Potíže s imigrací: Máslo na našich hlavách?

| 20. 5. 2015

Naše uvažování o imigraci do Evropy není racionální. Překáží nám politická korektnost a falešný pocit viny.

Potíže s imigrací: Máslo na našich hlavách?

Třináctého května 1939 vyplula z hamburského přístavu loď St. Louis pod velením kapitána Gustava Schrödera. Na palubě 938 pasažérů, cíl Havana, Kuba.

S jedinou výjimkou byli cestující židovští uprchlíci. Všichni měli platné dokumenty pro vstup na kubánské území. Když ale loď doplula do Havany, ukázalo se, že prezident Federico Laredo o týden dřív vydal dekret, kterým zrušil platnost všech již vydaných víz. Uprchlíci netušili, že se stali oběťmi korupčního skandálu s vydáváním víz a vnitropolitické a hospodářské situace na Kubě. Své udělalo i veřejné mínění, část tisku před židovskými uprchlíky varovala – prý na Kubě, postižené hospodářskou krizí, zvýší nezaměstnanost.

Kubánské úřady po přistání 27. května pustily do země jen 28 pasažérů. Po neúspěšných jednáních s kubánským prezidentem loď 2. června odplouvá směrem na Miami, někteří cestující žádají telegraficky F. D. Roosevelta o azyl. Prezident neodpoví. Americké ministerstvo zahraničí uprchlíky příkře odmítá s odkazem na standardní úřední postup. Americké imigrační kvóty, zavedené v roce 1924, jsou v červnu 1939 beznadějně vyčerpané. „Standardní úřední postup“ ale znamená několik let čekání. Mimochodem – pokud jde o veřejné mínění, 83 procent Američanů je proti uvolnění antiimigračních zákonů.

Šestého června 1939 byl St. Louis zpátky v Evropě. Kapitán Schröder se snažil udělat pro své cestující maximum: 288 z nich se podařilo vysadit ve Velké Británii, 181 v Nizozemsku, 214 v Belgii, zbývajících 244 ve Francii. Z cestujících, kteří zůstali v Británii, přežili válku všichni kromě jednoho, který se stal obětí náletu. Z ostatních 620 se 87 podařilo utéci hitlerovské expanzi včas, dalších 278 různými způsoby přežilo holokaust. Celkem 254 cestujících zahynulo, převážně v Osvětimi a v Sobiboru. Kapitán Schröder přečkal válku jako úředník, později byl vyznamenán německou a izraelskou vládou.

Dramatická a tragická historie lodi St. Louis nebyla ojedinělá. Dvanáctého prosince 1941 se na rumunskou loď Struma nalodilo 769 pronásledovaných Židů. Loď byla jen dvacet metrů dlouhá a šest metrů široká. Její technický stav si vynutil po třech dnech přistání v Istanbulu. Ukázalo se, že žádný z cestujících neměl platné vízum do Palestiny, kam měla loď měla namířeno. Tehdejší britská správa odmítla udělit víza s absurdním odůvodněním: žadatelé jsou rumunští občané – tedy příslušníci nepřátelského státu!

Po několika týdnech byrokratických obstrukcí a všestranné neochoty Turci nařídili, že loď musí opustit přístav. Stalo se tak 23. února 1942. Jen o den později Strumu zničil výbuch neznámého původu, pravděpodobně ponorkový útok. Zahynulo 763 mužů, žen a dětí. Přežil jediný.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

Dědictví holokaustu

Neochota, intriky a obstrukce způsobily smrt mnoha uprchlíků, kteří jen při trošce dobré vůle mohli být zachráněni. Spojené státy, Velká Británie i další západní demokracie měly po válce tuny másla na hlavě. To je také jeden z důvodů, proč je nynější diskuze o novodobých uprchlících tak politicky choulostivá. Kdokoli se vyjádří pro omezení imigrace, riskuje, že bude označen za xenofoba nebo rovnou za nacistu. Je možné o imigraci diskutovat čistě racionálně?

Mělo by to být možné už jen z čistě praktických důvodů. Imigrace 21. století je totiž jev, který svými rozměry převyšuje válečnou migraci o desítkové řády. Podle údajů z roku 2010 žije v Evropské unii přes 31 milionů osob narozených mimo její území. Z toho nejvíc v Německu (6,4 milionu), ve Francii (5,1 milionu), v Británii (4,8 milionu), ve Španělsku (4,1 milionu), v Itálii (3,2 milionu) a v Nizozemsku (1,4 milionu). Další statisíce přibývají rok co rok.

Tato statistika navíc nezahrnuje děti narozené imigrantům již na území hostitelského státu. Podle takových statistik by například v Německu bylo imigrantů 10,1 milionu, přičemž tento údaj pochází z roku 2005. Podle čerstvějších odhadů by například v Itálii mělo žít 4,7 milionu imigrantů. Toto číslo ovšem nezahrnuje pouze uprchlíky, ale také přes milion Rumunů, kteří prchat nemuseli: jsou v Itálii doma na základě práva Evropské unie.

I když vyloučíme vnitroevropskou migraci a zaměříme se jen na příchozí z Afriky, Blízkého východu a z Asie, stále docházíme k ohromujícím číslům. 

Proč imigranti vlastně do Evropy zamířili? „Uprchlíci hledají záchranu v Evropě, protože v jejich domovech stále roste míra chudoby a ohrožuje je stále více ozbrojených konfliktů“ – zní často odpověď. Občas doprovázená dodatkem, že „za chudobu může evropský kolonialismus a konflikty vyvolal Západ svými vojenskými intervencemi“. Podle této logiky má Evropa povinnost nést břemeno imigrace jako trest za své minulé i nedávné hříchy.

Tyto morality jsou ovšem úplný nesmysl. V první řadě imigrace neroste kvůli rostoucí míře chudoby ve třetím světě. Je to přesně naopak. Míra chudoby ve světě klesá. V některých pro Evropu důležitých částech světa dokonce rapidně.

Pokles chudoby, vzestup migrace

Příklad. Region Blízký východ a severní Afrika měl v roce 1981 míru extrémní chudoby (denní příjem méně než dva dolary na osobu v paritě kupní síly) na úrovni 29,3 procenta. V roce 2011 to bylo již jen 11,6 procenta, jak sdělují statistiky Světové banky. Ubylo i extrémně chudých v absolutním vyjádření: z 50,5 milionu (1981) na 38,7 milionu (2011). Přibylo ovšem chudých s rozpočtem menším než pět dolarů na osobu a den: ze 130,6 milionu (1981) na 210,8 milionu (2011). Zároveň ale poklesla relativní míra chudoby vyjádřené číslem pět dolarů denně.

Co to znamená v praxi? Severní Afrika a Blízký východ za posledních třicet let zaznamenaly velmi slušný vzestup všeobecné životní úrovně a zároveň ústup extrémní chudoby. Každý (nebo téměř každý) má dnes televizor, v němž může vidět západní životní úroveň. Může vidět a slyšet zprávy o evropském sociálním státu, který solidárně pečuje o všechny své ovečky. A protože chudoba ustoupila natolik, že je možné našetřit na cestu, od myšlenek k činům není daleko. Pohádková země jménem Evropa, kde pečení holubi sami padají do úst a kde je všechno zadarmo, leží v dosažitelné vzdálenosti.

Podobná čísla lze pozorovat i v jiných částech světa, byť v jiných proporcích. V Jižní Asii poklesla míra chudoby vyjádřená dvěma dolary denně z 87,2 procenta v roce 1981 na 60,2 procenta v roce 2011. Nicméně díky populační explozi absolutní počet extrémně chudých vzrostl z 810 milionů na téměř 980 milionů. Počet chudých s méně než pěti dolary na den ovšem dosahuje hodnoty 1,55 miliardy!

Důvod, proč Evropa nemá víc imigrantů z Indie, Pákistánu, Bangladéše a dalších jihoasijských zemí, je velmi prostý. Tyto země jsou geograficky vzdálenější a jejich obyvatelé zatím většinou nemají finanční prostředky na cestu. Kromě toho letecká cesta do Evropy vyžaduje vízum, což je pro většinu zájemců nepřekonatelná překážka.

Pokud jde o subsaharskou Afriku, počet extrémně chudých narostl během let 1981–2011 z 291 milionů na téměř 617 milionů. Přitom míra extrémní chudoby klesla ze 73 procent na necelých 70 procent. Pokud se ale podíváme na počet chudých s méně než pěti dolary denně, můžeme vidět nárůst ze 370 na 823 milionů. Evropa by mohla pomoci této části světa nejlépe dotovaným vývozem antikoncepčních prostředků. Kdyby ovšem o ně byl zájem.

Rodinné prokletí

Vraťme se ještě k Jižní Asii. Imigrace z této části světa se uskutečňuje do značné míry legálně, cestou spojování rodin. Podle mezinárodních smluv nelze klást překážky rodinám, které chtějí žít spolu v jedné zemi. Pákistánec nebo Ind žijící v Británii má nárok pozvat své nejbližší příbuzné a svoji nevěstu. Příbuzní pozvou další příbuzné a tak dále.

Má to jeden nepříjemný háček. Nevěsty zvané do Evropy z Pákistánu bývají velmi často sestřenice ženichů. Příbuzenské křížení má drtivé dopady na zdravotní stav potomstva, zejména pokud trvá víc generací.

Na politicky ožehavý problém upozornil v roce 2008 Phil Woolas, poslanec za Stranu práce a ministr ve vládách Tonyho Blaira a Gordona Browna. Podle Woolase děti narozené ze svazků bratranců a sestřenic často trpí vrozenými poruchami a zdravotníci to vědí.

A opravdu podle výzkumu pro BBC z listopadu 2005 připadá na britské Pákistánce 3,4 procenta porodů, ale 30 procent případů, kdy novorozenec trpí genetickými poruchami podmíněnými recesivními geny.

Recesivní geny jsou častou příčinou vrozených poruch. Porucha se neprojeví, má-li novorozenec jen jeden takový gen. Pokud jsou nositeli takového genu oba rodiče (jsou-li příbuzní, je to pravděpodobné), dědičná choroba se může spíš projevit. S každou další generací pravděpodobnost výskytu recesivních dědičných poruch roste.

Když Woolas tento fakt, genetikům známý již od 19. století, sdělil veřejnosti, rozpoutala se mela: nařčení z islamofobie, xenofobie a tak dále. Woolasova politická kariéra neskončila jen díky tomu, že prokazatelně neřekl nic jiného než čistou a vědecky ověřitelnou pravdu.

To je jedno z méně zdůrazňovaných rizik imigrace – ohrožení svobody projevu jen proto, aby se některá skupina necítila dotčena a uražena. Radikální muslimové jsou světoví šampioni v urážení se. Dobrá, ale proč má být problém provádět základní zdravotnickou osvětu mezi veřejností kvůli dětinské přecitlivělosti jedné z mnoha menšin?


Pokračování: Potíže s imigrací: Jak se jich nezbavíme
Zkrácená verze textu vyšla v Lidových novinách

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (12 komentářů)

Tomas J. | 26. 5. 2015 18:01

Vynikajici clanek, dobra diskuse. Pokud jde o socialni system, ten by mel fungovat podle principu prezit (docasna vypomoc) ale ne zivit (trvaly zdroj). Napiste nekdy clanek, kde a jak dlouho je v pravnim systemu socialni system zakotven a co by bylo potreba zmenit v zakonech aby se jej podarilo zreformovat. Vladne kolem toho takova aura, ze nam to narizuje EU, vic lidi by zajimalo jak to opravdu je.
Ja mam ted napriklad zkusenost s prestehovanim z velkomesta na vesnici. Sehnat na vesnici lidi na malo kvalifikovanou praci je skoro nemozne, sami invalidni duchodce a klient uradu prace. Stat plati lidem aby sedeli doma a vrtali se v zahradkach, tomu se neda rozumne konkurovat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Hatlapatka | 20. 5. 2015 22:00

Jen drobná poznáma ke genetice. Sňatky mezi blízkými příbuznými bývaly běžné i v evropské populaci. Ostatně, Darwin si vzal svoji neteř. Pokud se jedná o jednorázovou záležitost, je to asi tak rizikové jako mít dítě po 40. Nic co by vám lékař doporučil, ale...

Problém skutečně nastává, až když se v malé komunitě příbuzenské sňatky rozšíří. Určité oblasti Pákistánu na to rozhodně nemají patent, znamější příklad jsou aškenázští Židé (1 ze 4 je nositelem allely s rizikem vážné genetické poruchy jako cystická fibróza, Tay-Sachs, Gaucher...). Pokud se nepletu, docela radikálně se jim povedlo snížit incidenci předmanželským testováním.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Hatlapatka | 20. 5. 2015 21:58

Jen drobná poznáma ke genetice. Sňatky mezi blízkými příbuznými bývaly běžné i v evropské populaci. Ostatně, Darwin si vzal svoji neteř. Pokud se jedná o jednorázovou záležitost, je to asi tak rizikové jako mít dítě po 40. Nic co by vám lékař doporučil, ale...

Problém skutečně nastává, až když se v malé komunitě příbuzenské sňatky rozšíří. Určité oblasti Pákistánu na to rozhodně nemají patent, znamější příklad jsou aškenázští Židé (1 ze 4 je nositelem allely s rizikem vážné genetické poruchy jako cystická fibróza, Tay-Sachs, Gaucher...). Pokud se nepletu, docela radikálně se jim povedlo snížit incidenci předmanželským testováním.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Suchý | 20. 5. 2015 11:56

Kdyby jsme byli v tom roce 2011, o kterém je zmínka v textu, v zásadě bych s p. Kohoutem souhlasil. Na druhou stranu v roce 2011 jsme tu neměli tisíce zoufalých uprchlíků, kteří zkouší přeplout do Evropy. Za těch pár let došlo k totálnímu rozvratu arabského světa, tak jak to zmiňuje p. Altman a ti lidé neutíkají zoufale za lepší životní úrovní, ale aby si zachránili kejhák. Ty svržené režimy také páchaly zvěrstva, ale dokázaly udržet alespoň jakýsi řád. Dneska nic takového neplatí, v právu je ten, kdo má pušku a nemá svědomí, odtud by utíkal každý, kdo to svědomí má a pušku ne.

Jaký asi bude počet extrémně chudých v Lybii dnes v porovnání s rokem 2011?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

foxy | 20. 5. 2015 21:07
reakce na Jiří Suchý | 20. 5. 2015 11:56

1. Na fotografií nevidíte žádného Araba z Libye nebo Syrie, ale černochy ze subsaharské Afriky.
2. Když jde někomu o kejhák, tak neutíká do daleké EU, ale do nejbližší sousední země. Do EU utíká někdo, kdo má našetřeno 5 000 Euro pro převaděče.
3. Na fotografiích nevidíte žádné ženy a děti, jen mladé muže. Takže nejde o lidi, co jím jde o kejhák, ale o ekonomické imigranty, kteří mají za úkol se usadit a pak přitáhnou zbytek rodiny a postupně zbytek vesnice.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 21. 5. 2015 12:15
reakce na foxy | 20. 5. 2015 21:07

Na jaké fotografii?
Utíkáte kam můžete, když ty okolní země na tom nejsou o moc lépe, a půjde vám tam o kejhák stejně jako doma, tak proč by jste tam utíkal. Jiné země si zase na nic nehrají a emigranty nepřijímají, při nelegálním překročení hranice můžete koupit kulku, takže vám zbyde moře a za ním Evropa.

Nicméně jak jsem napsal, souhlasím s p. Kohoutem a jím popsanými příčinami. Ale ta současná vlna imigrace je způsobená válkou a snahou o přežití. Dřív utíkali za lepším, ale zase na tom nebyli tak špatně, aby při emigraci riskovali život, protože ani doma jim to nehrozilo. Takové emigranty ještě dokážete zastavit. Pokud vás ale doma čeká smrt, Evropa nic horšího nabídnout nemůže, takto zoufalé lidi už zastavit nelze. Pouze stejně brutálním násilím jako je to, které je vyhnalo z domova.

Příliv běžných imigrantů, kteří chtějí za lepším, můžete regulovat, protože mají co ztratit, příliv lidí z válečných oblastí, kteří jsou zoufalí a nemají co ztratit, zastaví Evropa těžko.

A ani argumentace, že si za to můžou sami moc nesedí, protože zbraně, které ty země pustoší, pochází z našeho světa, většinou výměnou za suroviny.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 20. 5. 2015 22:04
reakce na foxy | 20. 5. 2015 21:07

No právě, těch 5000 Euro nenašetřil jeden člověk, ale právě celá vesnice.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 21. 5. 2015 01:59
reakce na Michal Weinfurtner | 20. 5. 2015 22:04

No a?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 20. 5. 2015 10:30

1) Opravdu to vypadá, že analogie s židy prchajícími před holokaustem není u většiny dnešních uprchlíků na místě.

2) Vyrojilo se plno argumentů, že máme morální povinnost uprchlíky přijmout, protože i z Česka odešlo plno emigrantů a také byli někde přijati.
A proti tomu se vynořila hromada protiargumentů - že naši emigranti nebyli kulturně odlišní, byli pracovití a přizpůsobiví (údajně na rozdíl od Afričanů).
Jenže já neberu argumenty ani jedné z těchto stran.
To, že z ČSSR utekl pan Matuška a že mu USA daly azyl, přeci nijak k ničemu nezavazuje pana Nováka, který tu zůstal! Neutíkali "Češi", ale konkrétní lidé. A po úplně jiných konkrétních lidech se požaduje, aby něco nedobrovolně financovali a někoho si vzali za sousedy.

3) Už jsem jak kafemlejnek, když zopakuji, že za vše může pofiderní mafiánská organizace sebe nazývající "stát":
- USA a státy EU podporovaly arabská jara, pomohly rozvrátit sekulární režimy (Irák, Syrie, Egypt, Libye, ...) - za peníze ukradené poplatníkům
- EU kvótami a dotacemi v zemědělství brání Africe v rozvoji (exportu)
- Státy světa potravinovou pomocí ničí africké zemědělce (zkuste konkurovat něčemu, co je zdarma) a podporují korupci
- EuroSocialistické státy na své sociální "vymoženosti" do EU lákají především ty, kteří chtějí vést příživný way of life
- EuroSocialistické státy dělají z vlastních občanů xenofoby, protože díky socialismu se občané právem obávají, že budou NUCENI imigranty živit, budou NUCENI se jim (díky multikulti a pol.korektnosti) přizpůsobovat, budou NUCENI jim pronajímat byty a zaměstnávat je (díky antidiskriminační legislativě), atd... No neudělalo by toto xenofoba skoro z každého?

4) Jak by to mělo vypadat?
Svobodný jedinec má právo zaměstnat, koho chce. Není povinností zaměstnavatele dávat zaměstnání přednostně domorodcům (Čechům).
Svobodný jedinec má právo být solidární, s kým chce (pokud se mne více dotkne osud Somálců než obyvatel Bruntálska, mám plné právo pomáhat těm prvním a ne těm druhým - jsou to moje poctivě vydělané peníze, ne Dienstbierovy).
Svobodný jedinec smí pronajmout byt/dům/parcelu, komu uzná za vhodné a nikdo nemá právo zkoumat, proč zrovna někomu pronajmout odmítl.
Pokud si tedy nějaká (z dobrovolných darů financovaná) charita pronajme ubytovnu, zaplatí lékaře, učitele češtiny, atd... a doveze si sem 100 běženců, má na to plné právo a nikomu dalšímu do toho nic není - ovšem dokud mu neukradnou kolo, slepici či neznásilní dceru - předpokládám však, že soukromá charita by se snažila takovým excesům předcházet, protože v opačném případě by jí ubylo (dobrovolných) dárců. Násilník a lupič stát toto samozřejmě řešit nemusí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Mirek K. | 20. 5. 2015 13:06
reakce na Jan Altman | 20. 5. 2015 10:30

Souhlas se všemi body, jako by jste "opsal" z mé hlavy. Bohužel svoboda jednotlivce je dnes největším postrachem socialistické EU a proto bod 4 Vašeho příspěvku lze přeřadit do kategorie SEN všech slušných a schopných lidí
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr | 20. 5. 2015 07:48

Pan Kohout vypíchl některé zajímavé argumenty, ale nesouhlasil bych s paušálním zjednodušením jako: "A protože chudoba ustoupila natolik, že je možné našetřit na cestu, od myšlenek k činům není daleko."

Myslím, že si tu migraci ze subsaharské Afriky představujete jak Hurvínek válku. Při tísícidolarových částkách, které si převozníci účtují, to šetření trvá sakra dlouho, mnohdy od celého příbuzenstva. A než se "rozmazlený a dávek chtivý" běženec vůbec ke Středozemnímu moři dostane, je nutné překonat pár tisíc kilometrů hodně nehostinného terénu, bez infrastruktury a mnohdy pěšky. Myslím, že nikdo ani neodhaduje, kolik z nich cestou umře, onemocní, je okradeno atd.
Tím nijak nehodnotím, zda máme povinnost jim to jakkoli ulehčovat a přijímat je, ale představa autora, že rozhodnutí Nigérijce přejít Saharu a přeplout moře je srovnatelné s českým studentem, který se jednoho rána rozhodne jet stopem do Istanbulu je scestné. Redukoval lidské bytosti, které opravdu fyzicky riskují svůj život na vyčurané sosače sociálních dávek je myslím neobhajitelné.

V celkem schizofrenní situaci jsou pak Američané, kde jsou potomci přistěhovalců naprosto všichni (pokud nejste čistokrevný indián) a na Americkém snu chudého přistěhovalce, který z ničeho vybuduje něco velkého je postavena celá jejich národní mytologie. Mnohdy z původních center přistěhovalců dělají i turistické atrakce (Chinatown, Little Italy, French Qarter)
Je zajímavé sledovat jak někdy už druhá generace přistěhovalců aktivně brojí za uzavření hranic, ploty, příkopy atd. aby snad nějakého drzého mexikánce nenapadlo přeplavat v noci Rio Grande, když jejich vlastní děda udělal před čtyřiceti lety to samé.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ondřej Bárta | 20. 5. 2015 07:45

korekce se tentokrát moc nepovedly, jen letmo jsem zahlédl 3x špatný tvar slova, nebo chybějící slovo, které deformuje větu. Příště aspoň přečíst před zveřejněním.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!