvétského kříže dostávat měsíčně 2500 švýcarských franků (62 tisíc korun).

Petici za základní příjem podepsalo 126 tisíc lidí (k vyhlášení referenda je ve Švýcarsku nutné sehnat sto tisíc podpisů). „Švýcarsko je jedinou zemí v Evropě a možná na světě, kde lidé mají právo udělat něco reálného pomocí přímé demokracie,“ citovala stanice BBC Enno Schmidta, koordinátora petiční akce.

Lze nicméně téměř s jistotou odhadnout, že konzervativní, šetrní a zpravidla uvážliví Švýcaři dávky pro všechny neschválí. Jinak by na ně museli vynaložit částku odpovídající třetině HDP, což by se to neobešlo bez razantního zvýšení daní.

Jak zruinovat rozpočet

Přes chystané pilotní projekty a referendum je patrné, že základní příjem v Evropě není na spadnutí. Experimenty, pokud mají mít váhu, musí trvat spíš roky než měsíce a lidové hlasování ke stejnému tématu je ve Švýcarsku možné opakovat nejdřív po dvou letech. Co víc, vlády Evropské unie si musí dát pozor, aby štědré sociální systémy příliš nevylepšily a nepodnítily další přistěhovalecké vlny.

Lze však předpokládat, že tlak na zavedení základního příjmu nepomine. Tohle téma se bude vracet jako bumerang – je na něm leccos atraktivní. Kromě samotných peněz a finanční svobody také osvobození od byrokracie.

Tradiční systém sociálních podpor se neobejde bez dotazníků, potvrzení, projednávání, vyrozumění… a stigmatizování jejích příjemců. Pokud by ho nahradil systém základního příjmu, všechno by odpadlo. Zmizely by stohy papírů, elektronických souborů a možná i pluky úředníků.

Pokud bychom ale vycházeli z ideje Iniciativy evropských občanů za nepodmíněný základní příjem, podle níž má základní příjem zajistit životní úroveň, která bude „v souladu se sociálními, ekonomickými a kulturními standardy společnosti“, pak by státní rozpočet klekl na kolena. Na částku zmiňovanou ve Finsku jako základní příjem jednotlivce (800 eur) by nestačil celý český rozpočet.

Je nasnadě, že na důstojný základní příjem by bylo nutné výrazně zvýšit daně a zdanit (penalizovat) také práci. Potom by se ale pracovat vyplatilo ještě míň. A co teprve tlak na vyšší mzdy? Kdo by se zaručenou dávkou bral špatně placenou práci? Je přitom jasné, že vyšší mzdy v kombinaci s vyšší poptávkou vyvolanou penězi rozhozenými mezi celou populaci by razantně zvyšovaly ceny.

Dejte práci robotům

Zastánci nepodmíněného základního příjmu tvrdí, že jejich koncept nemá cenu odmítat, protože si ho beztak vynutí technický pokrok. Blíží se éra nazývaná průmysl 4.0 (čtvrtá průmyslová revoluce). Po chytrých telefonech vzniknou chytré továrny řízené kybernetickými systémy. Čím dál víc práce zastanou stroje, pracovní místa se stanou nedostatkovým zbožím. No a za téhle situace se přece společnost bez základního příjmu neobejde.

Jenže, nahlíženo ze země, která má za sebou tři průmyslové revoluce a šestiprocentní nezaměstnanost, to nezní věrohodně. Za každé průmyslové revoluce pracovní místa nejen ubývala a zanikala, ale také vznikala. Varování, že stroje nenávratně připraví lidi o práci, se opakují od konce osmnáctého století. Nepotvrdila se.

Jistě, mladoboleslavská Škodovka zaměstná na lince raději automat nebo robota, který je výkonnější a levnější než zaměstnanec. Tento stroj ale musí někdo vymyslet, zkonstruovat, vyrobit, naprogramovat, obsluhovat, udržovat, opravovat…

Předpokládám, že obdobné to bude s průmyslem 4.0. Jen se změní poptávka po profesích a zvýší se nároky na kvalifikaci.

Tudy ne, přátelé!

A nakonec zpátky ke slepým uličkám. Nepodmíněný základní příjem pokládám za jednu z nich. Je založen na principu „všem stejně“ a potlačuje soutěživost, jeden z klíčových předpokladů fungující ekonomiky a pokroku.

Proto doufám, že Evropa včas procitne, že jí bude stačit pár pilotních projektů, aby rozpoznala „slepou uličku lidského poznání“ a ohlásila světu: „Tudy ne, přátelé!“