Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Řecko 2015: Argentinské déjà vu

Alexis Tsipras opakovaně pochválil způsob, jakým se v roce 2001 vypořádala s ekonomickou krizí Argentina. To, co se děje v Řecku, bohužel opravu vypadá přesně jako argentinský kolaps. Jeho střízlivé vyhodnocení je tedy potřebnější než kdy jindy.

Ve snaze porazit hyperinflaci zavedla v roce 1991 argentinská vláda fixní směnný kurz – na každé peso v oběhu připadal jeden dolar uložený v centrální bance. Toto opatření samo o sobě ukončilo inflační cyklus trvající přes padesát let. Tato striktní měnová politika měla být ale doprovázena sérií dalších opatření s cílem vyrovnat rozpočet. K tomu ale nedošlo.

Sebevražedně laděné elity

Zvyk je železná košile. I Argentina, stejně jako teď Řecko, si velmi dlouho žila nad poměry. Vydržovala si přebujelý veřejný sektor vyznačující se trvale deficitním hospodařením. Na konci devadesátých let dosahoval meziroční schodek pravidelně deset miliard dolarů. Protože systém konvertibilní měny vládě neumožňoval nechat si natisknout další peníze, snažila se tyto náklady pokrýt prostřednictvím zadlužování.

Nezodpovědné chování pokračovalo až do roku 2001. Tehdy trhy s dluhopisy vyjádřily vážné obavy ohledně udržitelnosti argentinského dluhu. Tehdejší argentinská politická elita byla stejně nekompetentní a sebevražedně naladěná jako ta dnešní řecká. Pouze v druhé polovině roku 2001 učinila několik zoufalých pokusů o nápravu.

Ty ale přišly příliš pozdě. Došlo např. k seškrtání platů státních zaměstnanců a státních důchodů až o 13 procent. Na konci roku konečně došlo k definitivnímu zhroucení ekonomiky. Argentina pak devalvovala měnu a zřekla se závazků vůči věřitelům. Nadto došlo i ke zmrazení bankovních vkladů.

Státní krádež

Opuštění konvertibilního režimu bylo jednou z nejtraumatičtějších událostí v dějinách země. Vzhledem k paritě pesa a dolaru a pochopitelné nedůvěře Argentinců k vlastní měně v podstatě došlo k dolarizaci ekonomiky. Politici o tom věděli. Stejně tak věděli, že bude příliš těžké ctít smlouvy a úspory lidí v dolarech. A tak museli zvolat „heuréka“, když někdo přišel s konceptem asymetrické devalvace. Ten v praxi znamenal zničení všech existujících smluv.

Tímto ekonomickým zločinem byli trestáni především spořitelé. Například pokud jste měli na účtě 10 000 dolarů, vláda je přeměnila na pesa při směnném kurzu 1,4. V čem je háček? Po devalvaci byl skutečný směnný kurz tři pesa za dolar. Takže mávnutím kouzelné hůlky se smazala polovina vašich úspor. Aby toho nebylo málo, váš nový zůstatek vám bude vrácen ve splátkách nebo vládních dluhopisech v průběhu pěti až deseti let.

Tímto postupem došlo k výraznému přerozdělení bohatství. Poraženými byli spořitelé, lidé žijící z platů, věřitelé soukromých polarizovaných kontraktů jako hypotéčních úvěrů a mnozí další. Příjmy a úspory všech těchto lidí byly zkapalněny uvaleným směnným kurzem a erozivní silou inflace.

Mnoho lidí přišlo o životní úspory. Někteří přišli o mnohem víc. Vyskytly se případy, kdy lidé nemohli zaplatit ani za léčebné výlohy. Jediná možnost byla obrátit se na soud. Justice však konala pomalu a v mnoha případech nespravedlivě. Renomovaný sportovní novinář požadoval své úspory na operaci v zahraničí. Soudce rozhodl, že nebyl dostatečně nemocný… O několik měsíců později tento novinář zemřel. Kolik lidí zemřelo kvůli podobným situacím, se už nikdy nedozvíme.

Ani když se daří…

Krize naprosto zničila politický systém. Přežila z něj jen jedna strana, která se inspirovala „bolívarskou“ Venezuelou Huga Cháveze. Od roku 2002 to s Argentinou v čele s peronistickými vládami šlo i nadále od deseti k pěti. Tento úpadek dobře ilustruje letošní vydání Indexu ekonomické svobody, na kterém spolupracuje think tank Heritage Foundation s Wall Street Journal. Argentina se umístila na 169. místě ze 179 zemí.

Od roku 2003 sice ekonomika nebývale rostla, tempo růstu v následujících letech průměrně dosahovalo devět procent. To však nebylo způsobeno ani devalvací, ani politickou genialitou peronistů. Argentina těžila z extrémně benevolentního ekonomického prostředí, které vzniklo v roce 2002 s růstem cen komodit.

21. století bylo doteď stoletím slabého dolaru a politikou easy money v podání amerického Federálního rezervního systému. Mezi cenami komodit a cyklem amerického dolaru dlouhodobě existuje korelace. Nečekaně příznivé podmínky, které vládě spadly do klína, jí dokonce umožnily uvalit vysoké daně na vývoz komodit.

Ani za těchto příznivých okolností Argentina nedokázala plně restrukturalizovat národní dluh. Co víc, demagogie a iracionalita jejich lídrů vedla k tomu, že byla usvědčena z pohrdání soudem v případě nevyřešeného sporu s věřiteli.

Prestižní ekonom Carlos Rodríguez Braun říká, že pokud by devalvace byly cestou k ekonomickému úspěchu, Argentina by byla bohatá a Švýcarsko chudé. Opuštění společné měny jistě přinese řeckým občanům většinu, pokud ne všechny problémy, s nimiž se potýkali Argentinci po opuštění konvertibilního režimu. Pokud jde o výhody, to se ještě uvidí.


Z originálu Argentina 2001, Greece 2015? přeložil pro Finmag Bohumír Žídek.

Přeloženo a publikováno se souhlasem autora.

Komentáře

Celkem 33 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK