Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nekoukejte po Řecku, ta pravá krize teď začíná v Číně

Pohledy celého světa se upírají k Řecku, k Evropě. K dějinnému dramatu… Řeči. Řecko je nejspíš jen epizoda. Račte svou optiku přeštelovat z jihu na východ. V Číně se totiž právě teď odehrává něco, co může být pro svět, pro světovou ekonomiku podstatně důležitější než Řecko, ať už to s ním dopadne jakkoli.

Svět je na pohled v klidu. Kdyby se ale to, co se děje na čínské burze, odehrávalo na kterékoli z větších západních burz, Řecko by se nejspíš vůbec nedostalo do zpráv. Možná jako roztomilý mazlíček na závěr.

Krátké shrnutí. Čína má tři hlavní akciové indexy, Šanghaj (Shanghai), Šen-čen (Shenzen) a ChiNext. Všechny za poslední měsíc spadly o víc než 25 procent, některé i víc. Na dvou z nich je dnes (8. července) suspendováno přes 50 procent všech titulů, tedy nejde s nimi obchodovat.

Poznámka autora: než jsem článek dopsal, suspendovaných je 71 procent trhu – v hodnotě skoro čtyř bilionů amerických dolarů.

Strana a vláda poroučejí větru dešti burze

Čínské vedení, dalo by se říct, panikaří. Minulý týden zakázali šortování (což je klasická – a taky nesmyslná – panikářská reakce) a před pár dny dokonce vyhlásili oficiální cílovou úroveň (4500 bodů), kam se má index Šanghajský index došplhat. Přispět k tomu mají všichni makléři: mají nařízeno neprodávat, ale jen kupovat, dokud se index na kýženou hodnotu nedostane.

Slabost pro hazard

Hazardní hry jsou jednou z velkých čínských slabostí (za jediný den se například na hongkongských dostizích prosázela miliarda dolarů; odhaduje se, že pokud by hongkongská vláda zrušila dostihy, musela by pro dorovnání rozpočtu zvýšit daně o aspoň 15 procent.

Jenže navzdory nařízení strany a vlády akciové trhy dál padají – a žádný div. Makléři sice můžou poslechnout, ale kupovat budou jen silné blue chips, polostátní a státní firmy. (Pro zajímavost, Petro China, společnost s největší vahou v šanghajském indexu, posílila na pekingské burze o 20 procent, zatímco na hongkongské o dalších pět procent padla, což také ukazuje, že obě burzy nejde snadno arbitrovat). Blue chips zatím čínský retailový investor moc nekupoval, protože typický čínský retailový investor není investor, ale gambler.

Číňané s pragmatismem sobě vlastním usoudili, že trhy jsou v podstatě jenom jedno velké kasino, a chovali se podle toho.

Dva háčky

Za běžných okolností prasknutí akciové bubliny ekonomiku moc neohrozí. A v Číně nepatří akcie k zvlášť preferovaným investicím, retailových investorů v ní je „jen“ 90 milionů. Věc má ale háček. Přesněji řečeno dva háčky.

Háček první: pokud se akciová (nebo libovolná) bublina sejde s velkým napákováním, je na problém zaděláno. Světová krize 30. let nevznikla kvůli akciové bublině, ale kvůli napákování spojenému s bublinou. Naproti tomu bublina dot com neměla skoro žádné napákování – a nic velkého se nedělo.

Jak moc je čínský trh napákovaný, to ovšem nikdo neví. Odhady se různí, pohybují se v rozsahu od zhruba čtyř procent celého floatu až k devíti procentům. I nižší menší odhad je hodně blízko úrovni, která pomohla spustit velkou světovou krizi – tenkrát bylo napákování zhruba pětiprocentní.

Já osobně si myslím, že napákování čínského trhu je ve skutečnosti ještě víc než i těch devět procent. Analytici totiž neuvažují o neformálním napákování, například přes půjčky jištěné nemovitostmi a podobně.

Ostatně, jedna z teorií, proč je tolik akcií suspendovaných, je, že většinoví vlastníci použili akcie svých podniků jako jistinu pro půjčky, a protože akcie jsou teď na hodnotě pod požadovanou minimální jistinou, většinoví vlastníci v podstatě přestávají být vlastníky vůbec.

Druhý háček je možná ještě větší. I těch „pouhých“ 90 milionů akcionářů je o něco víc než 88 milionů členů Komunistické strany Číny. Většina z nich jsou investoři relativně… řekněme eufemisticky nezkušení. Pocházejí z čínských Zapadákovů a peníze do akcii dali, protože věřili straně a jejím prohlášením, jak to bude prima.

Proto ta panika ve vedení.

Hra o důvěru, tedy o vše

Pokud tito investoři přijdou o velkou část svých peněz, nebo dokonce o všechen majetek – kvůli finanční páce, bude to mít na důvěru ke straně drtivý dopad. A čínská ekonomika z velké části stojí a padá právě s důvěrou ve schopnost komunistické strany hospodářství řídit a držet na uzdě. Tím lze ostatně také vysvětlit, že málokdo bere seriózně zadlužení Číny (soukromé a vládní), které od roku 2008 přerostl přes 20 bilionů dolarů a přesáhl tak tři sta procent hrubého domácího produktu. To je číslo, před kterým i Řekové můžou nejvýš uznale pokývat hlavou. V Číně navíc převažuje dluh soukromý, a tedy hůř řešitelný (stát s vlastní měnou může zbankrotovat, jen pokud opravdu chce, firma na výběr nemá).

Chaos v Číně už začíná mít i globální důsledky. Cena železné rudy (jedna z komodit, pro kterou je Čína klíčový odběratel), klesla ze skoro 60 dolarů na 50 za tunu a takzvané komoditní měny (australský a kanadský dolar) utrpěly nemalé pády.

Je samozřejmě možné, že Čína, na rozdíl od Spojených států před 80 lety a Japonska před 30 lety, své problémy ustojí. Ekonomicky nejspíše ano (pokud tedy zapákování není ještě horší, než si myslím), minimálně důvěra ve všemocnost a neomylnost vládnoucí strany ale bude určitě narušena. Pokud Čína problém neustojí, ať ekonomicky či politicky, budou důsledky dalekosáhlé a v krátko- až střednědobém hledisku asi i podstatně horší než cokoli, co může způsobit grexit. Myslím, že snad jen kompletní rozpad Evropské unie, volného evropského trhu a návrat k aliancím a řevnivostem 19. a začátku 20. století v Evropě by byl srovnatelný s tězkou a dlouhodobou ekonomickou krizí v Čině a s ní spojeným politickým zemětřesením.

Komentáře

Celkem 21 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK