I vaše das Auto je cinknuté!

Chytrá automobilka. Tak představoval Volkswagen jeho (teď už bývalý) generální ředitel Martin Winternkorn.

„Volkswagen je jeden z nejchytřejších výrobců aut na světě. Zaměstnává desítky tisíc vysoce kvalifikovaných techniků. Jeho výrobky jsou považovány za vzorové příklady inteligentní zelené techniky,“ řekl, když v roce 2007 nastupoval jako generální ředitel koncernu.

S poctivostí nejdál dojedeš

Jak ale může být chytrý a inovativní koncern tak hloupý? Jak se jeho technici a manažeři mohli spoléhat na to, že nikdo neodhalí trik, kterým obcházejí emisní normy? Jak mohli hazardovat s pověstí značky, která platí za vývěsní štít německého průmyslu?

Andre Spicer expert na korporátní řízení a zakladatel Centra pro odpovědné podnikání ETHOS vysvětluje aféru dieselgate tlakem, pod kterým pracují vývojáři firmy.

Vývojáři dostali úkol zkonstruovat výkonný motor s nízkou spotřebou a nízkými emisemi. Jenže se nedařilo omezit emise bez ztráty výkonu. A tak si pomohli trikem. Vyvinuli software, který rozezná, kdy je auto na emisním testu. V takovém případě spustí režim, který emise toxických oxidů dusíku srazí pod hodnotu požadovanou přísnou americkou normou. V běžném provozu se emise omezují méně – tak, aby to nemělo podstatný vliv na výkon auta. Na silnici je tedy vůz „funny“ (živý) a formálně přitom „zelený“.

Věděli o „zlepšováku“ manažeři Volkswagenu? Nepochybně ano. Copak je možné nezajímat se o práci techniků, o inovaci, která firmě umožní prodávat miliony aut s výkonnými motory pod sloganem Clean Diesel?

Co víc, o podvodu věděli také u Boschů. Firma, která dodávala komponenty vstřikovacího systému, VW varovala, že její zařízení se zadaným programem nemůže být použito v běžném provozu. Zjevně se chtěla krýt pro případ, že se věc provalí.

A co generál Winterkorn? Tvrdí, že nic nevěděl. Kdo ví, třeba říká pravdu. V tom případě ovšem zamlčel, že nic vědět nechtěl.

Too big to fail

Je to průšvih, jaký značka VW nepamatuje. Podvod má globální rozsah, týká se 11 milionů aut, z toho 2,1 milionu vozů Audi a 1,2 milionu „simply clever“ škodovek.

Jako první odnesli emisní karambol akcionáři: akcie se propady a klesla tržní hodnota firmy. V Americe jí hrozí mnohamiliardové sankce a u soudů hromadné žaloby soukromníků. Podvod je vyšetřován i v několika evropských státech.

Někteří analytici při pohledu do křišťálové koule vidí mračna nad Wolfsbugrem. Analytik Financial Times přirovnává emisní podfuk VW k účetním podvodům v Enronu, který na ekonomických školách slouží jako exemplární případ korporátního selhání. Předpovídá začátek konce VW. Jiní experti si kladou otázku: Převezme Volkswagen Toyota?

To jsou ale scénáře pro katastrofický film. Předpokládám, že realita pro Volkswagen tak děsivá nebude.

VW dokáže vyrábět (z pohledu řidičů) dobrá „lidová vozítka“, což je v automobilové branži podstatné. Navíc patří do kategorie společností „too big to fail“. Pro německý průmysl je příliš důležitý na to, aby padl.

Pro názornost několik čísel:

• koncern zaměstnává celkem 600 tisíc lidí, z toho 225 tisíc v Německu,
• loni měl provozní zisk 12,7 miliardy eur, co do příjmů je to největší německá korporace,
• skupina VW (včetně Škody Auto) vyrábí ve světovém měřítku každé desáté auto,
• v první polovině roku 2015 se VW stal globální jedničkou, na trhy dodal 5,04 milionu vozů, dostal se před dosud první Toyotu (5,02 milionu).

Drahá Angelo…

Je zjevné, že německá vláda se bude snažit, aby skandál s falšovanými emisemi na Volkswagen nedopadly ničivě. Tím spíš, že stín z emisního skandálu dopadá také na německou politiku.

Vazby mezi politikou a automobilkami jsou v Německu nejpatrnější právě u Volkswagenu. Vláda Dolního Saska v něm má pětinový podíl a právo veta. Zákon jí dává možnost zabránit nepřátelskému převzetí firmy. V představenstvu VW zasedal Sigmar Gabriel, nyní vicekancléř, který vede ministerstvo hospodářství. Bývalý ministr dopravy a pokladník CDU Matthias Wissmann se vydal opačným směrem, teď vede asociaci automobilového průmyslu VDA. Kancléřku Merklovou oslovuje Lieber Angela.

Kancléřka, jak jinak, mu naslouchá. V roce 2013 zablokovala novou směrnici Evropské unie, která zaváděla přísnější emise. Nakonec dosáhla toho, aby byla odložena o tři roky a německé automobilky dostaly víc času, aby jí stačily své vozy přizpůsobit.

Zajímal se tehdy někdo z německé vlády o to, jak VW zvládá přísnější emisní normy v Americe?

Ve strojařině je pravda

V Americe zaplatí Volkswagen majlant. To je jisté. Federální Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) mu může udělit pokutu 18 miliard eur.

Tato suma je zaokrouhlený součin počtu aut s podvodným softwarem (482 000) a maximální pokuty za jeden vůz (37 500 dolarů). Koncern by ji však dostal pouze tehdy, pokud by nespolupracoval s vyšetřovateli anebo nebyl schopen postarat se o nápravu.

Skutečná částka požadovaná EPA bude výrazně nižší. Jenže VW může ještě zažalovat americké ministerstvo spravedlnosti. A u soudů ho čekají hromadné žaloby.

Kauza nejspíš skončí kompromisem – vyrovnáním. Už dnes je zjevné, že částka, kterou VW za oceánem urovná spory, překoná zatím největší penalizaci automobilek v USA: 1,2 miliardy dolarů zaplacených loni Toyotou za kobereček na podlaze, o který drhnul plynový pedál.

Dieselový podvod se ale VW prodraží tím, že je globální. Koncern tedy bude platit nejen v Americe.

Pro budoucnost Volkswagenu ovšem nebude klíčová výše sankcí, ale to, zda si po skandálu udrží důvěru spotřebitelů. Předpokládám, že to se mu to podaří. Nahlíženo uživateli, by bylo horší, kdyby jeho dieselové motory byly líné nebo vybuchovaly, případně kdyby brzdy nebrzdily a řízení selhávalo. Ekologické parametry většina řidičů nevnímá, z jejich pohledu „dieselgate“ nezpochybňuje kvalitu aut z koncernu VW.

Jenže lhát se nemá. Je proto zřejmé, že pověst Volkswagenu (Audi a Škody Auto jakbysmet) utrpí. Na internetu už koluje hromada vtipů, jejich terčem je VW. Jako vtip vypadá samotné heslo, které mají v Audi – „Ve strojírenství je pravda“.

Podívejte se do techničáku

O pravdě automobilek se mohou přesvědčit řidiči už při pohledu do technického průkazu automobilu. Bez ohledu na značku zpravidla zjistí, že jeho kára spotřebuje v terénu o litr až dva víc než na papíře.

Nemá přitom smysl kontrolovat, zda není povolená svíčka, zanesený vzduchový filtr nebo poškozené těsnění výfuku. Pro řidiče nedosažitelně nízká spotřeba je výsledek firemních fíglů. Technici z automobilek mají přečtené homologační testy a vědí, jak je na ně vůz vyladit.

ICCT (International Council on Clean Transportation) vyčíslila v roce 2014 rozdíl mezi skutečnou a „úřední“ spotřebou u aut nově uvedených na trh v průměru 31 procenty (!). Ještě v roce 2011 byl rozdíl „pouhých“ 25 procent.

Špička ledovce?

A jak to je s poctivými emisemi? Poté, co propukl skandál Volkswagenu, vydala Evropská automobilová asociace ACEA, prohlášení, ve kterém ujišťuje, že evropský automobilový průmysl je férový a emisní kauza VW je „izolovaný případ“.

Nevládní organizace Transport and Environment, sídlící v Bruselu, však měřením emisí při provozu dospěla k závěru, že Volkswagen není černou ovcí. Limity překročilo devět z deseti testovaných vozů různých automobilek. (V Evropě ale pro osobní auta dosud platí hodnoty dosažené v laboratorních podmínkách – a ty auta splnila.)

Také americké automobilky nemají čisté svědomí (a čisté motory aut). Naznačuje to výpověď whistelblowera z Agentury na ochranu životního prostředí (EPA – Environmental Protection Agency), která kontroluje emise v USA. Podle ní s emisemi fixlovali rovněž v Chrysleru, Fordu a General Motors.

Jejich švindly inspektoři odhalili hned zkraje. Volkswagen ale vodil Američany za nos přes šest let. Proto je malér véček z dolnosaského Wolfsburgu kolosální a kolosální bude také trest.

Není ale emisní skandál VW jen pověstnou špičkou ledovce?