Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ekonomie není pro gentlemany

| 10. 8. 2015

Americký ekonom Paul Krugman a britský historik Niall Ferguson vedou hořký intelektuální spor, který by mohl symbolizovat rozdělení západní civilizace.

Ekonomie není pro gentlemany

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman a profesor Harvardovy univerzity Niall Ferguson jsou originální, tvořiví myslitelé s výrazným intelektem; patří mezi nejvlivnější dnešní intelektuály. Měli by tedy mít i výjimečný smysl pro odlišné názory a maximální míru tolerance. Leč není tomu tak. Jejich dlouholetý střet o ekonomické pojetí je velmi drsný a dostal se z intelektuální do osobní roviny. Nelze jej ale ignorovat. Týká se totiž nás všech.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

Od čtenáře sci-fi k Nobelovce

Když Paul Krugman, americký ekonom a laureát Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2008, dospíval, četl sci-fi sérii Nadace (Foundation) od amerického spisovatele rusko-židovského původu Isaaka Asimova (1920–1992). Uchvátila ho: „Vyrůstal jsem s touhou být stejný jako Hari Seldon a použít svoji znalost matematiky popisující lidské chování k záchraně civilizace.“ Hari Seldon je fiktivní vědec, který objeví matematické zákony popisující dynamiku společnosti. Vypočítá, že konec civilizace se blíží a nastane 30 tisíc let temna, válek a hospodářského úpadku. Podaří se mu však na opuštěné planetě založit základnu – Foundation (do češtiny chybně tlumočeno jako Nadace), jejímž úkolem je zachránit výdobytky civilizace a obnovit ji, až přijde čas.

Kdyby Krugman měl literární ambice, možná mohl na Asimovovu heptalogii navázat, ale měl jiné priority – to, o čem četl ve fantastické literatuře, chtěl aspoň částečně uskutečnit. Inspirován Nadací šel studovat ekonomii, vědu, která má k fiktivní „psychohistorii“ relativně nejblíže. Tento příběh je skutečný a potvrzuje ho i sám Krugman.

Dnes je Krugman světově proslulý ekonom, který napsal víc než dvacet knih a stovky odborných článků, a autor inovativní teorie mezinárodního obchodu, za niž obdržel Nobelovou cenu. Krugmanova teorie je uznávána jako platné rozšíření klasické teorie britských ekonomů Adama Smithe (1723–1790) a Davida Ricarda (1772–1823). Dokáže například vysvětlit – pomocí úspor z rozsahu a síťových efektů–, proč právě česká ekonomika tolik vyniká v automobilovém průmyslu nebo proč Finsko mělo v uplynulých letech potíže s exportem.

Slabost pro alternativní dějiny

Niall Ferguson je světově uznávaný britský historik a profesor Harvardovy univerzity. Nemá ve zvyku hovořit o svých oblíbených knihách z období dospívání, ale je možné, že i on měl rád fantastickou literaturu. Vždycky měl totiž slabost pro alternativní (kontrafaktuální) dějiny, což je disciplína, kterou historici tradičně opovrhovali. Otázka „co by bylo, kdyby se určitá historická událost odehrála jinak“ nepatřila do akademického prostředí.

Ferguson ji však považuje za nevyhnutelnou, pokud historik nemá dějiny jen popisovat, ale analyzovat. Například Fergusonova interpretace první světové války možná nebudí univerzální souhlas, ale všichni se shodnou na originalitě výkladu. Stručně řečeno, my, Britové, jsme vůbec neměli zasahovat do první světové (Velké) války, ale ponechat kontinentální spory kontinentu samotnému. Němci by vyhráli a založili by Evropskou unii o několik desítek let dřív, aniž by se odehrála druhá světová válka a holokaust. Britské impérium by ušetřilo milion lidských životů a Británie samotná by neměla státní dluh převyšující 160 procent hrubého domácího produktu. Všichni by na tom byli lépe!

V odborném světě je Ferguson uznávaný pro originalitu svého výkladu historie a pro své znalosti financí, které nejsou v oboru běžné. Jeho monografie o rodu Rothschildů je považovaná za nepřekonatelnou. Ekonomové ho uznávají jako jednoho z mála historiků, kteří opravdu rozumějí finančnímu a hospodářskému mechanismu a jeho vlivu na světové dění. Laická veřejnost zná Fergusona díky jeho četným populárním knihám, z nichž mnohé vyšly i v češtině. Včetně titulu Nešťastná válka, který pojednává o první světové válce.

Jedovatý propagandista

Paul Krugman má ale i druhou tvář, trochu jako pan Jekyll a pan Hyde. Zatímco v akademické sféře je ztělesněním serióznosti, na stránkách amerického deníku The New York Times (a ještě více na internetu) se mění v zaujatého, pichlavého a jedovatého propagandistu. Krugman je odmalička liberál (v americkém prostředí toto slovo označuje socialistu) a je na to hrdý. Jednu ze svých knih nazval The Conscience of a Liberal (Svědomí socialisty). Stejný titul má i jeho novinový sloupek.

Krugmanovy ekonomické názory – vynecháme-li teorii mezinárodního obchodu, kde je originální – jsou celkově spíše konvenční. Jeho myšlenkovým zdrojem je anglický ekonom John Maynard Keynes (1883–1946), respektive to, co z něho udělaly generace jeho následovníků. Stručně řečeno, vláda se musí starat o vyrovnaný hospodářský růst a zaměstnanost, což učiní nejlépe prostřednictvím zvýšených vládních výdajů, neboť, jak ví každý student ekonomie po prvním semestru, výdajový multiplikátor je vyšší než daňový. Proto je lepší zvyšovat výdaje než snižovat daně. Je zajímavé, že zatím žádný významný ekonom neupozornil na nenápadnou, ale podstatnou chybu při odvození obou multiplikátorů, které se dopustili Keynesovi následníci. Všichni zřejmě považují tradiční učebnice za svaté knihy.

Krugman je pochopitelně velmi kritický k politice rozpočtových úspor. Nikdy nekritizuje vlády kvůli vysokým daním, vždy jen kvůli nízkým rozpočtovým výdajům. Zde je rovněž zajímavé, proč tak málo ekonomů upozorňuje na jediný a zřejmý důvod výdajových škrtů – protože před úsporami byla dlouhá léta či desetiletí nadměrných výdajů. Ale to již Krugman nevidí nebo spíše nechce vidět.

(Ne)předpověď finanční krize

Po odborné stránce Krugman musel hodně slevit ze svých mladistvých snů o psychohistorii, která dokáže předpovědět vývoj společnosti na několik tisíc let dopředu. A v roce 2008 musel spolknout hořkou pilulku. Ani on sám, ani nikdo z jeho kolegů totiž nedokázali předpovědět finanční krizi, která přišla. A co horšího, pokud ji některý ekonom přece jen předpovídal, byla to jiná krize, která měla být způsobena jiným mechanismem. Ekonomická věda selhala absolutně a na celé čáře.

Jak se s tím psychologicky vypořádal Paul Krugman? V duchu hesla „vždy se dívej na svět z té lepší stránky“. Několik let po krizi o modelu IS-LM (tradiční učebnicový model v duchu Keynesovy tradice) napsal:

„Ekonomové, kteří vzali tento model vážně dejme tomu v roce 2009, byli terčem posměchu, neboť jejich tvrzení šla proti intuici. (Šlo o spor, zda velké rozpočtové deficity v USA a v Británii způsobí, či nezpůsobí vysokou inflaci – pozn. red.) Ale jejich předpovědi vyšly. Tedy ano, je možné, aby sociální věda měla sílu předpovídat události a aby možná vedla k lepší budoucnosti.

Zajisté je velký rozdíl mezi schopností předpovídat víceméně správně úrokové sazby ve střednědobém horizontu a mezi predikcí civilizačního vývoje na stovky let do budoucnosti. Asimovova psychohistorie evidentně integruje ekonomii s politologií a sociologií, což jsou mnohem obtížnější disciplíny. Ekonomie koneckonců pojednává převážně o lakomství, zatímco jiné sociální vědy musejí řešit mnohem složitější emoce. Existují skvělí a moudří politologové a sociologové, ale jejich disciplíny ještě nedosáhly jistého minimálního stupně intelektuální integrace, který umožňuje provozovat ekonomii alespoň někdy na úrovni možná podobné velmi ranému stadiu psychohistorie Hariho Seldona.“

Snílek versus imperialista

To je typický Krugman – romantický fantasta, který sní o prosperující budoucnosti, kdy světové hospodářství bude řízeno centrální institucí s využitím geniálních matematicko-ekonomických metod. Než tohoto kýženého cíle bude dosaženo, je třeba stimulovat ekonomiku prostřednictvím rozpočtových deficitů a nízkých úrokových sazeb. Slabá náhražka za psychohistorii, ale aspoň něco. A protivníky, kteří pošetile hodlají vzdorovat dějinné nutnosti, je třeba řádně rozcupovat, přinejmenším na stránkách New York Times.

V tomto ohledu se jen obtížně najde odlišnější osobnost, než je Niall Ferguson. Nikdy neměl sebemenší sympatie k socialismu. Napsal knihu o britském impériu (vyšla česky), v níž zcela proti dnes převládajícímu duchu politické korektnosti nachází na imperiální minulosti řadu kladných stránek. Jako většina historiků dává přednost faktům, na matematické modely si nepotrpí. Ani stopa po ambici předvídat budoucnost na stovky let dopředu. Ze všech podobností i rozdílů je zřejmé, že Krugman a Ferguson se musejí nesnášet. A opravdu. Fergusonova pozice jeho vlastními slovy:

„Nejsem ekonom. Jsem ekonomický historik. Ekonom se snaží zjednodušit svět do matematických modelů – v Krugmanově případě vybudovaných na základech, které položil John Maynard Keynes. Ale z hlediska historika, který má průpravu studovat svět, jaký skutečně je, ekonomův model se dvěma osami a dvěma protínajícími se hladkými křivkami je nepřípustným zjednodušením. Historikův svět je složitý systém plný nelineárních vztahů, zpětných vazeb a zlomových bodů. Je zde více chaosu než jednoduchých příčinných souvislostí. Více nejistoty než vypočitatelného rizika.“

Krugmanova a Fergusonova nevraživost začala v roce 2009, kdy Ferguson vyjádřil názor, že americký rozpočtový deficit bude mít za následek růst úrokových sazeb. Niall Ferguson se tehdy mýlil, což Paul Krugman neváhal mnohokrát triumfálně opakovat. Kromě toho označil Fergusona za pozéra, který se ani neobtěžuje pochopit základní ekonomické zákonitosti.

Ferguson odpověděl sérií článků, v nichž rozebral různé Krugmanovy předpovědi z minulosti a usvědčil ho z řady omylů. Například v říjnu 2010 Krugman předpovídal, že „nejpravděpodobnější odhad ohledně britské ekonomiky je, že v roce 2011 bude vypadat jako v roce 1931 (v době hospodářské krize – pozn. red.), anebo USA v roce 1937 (kdy se Velká deprese vrátila – pozn. red.), anebo jako Japonsko v roce 1997 (podobný případ – pozn. red.). Řečeno jinak, předčasná úsporná opatření povedou k návratu ekonomického poklesu“.

V květnu 2012 Krugman předpovídal, že „rozhodnutí Cameronovy vlády pokračovat v předčasných úsporných opatřeních se stává historickou a politickou katastrofou“. Ve skutečnosti se žádná katastrofa nestala, což Ferguson neváhal s chutí a opakovaně zdůraznit. Konstatoval, že Krugmanovy znalosti britské ekonomiky nepřesahují úroveň průměrného turisty.

A přidal poznámku: „Jeho neschopnost debatovat o problému bez urážek oponenta může znamenat hlubokou nejistotu, která může být důsledkem nějakého traumatu z dětství.“ Nato Krugman v jednom ze svých sloupků poznamenal, že když někoho označí za nebezpečného idiota (a mendacious idiot), pak skutečně jde o nebezpečného idiota.

Věčný konflikt

Krugmanův spor s Fergusonem sice v poslední době pomalu slábne, především z Fergusonovy strany, ale Krugman si stačil vychovat řadu nástupců. Ekonomové Dean Baker, Josh Barro, Brad DeLong, Matthew O’Brien, Noah Smith, Matthew Yglesias nebo Justin Wolfers občas neváhají sáhnout po ostřejším slovu, když jde o označení oponentů a jejich názorů: cockroach (šváb), delusional (bludný), derp (blb), dope (blb), fool (blázen), knave (hajzlík), whiner (ufňukánek), případně inane (nejapný).

Těžko říci, co by na toto moderní rozšíření ekonomické terminologie řekl John Maynard Keynes. Ať už jeho teorie přijímáme, nebo nepřijímáme, nikdo mu nemůže upřít, že to byl gentleman ze staré školy. Nicméně spor obou učenců se týká celé společnosti. Je to spor mezi tím, jak by svět měl vypadat, a tím, jaký ve skutečnosti je. Spor, který je pravděpodobně věčný.

Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 10. 8. 2015 08:39

Pan Kohout označuje Krugmana za "romantického fantastu". Mě tedy napadají úplně jiná slova :)
Krugmanovy výlevy na stránkách NYT mě bezpečně odradily od čtení jeho knih. Konec konců jde o Keynese na druhou, tak by to pro libertariána bylo utrpení a já nejsem masochista.

Blbý je, že dnes už se řeší pouze spory mezi méně krugmanovskými a více krugmanovskými tezemi a nikdo se netroufne říct, že to je celé kokotina (abych zůstal stylový, když už mluvím o Krugmanovi :). Také kde by se měli takoví lidé vzít. Školy vychovávájí ponejvíce marxisty a keynesiánce. Jestli se nepletu, tak každý zdejší libertarián se k tomu dostal samostudiem a přihlásit se k rakouské škole je v ekonomickém prostředí stále důvodem k posměchu a ostrakizaci ze strany mainstreamových ekonomů.

Pokud jde o to gentlemnství, tak to vzalo za své nejenom v ekonomii. Můj dědeček mně vychoval ještě v tom, že vstoupí-li dáma do místnosti, pánové povstanou. Dnes bych se s tím nejspíš zodpovídal ze sexuálního harašení. Oni tedy nejenom gentlemani téměř vymizeli. Najít opravdovou dámu je stejně obtížné :)

+3
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 10. 8. 2015 09:07

"Nicméně spor obou učenců se týká celé společnosti. Je to spor mezi tím, jak by svět měl vypadat, a tím, jaký ve skutečnosti je."

Čili, jestli vás správně chápu, Ferguson, meditující nad tím, jak měla proběhnout 1. světová válka nebo jak by se mělo správně postupovat v nedávné krizi, je zástupcem strany lidí, kteří sní o tom, jak by měl svět vypadat, zatímco Krugman, který obhajoval úspěšnou protikrizovou politiku USA, je zástupcem lidí, kteří vidí svět takový, jaký skutečně je.

Já jsem si to myslel, že se jednou stanete Keynesiáncem, pane Kohoute:-)))

-1
+
-

Další příspěvky v diskuzi (46 komentářů)

Michal Hatlapatka | 10. 8. 2015 21:26

Děkuju za pěkně a relativně objektivně pojatý článek. I když samozřejmě není problém poznat, na jaké straně barikády autor stojí. Koho to zajímá, ať si dohledá články obou protagonistů.

Snad jen bych opravil větu "Ferguson vyjádřil názor, že americký rozpočtový deficit bude mít za následek růst úrokových sazeb". On to nejen vyjádřil, on byl součástí nátlakové akce na prezidenta a FED a spolupodepsal dopis, kde se mj. tvrdilo, že dojde k hyperinflaci a pádu dolaru. To mi připadá jako docela důležitý fakt.

Taktéž si nemyslím, že americký liberál je to samé jako evropský socialista. Třeba já se cítím být tím prvním, ale rozhodně ne tím druhým. Naopak bych řekl, že americká levice a evropská pravice má poměrně slušný názorový průnik (názory Merkelové, Sarkozyho či Kalouska s Fialou jsou IMHO blíže k Obamovi a Clintonové než Bushovi či Trumpovi), - ministrany a extrémisty nechme bokem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Rozdíly? | 11. 8. 2015 18:52
reakce na Michal Hatlapatka | 10. 8. 2015 21:26

To proto, že socialista (či dokonce komunista) je poměrně zprofanované označení. Defacto synonymum liberál zní daleko vznešeněji: Nejsem socialisticky proto, aby stát lidi masově obíral na daních. Ale jako liberál jsem zastánce, svobod, "práv" a nároků lidí (samozřejmě financovaných z peněz druhých).

Právo na lékařskou péči zdarma, na vzdělání, bydlení, připojení k internetu, .. to vše zní daleko lépe, než obrání produktivních, aby se těm jaksi méně produktivním či prácechtivým zajistilo to a ono.

Nakonec vlastenec také zní lépe, než nacionalista. A pro-palestinský aktivista a anti-sionista samozřejmě zní lépe, než nacista a židobijec.

Poukazovat na rozdíly mezi americkou a evropskou politikou jistě jde, ale stejně tak lze ukazovat rozdíly mezi republikánem ve Francii a Česku, nebo sociálním demokratem v Rakousku a Švédsku. Rozdíly zde jistě jsou. Problém je, že jeden jako druhý je kolektivista. Americký republikán i demokrat, český socialista či TOPkař. Rozdíly jdou minimální a ty vaše barikády jsou proklatě blízko.
Otcové zakladatelé vy se nestačili divit - a je jedno, zda je zrovna u vesla Obama či Bush - z jejich pohledu by byl rozdíl zcela mizivý. Převážně v rétorice. A také v tom, že bushovština korporacím nahrává otevřeně a obamovština skrytě, za halasných proklamací o sociálnu. A produktivní střední třídu vezmou u úst oba stejně.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Nepravda | 10. 8. 2015 18:46

Není pravda, že krizi nikdo nepředpověděl. Předpovědělo ji více lidí, a popsali i mechanismus. Jedním z ních je Peter Schiff, který se dokonce v TV vsadil o penny.
https://www.youtube.com/watch?v=lYkFYdLTTw8
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zavacký | 10. 8. 2015 11:33

"A co horšího, pokud ji některý ekonom přece jen předpovídal, byla to jiná krize, která měla být způsobena jiným mechanismem."
.
Rakúšania predvídali sub-prime krízu včas a pomerne presne. A to platí aj o súčasnosti.
.
"John Maynard Keynes. Ať už jeho teorie přijímáme, nebo nepřijímáme, nikdo mu nemůže upřít, že to byl gentleman ze staré školy."
.
Viaceré zdroje ho popisujú ako arogantného a namysleného človeka.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Macháček | 11. 8. 2015 15:32
reakce na Zavacký | 10. 8. 2015 11:33

Odměna tomu, kdo najde článek "Keynes je gentleman"
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

krul | 10. 8. 2015 10:55

smutné čtení
jsem rád, že na finmag tento způsob vedení polemiky zůstává okrajovým
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Pozner | 10. 8. 2015 10:41

Tou úspěšnou protikrizovou politiku USA míníte opakování té politiky, která krizi vyvolala, ve větším měřítku?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 10. 8. 2015 10:48
reakce na Jan Pozner | 10. 8. 2015 10:41

Krizi vyvolal prosazovaný názor, že trhy se umějí regulovat samy. No, neumějí a podléhají nesmyslným iluzím, například, že nemajetní nezaměstnaní budou splácet v čase rostoucí splátky z hypoték. Taková blbost by nenapadla ani moji babičku, která celý život uklízela ve škole.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Němec | 24. 8. 2015 17:02
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 10:48

Naprosto s vámi souhlasím.
Nemajetní nezaměstnaní nebudou splácet v čase rostoucí splátky z hypoték.
Vtip je v tom, že na fungujícím trhu by tu hypotéku nikdy nedostali.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Moloch | 10. 8. 2015 14:23
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 10:48

To mi tedy vysvětlete, jak by se v neregulovaném tržním prostředí bez státních molochů typu Fannie, Freddie, Fed, .... ... mohla nafouknout taková gigantická bublina.

Jen si to představte. Svobodným trhem vybrané komoditní peníze, banky konkurencí (a /ne/důvěrou klientů) dohnané do stoprocentního krytí, tedy v jejich původní roli úschovny reálných peněz, realizátora transakcí a zprostředkovatele nabídky a poptávky po penězích (úspory vs investice). Představte si v této situaci, kdy banka může půjčit jen ty peníze, které si do ní někdo jiný uloží, kdy nemůže jen tak vyrobit nové peníze ze vzduchu, jak v této situaci asi vzniká gigantická nemovitostní, akciová, dotcomová, komoditní, tulipánová, ... jakákoli masivní bublina. A jak po jejím prasknutí vzniká dezinflace (keynesiány mylně zvaná deflace), když nové peníze vykouzlené úvěry zanikají (na rozdíl od komoditních, které zaniknout mohou těžko).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 10. 8. 2015 15:12
reakce na Moloch | 10. 8. 2015 14:23

Ale já si nebudu představovat vaše utopické vize, které nikdo nikdy neviděl. Pokud je kapitalismus především a hlavně systémem konkurence, tak tato jeho současná podoba je to, co v konkurenci vyhrálo. Ty ostatní podoby neuspěly. Sestimsmiř.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 12. 8. 2015 19:26
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 15:12

Takhle to děláte pořád. Napíšete propagandistický blábol a když vás někdo požádá, abyste ho doložil, tak se vykrucujete.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

N E R O | 10. 8. 2015 22:42
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 15:12

Jo a toto asi taky přinesla volná konkurence, toto v ní přirozeně a svobodně "vyhrálo" a lidi byli morálně povinni se tomu podřizovat:

http://finance.idnes.cz/historie-financi-nero-a-vykradani-palacu-ff1-/podnikani.aspx?c=A150806_081312_podnikani_kho

Soudruh Nero prostě nakopával a monetárně i fiskálně stimuloval ekonomiku a eurosocialisticky "dokazoval", že zdroje jsou. Páni to byl frajer!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

TakyNero | 10. 8. 2015 22:53
reakce na N E R O | 10. 8. 2015 22:42

Komu se to nelíbilo, ten se prej měl odstěhovat jinam.
Kdo platit nechtěl, byl označen za parazita a černého pasažéra.
Režim byl přeci legitimní a tak jakýkoli vzdor prostě byla sviňárna a kriminální čin, to dá rozum.
Přeci nikdo soudný nemohl Nerovi kazit jeho infrastrukturní projekty, prorůstová opatření a přerozdělování majetku.
Navíc přeci bojoval s neefektivitou trhu, s deflací, zmírňoval sociální rozdíly. Svatý člověk a hamba těm, kdo nesklapli kufry a neposlechli.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Puchejř | 10. 8. 2015 16:51
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 15:12

No ty jo. Takže před 30ti lety nějaký váš soudruh vlastně mohl fpoho říkat, že komunismus obstál na volném trhu myšlenek, prošel konkurencí jako nejlepší.
Logika je stejná...


Navíc tedy si jsem prakticky jistý, že "vize" o kryté měně či dokonce o poměrně volném svobodném bankovnictví a freebankingu svět docela i viděl - např. ve Skotsku (to jste asi zrovna chyběl na děják. Jo sory, wotom soudruzi učitelé raději mlčí, nebo se to do státních osnov nějak zapomenulo dostat).

A také si jsem skoro jist, že tyto poměrně liberální monetární modely nikdy nezničila svobodná konkurence a volba zákazníků, ale nějaký komplot mocných - stejně jako v případě vzniku toho komunismu či fašismu, který dle vás asi také byl svobodnou volbou a plodem konkurence.

Pokud si myslíte, že současný eurosocialismus zde máme, protože zvítězil v nějaké volné kapitalistické soutěži, tak opravdu máte nějaké "nové myšlení". Produktem svobodné volby spíše je šedá ekonomika (která objektivně existuje díky svobodné volbě aktérů, takže prosím vzkažte vaším soudruhům, ať její protagonisty nechají na pokoji, protože to není "utopie" ani "vize", ale realita, bezpochyby vzniklá systémem konkurence - na rozdíl od toho eurosocialismu, nacismu a komunismu).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 11. 8. 2015 00:19
reakce na Puchejř | 10. 8. 2015 16:51

Když se v dějáku mluvilo o francouzské revoluci, to byla samá volnost, rovnost, bratrství, ale slovo asignát nebo mandát nepadlo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

JoJo | 11. 8. 2015 08:04
reakce na Jan Capouch | 11. 8. 2015 00:19

JoJo
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 10. 8. 2015 13:13
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 10:48

Úplně vedle jako vždy :-) V podstatě je míra vaší ekonomický negramotnosti až obdivuhodná...
Ty krize, to je právě ta samoregulace na předchozí závadný jednání. Jenže krize Krugmani zakázali.
Sám geniální soudruh Krugman doporučoval vytvoření bubliny na nemovitostech, když praskla ta technologická. A to jak jinak než expanzí hypoték. Protože máme finanční systém s "poslední instancí" alias CB, tak riziko úvěrů nebonitním klientům je minimalizováno, alespoň pro dostatečně mocné banky. Tak proč jim nepůčit? Říká se tomu morální hazard, situace kdy někdo nenese náklady svého jednání.
CB má neomezené zdroje fiat money, jejichž množstvím dokáže přetlačit skoro cokoli, prostě víc otočí kohouty. Ovšem ona účinnost stále klesá s množstvím peněz, který už vypustila, a tak musí těmi kohouty otáčet stále více a více, aby dosáhla stejného účinku. Že tato politika nevyhnutelně vede ke zhroucení je jasné. Když zrušíme státní CB (i v US je FED svého druhu státní úřad), tak to zmizí jak pára nad hrncem, a nejen to. Zmizí i všemi socany oblíbené přeplácení managementu. Celá ta slavná Pikettyho bible je o tom, že když se tisknou prachy, tak se hromadí u mocných a prachatých, kteří si přirozeně zařídí být u zdroje.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 10. 8. 2015 12:15
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 10:48

Krize je hlavně ukázkou totálního selhání státu, protože místo toho, aby stát trh zreguloval, tak všichni plácali cosi o samoregulaci trhu. Ale o to ani tak nejde, protože ve skutečnosti téměř nikdo nikde neviděl žádný problém a všechno šlo přesně podle představ. To je jednoznačné selhání státu a nikoliv trhu. Trh byl pořád trh jako vždycky a ten si neklade za cíle bojovat proti ekonomickým krizím nebo zajišťovat nepřetržitý růst HDP. Krize jednoznačně vyvrátila představu (a ukázala její nesmyslnost), že stát umí trh regulovat. No, neumí, protože regulátoři podléhají stejným iluzím jako ostatní účastníci trhu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 10. 8. 2015 10:55
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 10:48

Tou „nesmyslnou tržní iluzí“ myslíte Community Reinvestment Act, jímž stát nutil banky dávat hypotéční úvěry i nebonitním klientům?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Senator | 10. 8. 2015 11:06
reakce na Robert Antonio | 10. 8. 2015 10:55

Přesně tak. Protože Obama a Kongres jsou trh, naopak třeba ratingové agentury a hedgeové fondy jsou protitržní instituce.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 10. 8. 2015 11:05
reakce na Robert Antonio | 10. 8. 2015 10:55

Upřímně, těšil jsem se na to, kdy někdo vytáhne CRA a dočkal jsem se:-) Díky, Vráťo, díky.

1) Tož si ten Community Reinvestment Act taky jednou přečtěte a najděte mi v něm pasáže, kde stát - vašimi slovy! - "nutí" banky dávat hypotéční úvěry nebonitním klientům. No, nic takového tam není, stát je podněcoval, to ano, ale rozhodně ne nutil.

2) Větší část toxických hypoték vůbec pod regulaci CRA nespadala, což je podstatné. Najdete na internetu protokol vyšetřování pro Kongres, kde je to jasně vyčísleno.

3) Ale vůbec nejzásadnější je argument proti sebeřídící schopnosti trhu. Pokud by trhy byly schopné se skutečně autonomně regulovat, musely by být také schopny započítat faktor státu do své seberegulace. Nejsem si jist, jestli tento argument je srozumitelný pro zdejší čtenářstvo, ale jednodušeji to formulovat nelze a přitom je to zcela fundamentální pro pochopení problému.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 10. 8. 2015 13:24
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 11:05

ad 3) A jak jste přišel na to, že to nedělají? Třeba, když si finanční lobisti schválili TARP, tak to nebylo "započtení faktoru státu"?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 10. 8. 2015 12:17
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 11:05

Všichni jsou tu blbí a nerozumí vašim hlubokým myšlenkám. Mimochodem to s tou samoregulací vs. státní regulace, to je typický pseudoargument, těch, kteří o tom nic neví. Ale to je jenom názor blbce, tak si ho nevšímejte.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

TheMelin | 10. 8. 2015 11:10
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 11:05

Jo. Já zmanupuluju úroky, vydám tuny regulací, natisknu bilion peněz, začnu dotovat spoustu odvětví, celní sazebník vydá na menší knihovnu, pracovní legislativa jakbysmet... a trh je vadný, protože nezapočte faktor státu :-)
Samozřejmě za to mohou jistě zcela soukromé agentury Freddie a Fannie...

Schválně: zkusme cinknout hodnoty vracené všemi čidly v Temelíně o plusminus 300% - otestujme samoregulaci přírodních zákonů.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 10. 8. 2015 11:16
reakce na TheMelin | 10. 8. 2015 11:10

Přírodní zákony nastavují čidla v Temelíně?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Alexander Novotka | 10. 8. 2015 13:05
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 11:16

Ano, ve Vašem pojetí nastavují čidla přírodní zákony a dál už nejste schopen to pobrat. Ale ve skutečnosti to je jinak. Ekonomické=přírodní zákony prostě fungují pokud není systém permanentně nabourávaný RaSZ (regulace a socanské zhovadilosti) resp. zkreslenými výstupy z čidel.
Jak už bylo tady poznamenané, je to pseudoargument
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 10. 8. 2015 11:46
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 11:16

Raději vysvětlím svou poznámku:
Čidla, tedy regulaci provozu, nastavuje v Temelíně člověk. Může to udělat dobře nebo blbě.

Vaše analogie by platila, pokud by ta čidla byly schopny přírodní síly a člověk by jim v tom svou regulatorní aktivitou dělal paseku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Černobyl | 10. 8. 2015 14:28
reakce na Martin Brezina | 10. 8. 2015 11:46

Ne. Přečtěte si něco o REGULACI a AUTOMATIZACI.
Řízený systém má zpětné vazby, růst tlaku zjištění čidlem např. automaticky vede k jeho snížení nějakým regulačním prvkem.

Když ale přijde byrokrat a řekne, že čidlo (např. přirozená úroková míra) ukazuje hodnotu, která nevyhovuje jeho politickým cílům, zásahem tuto hodnotu změní (čidlo bypassuje), máme tu Černobyl.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 10. 8. 2015 10:43
reakce na Jan Pozner | 10. 8. 2015 10:41

Aj, to samozřejmě patří pod M.Březinu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 10. 8. 2015 09:07

"Nicméně spor obou učenců se týká celé společnosti. Je to spor mezi tím, jak by svět měl vypadat, a tím, jaký ve skutečnosti je."

Čili, jestli vás správně chápu, Ferguson, meditující nad tím, jak měla proběhnout 1. světová válka nebo jak by se mělo správně postupovat v nedávné krizi, je zástupcem strany lidí, kteří sní o tom, jak by měl svět vypadat, zatímco Krugman, který obhajoval úspěšnou protikrizovou politiku USA, je zástupcem lidí, kteří vidí svět takový, jaký skutečně je.

Já jsem si to myslel, že se jednou stanete Keynesiáncem, pane Kohoute:-)))
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 10. 8. 2015 08:40

Problém není v tom, že někdo má ujeté teorie, že oponenty častuje urážkami, že má mesiášský komplex, pocit nadřazenosti a neomylnosti...
Problém je v existenci systému, ve kterém je možné možné tyto své představy vnutit ostatním, realizovat je za cizí peníze proti vůli dotčených jedinců.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Kaleta | 11. 8. 2015 09:58
reakce na Jan Altman | 10. 8. 2015 08:40

Vacsina ludi so systemom suhlasi, mnohi na nom parazituju a ta relativna mensina co vytvara zdroje nema moc na to aby sa stala vacsinou (zatial).

A co s tym ako chcete urobit? Akymi konkretnymi krokmi by ste chceli dosiahnut aby dostatocny pocet ludi bol presvedceny o tom ze neparaziticky system je lepsi?

Namiesto presviedcania uz presvedcenych tu na Fimnagu by ste snad mohli zajst do miestnej hospody a presvedcit miestnych stamgastov ze zit zo socialnych davok je zle, popripade vysvetlit im principy Ancapu:))
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 11. 8. 2015 11:06
reakce na Tomas Kaleta | 11. 8. 2015 09:58

1) Přesvědčovat snad ani není potřeba - systém založený na parazitování stále větší většiny na stále menší produktivní menšině jednou nutně musí ekonomicky zkolabovat. Zvlášť když tu stále menší produktivní menšinu dále odrazuje od produkce daněmi, hází jim pod nohy klacky regulací a jejich investiční záměry se snaží zmást manipulacemi s úrokovou mírou.

2) Není potřeba přesvědčovat většinu. Stačí, když časem, pod vlivem stále nesnesitelnějšího vykořisťování a pod vlivem šíření libertariánských myšlenek, odmítne byť i jen část té vykořisťované menšiny v tomto pokračovat. 10 tisíc odhodlaných hlasitých odpíračů daní už nezavřete. A 200 tisíc tichých, pasivně rezistentních, "optimalizátorů" daní a účastníků šedé ekonomiky ani nedohledáte. Po přesáhnutí "kritické masy" (nedohledatelný a nepotrestatelný počet) strach z postihu zmizí a věc se stan masovou a pro systém zničující.

Oba tyto procesy (1-degenerace, 2-rezistence) jsou podle mne dost objektivně již v běhu a budou jen intenzivnět. Odpor vůči regulacím, byrokracii, zdaňování, přerozdělování, ... atd.. je mezi malými a středními podnikateli podle mne VELMI rozšířený (stačí s těmi lidmi mluvit někde, kde se nebojí, nebo číst články a diskuse na podnikatelských a živnostenských serverech). U těchto lidí zatím převažuje strach z represivních složek režimu a také chybí jednotící ideologie, nějaké filosofické ospravedlnění jejich postoje. Ale i v tom nastává pokrok - oproti situace před 5 či 10 lety jsou libertariánské myšlenky daleko rozšířenější.

Může to třeba ještě 10 či i 20 let trvat, ale nic není "na věčné časy" i když třeba v roce 1986 to tak vypadalo a blížící se změnu nikdo nepředpovídal.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Kaleta | 11. 8. 2015 13:57
reakce na Jan Altman | 11. 8. 2015 11:06

Ak by som bol optimista, tak s Vasim bodom 2 by som aj celkom suhlasil:). Snad sa to pomaly a hlavne kultivovane zmeni k lepsiemu.

Nesuhlasim s bodom 1 v tom, ze krach by znamenal nejaky nastup libertarianskeho systemu. Skor naopak, vid priklady z historie ale aj sucasnosti - nezda sa ze by napriklad Syriza v GR bola nejaka libertarianska strana:).

Cize na krach by som sa nespoliehal, pretoze to by mohlo vypustit z flase takeho dzina ze by sme sa z toho spamatavali este dlho, a najma libertariani.

Ale sancu vidim v pomalom pretvarani myslenia ludi smerom k potrebnej kritickej mase. Zredukovat moc statu, ale nie na 0, zastancom ancapu urcite nie som.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Liberal | 11. 8. 2015 19:02
reakce na Tomas Kaleta | 11. 8. 2015 13:57

Nic jako libertariánský SYSTÉM či ZŘÍZENÍ neexistuje.

Co přijde po krachu euro-amerického demokratického socialismu samozřejmě neví nikdo.
Ale ten systém zhyne na absenci svobody a přemíru státu a jeho daní a regulací. Tzn. ať po něm přijde cokoli, v tomto bude muset ubrat, protože státismus nelze léčit ještě větší dávkou téhož.
Tzn. nemusí jít o spontánní řád (svobodnou bezstátní společnost), ale může dojít např. k něčemu ala Čína či Pinochet - rapidní zvýšení ekonomické svobody a nedotknutelnosti vlastnictví za doprovodu omezení svobod jiných (což však není stabilní řešení a lidé se brzy přihlásí o další svobody).

Syriza není libertariánská, protože nemusí. Řecko zatím doopravdy nedopadlo až na dno, neustále je zachraňované a skutečné řešení se odkládá. Pokud by došlo k úplnému krachu a odchodu z EU a EZ, vláda bude MUSET liberalizovat. Pokud to aktuální vláda nepochopí, přijde bída a liberalizovat bude ta vláda další. Nebo lidé začnou liberalizovat sami - v zemi začne fungovat barterová výměna, paralelní měny a daně+regulace budou masově ignorovány - což tam podle mne již intenzivně nabíhá a po skutečném bankrotu a při případné neochotě vlády liberalizovat by pokračovalo v ještě větší míře a zcela spontánně.

Minarchistické myšlenky na redukci a minimalizaci státu považuji za daleko, ale opravdu daleko větší utopii, než libertariínskou bezstátní společnost, AnCap.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 11. 8. 2015 13:04
reakce na Jan Altman | 11. 8. 2015 11:06

Jistě, Armageddon přijde a smeteni budou ti, kdo se protiví vůli všemohoucího Jehovy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 11. 8. 2015 14:19
reakce na Martin Brezina | 11. 8. 2015 13:04

Smeten bude málokdo.
Chytřejší politici budou mít do startu konexe a kapitál.
Podnikatelům se začne lépe dýchat a neziskovkáři a byrokrati si budou muset najít užitečnou práci (tedy takovou, za kterou jim někdo zaplatí dobrovolně, protože pro něj ta práce má tu cenu).
Ale samozřejmě budoucí penzisti (tedy my) to podle mne odnesou. Dnešní třicátník a čtyřicátník si podle mne vytáhle penzijního pyramidového černého Petra.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Fraj | 10. 8. 2015 08:39

Pan Kohout označuje Krugmana za "romantického fantastu". Mě tedy napadají úplně jiná slova :)
Krugmanovy výlevy na stránkách NYT mě bezpečně odradily od čtení jeho knih. Konec konců jde o Keynese na druhou, tak by to pro libertariána bylo utrpení a já nejsem masochista.

Blbý je, že dnes už se řeší pouze spory mezi méně krugmanovskými a více krugmanovskými tezemi a nikdo se netroufne říct, že to je celé kokotina (abych zůstal stylový, když už mluvím o Krugmanovi :). Také kde by se měli takoví lidé vzít. Školy vychovávájí ponejvíce marxisty a keynesiánce. Jestli se nepletu, tak každý zdejší libertarián se k tomu dostal samostudiem a přihlásit se k rakouské škole je v ekonomickém prostředí stále důvodem k posměchu a ostrakizaci ze strany mainstreamových ekonomů.

Pokud jde o to gentlemnství, tak to vzalo za své nejenom v ekonomii. Můj dědeček mně vychoval ještě v tom, že vstoupí-li dáma do místnosti, pánové povstanou. Dnes bych se s tím nejspíš zodpovídal ze sexuálního harašení. Oni tedy nejenom gentlemani téměř vymizeli. Najít opravdovou dámu je stejně obtížné :)
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jon | 11. 8. 2015 15:48
reakce na Josef Fraj | 10. 8. 2015 08:39

Vyslovil jste přesně to co si dlouho myslím: pro libertariána je setkání se s jiným názorem utrpení. Ano, pro toho samého libertariána, který věří, že lidé jsou racionálně uvažující bytosti.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Alexander Novotka | 10. 8. 2015 13:11
reakce na Josef Fraj | 10. 8. 2015 08:39

Jestli ty opravdové dámy nejsou odrazeny tím stylem... :-)
Ale s tou rakouskou školou máte pravdu, mé samostudium je v počátcích, nicméně Krugmana asi zařazovat nebudu.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Trocký | 10. 8. 2015 08:42
reakce na Josef Fraj | 10. 8. 2015 08:39

Romantickým fantastou byl i Adolf, Kim a Mao...
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Robert Antonio | 10. 8. 2015 08:28

Koho mi ten Krugman jen připomíná?

„Na vás je vložit blahodárné jařmo rozumu na nevědomé bytosti sídlící na jiných planetách – snad ještě v divošském stavu svobody. Nepochopí-li, že jim přinášíme matematicky neomylné štěstí, jsme povinni jim je vnutit. Nejprve slovem, až potom zbraněmi.“ – J. I. Zamjatin
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

foxy | 10. 8. 2015 08:47
reakce na Robert Antonio | 10. 8. 2015 08:28

Připomíná mi to velmi přeceňované bratry Strugacké a jejich regresory, kteří tajně řídí a nutí cizí civilizace směrem ke štěstí a bratrství. A taky, jak se s nimi nemilosrdně vypořádal jejich krajan Lukjaněnko v románu Hvězdy ty studené hračky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zlý Jabko | 10. 8. 2015 12:33
reakce na foxy | 10. 8. 2015 08:47

Nelze potom pominout ani to legrační přetlačování Tmy a Světla v Lukjaněnkových Hlídkách, že?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

foxy | 10. 8. 2015 08:18

Levičáci, dobroserové a samozvané elity vidí, že jejich teorie o řízení lidstva nefungují a proto se uchylují k osobním urážkám. Nejen v ekonomii.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!