Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kdy doženeme Německo

Heslem socialismu bylo dohnat a předehnat vyspělý Západ. S příchodem kapitalismu jsme slevili, už nám stačil slib, že Západ jednou aspoň doženeme. A po pětadvaceti letech? Jen jestli jsme se tenkrát nenechali doběhnout.

Došlo mi to někdy koncem sedmdesátých let. Bylo mi dvanáct a pochopil jsem, že v rádiu, televizi a novinách lžou. Není pravda, že jsme vyspělá a prosperující země. Pravda tenkrát byla, že stále víc zaostáváme. Stačilo porovnat škodovky a jakékoli západní auto. Stačilo se podívat do katalogu Neckermann nebo Quelle, tehdejší nejoblíbenější lidové protisocialistické literatury. Západoněmecké katalogy se půjčovaly a pečlivě se probírala každá z mnoha stovek stran. Závěr byl pokaždé stejný: jsme sto let za opicema.

V osmdesátých letech přišly další výdobytky západní civilizace, mezi které patřily například walkman, video a hlavně domácí počítač. Socialistický průmysl se nezmohl na kloudnou odpověď. Pokusy vyrobit v podmínkách nedostatkové socialistické ekonomiky kterýkoli z uvedených výrobků vyzněly jednoznačně parodicky. Zejména ve výpočetní technice bylo zaostávání tak obrovské, že prohra socialismu musela být patrná i těm méně informovaným.

Anketa

Počítali jste v na začátku devadesátek, že doženeme Německo?

Šnečím tempem vzhůru

Sametová revoluce nenastala díky touze lidových mas vidět na jevišti Havlovy hry a smět číst Kunderovy romány, ale kvůli vidině pořádného auta, dovolené v Itálii a počítače, na kterém by se daly hrát hry. Z hlediska chodu dějin je to možná komické, ale Marxova teorie o materiální základně společnosti se obrátila proti marxistům samotným. Ukázalo se, že kapitalismus je zdaleka nejproduktivnější systém, a údajně převratná společenská teorie je od té doby pro smích.

Dobrá, ale jak jsme na tom s materiální základnou teď, dvacet pět let po kapitalistické kontrarevoluci? Splnila se očekávání nás, kteří jsme tehdy zvonili klíči? Ano a ne. Nemám rád paušalizace typu „máme se lépe“, protože se vždy najde někdo, pro koho to neplatí, ale většina z nás se má dnes lépe než tehdy. Ovšem optimismus roku 1990, že doženeme Rakousko do tří, maximálně do pěti let, je dávno pryč.

Takto vypadá skutečný příběh, jak česká ekonomika doháněla Německo. Procenta udávají podíl výše českého hrubého národního důchodu (gross national income) na osobu ve srovnání s Německem. Přepočet je v nominální měně, nepoužívá paritu kupní síly, která opticky zvyšuje úroveň méně vyspělých zemí. Toto je tedy tvrdá realita:

1993

12 %

1996

18 %

2000

23 %

2005

33 %

2010

41 %

2013

40 %

Podotýkám, že hrubý národní důchod je údaj velmi podobný hrubému národnímu produktu. Pokud bychom nesrovnávali abstraktní hodnoty (co je to „produkt“?), ale hodnoty konkrétní (čisté mzdy), srovnání s Německem by dopadlo ještě o kus hůř: nyní jsme asi na třetině německé úrovně.

Pro zajímavost, české mzdy vyjádřené v eurech přibližuje následující graf. Jde o čistou mzdu k výplatě vypočtenou podle průměrné mzdy v daném roce a podle daňové kalkulačky z příslušného roku. Výsledek je přepočten na eura podle průměrného měnového kurzu během každého z uvedených let. Nevím, jak vám, ale mně tato tabulka přijde zajímavá:

Zdroj: ČSÚ, OANDA.com, vlastní výpočty autora

V letech, kdy si Češi nejvíc stěžovali na krizi, vlastně ještě stále bohatli. Nyní, kdy má podle různých statistik a výzkumů údajně převládat spokojenost a důvěra, Češi ve skutečnosti postupně chudnou. Ano, lze namítat, že mzdy za rok 2015 odrážejí pouze realitu prvního kvartálu a že nepočítají prémie v posledním čtvrtletí, ale rozdíl oproti roku 2012 je výrazný i při započtení tohoto faktoru.

Časopis pro vás

Možná jste si tady před pár dny přečetli, že jsme kromě webu Finmag začali připravovat jeho speciální papírovou verzi s exkluzivními články. Některé z nich se zpožděním prosáknou na naše weby – tohle je právě jeden z nich – některé nikoli. Pokud by vás tištěný Finmag zajímal, předplaťte si ho.

Milá teto, už jsme v Německu. V Německu roku 1988

Na úrovni čistě rozumové se to částečně dá pochopit. Každý průměrný ekonom vám vysvětlí, že Česko je zpracovatelská ekonomika s nejvyšším podílem průmyslu na HDP v Evropě a s vysokým podílem mzdových nákladů. Příliš rychlý růst mezd by vedl ke ztrátě mezinárodní konkurenceschopnosti a následovala by nezaměstnanost, deindustrializace, pokles životní úrovně. Podívejte se na Řecko a Portugalsko… bla bla bla.

Ano, toto všechno je pravda. Řecko doplatilo na příliš rychlý růst mezd, který byl vykrmovaný evropskými dotacemi už od roku 1981. Portugalsko také a lze uvést ještě nejméně půl tuctu dalších evropských ekonomik, které těžce zápasí s vysokými náklady v souvislosti s příliš vysokými mzdami.

Jenomže pak přijede teta z Kašperských Hor (skutečná postava, žádná literární fikce) a zeptá se: „Tak co, Pavlíku, kdy už se budeme mít jako v Německu, co myslíš?“

Milá teto, podle statistik Světové banky máme nyní hrubý národní důchod na osobu na úrovni Německa v roce 1988. Jistě, Němci tehdy neměli mobilní telefony, internet a podobné novinky, ale jinak je dost možné, že životní úroveň je dost podobná.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

V cizích službách

Srovnáme-li Německo a Česko, je hodně věcí, které máme společné, ale v jedné se obě ekonomiky radikálně liší. Němci jsou národem kapitalistů, Češi jsou národem námezdních pracovníků. Samozřejmě ne každý Němec je podnikatelem, ale tato společenská vrstva je tam silná. Od nejmenších živnostníků přes pověstný mittelstand až po velkokapitalisty, Německo má silnou podnikatelskou třídu. Je to třída dobrých organizátorů, výborných obchodníků a rozvážných investorů. Díky ní můžete najít nápis Made in Germany na všem možném.

Němci se naučili řešit problém vysokých mezd různými cestami. Vysokou produktivitou a dobrou organizací práce v první řadě. Důrazem na kvalifikaci pracovních sil. Němci nikdy nepropadli falešné modle „terciárního vzdělání“. Zatímco české školy chrlí ve velkém sociology, politology, manažery a odborníky na dotace, německé školy produkují strojaře, elektrotechniky, chemiky, případně operátory NC strojů, karosáře, lakýrníky a další užitečné profese. Kromě toho si Německo díky své výhodné geografické poloze udělalo levnou výrobní základnu ze zemí, jako jsou Česko, Slovensko a Polsko.

Bohatství není tam, kde se pracuje a investuje. Bohatství je tam, kde se inkasují dividendy a kapitálové výnosy. Česká ekonomika je nastavena tak, aby sloužila, nikoli aby bohatla. Odpověď na otázku Kdy doženeme Německo? je tedy zřejmá…

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 15 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK