Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Až přijdou roboti a seberou nám práci

Mašiny jsou čím dál schopnější a levnější. Kapacita procesorů se co dva roky zdvojnásobí. Takovému tempu člověk nemůže stačit. A navíc chce mzdu. Je čas připravit se na masovou nezaměstnanost?

Kniha The Second Machine Age (Druhá doba strojová) Andrewa McAfeeho a Erika Brynjolfssona loni rozpoutala debatu o tom, jak by technologie mohly proměnit naše pracoviště. Rozmach počítačů spolu a vzpomínka na vysokou mírou nezaměstnanosti, jakou mnoho bohatých zemí zakusilo v době velké hospodářské krize, dokázaly vyvolat obavy, že rozvinuté ekonomiky stojí na prahu éry masové nezaměstnanosti. Kapitál je prý připravený nahrazovat lidskou práci v měřítku, jaké dosud nemělo obdoby, mzdy stlačí k zemi a podnikatelům a akcionářům naopak zajistí stále tučnější zisky.

Zatím jsme neměli prakticky žádné důkazy, že by se mohlo podle takového scénáře hrát. Letos ale hned dvě skupiny ekonomů přišly s novými daty, která nás snad přimějí k vážnějšímu zamyšlení nad světem, ve kterém možná brzy budeme žít.

Studie nazvaná Dopady elektrifikace na pracovní trh, kterou na přelomu března a dubna představil na setkání Královské ekonomické společnosti v Manchesteru Miguel Barroso Morin z Cambridgeské univerzity, se soustředí na vývoj 30. let minulého století, kdy došlo k prudkému poklesu cen elektřiny a následné masové elektrifikaci amerického průmyslu.

Už jsme četli

„Brynjolfsson a McAfee (s antivirem nemá nic společného) pečlivě vysvětlují, že technologický rozvoj nekončí ani nezpomaluje. Naopak, roste exponenciálně, a to díky souběžnému pokroku na mnoha nezávislých polích: čipy jsou výkonnější a úspornější, zařízení menší a lehčí, zpracování jazyka důvtipnější, databáze větší. A tak počítače řídí auta, vyhrávají znalostní soutěže a ústy Siri doporučují nejbližší restaurace.“

Třicátá léta: Automatizace práci bere

Morin tvrdí, že v principu nelze říci, že by vždy nutně platilo, že technologický pokrok likviduje pracovní místa.

Mohlo by to přece fungovat takto: Nové způsoby automatizace sice můžou teoreticky připravit lidi o práci, když bude dostupný kapitál. Firmy se nicméně můžou vzdát vyšších zisků, úspory přesunout zákazníkům, tedy zlevnit, a zvýšit produkci. Úroveň zaměstnanosti by tak zůstala beze změny, neboť vyšší produkce znamená víc strojů a zařízení, a tím pádem i víc zaměstnanců, kteří by je ovládali. Někteří lidé by tudíž přišli o práci, zatímco jiní by nastoupili na nově vytvořená místa.

Jenže když se Morin podíval blíž na výrobce cementu během velké hospodářské krize, nenašel bohužel mnoho důkazů, které by podporovaly tento optimistický pohled. Levnější elektřina nevedla k výraznějšímu růstu objemu výroby a naopak způsobila pokles zaměstnanosti o 21 procent. A přestože produktivita poskočila vzhůru o 36 procent, podíl zaměstnanců na zisku klesl o 11 procent.

Z těchto údajů lze vyčíst, že významné technologické změny vedly v minulosti k masové likvidaci pracovních míst a poklesu reálné mzdy. Ale co dnes?

Dnes: Méně kvalifikovaní – více ohrožení

Georg Graetz z Uppsalské univerzity a Guy Michaels z Londýnské ekonomické univerzity se ve své studii zaměřili na ekonomické dopady robotizace v rozvinutých zemích mezi léty 1993 až 2007. Jejich analýza se věnuje především průmyslu, i když v potaz bere také zemědělství a služby.

Za dotyčné období klesla cena průmyslových robotů zhruba o 80 procent, což vedlo k dramatické změně poměru hodin odpracovaných roboty a lidmi ve prospěch robotů. V čele této revoluce, která proběhla především v chemickém průmyslu a dopravě, stály Itálie, Německo a Dánsko.

Jedna dobrá zpráva, která z této studie plyne, zní, že vyšší míra robotizace přispěla k ročnímu hospodářskému růstu v průměru 0,37 procenta, což představuje zhruba desetinu celkového růstu. Rovněž jí vděčíme asi za šestinu celkového růstu produktivity. Autoři studie tvrdí, že je to srovnatelné s ekonomickým dopadem rozvoje železnic v 19. století.

Dále Graetz a Michaels, narozdíl od Morina, zjistili, že technologický pokrok nevedl k poklesu celkové zaměstnanosti a reálné mzdy naopak zvýšil.

Anketa

Bojíte se, že vás připraví o práci mašina?

Výzkumníci ovšem podávají velmi odlišný popis různých typů pracovní síly. Z jejich studie vyplývá, že robotizace nepříznivě dopadla na zaměstnance s nízkými a středními příjmy, na nichž se podepsala sníženou mírou zaměstnanosti i nižšími mzdami. V případě vysoce kvalifikovaných pracovníků se tento efekt neprojevil.

Dnes se nacházíme teprve v počátcích debaty o dopadech technologie na naše profesní životy. Ta se do budoucna nepochybně vyostří. Dokud však bude zaměstnanost trhat rekordy, přinejmenším ve Velké Británii, budou nás pesimisté jen nesnadno přesvědčovat o tom, že brzy vstoupíme do éry masové nezaměstnanosti.

Tak či onak obě zmíněné studie ukazují, že v minulosti měla technologie na zaměstnanost negativní dopady a že už dnes se některé profese zdají být ohroženější než jiné. Ať už nám nový světový řád uchystá budoucnost zářnější, nebo chmurnější, jisté je jedno – převratným změnám se nevyhneme.


anglického originálu pro Finmag přeložil Aleš Drobek

Komentáře

Celkem 23 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK