Očima expertů: Co chybí absolventům našich škol?

České školy dokážou studentům do hlav nacpat slušnou sumu znalostí, už je ale nenaučí s nimi pracovat, vyhledávat nové, kriticky je hodnotit, propojovat do souvislostí. Takový obrázek by si člověk zhruba udělal o českém školství po pročtení denního tisku z posledních pár (desítek) let. Poslední dobou už vlastně panuje skepse i ohledně té slušné sumy.

A tím stesky a nářky zdaleka nekončí: čeští absolventi nemají sebevědomí, chybí jim schopnost týmové spolupráce a vyjednávání a další měkké dovednosti. Nejsou připraveni na realitu a jsou zhýčkaní a pohodlní a…

Jsou to všechno zjednodušení, mediální klišé, která nikdo nepromýšlí a neprověřuje, nebo je to s českými školami a jejich „produkty“ opravdu tak zlé? A ať tak či onak, je to u sousedů, potažmo vůbec v Evropě stejné, nebo jsme výjimka?

Když nevím, tak se zeptám.

Ptáme se expertů – lidí, kteří pracují s „lidskými zdroji“, lidí z průmyslu, lidí, kteří mají se vzděláváním co do činění po stránce teoretické i praktické. Naše otázky: Co chybí absolventům českých vysokých škol, aby se lépe uplatnili na trhu práce? Zaostávají v něčem za svými zahraničními vrstevníky, jsou v něčem naopak lepší?

Jan Keller

sociolog a europoslanec

Vzhledem k poměrně nízké míře nezaměstnanosti absolventů vysokých škol u nás by se dalo soudit, že jim nechybí dohromady nic. Tajemstvím jejich úspěšnosti je ovšem stále ještě relativně nízký podíl vysokoškoláků v populaci jako celku. Až se tento podíl zdvojnásobí, tedy vystoupí na úroveň dnešní Francie, nezaměstnaných vysokoškoláků výrazně přibude bez ohledu na to, jak se budou vysoké školy snažit přiblížit výuku potřebám trhu práce. Neměli bychom si namlouvat, že to dokážeme, když to třeba právě ve Francii nedokážou.

Vyučoval jsem na vysokých školách v Itálii, Francii a Španělsku a nedomnívám se, že by mezi studenty tam a u nás byl nějaký výraznější rozdíl. Systém českého školství má stejné problémy jako jinde v Evropě. Jeho reformy, které se táhnou už od šedesátých let minulého století, odbouraly mnohé z toho, co stálo za uchování, a nastolily hodně nesmyslů, počínaje bakalářským studiem a financováním škol podle počtu studentů konče.

Markéta Šichtařová

ekonomka, Next Finance

Nemyslím, že by se dalo mluvit plošně o výhodách či nedostatcích českých vysokých škol. Každá škola produkuje absolventy úplně jiné. Čeští vysokoškoláci podle mého názoru pořád trochu trpí stejným syndromem jako středoškoláci – totiž z některých škol si odnášejí tuny namemorovaných poznatků, které pochopitelně rychle zapomenou, ale – opět jen z některých škol – neumí se dostatečně rychle prosadit, improvizovat, vymyslet způsob alternativního řešení. Přitlačila bych na kreativitě a na rétorické schopnosti. Ale znovu opakuju, že to nelze tvrdit plošně.

Vladimír Dlouhý

prezident Hospodářské komory ČR

Velký problém je nevhodná struktura oborů, školy otevírají obory, po jejichž absolventech není na pracovním trhu poptávka. Vzdělávací systém na potřeby zaměstnavatelů – kteří upravují své výrobky či produkci s ohledem na potřeby spotřebitelů a trhů – reaguje pomalu nebo nereaguje vůbec. Proto dnes řešíme problém s nedostatkem technicky vzdělaných lidí. Evidujeme obrovský počet lidí, kteří studují různé sociální vědy a naopak nízký zájem studentů o technické obory.

Většině studentů pak samozřejmě chybí praxe, kterou by získávali už během studia. Ale tento problém se netýká pouze vysokoškoláků. Napříč celou Českou republikou chybí odborně vzdělaní středoškoláci. A začít by se mělo už během základního vzdělávání, zde je totiž kladen malý důraz na kvalitní průpravu žáků v matematice, fyzice a přírodních vědách. Hospodářská komora poukazuje i na další nedostatek – a to jazykovou vybavenost potenciálních zaměstnanců. Máme signály od firem se zahraničními majiteli, že to je velká překážka.

Kristýna Patenidisová

HR business partner a manažerka náboru Nestlé Česko

Od studentů a absolventů očekáváme především „drive“, proaktivitu, flexibilitu, chuť objevovat a učit se novým věcem. Hledáme kandidáty, kteří jsou kreativní, inovativní, dokážou vymyslet řešení tam, kde ostatní nalézají problémy, a mají zájem pracovat s podobnými lidmi. Z naší zkušenosti pozorujeme, že studenti a absolventi českých vysokých škol mají velmi dobrou úroveň teoretických poznatků, chybí jim ale propojení teorie s praktickými zkušenostmi. Ve srovnání se zahraničím mají nedostatky v takzvaných měkkých dovednostech, jako je týmová spolupráce či prezentační schopnosti. 

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Trochu tu otázku obrátím. Chceme-li konkurenceschopné absolventy, musíme mít nejdříve konkurenceschopné vysokoškolské pedagogy. Máme je? Nerad bych paušalizoval, řada vysokoškolských pedagogů je jistě kvalitní. Platí ale, že podmínky, kterých se jim dostává, příliš konkurenceschopné nejsou. A to nejen v porovnání se zahraničím, ale také s privátní neakademickou sférou v Česku. Drobný, ale ilustrativní příklad z praxe: za přednášku pro privátní finanční instituci lze získat honorář odpovídající odměně za deset časově srovnatelných přednášek v rámci běžného vysokoškolského kurzu. Souhlasím, že akademická činnost není jen věc peněz, že jde do jisté míry o poslání, ale taková disproporce je přílišná a demotivující. Nejlepší experti, i pokud by měli čas a chuť třeba přednášet, mohou být takto směšným ohodnocením snadno demotivováni. Přitom si nemyslím, že ve školství v Česku nejsou peníze. Jsou. Jen jsou velice neefektivně využívány – nebo efektivně zneužívány – v prostředí jakési pyramidy. Na jejím vrcholu ovšem nejsou ti nejlepší, ale ti, kteří mají dané prostředí nejlépe „zmáklé“ a „obšlápnuté“.

Bohumil Kartous

mluvčí společnosti EDUin

Je zajímavé, že v otázce, co chybí absolventům českých škol na trhu práce, zaměstnavatelé málokdy poukazují na odborné nedostatky. Mnohem víc jim vadí přehnaná očekávání v nepoměru k vlastnímu výkonu, menší ochota překonávat se, neschopnost hledat vlastní cesty k řešení, malá nápaditost a další typické soft skills. Problém ovšem je, že tyto vlastnosti jsou spíš doménou výchovy v rodinách a pozitivních vzorů mezi nejbližšími autoritami. Na vysoké škole by se měly maximálně vytříbit.

Od zahraničních absolventů české studenty velmi často odlišuje způsob uvažování. Zejména v anglosaských zemích je tradicí vést studenty k vyjadřování a precizování vlastního názoru na dané téma, vlastního postoje. To je pak pochopitelně důležitý odrazový můstek pro jakoukoliv intelektuálně náročnější činnost, jakou asi většina absolventů vysokých škol chce při své práci vykonávat. Je dost tristní, pokud student píše svůj první náročnější text teprve na konci bakalářského studia, někdy dokonce na konci magisterského. Psaní strukturuje a rozvíjí myšlení, ale opět je nutno připomenout, že s tím je třeba začít mnohem dřív.

Český vzdělávací systém by skutečně měl vzít v potaz, že chceme-li vzdělávat a vychovávat samostatně myslící a jednající osobnosti, samotné učení musí vést k samostatnosti a vlastní aktivitě při poznávání. Na systémové úrovni se zatím příliš nedaří takové změny prosadit, i proto se objevuje stále více vzdělávacích alternativ na všech stupních.

Ladislav Kučera

ředitel Hays Czech Republic

Stále vidíme velké množství absolventů, kteří při studiu nepracovali, korporátní prostředí je pro ně po ukončení studia novinkou a mnohdy i nepříjemným překvapením. Nemají pracovní návyky a jejich očekávání jsou často nepřiměřená, ať už v oblasti finanční či v poměru pracovní / volný čas nebo například v oblasti portfolia nabízených pozic. Absolvent fakulty managementu nemůže očekávat, že bude po studiu přijat do společnosti na vedoucí funkci. Praxe při studiu je firmami velmi kladně hodnocena, zaškolení takovýchto zaměstnanců je podstatně rychlejší a úspěšnost absolventů s pracovní zkušeností bývá vyšší. Spokojen pak bývá jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel.

Celosvětově je úroveň českého vysokého školství hodnocena velmi kladně, i proto v Česku vídáme stále víc zahraničních studentů. Absolventi českých škol tedy mívají kvalitní teoretický základ, ale chybí jim právě ono propojení s praxí. To se týká zejména aktivního využití jazykových či technologických znalostí. Zde se dostávají do popředí zahraniční studenti. Kladně můžeme vnímat flexibilitu českých studentů, kteří z různých důvodů nelpí na oboru, který vystudovali a mohou se tak uplatnit v jiném segmentu. Například vystudovaný lékař může být dobrým obchodníkem, v oblasti HR zase najdeme řadu absolventů pedagogických či ekonomických oborů.

Je třeba, aby systém českého školství lépe propagoval a podporoval propojení s komerční sférou a umožnil tak absolventům snadněji získat tolik potřebnou praxi. Dále je nutné reflektovat nabídkou vzdělání aktuální potřeby pracovního trhu. V tuto chvíli vidíme velký nedostatek absolventů technických škol, je tedy potřeba přivést uchazeče o vysokoškolské vzdělání do těchto oborů, které mají v Česku velkou budoucnost.