Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zlato z kouře a příjem pro každého. Jaký je v tom rozdíl?

| 10. 11. 2015 | Vstoupit do diskuze

Posaďte se do křesla, zavřete oči a představte si, že vám vláda platí za to, že existujete.

Zlato z kouře a příjem pro každého. Jaký je v tom rozdíl?

Cimrmanologové v jednom ze svých seminářů líčí podivné chování švédského spisovatele Augusta Strindberga. Tento literát a učenec a okultista, ve své době obdobně nedoceněný jako Jára Cimrman, vyfukoval kouř z dýmky do umyvadla s vodou a zkoušel, jestli tímto způsobem může vzniknout zlato.

Více než sto let poté začnou vlády a místní zastupitelstva v některých evropských městech rozdávat lidem peníze a zkoušet, jestli tak nenajdou lepší sociálně-ekonomický model, než je ten stávající.

Nemají tyhle dva pokusy náhodou něco společné? Třeba to, že (cituji ze semináře v divadle Járy Cimrmana) „…někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé!“ Kdo ví…

Kašpárek čte za vás

Materiální podmínky svobody nepřesvědčí kritického čtenáře, že je základní příjem nápad bez jakýchkoliv háčků. Autorovi jde ale ke cti, že se o nic tak velkohubého ani nepokoušel. I díky tomu kniha přesvědčí o tom, že základní příjem stojí za ambicióznější pokus, než je ten dosud jediný větší, totiž aljašská výplata podílu z těžby ropy. Která země se hlásí?

Tahle kniha mě přesvědčila, že základní příjem stojí za pokus

V jednoduchosti je krása

Nepodmíněný (všeobecný, univerzální) základní příjem je téma, které se začíná prosazovat v agendě politických stran a vlád. Jeho myšlenka je prostá: Stát přestane vyplácet většinu nynějších dávek. Každý však od něj dostane stejné množství peněz – takové, které mu postačí na obživu a bydlení – nezávisle na výši majetku a na tom, jestli má další příjmy nebo zda je ochoten pracovat.

Koncept základního příjmu popsal už v šestnáctém století ve své Utopii Thomas More a dříve narozeným může připomínat leninskou vizi cesty do komunistického ráje: v první fázi dostávají budovatelé komunismu peníze podle zásluh, ve druhé už podle potřeb.

Jenže základní příjem pro všechny se líbí nejen komunistům, ale například i levicovým libertariánům, kteří zdůrazňují svobodu jednotlivce, jemuž v rozhodování nebrání nedostatek finančních zdrojů. Zkrátka – finanční svoboda pro všechny.

Tento druh svobody je teď zvažován především v Nizozemsku, Finsku a ve Švýcarsku.

Pokus mezi tulipány

Radnice v Utrechtu se za podpory vlády chystá od ledna základní příjem vyplácet třem stovkám obyvatel. Dalších několik měst se do projektu patrně zapojí později.

Utrechtský experiment bude omezen pouze na nezaměstnané, kteří budou dostávat základní příjem 900 eur (24 300 Kč), a to i tehdy, když si najdou práci nebo jiný příjem. Jejich chování budou experti utrechtské univerzity porovnávat s další skupinou lidí, jejíž členové dostanou sociální dávky podle platného sociálního systému.

Cílem je zjistit, jak se zachovají lidé, kteří dostávají určitý obnos (garantovaný na neurčitou dobu). Budou si shánět práci? Nebo tento systém vezmou jako právo na lenost?

… ve finských saunách

Finská vláda chystá obdobný projekt na rok 2017. Ve vládním prohlášení se tříčlenná koalice zavázala, že bude hledat způsoby, jak zjednodušit komplikovaný systém sociálních dávek.

Experiment se základním příjmem připravuje vládní agentura KELA, která vyplácí sociální dávky, Univerzita Tampere a nevládní think tank „Tänk“. Připraven bude v listopadu příštího roku. Do projektu mají být zařazení Finové z různých oblastí země s nízkými příjmy nebo nezaměstnaní. Měsíčně by měli dostávat 800 nezdanitelných eur (přes 21 600 Kč).

Koncept základního příjmu podporuje nejsilnější koaliční strana Finský střed, další dvě – populistická Strana Finů a konzervativní Národní koalice – se k němu dosud jednoznačně nevyjádřily.

… a do třetice referendum

Švýcaři budou o základním příjmu hlasovat příští rok v referendu. Vyjádří se k petičnímu návrhu, podle něhož by měl každý dospělý obyvatel země helvétského kříže dostávat měsíčně 2500 švýcarských franků (62 tisíc korun).

Petici za základní příjem podepsalo 126 tisíc lidí (k vyhlášení referenda je ve Švýcarsku nutné sehnat sto tisíc podpisů). „Švýcarsko je jedinou zemí v Evropě a možná na světě, kde lidé mají právo udělat něco reálného pomocí přímé demokracie,“ citovala stanice BBC Enno Schmidta, koordinátora petiční akce.

Lze nicméně téměř s jistotou odhadnout, že konzervativní, šetrní a zpravidla uvážliví Švýcaři dávky pro všechny neschválí. Jinak by na ně museli vynaložit částku odpovídající třetině HDP, což by se to neobešlo bez razantního zvýšení daní.

Jak zruinovat rozpočet

Přes chystané pilotní projekty a referendum je patrné, že základní příjem v Evropě není na spadnutí. Experimenty, pokud mají mít váhu, musí trvat spíš roky než měsíce a lidové hlasování ke stejnému tématu je ve Švýcarsku možné opakovat nejdřív po dvou letech. Co víc, vlády Evropské unie si musí dát pozor, aby štědré sociální systémy příliš nevylepšily a nepodnítily další přistěhovalecké vlny.

Lze však předpokládat, že tlak na zavedení základního příjmu nepomine. Tohle téma se bude vracet jako bumerang – je na něm leccos atraktivní. Kromě samotných peněz a finanční svobody také osvobození od byrokracie.

Tradiční systém sociálních podpor se neobejde bez dotazníků, potvrzení, projednávání, vyrozumění… a stigmatizování jejích příjemců. Pokud by ho nahradil systém základního příjmu, všechno by odpadlo. Zmizely by stohy papírů, elektronických souborů a možná i pluky úředníků.

Pokud bychom ale vycházeli z ideje Iniciativy evropských občanů za nepodmíněný základní příjem, podle níž má základní příjem zajistit životní úroveň, která bude „v souladu se sociálními, ekonomickými a kulturními standardy společnosti“, pak by státní rozpočet klekl na kolena. Na částku zmiňovanou ve Finsku jako základní příjem jednotlivce (800 eur) by nestačil celý český rozpočet.

Je nasnadě, že na důstojný základní příjem by bylo nutné výrazně zvýšit daně a zdanit (penalizovat) také práci. Potom by se ale pracovat vyplatilo ještě míň. A co teprve tlak na vyšší mzdy? Kdo by se zaručenou dávkou bral špatně placenou práci? Je přitom jasné, že vyšší mzdy v kombinaci s vyšší poptávkou vyvolanou penězi rozhozenými mezi celou populaci by razantně zvyšovaly ceny.

Kašpárek čte za vás

Kniha Rise of the Robots dokládá, že roboti a software likvidují i ta zaměstnání, u kterých by tomu ještě před pár lety nikdo nevěřil.

Vaše práce v ohrožení: Ke strojům jdou stroje

Dejte práci robotům

Zastánci nepodmíněného základního příjmu tvrdí, že jejich koncept nemá cenu odmítat, protože si ho beztak vynutí technický pokrok. Blíží se éra nazývaná průmysl 4.0 (čtvrtá průmyslová revoluce). Po chytrých telefonech vzniknou chytré továrny řízené kybernetickými systémy. Čím dál víc práce zastanou stroje, pracovní místa se stanou nedostatkovým zbožím. No a za téhle situace se přece společnost bez základního příjmu neobejde.

Jenže, nahlíženo ze země, která má za sebou tři průmyslové revoluce a šestiprocentní nezaměstnanost, to nezní věrohodně. Za každé průmyslové revoluce pracovní místa nejen ubývala a zanikala, ale také vznikala. Varování, že stroje nenávratně připraví lidi o práci, se opakují od konce osmnáctého století. Nepotvrdila se.

Jistě, mladoboleslavská Škodovka zaměstná na lince raději automat nebo robota, který je výkonnější a levnější než zaměstnanec. Tento stroj ale musí někdo vymyslet, zkonstruovat, vyrobit, naprogramovat, obsluhovat, udržovat, opravovat…

Předpokládám, že obdobné to bude s průmyslem 4.0. Jen se změní poptávka po profesích a zvýší se nároky na kvalifikaci.

Tudy ne, přátelé!

A nakonec zpátky ke slepým uličkám. Nepodmíněný základní příjem pokládám za jednu z nich. Je založen na principu „všem stejně“ a potlačuje soutěživost, jeden z klíčových předpokladů fungující ekonomiky a pokroku.

Proto doufám, že Evropa včas procitne, že jí bude stačit pár pilotních projektů, aby rozpoznala „slepou uličku lidského poznání“ a ohlásila světu: „Tudy ne, přátelé!“

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 65 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jakub Dorňák | 10. 11. 2015 15:15

Špatně nastavený základní příjem je jistě slepou uličkou. Kdo ale říká, že základní příjem musí být špatně nastavený?

Představa, že budeme dostávat základní příjem ve výši průměrného platu, je samozřejmě nesmysl.

Na druhou stranu základní příjem odvozený od celkového příjmu státu, nemá důvod ruinovat rozpočet nebo někoho demotivovat. Konec konců, my už takový základní příjem prakticky dostáváme, jen to není na první pohled patrné:

Když je člověk nezaměstnaný, dostává celou řadu podpor (v nezaměstnanosti, v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení, na děti, ...). Když vezmeme rozpočet na tyto dávky a rozdělíme ho mezi nezaměstnané rovnoměrně na osobu (včetně dětí), stát to nestojí ani korunu navíc a ještě ušetří za administraci.

Když je člověk zaměstnaný, dostává slevu na dani z příjmu na poplatníka, takže do určitého příjmu tuto daň neplatí. To je vlastně totéž, jako by zaplatil daň, ale zároveň dostal základní příjem.
Zrušení slevy na dani a zavedení základního příjmu pro zaměstnance by opět bylo jedině zjednodušení. Opět by to nemělo žádný negativní vliv na rozpočet, ani na motivaci pracovat.

Pokud bude základní příjem procentuálně odvozený od celkových příjmů státu, nemůže nikdy ohrožovat rozpočet a pokud jde o motivaci, bude jednoznačně samoregulační. Čím méně lidí bude pracovat, tím nižší bude příjem do rozpočtu a tedy i základní příjem a o to vyšší bude motivace pracovat.

+2
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK