Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pro dobrotu na žebrotu: Proč neplýtvat silami na boj s plýtváním

Člověk nemusí mít zkušenost s velkým hladem, aby se ho nedotklo, když se dozví, kolik jídla se vyhazuje. Jídla, o které by tolik jiných stálo. A i kdyby nestálo – leckomu vadí samotné plýtvání. Proto se s velkým ohlasem setkal zákon zakazující supermarketům vyhazovat potraviny. Jenže, tohle nařízené šetření má paradoxní dopad: Bude stát víc, než se ušetří.

Asi není náhoda, že se zákonem, který zakazuje supermarketům vyhazovat a znehodnocovat jídlo přišla Francie, kolébka socialismu. Místo toho budou muset obchody s plochou nad 400 čtverečních metrů dávat potravinářské zboží, kterého by se jinak zbavovaly, charitě nebo zemědělcům ke zkrmení. Jak říkávají fotbaloví komentátoři: Mysleli to dobře, ale… Míč minul branku o spoustu metrů. Samozřejmě, nejde o opatření, které by zničilo obchod a civilizaci. Snad ani o nic nejde. Jenže tisíckrát nic umořilo osla.

Pomáhat druhým. Za peníze třetích

Jde o motivaci. Je obrovský rozdíl mezi tím, když ji nastavíme dobře a když špatně. Například fast foody mají jedno jednoduché pravidlo: veškeré jídlo se večer musí vyhodit a nesmí si ho vzít zaměstnanci. Důvod je asi jasný. Kdyby to tak nebylo, zaměstnanci by byli motivováni před zavíračkou navařit a pak se z neprodaného pěkně najíst.

Zpátky k supermarketům. Zatímco dnes existuje motivace hospodárně jídlo objednávat a co nejvíc ho prodat, s novým zákonem přibudou i nové motivace. Například jídlo „vyhodit“ a pomoci chudým za peníze firmy. Nebo skrz někoho pomoci šikovně sobě. Určitě bychom mohli vymyslet i další scénáře, stát se může leccos. Může to znít trochu bláznivě, ale to, co se dělo za komunismu, si těžko někdo dokázal představit dvacet let předtím a těžko někdo dokáže pochopit dvacet let potom. Lidé byli v zásadě stejní, ale měli úplně jinou motivaci. Proto bychom neměli ani scénáře, které mohou působit přitažené za vlasy, podceňovat.

Ponechme ale stranou to, co se stane možná. Co se stane (skoro) určitě?

V minulých dobách lidé jídlem patrně neplýtvali; bylo ale opravdu tak úžasné, když si zároveň nemohli dovolit vyhodit ani plesnivé, shnilé nebo jinak závadné potraviny, protože by pak neměli co do žaludku?

Růst nákladů supermarketů

Supermarkety budou mít povinnost uzavřít smlouvu s některou charitativní organizací; otázka je, jak přesně bude předávání potravin vypadat, ale je rozumné očekávat, že bude nákladnější než prosté vyhození do popelnice. Buď proto, že se bude zboží charitě přímo vozit, nebo se bude muset alespoň uskladňovat na nějakém speciálním místě. Charita navíc podle zákona má dostat zboží vytříděné, zdravé oddělené od zkaženého. Vzhledem k tomu, že supermarkety nejčastěji vyhazují právě zboží, které rychle podléhá zkáze, může dodatečný náklad reálně vzniknout. Nebude obrovský, ale supermarkety, které pracují s nízkou marží, ho poznají.

Tak jako většina lidí preferuje nakupovat zboží (bez ohledu na to, jestli nakupují gothaj nebo prosciutto crudo) co nejlevněji a zároveň vydělávat co nejvíc, chtějí i firmy a akcionáři co nejméně utrácet a co nejvíc vydělat. Zvýšení nákladů na jednom místě povede buď k omezování nákladů jinde (počty zaměstnanců, platy,…), nebo k růstu cen. Může se samozřejmě stát, že se akcionáři spokojí s menším ziskem, ale pak také může dojít k tomu, že vaše investiční nebo penzijní fondy vydělají méně, než byste si představovali.

Prázdné regály

Zatímco dnes si může supermarket dovolit vyhodit jeden banán na (např.) deset prodaných, pokud mu schraňovaní propadlých potravin přinese další náklady, počet banánů, které musí na jeden vyhozený prodat, vzroste. A je dost možné, že vedoucí supermarketů budou preferovat radši prodat menší množství zboží, aby nemuseli několik kusů draze vyhazovat. Takže ho radši nebudou tolik nabízet, aby měli jistotu, že se všechno prodá. A když pak přijdete pozdě, zbyde na vás už jenom prázdný regál.

Posílení velkých / oslabení malých

Jako u každého podobného opatření dodatečné náklady nezatíží všechny stejně a pro menší prodejce nebo řetězce to bude další nezanedbatelný náklad, který ponesou, zatímco velcí hráči se s ním vyrovnají snáz. Někomu může oligopolizace odvětví vyhovovat, ale zákazníci to určitě nebudou.

Střelba na zástupné (a snadné) cíle

Především ale podle dat Evropské unie supermarkety se na vyhazování jídla podílejí jen pěti procent z celkového objemu „jedlého odpadu“. Na domácnosti připadne celých 42 procent. O přesnosti statistiky můžeme jistě pochybovat – na českou domácnost o čtyřech lidech by podle dat připadaly asi tři kila přímo vyhozeného jídla týdně. Těžko to potvrdit nebo vyvrátit, zdá se to docela hodně. Ale dejme tomu.

Jaký má potom smysl soustředit se na toho, kdo vyhazuje jen dvacetinu všech vyhozených potravin? Zdá se, že by měl spíš každý začít sám u sebe.

Vyhazování jídla navíc není takový problém, jak by se mohlo zdát. Třetina lidí v Česku žije na venkově, kde mohou „vyhozené“ jídlo dál nějak zpracovat. Navíc z vlastní zkušenosti vím, že i dnes je možné se supermarketem – aniž to někdo nařizuje – domluvit a „propadlou“ zeleninu brát jako krmivo pro zvířata.

Jde ale také o to, jaké jídlo se vyhazuje. Odpověď asi nikoho nebude šokovat, je to především to nejlevnější. Pečivo, brambory, další levnější zelenina, sem tam něco dražšího jako sýr nebo uzenina. Zkuste si to měsíc sledovat sami a uvidíte. Čím levnější jídlo se vyhodí, tím méně zdrojů (práce, dalších potravin, benzinu,…) na něj bylo potřeba použít. Kilo vyhozených rohlíků se tak nerovná kilu vyhozené pravé svíčkové. Pořád je to škoda, ale ne taková, jako kdyby se vyhazovalo něco dražšího.

Při výrobě, zpracování a konzumaci jídla dochází – tak jako všude – k nějaké neefektivitě. Bezpochyby by se dal celý proces zlepšit, ale otázka je za jakou cenu a jakou úsporu to přinese. Když už chtějí zákonodárci mermomocí „pomáhat“, bylo by smysluplnější snažit se zlepšit zaostalejší odvětví, ve kterých se vyplýtvá více než při vyhazování rohlíků. Třeba zdravotnictví, školství nebo dopravu.

Jakub Skala

Jakub Skala

Jakub Skala je neustále fascinován tím, co se na světě děje. O něčem z toho píše. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 65 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK