Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak si Rusové udělali byznys z polské nezávislosti na Rusku

Poláci se snaží snížit svou energetickou závislost na Rusku. Vydělávají na tom – Rusové.

Uhlí nade vše. Na této zásadě staví Poláci politiku energetické bezpečnosti své země, jejímž cílem je omezit závislost na Rusku.

Polsko dováží z Ruska bezmála dvě třetiny své spotřeby zemního plynu a téměř všechnu ropu. V kategorii kapalných a plynných směsí uhlovodíků tak Rusové Poláky „drží v hrsti“. Poláci se od mocného souseda snaží udržet odstup aspoň v produkci elektřiny. Vyrábějí ji z uhlí, jehož zásobami Rzeczpospolita Polska oplývá.

Jenže polské černé uhlí už není konkurenceschopné. Jeho ložiska blízko povrchu byla vyčerpána, hořlavá hornina se teď těží ve velkých hloubkách a vesměs v obtížných geologických podmínkách. Těžba je nákladná, proto polské elektrárny často pohání levnější uhlí z dostupnějších ložisek v Rusku.

Uhlí jako rodinné stříbro

Několik důležitých čísel: Tepelné elektrárny spalující uhlí vyrábějí v Polsku 85 procent elektrické energie (v Česku 50, v Evropské unii 29 procent). Polské uhelné elektrárny z 60 procent pohání černé uhlí a ze 40 procent uhlí hnědé. Poláci přitom na uhelné elektrárny spoléhají také v energetických výhledech na příští desetiletí. Jejich úřad pro strategické analýzy odhaduje, že uhlí zůstane hlavním energetickým zdrojem země nejméně do roku 2060.

Výzvy, aby přesměrovali investice od fosilních paliv k čistším obnovitelným zdrojům, Poláci zpravidla odbývají námitkou: Pokud máme posílit energetickou bezpečnost státu (stabilní přísun energií za přijatelné ceny), musíme využívat vlastní dostupné zdroje, tedy především uhlí. Ostatně, i příští polský prezident Andrzej Duda během kampaně ujistil, že Polsko „nemůže zavřít uhelné doly a uhlí si musí podržet jako klíčovou komoditu“.

Své uhelné elektrárny Poláci rozšiřují a modernizují. A k tomu patrně nasypou miliardy zlotých do ztrátových dolů na černé uhlí, byť jim nezbude, než ty nejztrátovější postupně uzavírat.

Tuhle věc nakonec musí pochopit i ten, kdo ji pochopit nechce. Energetická politika založená na zásadě těžit domácí uhlí, ať to stojí, co to stojí, není dlouho udržitelná.

Jede, jede mašinka

Pro polské elektrárny, které spalují černé uhlí, začíná být domácí palivo příliš drahé. Jednoduché srovnání: Poláci vytěží tunu antracitu (černé uhlí s vysokou výhřevností) v průměru za 77 eur, doma se prodává v průměru za 69 eur. Antracit ze zahraničí se přitom dá nakoupit už za 60 eur.

Je nabíledni, že poptávka po zahraničním uhlí v Polsku stoupá. Ve výběrových řízeních elektráren na dodávky uhlí čím dál častěji vítězí zahraniční dodavatelé, většinou Rusové. A tak zatímco před deseti lety Poláci dováželi tři miliony tun černého uhlí ročně, loni to bylo už deset milionů tun.

Dvě třetiny dovezeného uhlí pocházely z Ruska. Poláci se tak stali druhým největším odběratelem ruského uhlí po Německu. (Němci, kteří se stavějí do role lídra výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, loni z Ruska koupili více než 12 milionů tun uhlí.)

Do Polska teď míří jeden vlak s uhlím za druhým (také z Česka). Důsledkem jsou hromady černého uhlí na tamních skládkách. Zásoby dosahují od pěti do osmi milionů tun.

Horší než Noční vlci

„Invaze“ ruského uhlí, které zlevnil pád rublu, je přirozeně trnem v oku polským horníkům. Vlak s ruským uhlím je pro jejich živobytí větší hrozbou než smečka Nočních vlků. Na hraničním přechodu s Ruskem proto blokovali několik vlaků s ruskou horninou.

A nezůstalo jen u protestů havířů. Ruským uhlím se opakovaně zabýval parlament i vláda. Polští poslanci zvažovali kvóty i embargo na dovoz uhlí z Ruska (prosazovali je zejména zástupci opoziční strany Právo a spravedlnost, z níž pochází budoucí prezident Duda). Vláda to odmítla. Pochopitelně, Rusové by Polákům nejspíš vyhlásili odvetu, stát by si zadělal na problémy ve Světové obchodní organizaci a domácnostem i firmám by podražila elektřina.

Ztroskotala také novela zákona o veřejných zakázkách, která měla ztížit přístup zahraničního uhlí na polský trh. Poté, co úřad pro veřejné zakázky oznámil, že úprava zákona je v rozporu s právem Evropské unie, byla stažena z parlamentu.

Parlament tedy aspoň zpřísnil pravidla, podle nichž jsou udělovány licence dovozcům uhlí ze zemí mimo Evropskou unii, a vláda zpřísnila kontrolu kvality importovaného uhlí.

Dobré uhlí, špatné uhlí

Polští horníci dělí uhlí na dobré (polské) a špatné (z ciziny, hlavně z Ruska). Z hlediska energetické bezpečnosti je však dobré uhlí obojí. Ruské uhlí na rozdíl od ruské ropy nebo ruského plynu, je pro Poláky „bezpečné“.

Uhlí je na planetě rozloženo rovnoměrněji než ropa nebo zemní plyn, je dostupnější. Rusové proto nemohou Poláky vytrestat jeho vysokými cenami nebo dokonce embargem vývozu. I bez ruského uhlí bude tato surovina v Polsku k mání, ať už z domácích či zahraničních zdrojů – nejspíš za vyšší, nicméně přijatelné ceny.

Je nasnadě, že mnohé Poláky (nejen horníky a politiky) dráždí pomyšlení na to, jak Rusko vydělává na energetické závislosti jejich země (na ropě a plynu) a k tomu ještě na její energetické nezávislosti (na dodávkách uhlí). Pokud ale budou Poláci trvat na energetické nezávislosti postavené na elektřině z uhlí, nezbude jim, než se smířit s tím, že jejich elektrárny bude alespoň zčásti pohánět uhlí z Ruska. 

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 7 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK