Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pavel Kohout: Zachraňte Řecko

, | 3. 10. 2015

Představte si, že se ocitnete v Řecku roku 1974. Ovšem ne na dovolené, ale jako předseda vlády nové republiky. Dokážete držet na uzdě státní dluh? Budete vládnout odpovědně, nebo začnete rozhazovat, aby byl lid spokojen – a abyste se udržel u koryta? V počítačové simulaci ekonoma Pavla Kohouta Zachraňte Řecko si můžete vyzkoušet, jak tvrdý chleba má politik v zemi, kde lidé chtějí víc a víc bez ohledu na to, kde na to jejich stát vezme.

Pavel Kohout: Zachraňte Řecko

Druhý díl našeho povídání s ekonomem Pavlem Kohoutem tedy volně navazuje tam, kde jsme před týdnem skončili

Jak vás vůbec napadlo pustit se do vývoje počítačové hry?

S vývojem počítačových her jsem začal už v 90. letech – napsal jsem simulaci obchodování na burze. Díky ní jsem vlastně přičichl k financím a odstartoval finanční kariéru. A teď, po dvaceti letech, jsem si řekl, proč neudělat něco podobného. Jen s tím rozdílem, že jsem se musel naučit programovat v moderním prostředí.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

Proč jste si nenašel někoho, kdo by hru naprogramoval za vás?

Tohle musí člověk udělat sám. Zadat naprogramování někomu jinému by bylo možné jen za předpokladu, že bych chtěl vyvinout předem jasně definovaný systém. Jenže tohle je simulační hra, kde jde o okamžité nápady. Simulační hra je vývoj řady pokusů a omylů. Něco, co se nedá předem analyticky nalinkovat a naprogramovat průmyslovým způsobem.

Jaký má hra příběh, co mě jako hráče čeká?

Hra začíná v Řecku v roce 1974. Zrovna skončilo sedmileté období vojenské diktatury, přichází demokracie a vy jste zvolen předsedou vlády nové řecké demokratické republiky. Váš úkol je stanovit daně a výdaje, aby ekonomika rostla, občané byli spokojení a nedocházelo k nerovnováhám. Pochopitelně musíte bojovat s velmi nepříjemnou opozicí, která nevynechá jedinou příležitost přesvědčit voliče, že bude vládnout lépe. Ještě ke všemu je opozice levicová, takže bude zvyšovat výdaje, daně a zavádět všechna možná regulační opatření.

Pařením k prospěritě

I podle Michala Kašpárka vám k finančnímu vzdělání můžou pomoci počítačové hry. I takové, které si to za cíl nijak zvlášť nekladou.

A jaký je cíl hry?

Cíl je udržet dluh na uzdě nebo, pokud bude u vlády opozice, minimalizovat škody, které napáchla, potom, co se znovu vrátíte do vlády. V klíčovém roce 2008 pak nesmíte propadnout panice a musíte obratně vymanévrovat z krize. Celá hra je projektovaná na 60 cyklů – končí v roce 2034, takže navíc je v ní i určitý sci-fi element. Například v roce 2025 čeká na hráče opravdu těžká zkouška. Současná řecká finanční krize proti ní vypadá jen jako drobná přeháňka.

Už jste zvládnul dojít vítězně až do konce?

Chci, aby byla hratelná, aby měl každý šanci ji úspěšně zvládnout. Ale i když jsem ji programoval a znám ji do nejmenších detailů, úspěšné dokončení není ani pro mě úplně snadné.

Kolik má hráč „provázků“, za které může tahat, a ovlivňovat tak budoucí vývoj země?

Dostatek, aby byla hra zajímavá, ale zase jich není přehnaně moc. Kdyby bylo daní a výdajů stejně jako ve skutečnosti, byla by hra příliš složitá a mohl by ji dohrát leda úzký okruh lidí z rozpočtového oddělení Ministerstva financí. Takže je možné nastavit DPH, daň z příjmů, výši investic, výdaje na penzijní systém a několik dalších proměnných. Také se dá stanovit plánovaný deficit nebo přebytek, který samozřejmě může nakonec vyjít jinak, stejně jako ve skutečnosti. Navíc se každý rok něco stane a je potřeba provést strategické rozhodnutí. Například počátkem 80. let řešíte vstup země do Evropského hospodářského prostoru, z čehož samozřejmě plynou další zásadní implikace, v 90. letech zase stojíte před rozhodnutím, jestli vstoupit do eurozóny.

Pokud hraju opakovaně, můžu zažít různé scénáře? Vstupují do simulace i náhodné faktory?

Ne, a právě to mi přijde na hře nejzajímavější. Simulace nepoužívá ani v jednom momentě generátor náhodných čísel, vše je přísně deterministické, přesto se ke stejnému výsledku dvakrát po sobě nedoberete, pokud nebudete činit naprosto identická rozhodnutí. Stačí drobná odchylka, a všechno může být úplně jinak. Hrál jsem ji asi tisíckrát, takže vím, že ani jednou se nechová identicky.

V dobré společnosti

Texty Pavla Kohouta najdete mimo jiné v tištěném Finmagu. V té nejlepší společnosti. Klikněte na obrázek a zajistěte si předplatné magazínu Finmag.

Použil jste i nějaké grafické prvky, jak vlastně vypadá herní rozhraní?

Hráč má k dispozici tři základní grafy a několik posuvných ukazatelů, pomocí kterých se stanovují daně a výdaje. K tomu ještě několik tlačítek a to je všechno. Nic extra složitého, osobně nemám rád komplikované hry, kdy člověk stráví hodiny jen chápáním, jak to všechno funguje. Člověk musí mít pomalu vysokou školu, aby je mohl hrát. Mám to řešené opravdu úsporně. Kromě grafů a tlačítek je ve hře zásadní ještě portrét politika signalizující popularitu. Pokud jste jako předseda vlády populární, objeví se portrét ve své době mimořádně oblíbeného Andrease Papandrea.

Dá se vládnout, být populární a zároveň vést zemi střídmě?

Musíte velmi pečlivě balancovat. Já se většinou snažím hrát maximálně svědomitě, nezadlužit se, a proto jsem většinu času populární jako Jorgos Papadopulos, poslední šéf té vojenské junty.

Pro koho hra vlastně je?

Pro všechny, kteří mají rádi zajímavé simulace, u kterých musí myslet, a ne jen střílet. Určitě ale není natolik složitá, aby byla jen pro ekonomy.

Poučte se z krizového vývoje

Než se vydáte na procházku alternativní historií, přečtete si, jak to bylo v té naší, opravdové. Jak se z Řecka sralo to, čím je dnes. Je to příběh o tom, že populisté ve vládě jsou horší než zemětřesení.

Za kolik hodin je možné ji dohrát?

Záleží, jak je člověk zodpovědný – může všechno nacvakat za pár minut nebo opravdu přemýšlet a hrát půl dne. Není to hra na dlouho. Inspiroval jsem se, ve své době středně oblíbenou hrou Diktátor. Středně oblíbenou proto, že neměla žádnou grafiku, a navíc ji nešlo vyhrát, protože diktátora dřív nebo později vždycky někdo svrhnul. Tady se může stát, že sice na chvíli skončíte, když nevyhrajte volby a ocitnete se v opozici, ale pak se zase můžete, vyhrajete-li volby, ke kormidlu vrátit a celou hru dohrát.

Kdy bude hra na trhu a bude zdarma nebo placená?

Už teď je naprogramovaná, zbývá dodat pár obrázků a je to. Takže by mohla vyjít během října. Verze pro MAC nebo na Windows půjdou standardně přes e-shop.

Máte v plánu nějakou další hru?

Po Zachraňte Řecko by se určitě mohly zachraňovat další státy, klidně i Česko. V USA budou příští rok prezidentské volby, takže i tam by mohla být taková hra aktuální.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

Jan Koss | 7. 10. 2015 16:16

Řecko nepotřebuje záchranu, ani se o radě o záchraně neptá. Řecko je na tom poměrně dobře. V 70tých letech bylo jedno z nejchudších zemí v Evropě a vyšplhalo se na Evropský průměr a to tím že si půjčili velké peníze které nikdy nezaplatí.
Naopak Česká ekonomika trpí tím že co se dalo se rozkradlo a za babku prodalo do zahraničí. Jenom za minulý rok uniklo 220 miliard do zahraničí ve formě dividend a to hlavně v bankovním sektoru. Česká ekonomika potřebuje záchranu od rádoby ekonomy/politiky typu Pavel Kohout a lépe mít politiky jako v Řecku než co jsou v Čechách současně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 3. 10. 2015 20:19

Mám obavy, že hru bude možné vyhrát jen tehdy, pokud do ní autor zabuduje naprosto nereálné možnosti typu:

1) Najde se prozíravý nesobecký politik, který nebude hledět na momentální popularitu, ani na zájmy jeho korporátních podporovatelů.

2) Lidé budou ignorovat realitu "obecní pastviny" (co na úkor ostatních neurvu TEĎ HNED, urve někdo jiný), smíří se s nepopulárními opatřeními, nebudou jim vadit věci jako poplatky u doktora a hlavně vydrží jim to dlouhodobě.

A samozřejmě by se hra mohla jmenovat i "Zachtaňte ČR", či EU.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Míša | 3. 10. 2015 03:49

Taktně řečeno: Tak si to vyzkoušej sám, když seš tak chytrej! :)

Jak dlouho by asi trvalo, než by mě sejmuli, pokud bych chtěla komukoliv sebrat volební právo (i když je to ten největší vyžírka na světě), mateřskou, rodičovskou, důchod, školu zadarmo, silnice zadarmo, podporu, příspěvek na děti, na bydlení, porodné, pohřebné...
Šla by mě ta chabá menšina nepracující za státní a platící daně (definujte tu skupinu lidí jak chcete) bránit? A ubránila by mě?

Stoupnout si na tu tribunu a zvolat: Lidi, tady máte svobodu postarat se sami o sebe! Životnost takového státníka rovná se životnosti chodce na dálnici (5 minut).

Dobře, řekněme, že to stejně klekne samo. Ale i když se stane poté cokoliv, zase bude většina lidí řvát, ať to NĚKDO spraví, tzn. zase budou vyžadovat stát. A zase od něj budou chtít co nejvíc, včetně toho, aby za ně rozhodoval.

Pane Kohoute, díky za hru. Dám ji synovi. Ušetří mi to spoustu vysvětlování.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

xXx | 3. 10. 2015 20:24
reakce na Míša | 3. 10. 2015 03:49

Citace - Míša / 03.10.2015 03:49


Dobře, řekněme, že to stejně klekne samo. Ale i když se stane poté cokoliv, zase bude většina lidí řvát, ať to NĚKDO spraví, tzn. zase budou vyžadovat stát. A zase od něj budou chtít co nejvíc, včetně toho, aby za ně rozhodoval.


Akorát že už nebude z čeho.
Navíc v této situaci stát ztratí velkou číst své autority. Dnes stále velká část lidí i z té minority, která to vše platí, věří v nutnost existence státu, věří jeho legitimizačním rituálům a sebeodůvodňující propagandě. Po tom "klekne samo" státistických věřících ubude, státistická víra a církev ztratí své image - samozřejmě hlavně mezi tou vykořisťovanou minoritou. Nebude tak jednoduché lidi přesvědčit, aby zapomenuli.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Míša | 3. 10. 2015 20:49
reakce na xXx | 3. 10. 2015 20:24

Člověk si strašně nerad přiznává, že za si za něco může sám. Omlouváme se "já ho nevolil, ty jsi ho nevolil, ale my jsme ho volili". A při jakémkoliv extraprůšvihu se bude hledat viník. A když se bude hledat důkladně, on se také najde! A pak se potrestá. Máme vyhráno a jede se nanovo.

Jo taky znám tu skupinu platících a mlčících. Říkají, co kdybych už pracovat nemohl a taky potřeboval pomoci, radši budu platit. Demagogie, ale člověk potřebuje jistoty. Jedno, že jsou falešné, věří jim rád.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Monika HájkováMonika Hájková
Bakalářské studium odstartovala na Technické univerzitě v Liberci, magisterské v oboru Mediální studia dokončila na Fakultě sociálních věd UK. S redakcí...více o autorovi.
Martin VlnasMartin Vlnas
Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Na univerzitě Sungkyunkwan v jihokorejském Soulu se rok zabýval východoasijskou...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!