Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Dvě verze ráje na zemi: Španělsko

| 4. 3. 2015

Zkušenost s východoevropskou formou socialismu je nepřenosná. Pro mladé Řeky a Španěly jde o bezvýznamnou historii z neznámého kouta Evropy. Řecké představě o socialistickém ráji jsme se věnovali včera. Dnes je čas na Iberii.

Dvě verze ráje na zemi: Španělsko

Kdyby to nebylo takové klišé, dalo by se říci, že Evropou obchází strašidlo – vlastně je jich více, i počet strašidel dnes podléhá inflaci. Označit ho lze slovem populismus. Levicový populismus: všichni se budete mít dobře, jistoty a prosperity budou pro každého; pro každého kromě bohatých, kteří tento ráj na zemi zaplatí. Obzvláště se mu daří na jihu Evropy. Po včerejším Řecku se dnes vyrazíme podívat do Španělska

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

Španělská verze ráje na zemi

Na opačném konci Středozemního moře než Řecko leží Španělsko. Dynamicky tu roste popularita zcela nové strany Podemos neboli „Můžeme“.

O tom, co všechno Španělé podle ní mohou, dává představu její manifest. Na rozdíl od husákovsky rozvláčného stylu Syrizy je manifest Podemos mnohem úspornější. Místy připomíná spíše haiku:

Lidé trpící krizí potřebují rychlé řešení.

Politici z jiných stran nabízejí velmi pomalé změny, ale trpící nemohou čekat.

Chceme zkrátit utrpení lidu.

Nabízíme změny proveditelné rychle.

Jaké změny? Finanční program Podemos je rovněž líčen formou téměř básnickou:

Zaplatíme jenom spravedlivou část dluhu.

Španělská ústava požaduje splatit celý dluh.

My zrevidujeme dluh a zaplatíme spravedlivou část.

Nechceme platit nespravedlivý dluh. Budeme kontrolovat banky.

Zdaníme finanční trhy.

Vybudujeme ekonomiku pro lidi.

Budeme bránit životní prostředí.

Zdroje patří všem.

Možná i vy jste si vzpomněli na Vladimira Majakovského. Možná z těchto řádků i na vás dýchá ono naivní odhodlání budovat nový, lepší, spravedlivější svět. Odhodlání, které u nás pamatují jen ti, kterým bylo dvacet někdy v 50. letech.

Kdo může za zpackané životy?

Má ale cenu sympatizantům Podemos vysvětlovat, že finanční trhy za jejich zpackané životy nemohou? Chtějí vůbec pochopit, že za kariéry dlouhodobě nezaměstnaných, kteří věčně žijí doma u rodičů, nemohou mezinárodní spekulanti? Má cenu vysvětlovat, že za španělské dluhy mohou především Španělé? Má smysl zdůrazňovat, že banky již dávno před krizí podléhaly velmi přísné kontrole, která budila zdání, že všechno je v pořádku, aniž by kontrolovala to podstatné?

Nemá. Vysvětlí vám, že vzhledem ke své východoevropské zkušenosti se státním kapitalismem nemáte o skutečném socialismu ani ponětí. A že jste zaslepeni neoliberální propagandou. Možná si pomyslí něco o opicích, které právě slezly ze stromu. A budou dále tvrdit, že my, Španělé, můžeme (Podemos) zařídit toto vše:

Zabezpečíme práva občanů na adekvátní domov.

Navrhneme regulaci nájemného a zabráníme vyklízení nezaplacených bytů.

Ozdravíme veřejné služby, zejména vzdělání, zdravotnictví, justici, elektrické podniky a plynárny, informační služby a kulturu.

Budeme bránit právo žen na potrat.

Rovněž budeme hájit práva homosexuálů a transsexuálů.

Odstraníme zákon, který omezuje práva cizinců ve Španělsku.

Španělsko nebylo vždy ve stejně beznadějné situaci, jaká panuje dnes. Ještě v roce 1975, kdy zemřel diktátor Francisco Franco, byla španělská míra nezaměstnanosti na úrovni 3,6 procenta. Pak země začala budovat moderní evropský stát, ovšem podle tehdejších představ o modernosti. Lze je charakterizovat slovy „čím štědřejší stát, tím lépe, čím více práv pro zaměstnance, tím lépe“.

Vláda začala s rozsáhlými reformami, které vyžadovaly zvyšování výdajů a daní. Vysoké daně byly v 70. letech skutečně považovány za pokrokové. Během deseti let po Frankově smrti vzrostla efektivní daňová zátěž práce o polovinu. Ovšem zákon nabídky a poptávky nutně znamená, že vyšší cena bude znamenat pokles poptávky. Stalo se. Španělská nezaměstnanost v roce 1985 přesáhla hodnotu 21 procent. Vysoká daňová a odvodová zátěž mezd znamená umělé zdražení práce a tím i nižší poptávku po pracovní síle. A nutně zároveň vysokou chronickou nezaměstnanost.

To si ovšem neuvědomuje nejen nikdo z Podemos, ale ani ze španělských sociálních demokratů.

Mocenský monopol právníků

Historickou smůlou Španělska bylo, že diktatura generála Franka byla jen zdánlivě vystřídána demokracií. Ve skutečnosti se Španělsko stalo mocenským monopolem právníků. S jedinou krátkou výjimkou všichni španělští premiéři byli právníci (Leopoldo Calvo-Sotelo, premiér v letech 1981–1982, byl dopravní inženýr). V čem jsou právníci problémoví? Zatímco ekonom zkoumá hospodářské a společenské vztahy, právník věří, že je může nadiktovat podle svého. Ekonom zkoumá zákony, podle nichž se ekonomika chová. Právník věří, že on sám může tvořit zákony podle své libovůle. Zákon nabídky a poptávky je pro právníka něco, co ani nevyšlo ve sbírce zákonů. (Pochopitelně ne všichni právníci se dívají na ekonomii takto arogantně, ale soudě podle legislativy Španělska a mnoha vyspělých sociálních států k tomu mají silné sklony.)

Španělští právníci a zákonodárci se rozhodli „zrušit“ nezaměstnanost prostě tak, že podnikům zakázali propouštět. Vznikla odborářská aristokracie, takzvaní „buddhové“: privilegovaná kasta doživotních zaměstnanců s různými sociálními výhodami. Nelze je propustit, mají garantované navyšování mezd, těší se veškerým privilegiím.

Když Evropská unie a Mezinárodní měnový fond po krizi požadovaly, aby španělská vláda reformovala pracovní trh, stalo se tak jen zčásti. Vláda zavedla liberalizovaný pracovní trh pro mladé (variabilní pracovní doba, žádná ochrana, žádné výhody), ale na stará privilegia odborářů neměla odvahu sáhnout.

Z mladých se stala nižší kasta, která pracuje na krátkodobé smlouvy nebo načerno. Asi 30 procent španělských pracujících nemá stálou smlouvu. Vznik mezigeneračního konfliktu byl zákonitý. Proto mladí Španělé masově demonstrovali na náměstích. Proto vznikla strana Podemos. Zavedení eura poskytlo Španělsku příležitost řešit sociální problémy pomocí dluhové expanze. Nikoli expanze státních dluhů, ale bankovních. Autoři Paktu růstu a stability totiž zapomněli do kritérií finanční stability zahrnout soukromé, bankovní dluhy. Zatímco státnímu dluhu se věnovala značná pozornost, expanze bankovního dluhu zůstala mimo pozornost evropských orgánů.

Politici si rychle uvědomili, že tvorba úvěrů v bankách poskytuje doping hospodářskému růstu neméně vydatně než státní dluh. Začali podporovat zadlužování podniků i domácností, například daňovými výhodami. Kvůli nízkým úrokovým sazbám v eurozóně, které byly stanovené, aby vyhovovaly Německu, byly reálné španělské úrokové sazby záporné. Kdo se nezadluží, okrádá vlastní rodinu, platí v podobných podmínkách.

Drama o pěti jednáních

Tak se stalo, že během let 2002 až 2007 se španělská ekonomika dostala v objemu úvěrů na úroveň Německa! Bohužel, jak tomu bývá v případech podobně rychlokvašených ekonomik, šlo o nezdravý růst doprovázený masivními investicemi do špatných projektů.

Existují celé čtvrti nebo dokonce malá města pro desítky tisíc obyvatel, kde nikdo nebydlí: stačí se podívat na satelitní snímky lokalit jako Valdeluz, Quer, Chiloeches nebo Sesena.

Koncem roku 2010 činil objem španělských bankovních dluhů 208 procent HDP (podle údajů Světové banky). V roce 2013 tento poměr poklesl na 172 procent HDP. Úvěrová deflace tohoto typu je vždy nutně doprovázena hospodářskou krizí, ať už vláda dělá cokoli, reformy nereformy. Pro srovnání: v české ekonomice vzrostl za stejnou dobu podíl bankovních úvěrů z 51 procent HDP na 55 procent – a to si Češi stěžují, že ekonomika spíše stagnuje.

Mimochodem, španělská centrální banka věděla včas, že se v ekonomice nafukuje nebezpečná úvěrová bublina. Snažila se v rámci svých možností nebezpečný růst úvěrů zpomalit, například požadavky na dynamickou tvorbu rezerv v komerčních bankách. Ale to nestačilo – nevyčerpatelný oceán levných eurových úvěrů měl větší sílu.

Ve Španělsku tedy proběhlo drama o pěti jednáních:

1. zvyšování daní a následná nezaměstnanost;

2. snaha „zakázat“ ji zákonnou cestou;

3. snaha rozhýbat ekonomiku expanzí levných bankovních úvěrů;

4. dočasný úspěch;

5. následný krach všech pokusů o manipulaci ekonomiky.

Příběh o válce právníků proti ekonomickým zákonům vypráví o tom, že ekonomické zákony nakonec vždy zvítězí. Nelze „chránit“ trh práce zákazem propouštění. Nelze ani „zrušit“ měnové riziko – namísto něj vzniká riziko úvěrové inflace a vzniku bankovních krizí. Ekonomie správně předpovídá krach všech podobných pokusů.

Znalost základních ekonomických zákonů ovšem není silnou stránkou španělských politiků ani jejich voličů. Proto mají populisté velké šance. Sliby lákají. Zoufalé voliče sliby lákají zvláště silně.

Španělé také neznají východoevropský vtip o rozdílu mezi kapitalismem a socialismem: v kapitalismu existuje vykořisťování člověka člověkem, zatímco v socialismu je tomu přesně naopak. Po příštích volbách ho ale možná poznají.

Těžká doba na dohled

Zkušenost je nepřenosná. Zkušenost s východoevropskou formou socialismu rovněž. Pro mladé Řeky a Španěly jde o bezvýznamnou, dávnou historii z neznámého kouta Evropy.

Pokud ovšem Syriza začne skutečně plnit své předvolební sliby – a vypadá to, že začne –, Řecko čeká těžká doba. Případné volební vítězství Podemos by mohlo znamenat totéž: dlouhé období ekonomického tápání, na jehož konci budou opět reformy a opětovné zavádění kapitalismu. Máme-li parafrázovat klasika: dějiny se opakují. Poprvé probíhají jako tragédie. Podruhé jako fraška. Potřetí jako hloupá fraška.


Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (56 komentářů)

Jaroslav Krátký | 6. 3. 2015 18:52

Fantastická diskuse.
A přitom o drobnosti: že si stát může natisknout peněz kolik chce, a že s tím nic nenaděláme.
Naposledy jsem se tak pobavil při souboji argumentů pro/proti zákazu kouření.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 5. 3. 2015 06:06

"Vysoká daňová a odvodová zátěž mezd znamená umělé zdražení práce a tím i nižší poptávku po pracovní síle. A nutně zároveň vysokou chronickou nezaměstnanost."

Z toho "nutně" plyne, že ve Švédsku a v dalších skandinávských státech je vysoká chronická nezaměstnanost. Mimochodem, ve Španělsku je daňové zatížení práce nižší i než třeba v ČR http://www.finance.cz/zpravy/finance/353344-zdaneni-prace-v-cesku-je-jedno-z-nejvyssich-v-oecd/

Nechcete si to "nutně" ještě promyslet, pane Kohoute? Já na rozdíl od vás bych netvrdil, že to platí nutně, ale že daňové a odvodové zatížení mezd přispívá ke snižení poptávky po práci. Ano, ve Španělsku rigidní pracovní právo přispívá významně k potížím na pracovním trhu, v tomhle je daleko lépe inspirovat se třeba Dánskem. Ale vzhledem k tomu, že krizi ve Španělsku úspěšně vygeneroval soukromý sektor, je vaše oblíbená pohádka o škodlivosti "socialismu" dost úsměvná.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 09:57
reakce na Martin Brezina | 5. 3. 2015 06:06

Lze na to nahlížet i tak, že vysoké zdanění práce představuje omezení úspor, které by jinak pravděpodobně vznikly především v případě vysokých příjmů. Stát tak dostává do oběhu peníze, které by v případě neexistence vysokého zdanění skončily v úsporách. A takto státem vytvořená poptávka pak vytváří i nové více produkčních kapacit a tím i pracovních míst. Takže teorie o drahých zaměstnancích, kteří mají v absolutním vyjádření třetinové platy oproti jiným státům téhož ekonomického prostoru, nutně musí pokulhávat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 4. 3. 2015 12:38

Syrize fandím, a pevně doufám, že Podemos uspějí.
Podobné strany s potenciálem akcelerovat zákonitý dějinný vývoj mi chybí i v dalších zemích EU.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 5. 3. 2015 06:08
reakce na Jan Altman | 4. 3. 2015 12:38

Vidím, že hegelovsko-marxistické představy o zákonitém vývoji dějin mají tuhý kořínek. Jediná zákonitost v dějinách, milý pane, je, že všichni umřeme.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 5. 3. 2015 16:06
reakce na Martin Brezina | 5. 3. 2015 06:08

Směřování demokracie k socialismu má tato zakódované v genech.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 16:27
reakce na Jan Altman | 5. 3. 2015 16:06

Takže i demokracie je je podle vás zlo, které směřuje k jinému zlu, kterým je socialismu. No lidé obvykle utíkají ze systému, v němž jim není dobře. To nutně neznamená, že musí utíkat do prostředí v němž by se měli ještě hůře. Prostě chtějí žít v něčem jiném, než v tom co jim nevyhovuje a demokracie by jim to měla umožnit. Bohužel samotná demokracie na to nestačí. A vy byste tedy zrušil demokracii, aby lidi neblbli a neutíkali ze současného systému k socialismu a ochránil je tímto před socialismem? To by ale od Vás, takového svobodomyslného člověka, bylo ošklivé.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 09:51
reakce na Martin Brezina | 5. 3. 2015 06:08

Asi jste nepochopil sarkasmus pana Altmana. On měl zřejmě na mysli velmi rychlý zánik případně Syrizou nastoleného socialistického ráje na zemi. :-) Takže pláčete dobře ale na špatném hrobě. :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Richard Fuld | 4. 3. 2015 11:51

Citace autora článku: "Levicový populismus: všichni se budete mít dobře, jistoty a prosperity budou pro každého, pro každého kromě bohatých, kteří tento ráj na zemi zaplatí." Takže pokud tomu dobře rozumím, pravicově orientovaní lidé se domnívají, že jediný způsob, jak by se všichni lidé mohli mít dobře, je sebrat prosperitu bohatým, kteří to všem ostatním zaplatí. To je ale ošklivá a extrémní teorie. Úplně stejně odpudivá jako ten levicový populismus. A abychom vyhověli pravicově orientovaným lidem, musíme se všichni mít špatně, kromě jich samotných samozřejmě, protože je přece ohavné, chtít po boháčích, aby nám zaplatili to, že se budeme mít dobře.

Oba extrémní póly jsou odpudivé a nelze se divit, že levičáci nenávidí pravičáky a naopak. Je to zcela přirozené a obě strany si vzájemnou nenávist zcela jistě zaslouží. Levičáci podle uvedené teorie nenávidí zcela oprávněně bohaté, protože to přece kvůli nim se nemají dobře, protože lakomí boháči jim to nechtějí zaplatit. A pravičáci zcela oprávněně nenávidí ty chudé, kteří se podle oné teorie zcela neoprávněně a nezaslouženě dožadují, aby jim jejich prosperitu zaplatili boháči. Důvodem této vzájemné nenávisti je omyl panující na obou stranách barikády. Totiž, že dobře se může mít vždy jen jeden na úkor druhého. Uvedený omyl souvisí s představou, že všeho vzácného a užitečného je k dispozici jen omezené množství a že tedy o vše musíme urputně bojovat, abychom měli víc, než ten druhý a samozřejmě, že to co urvu já, nebude mít ten druhý.

Tak to ale NENÍ. Toho, co se dá vytvořit, vyrobit, poskytnout a prodat jednoduše není omezené množství. Soutěžit můžeme, ale potřebujeme nejen ty, kdo budou produkovat. Úplně stejně důležití jsou i ti co budou spotřebovávat a z velké části se jedná o tytéž osoby. Mohou se mít všichni lépe, aniž by přitom někdo musel zchudnout, aniž by to bylo na něčí úkor. Stačí si uvědomit, že když se někdo chce mít lépe a chce pro to něco udělat, např. něco užitečného vyrobit, pak mu nestačí pouze vyrobit to, když je to určeno k tomu, aby to užíval někdo jiný (např. boty o 3 velikosti větší, než má výrobce). Pokud tedy se tedy chci, jako výrobce bot mít lépe, než se právě teď mám, musím vyrobit více bot a nezbytně potřebuji někoho, kdo si ty moje boty koupí. Bez spotřebitele jsem nahraný. Proto pokud budu fungovat v systému, kde kupní síla poptávky je dlouhodobě konstantní (nebo v důsledku konkurence a nezaměstnanosti je tlačena dokonce dolů) a producenti se snaží zbohatnout tím, že více vyprodukují, pak se dostávají do nedobré situace, protože tu jejich navýšenou produkci nebude mít kdo kupovat.

Producenti tedy musí pečovat také o to, aby jejich zákazníci měli kupní sílu, pro kterou budou produkovat, a to tím způsobem, že svým zaměstnancům budou platit natolik vysoké platy, že si budou moci dovolit jimi vyprodukovanou produkci i koupit (pominu-li snižování cen, které by nevedlo k onomu cíli, tedy k zbohatnutí producenta). Nejde zde o prosperitu zaměstnanců na úkor zisků zaměstnavatele. Zaměstnanci zvýší produkci, tím i svou produktivitu a navýšení mzdy je zasloužené. Zaměstnavatel vydělá tím, že svoji navýšenou produkci s přiměřeným ziskem prodá a zaměstnanec vydělá tím, že si tuto produkci bude moci koupit. Prostor pro to, aby zaměstnanci i producenti bohatli současně, zde tedy existuje. Je jím růst produkce a produktivity.

Jiná otázka je, zda je v konkurenčním prostředí tento princip aplikovatelný. Domnívám se, že není. Proto je třeba, aby tento mechanismus na úrovni celé ekonomiky zajistil stát. Výběrem a přerozdělením daní, a pokud by vybrané daně nestačily (máme tady omezení v podobě daňové soutěže mezi státy) pak posilováním kupní síly zaměstnanců půjčenými penězi, tedy na dluh. Když se nad tím zamyslíte, pak ony vybrané daně a státem utracené peníze natečou stejně zase do zisků těch ultraproduktivních a ultraefektivních na trhu urputně soutěžících firem s nízkými náklady na mzdy do jejich zisků, kde budou zase zdaněny, přerozděleny ke spotřebitelům, aby zase protekly trhem k oné firmě a zase se ocitly v zisku této firmy.

Peníze je třeba držet v oběhu třeba i násilím, to je podle mne jediný způsob, jak dosáhnout skutečné a stabilní prosperity pro všechny, aniž by to bylo na úkor někoho.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 4. 3. 2015 15:07
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 11:51

Deflace je přirozený stav zdravé ekonomiky. Technický pokrok snižuje ceny a tím umožňuje kupujícím participovat na výhodách technického rozvoje. Jednoduše dostávají na nižší cenu vyšší kvalitu.
Stát s odvoláním na mýtus o škodlivosti deflace ovšem zabraňuje kupujícím, aby využili blahodárný vliv technického pokroku tím, že tiskne nové peníze a zvedá ceny. Stát/centrální banka tedy dělá přesný opak toho, co vy tvrdíte. Stát snižuje kupní sílu všech, kromě těch několika privilegovaných, kteří dostanou inflační peníze jako první a nakupují ještě za staré ceny.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 3. 2015 16:02
reakce na Josef Fraj | 4. 3. 2015 15:07

Tentokrát bych s Vámi i souhlasil, ovšem jen částečně a s velkou výhradou. Deflace není přirozený stav zdravé ekonomiky jako celku. Příklad s odvětvím elektroniky je ukázka prospěšné deflace, která je možná díky růstu produktivity a úspor z rozsahu. Existuje ale i veskrze škodlivá deflace způsobená poklesem poptávky, která vede pouze ke vzniku nadbytečných produkčních kapacit, růstu nezaměstnanosti, poklesu mezd a dalším neblahým jevům, jako je např. i motivace ke spoření a tedy i dalšímu poklesu poptávky díky kladným reálným úrokovým sazbám apod.

Na druhou stranu, pokud bychom umožnili i pokles úrokových sazeb do záporných hodnot (což by vyžadovalo zrušení hotovosti), pak by koncept dlouhodobé deflační ekonomiky mohl být velmi zajímavý. Přiznám se, že tenhle směr nemám dosud řádně promyšlen, ale potenciál řešení současných problémů tam jakýsi vidím. Jsou zde ale stále výše nastíněné a další nezmíněné problémy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 5. 3. 2015 08:27
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 16:02

Mohl byste prosím vysvětlit, jak deflace způsobená technickým pokrokem vyvolává pokles poptávky. Pokud je ale vaším vysvětlením, že deflace, tedy technický pokrok, způsobuje deflaci proto, že kupující odkládají svoje nákupy, protože čekají na nižší ceny, tak se nenamáhejte.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 5. 3. 2015 08:39
reakce na Josef Fraj | 5. 3. 2015 08:27

oprava, správně mělo být: ".....že deflace, tedy technický pokrok, způsobuje pokles poptávky proto, že kupující odkládají svoje nákupy, ....."
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 09:39
reakce na Josef Fraj | 5. 3. 2015 08:39

Nikde nepíšu, že pokles cen elektroniky byl způsobem tím, že klesla poptávka proto, že kupující odkládají své nákup. Teorie odkládání nákupů je mi zcela cizí a taky ji považuji za nesmyslnou. Píši, že je třeba rozlišovat mezi dvěma příčinami deflace. Deflace může nastat z důvodu poklesu nákladů výrobců, kdy ceny stlačí konkurence mezi výrobci. Tento druh deflace je obecně prospěšný. Druhou příčinou deflace může být pokles kupní síly poptávky, kdy následně výrobci nemohou své zboží prodat za vysoké ceny a musí je snížit, aby podpořili zájem o jejich výrobky a aniž by jim klesly náklady. Jestli nejste toto schopen pochopit a rozlišit, pak je mi líto. Polopatičtěji už to asi nejde.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 4. 3. 2015 13:56
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 11:51

Narážíte na něco, čemu se říká "Sayův zákon" (výroba je zdrojem/předpokladem/předstupn ěmpoptávky) a žádné státní přerozdělování a regulaci nevyžaduje.
http://fee.org/freeman/detail/understanding-says-law-of-markets
V čj na stejné téma zde:
http://www.mises.cz/literatura/selhani-nove-ekonomie-18-kapitola-03-keynes-vs-sayuv-zakon-7.aspx
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 3. 2015 17:50
reakce na Josef Tětek | 4. 3. 2015 13:56

Po přečtení Vašeho odkazu mě napadla další "díra" v Sayově zákoně, která spočívá v tak prosté věci jako je existence úspor (čili odkládání spotřeby na později, či nikdy). Pokud vyprodukuji více, než spotřebuji a takto se bude chovat významná část producentů, pak se zcela nevyhnutelně začnete potýkat s problémem nadprodukce, resp. nízké poptávky, která bude oslabena právě o uspořené peníze. Na tom nic nemění představa, že uspořené peníze jsou údajně poskytnuty těmito producenty k investicím, či spotřebě druhých. Investice a spotřeba, těch, co nespoří je zcela individuální na úsporách zcela nezávislá, stejně jako na objemu vyprodukovaných hodnot a neplatí tedy onen aspekt Sayova zákona, že nabídka tvoří poptávku. Netvoří. Na druhou stranu se nebudu snažit tvrdit ani opak. :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Macháček | 4. 3. 2015 20:42
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 17:50

Ale jo. Já měl taky kdysi nutkání se vyjadřovat k věcem, o kterých jsem věděl next to nothing. Pak jsem si přečetl pár ukázek toho, jak to vypadá, když někdo ví o čem mluví. Následovalo pokání a samostudium, které už nikdy neskončí. U vás to tak taky možná dopadne. A když ne, tak je tu ještě politika. Tam jsou takových davy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 3. 2015 21:26
reakce na Tomáš Macháček | 4. 3. 2015 20:42

Ano trpím nutkáním vyjadřovat se k těmto věcem a doposud jsem si taky přečetl nejen ukázky textu lidí, kteří ví o čem mluví. A marně čekám na argumentaci, která by relevantně nahlodala mé názory. A určitě se nebráním tomu, že mě někdo přesvědčí, že se mýlím. Naopak rád od Vás uslyším v čem jsou mé názory nesprávné. Už jsem zažil situace, kdy jsem musel uznat, že se mýlím a musel jsem své postoje změnit. A k věci. Opravdu si myslím, že nedostatek poptávky, je třeba řešit posílením poptávky a o opaku mě těžko přesvědčí zcela zjevně zvláštní názor, že poptávku posílím povzbuzením nabídky. Rovněž začínám ztrácet respekt k současné ekonomické teorií, která si zjevně se současnou situací neví rady a zcela vážně používá termíny jako dluhová past, nebo deflační past. Takže jestli máte i něco jiného, než pouze prognózy stran mého budoucího "vzdělávacího" vývoje, rád se s nimi seznámím. Zajímalo by mne jestli máte nějaký recept na současné problémy, zda Vám Vaše doživotní studium bylo k užitku i v tomto směru.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 5. 3. 2015 09:16
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 21:26

Omlouvám se, že jsem osobní, ale pravda je, že to co tu předvádíte je frustrující a z příspěvků ostatních vidím, že to není jen můj pocit. Vy prostě nechápete protiargumenty, které tady řada diskutujících uvedla. To vede k tomu, že se diskuse točí v kruhu a skončí obvykle až naprostým znechucením nebo vyčerpáním zúčastněných.

Váš omyl spočívá v představě, že bohatství lze vytvořit účetními operacemi v bankách a fiat money a že lze takto vytvořenými penezi splatit dluhy. Nelze. Bohatství lze vytvořit pouze prací a dluhy lze splatit pouze takto vytvořeným bohatstvím, jinak je pouze přenesete na bedra někoho jiného, kdo je nedobrovolně zaplatí za původního dlužníka.

Přečtěte si pozorně příklady uvedené panem Altmanem o rybářích a ostrovu. Mimochodem je to parafráze na knihu Petra a Andrewa Schiffových "Ekonomické bajky". V ní jsou vaše omyly vysvětleny a vvráceny tím nejsrozumitelnějším způsobem, jakým to vůbec jde. Zvažte, zda by nebylo pro všechny zúčastněné lepší, kdybyste začal tou tenkou a čtivou knihou. Pokud po jejím přečtení budete mít pocit, že něco není jasné nebo že se autoři v něčem mýlí, tak si o tom s vámi rád popovídám.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 13:04
reakce na Josef Fraj | 5. 3. 2015 09:16

Máte pravdu, že asi mé názory frustrují ty, kteří na ně reagují tak, že proti nim vznesou argumenty, které se jim zase pokusím vyvrátit já. Ano může to být i vyčerpávající. Nicméně takto vypadá smysluplná diskuze. Diskuze, kde si budeme vzájemně souhlasit s našimi názory je v podstatě zbytečná a taková diskuze může vyhovovat pouze někomu, kdo má potřebu utvrdit se ve svých názorech, kdo potřebuje mít pocit, že se nemýlí, což je samozřejmě projevem existence pochybností o takovém názoru. O tento druh diskuze nestojím. Já chci diskuzi, která mě posune, byť směrem úplně opačným, než který se mé názory ubírají teď. Přiznám se že jsem například velmi tvrdým zastáncem teorie multiplikace vkladů. Ale jen do okamžiku, než mi někdo přesvědčivě vysvětlil, že tímto způsobem to nefunguje. Důvod proč jsem se o to začal zajímat byl ten, že se ke mě donesla různá konspirační videa typu Peníze jako dluh a říkal jsem si to přece není možné, že desítky let lidé takto trpí pod jhem peněz vytvářených bankami z ničeho. Dá se říct, že před mnoha lety bych tady bojoval na Vaší barikádě v ohledu nehoráznosti FIAT money. Ale nestojím. Zjistil jsem, že je to jinak a pokusím se Vás o tom přesvědčit.

Váš částečný omyl předně spočívá v tom, že si o mě myslíte, že zastávám názor, že bohatství lze tvořit pouhým tiskem peněz. NE, NELZE. Tady vám dávám za pravdu. Nelze a já to ani nikde netvrdím (vysvětlím níže).

Současně ale správně píšete, že zastávám názor, že dluhy se dají splatit vytištěnými penězi (myslím penězi vytvořenými bankami). ANO, DAJÍ. Je to velmi prosté. Dluhy totiž jinými, než "vytištěnými" penězi nesplatíte, protože všechny peníze musely být "vytištěny". Zřejmě namítnete, že když někdo splatí svůj reálný dluh, aniž by vytvořil reálné hodnoty, tím že si k tomuto účelu nechá "natisknout peníze, tak je to podvodník. NENÍ. Protože ten, kdo splatí svůj reálný dluh (který vznikl také tak, že si dlužník půjčil jen natištěné peníze) "natištěnými" penězi, je splácí penězi, které si zase půjčil a jeho dluh tak trvá dál, nebo penězi, které získal prodejem jím vytvořených hodnot zase za "natištěné" peníze. Dlužník, tedy získal reálnou hodnotu za "natištěné" peníze, které si půjčil a aby mohl svůj dluh splatit, musel vytvořit jinou reálnou hodnotu a tu prodat za "natištěné" peníze, kterými svůj dluh splatil. Dlužník tedy reálnou hodnotu na začátku získal a poté jinou reálnou hodnotu vytvořil a přišel o ni. V obou případech byla jako protihodnota poskytnuty "natištěné" peníze. Nikdo nikoho nepodvedl.

Je tedy zřejmé, že samotným "tištěním" nových peněz nevznikají hodnoty. Reálné hodnoty vznikají pouze prací a úsilím. Tištěné "peníze" a jejich oběh pouze změnou majitele těch peněz dokládají, že v minulosti již vzniky reálné hodnoty, které byly za tyto peníze prodány. Pokud si tedy někdo půjčí(!) nově natištěné peníze pak tímto žádná hodnota samozřejmě nevznikla. Dlužník drží v ruce půjčené peníze, tzn. vlastní peníze, které dluží. Jeho majetek se nezvýšil. Je stejný, jako předtím, než si ty peníze půjčil. Vznikl tady ale subjekt, jehož kupní síla bude motivovat jiné k tomu, aby dlužníkovi nabídli reálnou hodnotu, kterou si od nich za půjčené peníze koupí. A jakmile dlužník utratí půjčené peníze dostává se do situace, kdy je motivován k tomu, aby vytvořil další reálnou NOVOU hodnotu, jejíž prodej mu umožní splatit jeho dluh, který vznikl taky tak, že byly vytvořeny NOVÉ peníze. Vše je v rovnováze. Dokonce splacením dluhu dojde opět k zániku dříve "natištěných" peněz a jejich objem poklesne, což by mohlo mít teoreticky vliv na pokles cen, které mohli vzrůst v důsledku poptávky vzniklé v okamžiku, kdy dlužníci si půjčili nově "vytištěné" peníze. A to by Vás mohlo přivést k myšlence, že v okamžiku, kdy si půjčují dlužníci nově "natištěné" peníze, pak není vyloučeno že stejné množství dříve "natištěných" peněz zaniká a nemusí tedy nutně onen inflační růst cen, na němž mají ti dlužníci, co se dostali dříve k hodnotnější penězům, než ti ostatní, co jim ty reálné hodnoty prodali ještě za levnější ceny. Uvedený vliv na ceny může být jen v rozsahu nově vzniklých úvěrů, tedy při úvěrové expanzi, což není nic jiného, než nic jiného, než projev obrovské chuti vytvářet více reálných hodnot, k nimž dlužníci chovají pouhou naději, že je se ziskem prodají, aby mohl splatit svůj dluh a aby to vůbec mělo smysl. A naopak, když ekonomika ochladne (vzrostou např. úrokové sazby) objem splacených dluhů převyšuje objem nově půjčených peněz a ceny včetně objemu nově vytvářených hodnot mohou naopak klesat.

Tolik můj pohled na danou věc. Z výše uvedeného, je také zřejmé, že Vaše argumenty vnímám a chápu. Doufám, že totéž budu moci napsat příště i o Vás.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 3. 2015 15:08
reakce na Josef Tětek | 4. 3. 2015 13:56

Sayův zákon zákon popírá, že by mohlo dojít ke krizím z nedostatečné spotřeby. Právě v takové krizi se ale nachází většina vyspělých zemí. Osobně se domnívám, že tento "zákon" je pouze tvrzením ve smyslu první byla slepice, teprve po ní přišlo vejce, které slepice snesla. Můj názor je ten, že možné je obojí. Tedy, že může nabídka vyvolat poptávku a stejně tak naopak. A úplně stejně se může ekonomika ocitnout v krizi způsobené nedostatkem nabídky i poptávky. Jde tedy o to poznat co zrovna ekonomice chybí, a to jí dodat, pokud mechanismus, který by tak měl učinit automaticky, z nějakého důvodu neexistuje.

Sayův zákon vychází hned na začátku předpokladu, že za produkty je placeno produkty. Tento předpoklad dnes jednoduše neplatí, protože dnes je placeno za produkty penězi, bez vnitřní hodnoty nikoliv produkty. Podle Saye je kupní síla je omezena množstvím v minulosti vyprodukovaných produktů, což samozřejmě není pravda. Dnes si půjčíte peníze a koupíte si co je libo, aniž by bylo třeba, abyste předtím musel něco vyprodukovat. Produkovat budete až když budete chtít získat peníze k tomu, abyste svůj dluh splatit. To znamená, že může nastat situace, že Vaše přání a kupní síla vypůjčených peněz vytvoří poptávku po zboží, které bude vyprodukováno pouze proto, že je někdo ochoten ho koupit na dluh a následně tento dluh splatit.

Pokud by platil Sayův zákon, pak by nám stačilo, aby se zvýšila produkce a nabídka zboží, které už dnes leží neprodané v regálech a zázrakem by vznikla i kupní síla, která by si toto zboží koupila. Problém je v tom, že na takový projekt navýšení produkce a nabídky, když poptávka stagnuje nebo dokonce oslabuje, Vám žádná banka nepůjčí. A já se jí samozřejmě nemůžu divit. Naproti tomu, když dáte koupěchtivým lidem peníze, pak vznikne koupěschopná poptávka, která nastolí situaci, kdy bude dávat smysl zvýšit produkci a nabídku a za takové situace i banka ráda producentovi půjčí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zdeněk Gardelka | 4. 3. 2015 13:48
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 11:51

Zkuste se podívat trochu do historie, jak Baťa reagoval na Rašínovu deflační politiku a proč. Pak se zastyďte a požádejte adminy aby tenhle váš myšlenkovej kiks smazaly.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 3. 2015 14:38
reakce na Zdeněk Gardelka | 4. 3. 2015 13:48

Doufal jsem, že někdo bude reagovat návrhem na řešení uvedené situace deflací, ale takto stručnou a striktně nesmlouvavou reakci jsem tedy nečekal. :-) Baťa zlevnil boty ale úměrně tomu snížil i platy, takže tímto by mnou uvedený vliv většího množství vyrobených bot a nižší kupní síly zaměstnanců určitě nevyřešil. Deflace by mohla být řešením uvedené disproporce mezi tempem růstu produktivity a mezd, pouze v případě, že by nominální mzdy neklesaly a adekvátně klesaly pouze ceny.

Toto řešení ale přesně odpovídá tomu co jsem napsal ve svém příspěvku, z něhož uvádím následující citaci: "Producenti tedy musí pečovat také o to, aby jejich zákazníci měli kupní sílu, pro kterou budou produkovat, a to tím způsobem, že svým zaměstnancům budou platit natolik vysoké platy, že si budou moci dovolit jimi vyprodukovanou produkci i koupit (pominu-li snižování cen, které by nevedlo k onomu cíli, tedy k zbohatnutí producenta)". Konec citace. Deflační řešení tedy není v podstatě nic jiného, než nastolení rovnováhy ekonomiky růstem reálných mezd, jež je v mém příspěvku již výslovně uvedeno. Takže adminy rozhodně o smazání mého příspěvku žádat nebudu. Není k tomu důvod. Tedy alespoň ne na základě Vaší reakce. Zde je namístě doplnit, že Vámi navrhované deflační řešení je dosti problematickým, a to z důvodu nemožnosti poklesu úrokových sazeb do záporných hodnot (pomineme-li možnost zrušení hotovosti, čehož nejsem zrovna velkým příznivcem). Dále radši ani nebudu rozvíjet dopady na dlužníky, kteří by museli splácet nominální výše svých dluhů v prostředí klesajících cen a ani problémy s poklesem hodnoty bankám zastaveného majetku a tedy dopady na zdraví bankovního systému.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zdeněk Gardelka | 4. 3. 2015 16:00
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 14:38

Jenže pro růst mezd, musí existovat prostředí. Musí existovat konkurence mezi zaměstnavateli o zaměstnance.

Dobře je to vidět v jednotlivých oborech. Kolega (programátor) několik měsíců tlačil na šéfa aby dostal přidáno. Měl něco přez 30 hrubýho. V lednu dostal přidáno 2000,- Tak odchází do firmy kde dostal 45 000,-
Je to asi měsíc, dva po té co jsem v kuchyňce zaslechl útržek rozhovoru ředitele s bývalým ředitelem mlaskali, jak to báječně zaonačili... že "mzdový náklady se nezvýší". No kolega mimochodem není sám kdo zvedá kotvy, spíš první vlaštovka.
A to zdaleka není situace jako před 10, 15 lety, kde jsem četl rozhovor s majitelem IT firmy, který si stěžoval na to že mu na pohovor přišli dva programátoři, jeden měl 2 roky praxe a chtěl 75 000, druhý 3 roky a chtěl 80 000.
Nemá smysl se nějak zamýšlet nad tím že by "producenti něco měli". Sami intuitivně cítí že mají usilovat o zisk. Plat zaměstnance je jedna ze složek... když podstřelí, zaměstnanec uteče, když přestřelí, neobstojí v konkurenci. Teoreticky nic složitýho.

Jinak taková ty levičácká videa s podnikatelem který má továrnu na polštáře a dumá nad tím že vlastně jeho zaměstnanci si je nemohou dovolit, že mu klesá odbyt a něco je špatně jsem taky viděl.
Pokud se budeme bavit čistě hypoteticky, s ohledem na nějakej třídní náhled, kdy "kapitalisté" budou sdírat "proletariát", není opět nutné aby ve vlastním zájmu realokovali kapitál do jiných oborů - z oborů který budou produkovat masově zboží pro masy, do oborů, který budou produkovat luxusní zboží pro vyvolené.

Že ten scénář není až tak hypotetický je vidět na tom že trhu s luxusním zbožím a službami se krize posledních desetiletí příliš nedotkli.

Problém nízkých mezd je poměrně jednoduchý, regulace způsobující nezaměstnanost, tzn. situaci kdy si zvláště v nekvalifikovaných profesích konkurují o práci víc než jejich zaměstnavatelé o zaměstnance.
Když si člověk všimne zemí s nejvyšším platem, které nestagnují, typická je pro ně nízká nezaměstnanost a nízká míra regulace v ekonomice - včetně pracovního trhu, nízká míra státního přerozdělování. Pokud nepočítáme země s extrémním přírodním bohatstvím jako Norsko nebo Saudská Arábie. Člověk nemusí být ekonom ani ekonomice rozumět aby mu došlo že v tom je nejspíš zakopanej pes.

Jinak Baťa platy a ceny nesnižoval "úměrně". Boty slevnil podstatně více. Ne že by byl lidumil - i když to možná taky. Ale protože musel, odpovídalo to tehdejší ekonomické realitě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 3. 2015 16:45
reakce na Zdeněk Gardelka | 4. 3. 2015 16:00

Podle Vás pro růst mezd, musí existovat prostředí. Když neexistuje, tak je navýší stát (ne mzdy ale příjmy těch lidí). Tam kde existuje ono prostředí tam nic dělat nebude.

Trh s luxusním zbožím je přesnou ukázkou toho, jak prosperuje segment, kde není potíž s kupní silou. Viděl jsem nedávno katalogy hodinek, kde nebyly výjimkou hodinky za 8 mil. Kč (nic zvláštního, normální hodinky, ani byste nepoznal, že snad byly jen drahé, natož tak předražené). To jen potvrzuje moji teorii. Tam kde je kupní síla tam se daří a kde se nedaří, tam je třeba posílit kupní sílu.

A přerozdělování? Bez toho by to mohlo jít, pokud daně nahradíme zadlužováním státu nejsem vůbec proti. Jen se obávám, že by ten startovní impuls ve formě zrušení daní mohl mít hodně nepředvídatelné následky. Postupné snižování daňové zátěže nahrazované vyšším zadlužením státu by dokonce mohlo dostat ekonomiku ze stagnace a deflační pasti. Bohužel módní trend je zcela opačný. Všichni jsou hotoví ze státních dluhů a jejich údajné nesplatitelnosti. Dnes jsou všichni náhle rozpočtově odpovědní a velí šetřit. Šetření nám ale nepomůže, když v ekonomice chybí poptávka.

No ten Baťa šel s platy dolů o 40% a boty zlevnil na polovic (pokud si dobře pamatuji), takže v dané krizi se zachoval správně, když zvedl svým zaměstnancům reálnou mzdu ve vztahu k jimi vyráběným botám. Je otázkou jako to bylo s tím, že jeho zaměstnanci zlevněné boty nemohli pozřít. Myslím že jsem někde četl, že jim zajistil i jiné zboží náležitě zlevněné. Takže tímto opravuji svoji předchozí nepřesnost, když jsem napsal, že snížil platy adekvátně. Alois Rašín pak byl za to co provedl zastřelen.

Váš názor, že nezaměstnanost způsobuje regulace a že ji vyřeší žádná regulace je zvláštní. Opravdu si myslíte, že když zrušíte minimální mzdu, tak vyřešíte nezaměstnanost tím, že z pracáku vykopou 500 tis. lidí, aby přijali nabídku práce za 4000,- měsíčně? Pokud ano, pak mě opravdu děsíte.

Co se týče bohatých zemí, kde je nízká nezaměstnanost a nízké zadlužení států a vysoká životní úroveň. To si vysvětluji tak, že to tam funguje přirozeně, tedy že není třeba danit a přerozdělovat, protože kupní síla přirozeně odráží produktivitu. V takové ekonomice jsou zdravé i veřejné finance a ostatní makroukazatele. Státní dluh je pak indikátorem toho, že to tam prostě "podobrým" nejde. :-) To je ale příliš košatá záležitost, než aby mohla být redukována způsobem, jakým to oba činíme. Jinými slovy, tam kde není třeba regulovat, tam to funguje. Na co by byla stanovena minimální mzda, když přirozeně se tam bude vyskytovat minimální mzda, která regulaci nepotřebuje. Vyšší přirozená minimální mzda zde ale není důsledek absence regulace. Vyšší přirozená minimální mzda je zde příčinou absence regulace, která je zde zbytečná.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 3. 2015 12:35
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 11:51

To násilí si ale páchejte jen na sobě a na těch, kteří vám k tomu dobrovolně dají souhlas. Ti ostatní, na kterých to násilí hodláte páchat, by v sebeobraně mohli použít svou legálně drženou zbraň.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 3. 2015 12:47
reakce na Jan Altman | 4. 3. 2015 12:35

Vy máte něco proti oběhu peněz v ekonomice? A kolik už jste zastřelil daňových úředníků? Nebo daně neplatíte? A ještě doplním, že pokud se peníze nedostanou do oběhu prostřednictvím daní a jejich přerozdělení, pak je tu i nenásilná cesta vršení státního dluhu, kterým dojde k zadlužení i těch, co se marně vzpouzí násilnému odebrání jejich peněz prostřednictvím daní. Státní dluh jsou jen odložené daně a ti co mají zdanitelný majetek by se sami měli modlit, aby někdo nezatoužil po splácení státního dluhu. Zadlužování můžete zabránit pouze zavedením případné fiskální odpovědnosti (nedej Bože, aby se prosadilo i splácení státního dluhu, jak jsem Vám vysvětlil) si pouze vykopete vlastní a hodně hluboký ekonomický hrob. Pistolky ani kličkování Vám nepomohou. Abych nebyl příliš osobní, tak dodám, že k vám osobně to lze stáhnout pouze tehdy, pokud vůbec patříte k těm, jejichž zájmy zde obhajujete. :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 3. 2015 13:24
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 12:47

To je jasný argument, pro zlato, stříbro, bitcoin, singapurské akcie, atd...
Tím se svobodomyslní a prozíraví lidé brání etatistům, socialistům, centrálním plánovačům a násilníkům vašeho typu.
Že za 20-30 let nebude na penze, to už veřejně přiznávají i ti vaši "ekonomové". Na jednu stranu říkají, že si lidé mají spořit, na druhou stranu jim to vámi popisovanými opatřeními znemožňují.

Přeji vám, aby v celé EU vyhrály s vámi ideově spřízněné Syrizy. V důsledku to nejvíce odnesou jejich (mentálně) prostí voliči. Majitelů bankovních schránek se zlatem ve Švýcarsku, majitelů naditých bitcoinových peněženek či držitelů zámořských akcií se ten zákonitý ekonomický kolaps moc nedotkne - naopak se jim otevřou skvělé příležitosti k nákupům nemovitostí a dalších aktiv za dumpingové ceny.

Trochu skutečné ekonomie: na reálné investice jsou potřeba reálné úspory a ne potištěné papírky či virtuální čísla padající z ECB QE. Kdybych byl rybářem a chtěl bych si vyrobit kvalitní sítě (výroba by mi zabrala 3 měsíce), tak napřed musím nachytat a uspořit (usušit/vyudit) dostatek ryb, abych ty 3 měsíce vydržel. Ve více lidech se to rozšíří jen o směnu, ale stále jsou na investice potřeba reálné úspory. Natištění či zdanění/přerozdělení peněz tento proces nepodporuje, spíše komplikuje. Ale chápu, že socialistovi je takový pohled vzdálený.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 3. 2015 14:49
reakce na Jan Altman | 4. 3. 2015 13:24

Na investice žádné úspory nepotřebujete. Banky mohou vytvořit peněz tolik, kolik kdo zrovna potřebuje, bez toho, že by je někdo předtím musel uspořit. Kdybych byl rybářem, půjčím si nově vytvořené peníze, za ně koupím síť a do sítě chycenými rybami splatím dluh a pak si budu plnými hrstmi užívat pokroku v technologii chytání ryb do sítě a nebudu se plahočit roky, než chytím na udici dostatek ryb, abych si mohl pořídit síť. To by byla ztráta drahocenného času a mrhání úsilím. Snad Vás tento příklad přesvědčí o užitečnosti FIAT měny a nesprávnosti Vašich zkostnatělých a nelogických názorů.

Pokud bych byl ve světě, kde zlato jsou peníze, pak by mě bankéř nejspíše suše odbyl s tím, že už má všechny peníze rozpůjčované a že existuje mnoho daleko výnosnějších a bezpečnějších projektů, než je chytání ryb do sítě a poslal by mě chytat ryby udicí, ať si jich nachytám tolik, abych si mohl koupit síť. Mezi tím mi ale rybáři se sítěmi pokazí ceny ryb a já se budu moci jít i s udicí klouzat, protože na udici nikdy nechytím dost ryb, abych si vydělal na síť. Svět s chápáním omezeného množství zdrojů je jednoduše zbytečná brzda.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 3. 2015 23:39
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 14:49

Je vidět, že ekonomii nerozumíte, bohužel.

Když budete rybářem sám na pustém ostrově, žádné potištěné papírky vás ty 3 měsíce živit nedokážou, žádnou reálnou investici za potištěný papír neuděláte.

A situace se nezmění ani tehdy, když těch rybářů na tom ostrově bude 10, nebo 100. Když se jeden z nich rozhodne investovat (připravit si za cenu tříměsíční práce lepší nástroj na chytání, který zvýší jeho efektivitu), bude muset mít na ty 3 měsíce nasušené ryby (reálné úspory), nebo si je (za úrok) bude muset půjčit od ostatních (půjčí si ryby na 3 měsíce života s tím, že až bude mít síť, vrátí věřitelům ryby na 4 měsíce života).

A stejně to funguje i když je jich na ostrově 1000 a i když tam nejsou jen rybáři, ale i lovci a zemědělci. Bohužel v případě 10ti milionů lidí si to již lidé povětšinou nedokážou představit.

Pokud na tom ostrově (a je jedno, zda s 10ti či 1000 lidmi) zavedu fiat měnu a jednorázově zdvojnásobím měnovou zásobu, počet ryb a jiných statků se nijak nezvýší. Zvýší se jen ceny. Buď ryb, nebo něčeho jiného (v našem případě třeba akcií či nemovitostí - které ale vláda šikovně do inflace nezapočítá a pak se diví, že jí vychází deflace).

Peníze byly vynalezeny ze dvou důvodů:

1) Abychom nemuseli provozovat přímou barterovou směnu (ryby za kokosy), protože ne každý, kdo loví ryby, chce kokosy a ne každý, kdo sklízí kokosy, chce ryby - taky tu jsou hrnčíři vyrábějící nádobí a už by tu byla složitá trojsměna a v reálné společnosti X-směna. Proto vznikly peníze a to tak, že lidé identifikovali věc, kterou víceméně chtěl každý, která se nekazila, kterou bylo kdykoli možné směnit za potřebné zboží a služby.

2) Abychom mohli odkládat spotřebu a spořit na investice či na horší časy. Nachytat a uskladnit si ryby na rok dopředu (abych si měl čas postavil rybářskou loďku) je složité, ryby podléhají zkáze. Proto ty ryby, které nestihnu sníst, raději směním např. za perly, tabákové listy čí zrnka zlata - protože mi uchovají hodnotu, nezkazí se, dobře se skladují a za ty ryby či cokoli dalšího je bez problému kdykoli směním.

A v reálné ekonomice to funguje stále stejně. Máme zde reálné statky (suroviny, práci, pozemky, energii). Je jich víceméně dané (v některých případech pomalu rostoucí v jiných kesající) množství. A abychom nemuseli složitě barterovat a organizovat vícestranné směny, máme peníze. Jenže se nám tu vylíhl subjekt, který si peníze násilím zmonopolizoval a používá tento monopol k vlastnímu obohacení a k prosazování svých centrálně-plánovačských představ. Pokaždé, když svého vynuceného monopolu zneužije a natiskne si nové peníze, způsobí jen deformaci trhu a cen. Statků (surovin, energie, práce, pozemků) je stále stejně, jen množství "prostředku směny" se zvýší, což může vést jen ke zvýšení relativních cen (a to uznával i chápal Friedman). Samozřejmě se ty ceny nezvýší rovnoměrně. Bublina se vytvoří tu na dot.com firmách, tu na tulipánech, tu na nemovitostech. Kdo k těm čerstvým penězům přijde jako první (kumpání toho monopolního falšovatele peněz), ti na tom vydělají (za levné naředěné peníze nakupují statky stále za původní, ještě nezvýšené ceny) a kdo k nim přijde poslední (penzisti čekající s valorizací na cinklé statistiky inflace) či má nějaké úspory, ten je okraden. A jsme u příčiny rozevírajících se nůžek - tento systém okrádá běžné občany a podporuje "wallstreet" a velkopodnikatele napojené na stát a na dotovaně levné úvěry - ale místo aby si za to leváčáci dali pár facek, snaží se vinu shodit na všechny okolo a příčiny dál jen zesilují.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 11:41
reakce na Jan Altman | 4. 3. 2015 23:39

Jasně, když se někdo neshoduje s Vašimi názory není ekonom. No než být ekonomem, jako jste Vy, tak to jím radši nebudu.

Vaše pohádka o rybáři, který je na opuštěném ostrově bez papírků má jednu zásadní vadu. Vychází z předpokladu neexistence papírků v situaci, kdy spornou otázkou je právě užitečnosti těch papírků. Takže Vaše pohádky jsou sice hezké, ale jsou pouze o jednom království, když my se přeme o funkčnost a užitečnost toho druhého království. Moje pohádka v království s papírky funguje zcela bezchybně a ukazuje jak zoufalý život vedou rybáři v tom Vašem království.

Nic na tom nezmění ani Vaše pojednání o bártrové směně komodit a údajně zločinné tištění státní mocí vnucených peněz. Srovnání těch obou rybářů je natolik jasné, že závěr z nich vyplývající jen těžko zvrátíte nějakou prehistorickou teorií, která (světe div se) odsuzuje peníze jako největší zlo. Tištění peněz nemusí nutně vyvolat růst cen, jak popisujete. Může i zabránit poklesu cen, když jsou peníze natištěny a za ně koupeno zboží, které by jinak nebylo prodáno a jeho přebytek by vedl k poklesu cen. Nenatištění peněz může vést také k tomu, že rybáři shnijí jím ulovené ryby a jeho potenciální zákazníci, kteří si nevydělali na rybu, protože byli za jejich práci špatně nebo vůbec zaplaceni, nebo protože je zrovna nikdo nepotřeboval, umřou hladem. Natištění peněz by pak zachránilo tyto nebožáky a prospělo by i rybáři, který by za svůj úlovek dostal peníze, které by rozhodně v důsledku této transakce nebyly znehodnoceny (alespoň ve smyslu ceny ryb) Naopak, cena ryb by se mohl udržet na úrovni, která umožní rybáři prosperovat i v budoucnu. Co je lepší je úplně jasné. Buď chudý rybář se shnilými rybami a mrtvolami svých potenciálních zákazníků, nebo prosperující rybář s živými zákazníky, kteří v budoucnu začnou pracovat třeba zrovna pro toho rybáře. Normální člověk nemá problém si vybrat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 5. 3. 2015 16:09
reakce na Richard Fuld | 5. 3. 2015 11:41

Jak by se můj příběh o rybářích (ten o tom jednom i ten o těch deseti či stu) změnil, kdyby na ostrov přijel nějaký po zuby ozbrojený tyran a všem těm lidem na ostrově by vnutil např. banánové listy jako jediné legální platidlo, které on jediný má právo distribuovat?
Podle mne by se změnil - v katastrofu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 16:43
reakce na Jan Altman | 5. 3. 2015 16:09

Lidé ale používají účetní peníze dobrovolně a rádi. Nikdo jim je vnucovat nemusí. Dokonce je mají tak rádi, že je i zcela pošetile hromadí v úsporách. A kdyby bylo třeba je přesvědčit o výhodách účetních peněz, pak by stačily ty dva příklady s těmi rybáři. Lidé by pak přijali účetní peníze s velým nadšením. Naopak by se tloukly do hlav, že je to samotné nenapadlo. Ušetřili by čas i zcela zbytečnou dřinu, potřebné k získání rybářských sítí, když by je mohli mít hned (zvýšení produktivity v oblasti chytání ryb by nastalo dříve). Z těch příkladů je to tak zřejmé. Přechod na účetní peníze v sobě obsahoval takový obrovský potenciál, jaký jsme mohli sledovat v uplynulých nejméně 40-ti letech gigantického růstu bohatství vyspělých zemí. A vy na tyto peníze, které umožnily, že žijete ve světě jaký je dnes, ještě dštíte síru. To snad není možné.

Účetní peníze nejsou o tom, že je centrum, které je distribuuje. Účetní peníze vznikají v obchodních bankách a jejich vznik se odvíjí pouze od vůle uchazeče o úvěr zadlužit se a vůle banky tomuto uchazeči peníze půjčit. Svobodnější princip tvorby peněz jen stěží najdete. Pominuli zcela nepraktickou emisi rozdílných peněz jednotlivými bankami. Takže představa, že jeden centrální subjekt autoritativně rozhoduje v duchu principu socialistického plánování o tom, kolik peněz natiskne a kdo je dostane, je zcela mylná. Takto účetní peníze nefungují.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 5. 3. 2015 16:36
reakce na Jan Altman | 5. 3. 2015 16:09

Mimochodem, nepřipomíná Vám pan Fuld zastánce assignátů za francouzské revoluce?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 6. 3. 2015 16:20
reakce na Jan Capouch | 5. 3. 2015 16:36

Tak asignáty byly obdoba "komoditních peněz", které měly být kryty církevním majetkem, který měl být za tímto účelem zkonfiskován. Právě ujištění, že peníze jsou něčím kryty, které je následně nedodrženo tím, že jsou vydávány další peníze, aniž by došlo k navýšení majetku, který tyto peníze kryje, musí zcela zákonitě skončit katastrofou, a to právě v důsledku porušení onoho příslibu krytí peněz reálným majetkem, který musel při stálém navyšování peněžní zásoby jednou dojít a tím celý tento "peněžní sytém" zbořit.

Současné peníze ale nikomu žádné krytí majetkem neslibují. Resp. současné peníze jsou kryty aktivy bank, tedy kvalitou a schopností armády dlužníků splácet své dluhy a jimi bankám zastaveným majetkem. To nejsou komoditní peníze, jejichž objem je omezen množstvím komodity, kterou vlastní emitent daných peněz. Objem současných peněz není v podstatě limitován. Emise peněz krytých soukromými dluhy je omezena objemem souhrnu vlastních kapitálů obchodních bank a pravidly pro jejich kapitálovou přiměřenost. Objem emitovaných peněz, krytých státními dluhy je zcela neomezený, neboť riziková váha pro státní dluhopisy v rámci kapitálové přiměřenosti bank je nulová. Takže francouzské asignáty a současné účetní peníze je možné připodobňovat jen v tom ohledu, že se v obou případech jednalo o platidlo.

Jistou podobnost je možné sledovat pouze v tom ohledu, že navrhují využívat neomezený rezervoár peněz krytých státními dluhopisy ke stálému posilování kupní síly části obyvatelstva, které se dnes říká chudí pracující, kteří si prací nevydělají na základní životní potřeby a pokud to bude nutné k rovnováze mezi poptávkou a produkčními kapacitami, pak k posilování kupní síly i části populace situované z hlediska úrovně chudoby o patro výše. Ano v tomto ohledu by bylo možno shledat určitý díl podobnosti. V tomto ohledu bych považoval za limitující faktor pouze to, že na posilování kupní síly by mělo státem vynakládáno maximálně tolik peněz, kolik jich bylo v daném období vyvedeno domácnostmi z oběhu v reálné ekonomice do úspor. V podstatě by pak byly státní dluhy vždy kryty uvedenými úsporami domácností. Logiku to má v tom, že právě kupní sílu vyvedenou z reálné ekonomiky do úspor by stát nahrazoval tím že by pouštěl do oběhu půjčené peníze. Myslím, že takto to tenkrát v Paříži neudělali.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 3. 2015 13:59
reakce na Jan Altman | 4. 3. 2015 13:24

Ano máte pravdu. Když nakoupíte za úspory zlato a zakopete jej v černém lese, tak se zdanění vyhnete. Vtip je v tom, že k prosperitě není třeba zdanit Vaše zlato. Namísto zdaňování Vašeho zlata Vás lze "danit" zadlužováním státu, tím že stát si bude neustále vypůjčovat bankou nově vytvořené peníze a kupní sílu, kterou syslíte ve zlatě nahradí tyto peníze. Státní dluhy porostou a Vaše zásoby zlata taky. Stát v extrémním případě nepotřebuje uvalit na někoho daně, aby zajistil rovnováhu v ekonomice. A o případný růst ekonomiky se postarají ti, co budou chtít více zlata. :-) FIAT měna je ten největší vynález, který kdy člověk vymyslel a plně rozumím tomu, proč by se mnoha "svobodomyslným" libertariánům líbil návrat ke zlatému standardu, který by všechny pěkně zase sešněroval.

To co popisuji není socialistický recept. Já si v žádném případě nepřeji společenské vlastnictví výrobních prostředků. Já si v žádném případě nepřeji plánované hospodářství. Naopak společnost potřebuje ke svému chodu a rozvoji motor soutěže a touhy po zlatě, a to bez soukromého vlastnictví a dravého trhu nelze dosáhnout. Moje představa je naopak chránit tento systém jako oko v hlavě před jeho předčasným systematickým a samovolným vyčerpáním, kterého jsme zrovna teď svědky. Je třeba tomuto systému pomoci, protože vítězové v tomto systému ponechávají v tom závodě své soupeře (zde řadím i zaměstnance) sedět s nechápajícími obličeji v prachu daleko za nimi a neuvědomují si, že aby mohli dál vítězit musí mít o co hrát a koho porážet. Jedině zbrzdění tohoto sebedestruktivního procesu představuje způsob jak tento vynikající a jediný funkční společensko-ekonomický systém zachránit a zajistit mu šanci na další existenci. Vy ve Vašem banálním striktně pravolevém uvažování nechápete, že chci kapitalismu pomoci k tomu, abyste se v něm současní vítězové měli s kým rvát a aby bylo o co a proč.

Nenajde většího příznivce kapitalismu než jsem já :-) To ale neznamená, že musím stranit výhradně kapitalistům a nenávidět zaměstnance a nezaměstnané, kteří údajně chtějí lepší životní úroveň na úkor kapitalistů. Jsem zapřísáhlým a nadšeným příznivcem kapitalismu, nikoliv však pouze kapitalistů. Jsem příznivcem férové soutěže, ale nehodlám nadržovat jedné straně. Jsem příznivcem toho, aby v ringu proti sobě stáli protivnicí se stejnou váhou. Ale to bude asi pro vás dost neuchopitelné. Vy žijete ve světě, kde volíte buď Losnu nebo Mažňáka. :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 3. 2015 23:57
reakce na Richard Fuld | 4. 3. 2015 13:59

Tak předně neznám libertariána, který navrhuje návrat ke zlatému standardu (ve smyslu toho, co v USA bylo před 1933, nebo nedej Bože před 1971).
Libertarián je zastánce svobody, odpůrce násilného donucení a násilím (zákonem) vynucovaných monopolů.
Libertariánovi tak nevadí existence koruny či eura. Jen by byl rád, aby tyto měny neměly žádné zákonné výsady, aby bylo možné zakládat a provozovat konkurenční měny a platební systémy. Aby se zaměstnanec se zaměstnavatelem mohl dohodnout, v jaké měně se budou vyplácet mzdy. Aby obchodník mohl zvážit, za jakou měnu své zboží bude prodávat a za jakou ne. Aby neexistovala daň z kapitálových zisků u investic do zlata. Aby věřitel a dlužník mohli ve smlouvě specifikovat, v jaké měně bude dluh vyrovnán a žádná třetí strana to nemohla zrušit či změnit. Aby neexistovalo DPH na stříbrné mince. Atd...

Prakticky tedy aby např. nějaké sdružení bank, nebo organizace typu VISA, mohla založit vlastní měnu a aby bylo jen na zákaznících (tržní soutěži), jaké měně dají přednost a jaká v ekonomice získá výraznější postavení.

Vy si nepřejete společenské vlastnictví výrobních prostředků? A společenské vlastnictví monopolu na tisk peněz je s tím snad v souladu? A nákup korporátních dluhopisů či akcií (částí firem) státní bankou za čerstvě natištěné peníze je s tím v souladu? A centrální plánování toho nejdůležitějšího pro ekonomiku (úrokových měr) snad není socialismem? Vy že jste příznivcem kapitalismu? Víte vůbec, že v USA a EU mnoho let prakticky žádný není? Stát přerozděluje polovinu HDP, část ekonomiky přímo vlastní a část řídí pomocí regulací, daní a dotací. To přeci není kapitalismem ani náhodou. Bohužel lidi jako vy nechápou, že to, co kritizují (rozevírání příjmových nůžek), není vlastností kapitalismu (ten jednak tu není a jednak v něm by se uplatňovala teorie komparativních výhod směřující spíše k vyrovnávání ekonomické situace jednotlivců), ale současného rudo-hnědého korporativismu-socialismu s dotovanými velkokapitalisty napojenými na politiky (tvořící jim legislativu na míru), na uměle levné zdroje peněz, dotace a státní zakázky.
Vaše teorie směřují pouze k posílení toho druhého - rudohnědého socialistického korporativismu. Více moci státu, více přerozdělování, více centrálního plánování = více výhod pro politické podnikatele.

Kdo je zastáncem násilného (nedobrovolného) přerozdělování a dalších forem porušování vlastnických práv, je podle mne z definice socialistou. Tak si to aspoň přiznejte.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 11:19
reakce na Jan Altman | 4. 3. 2015 23:57

Tak já vím, že libertariáni prosazují svoji svobodu ve všem, ať to stojí co to stojí. Taky vím, že libertariání velmi nelibě vnímají současný peněžní systém založený na účetních penězích. Z toho jsem usoudil, že by jim asi vyhovovalo jako platidlo zlato, které by všichni svobodně používali.
Účetní peníze jsou monopolem asi tak jako katastr nemovitostí. Vaše volání po možnosti svobodného zakládání měn by vedlo jen k chaosu a zmaru.
Monopol na tisk peněz je socialistický výmysl? Vždyť Vy ani nemáte tušení o čem mluvíte. Monopol na "tisk peněz" existuje jen ve vztahu k bankovkám a mincím, nikoliv k bezhotovostním penězům. A existence bankovek a mincí umožňující centrální bance příjem v podobě ražebného, čímž existence bankovek a mincí, jež nejsou spojeny s nárok na výplatu úroku, porušují jednu ze tří základních Grazianiho podmínek, proto abychom mohli mluvit o penězích (viz níže uvedený odkaz). Takže ano. Bankovky a mince podléhající monopolu centrální banky jsou jedinou vadou na kráse účetních peněz, ale tato vada je v podstatě bezvýznamná. Ten monopol na který poukazujete neplatí pro bezhotovostní peníze, které tvoří zcela svobodně (tzn. při respektování omezujících podmínek) obchodní banky, které vytváří peníze v systému jednotných účetních peněz. To je samozřejmě praktická věc, protože pokud by každá banka vytvářela svoje vlastní peníze, pak by to byl vlastně vnitrostátní měnový systém, ve kterém by existovaly desítky různých měn a ceny, což je zcela pošetilý a zcela absurdní systém. To je jen ukázka toho, jak ve jménu svobody lze vytvářet škodlivé a zcela neživotaschopné absurdity.

Ano nákup státních dluhopisů je plně v souladu s tím, že stát je jeden ze subjektů, který se účastní trhu. Stát si může jako kdokoliv jiný půjčit nově vytvořené peníze a utratit je tak, aby plnil cíle, které sleduje, stejně jako jakýkoliv jiný subjekt. Stát je tak hráčem na trhu, který sleduje jiné cíle, než soukromé subjekty. A stát je jediný subjekt, který má moc tímto způsobem ovlivnit fungování trhu, a to úplně stejně, jako jej ovlivňuje výběrem daní. Státní dluh jsou peníze, které stát potřeboval, ale nedokázal je vybrat na daních. Kdyby státy v minulosti tímto způsobem nepostupovala, pak by na trhu chyběla poptávka v objemu dnešních státních dluhů (biliony dolarů, eur...) a bez této poptávky by se celý tržní systém dávno totálně zhroutil. Státy přerozdělují polovinu HDP, jak píšete, a stejně to nestačí aby nasytily producenty, kteří tyto peníze nevyplácí svým zaměstnancům, namísto toho, aby jim kupní sílu musel dorovnávat stát. Ano v tak obrovské krizi je dnes kapitalismus, kterému chcete "pomoci" tím, že ho od přílivu této poptávky chcete odstřihnout s odkazem na fiskální "odpovědnost". Takto ale pomůžete tomu kapitalismu pouze velmi rychle do hrobu, protože není vůbec schopen bez pomoci státu existovat. Znamenalo by to pokles HDP o 50%!! Za co? Za Vaši směšnou karikaturu svobody?

Abych jen nekritizoval Vaše názory. Kapitalismus je funkční systém, ale jen za podmínky, že funguje. Moc bych si přál, aby nebylo třeba držet kapitalismum na nohou pomocí kupní síly dodávané trhu státem. Moc bych si přál, aby tato kupní síla byla poskytnuta i těm, co vytvořili i ty hodnoty, které zaplatil stát. Tak to ale není. Hodnoty ve výši poloviny HDP byly vytvořeny a z poloviny zaplaceny státem, ale kupní síla těch, kteří je vytvořili a kteří by je měli poptávat i v příštím roce, je jak sám píšete poloviční. Kde pak asi zůstala ta polovina HDP, když ti co to HDP vyprodukovali je v rukou nemají a stát bude muset polovinu HDP zatáhnout nově vytvořenými penězi, protože ty loni utracené už v oběhu nejsou?

Nejsou to moje názory, které posilují vliv státu na trh. To je nezbytnost vyvolaná nefunkčností trhu. Tady mám namysli tu rudou část Vami zmiňovaného socialismu. Ta hnědá část (korporativní), tak to jen velmi hrubě zhoršuje. V odporu proti hnědé části socialismu se hrdě přidávám na Vaši stranu. Projevem hnědého socialismu je právě privatizace zisků a socializace ztrát.

Nejsem zastáncem přerozdělování. Myslím si, že každý by měl být odměněn, tak jako odpovídá jím vytvořeným hodnotám. Pokud ale v tomto trh selže, pak je třeba toto selhání napravit. Ponechání tohoto selhání trhu bez povšimnutí vede pak zcela zákonitě k nerovnováhám, které pak ohrožují i samotný trh. Trh není dokonalý. Jak může být dokonalé jednání stáda jedinců? Dokonalost trhu je ta nejnebezpečnější chiméra. Je to smutné a pro Vás zřejmě i frustrující, když komunistické principy musí zachraňovat ty tržní.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 5. 3. 2015 16:29
reakce na Richard Fuld | 5. 3. 2015 11:19

Ano, neplatí monopol emise (bezhotovnostní peníze smí vydávat komerční banky), ale platí monopol měny! A to je to, co kritizuji. Korunu si mohou generovat komerční banky (členové jednoho kartelu v čele s tou centrální) a lidi a firmy nemají možnost přejít na konkurenční měnu. Tomu se říká tyranie.

Může se vám to zdát pošetilé a absurdní, ale jakým právem v tom někomu bráníte? Jakým právem mi bráníte dávat mým dětem kapesné ve stříbrňácích, jakým právem mi bráníte prodívat mé zboží za bitcoiny a dohodnout si mzdu ve zlatě?

A ono by to nakonec k žádnému chaosu nevedlo, situace by se rychle ustálila podobně, jako v případě karetních systémů (máme zde v podstatě Visu a EcMc).
Úplně stejně jako vy argumentovali i komunisti za minulého režimu. Kapitalismus je zvrhlý chaos, neplánovaný, kde existuje např. více výrobců automobilů a televizí, náhradní díly mezi nimi nejsou zaměnitelné, prostě bordel a plýtvání.
Vy zde zkrátka obhajujete monopolistický produkt nutně tak dosahující kvalit Škody 105L.

A zbytek už jsou úplné nesmysly. Podle vás, kdyby stát na dluh nestavěl Blanky, nepořizoval OpenCard a Pandury, nefinancoval cyklostezky odnikud nikam, tak by se trh dávno zhroutil? To je opravdu podivná fantazie. Vyprávějte ji v Singapuru a HonkKongu. Možná kdyby tedy stát zatnul sekeru tisíc bilionů a vyhrabal za to díru až do středu Země (a za další biliony ji pak třeba zase zasypával), nastal by podle vás asi ráj na Zemi...

Kdo vám s temito názory radí? Ransdorf? Mládek? Varoufakis?

Váš problém mimo jiné je, že ta rudá a hnědá část socialismu jsou dvě strany téže mince a jejich velikost úzce souvisí. Nelze mít přerozdělující stát o velikosti poloviny HDP a zároveň se vyvarovat toho, aby toho (všeho)schopní zneužívali.

A pletete se i v tom, že "každý by měl být odměněn, tak jako odpovídá jím vytvořeným hodnotám". Respektive co tím myslíte? A kdo by to měl ohodnocovat? Vy? Sobotka? Taťka Falbr?
Po právu dostat mohu jen tolik, kolik je mi někdo za mé služby ochoten dobrovolně zaplatit. Jakým právem asi mohu násilím někono nutit, aby si mnou chycenou rybu či mnou napsanou analýzu koupil 5x dráž, než je ochoten zaplatit, 5x dráž, než to může pořídit jinde?

Nikdo netvrdí, že trh je dokonalý. Jenže každý zásah člověka ho przní a jen tím generuje potřebu a ospravedlnění pro zásah další. Až k smrti uregulováním.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 17:42
reakce na Jan Altman | 5. 3. 2015 16:29

Jedna měna v jednom státě je tyranie? Nebyl jste to vy, kdo tady spekuloval, že své rozumy beru z konspiračních dílek jako je Peníze a dluh?

Jakým právem Vám bráníme v tom, abyste používal jinou měnu? Kdyby bylo po mém, tak bych tomu bránil, protože bych nerad, aby byl ve státě chaos, k němuž by to vedlo, jak jsem Vám už popsal. Nicméně nedávno jsem si s úžasem přečetl, že snad Česká pošta bude akceptovat bitcoiny. Takže to s tím zákazem používání bitcoinu asi nebude tak horké. Reagovat na Vaši utkvělou představu, že Vám zákon zakazuje dávat svým dětem stříbrňáky, jako kapesné, snad ani reagovat nebudu :-)

Pokud Vám vadí, že si nemůžete sjednat mzdu ve zlatě, tak si to zlato kupujte ze mzdy a riziko růstu ceny zlata si ošetřete na derivátovém trhu :-) Opravdu si nedovedu představit zaměstnavatele, který by toužil platit své zaměstnance zlatem. Možná to dokonce zákon ani nevylučuje, jak Vy píšete. Jen by zaměstnavatel musel, v případě poklesu hodnoty oné mzdy ve zlatě pod minimální mzdu v korunách, tu Vaši mzdu navýšit o nějaké ty mikrogramy zlata, aby neporušoval zákon.

Více měn v jednom státě? Předně nechápu proč. Ale dejme tomu 2 až 3 měny by snad nemusel být problém, ale pořád mě nenapadá proč. Ale 20, 100 měn v jednom státě? Absurdní! Peníze nejsou zboží. Peníze jsou kromě jiného jednotka ceny, jako je kg jednotka váhy. Taky nebudeme udávat váhy v librách a kilogramech ve jménu svobody. Svoboda, která přinese jen problémy, je stejně špatná, jako regulace, která přináší obdobné problémy.

Bez veřejných výdajů by ty předražené Blanky, OpenCard ... nebyly. Tzn. produkce by byla nižší, příjmy firem by byly nižší a zaměstnanost by byla nižší a sociální výdaje státu by byly vyšší. Taky jsem radikálně proti nehospodárného a často neúčelného utrácení veřejných peněz.Byl bych radši, kdyby postavili Blanku za standardní cenu. Zákon neúčelné a nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky zakazuje, ale není to nic platné. V těch veřejných výdajích ale naštěstí nejsou jen uvedené projekty, sloužící i k loupení. Jsou tam i užitečné výdaje tzv. mandatorní výdaje a je jich naštěstí drtivá většina a bez těch by se ekonomika zhroutila na 100%. Abyste mě nebral za slovo, tak nikoliv všechny mandatorní výdaje považuji za užitečné.

Co se týče např. Singapuru, tak jejich podíl státního dluhu k HDP je cca 112%. Tady jste si naběhl.
Vaše poznámka o státem hrazeného vykopu do středu země, je opět jen analogií k již zmíněným od nikud nikam vedoucím cyklosteskám. Tento typ veřejných výdajů není tím, který já prosazuji. Já nejsem pro tyhle státní "investice". Nejsem zastáncem Milošovy myšlenky, že z krize se musíme proinvestovat stavěním zbytečností. Jsem proto, aby státní peníze byly "prožírány" chudými lidmi, kterým stát dorovná kupní sílu, tak aby se ekonomika blížila rovnováze mezi nabídkou a poptávkou. Na místo díry do země by si lidé koupili více potravin, oděvů ... Sami by určili, za co tyto peníze utratí. Nikdo to za ně nerozhodne lépe. A ti lidé ty peníze dostanou, aniž by museli vykopat v rámci "veřejné služby" onu díru do středu země.

Podle vás se nelze vyvarovat parazitování na veřejných penězích formou hnědého socialismu, protože ti hnědí si urvou svůj díl. Nemáte pravdu. V tomto ohledu razím velmi radikální názor, že podíl mandatorních výdajů by měl být 100% veškerých výdajů státu. Na hnědé parazity by se pak nedostalo. Pojem státní investice je synonymum pro loupení ve veřejné pokladně. Bohužel dodám.

Co máte proti principu, že by každý měl získat za jím vytvořenou hodnotu protiplnění, které bude jím vytvořené hodnotě odpovídat? Optimálně by to měla zajistit ona skrytá ruka trhu. Pokud se tak nestane, trh selhal a je třeba jeho selhání napravit přerozdělováním.

Když nějaký kopáč dostane 8 tis. Kč za měsíc kopání výkopu a jeho zaměstnavatel dostane za tuto dodávku 100 tis., pak to je selhání trhu, které napravím tím, že firmě zdaním těch 100 tis. a tyto daně rozdělím mezi kopáče. Nadsazený příklad, ale princip přerozdělení a nápravy selhání trhu je z něj patrný. Tohle není prznění trhu. Tohle je posun trhu ke stavu, jak by trh fungoval kdyby byl efektivní. Nebo mi chcete tvrdit, že efektivní fungování trhu se nachází jiným směrem? Že bychom měli jít cestou zdanění kopáče, a utracením vybraných daní za předraženou zakázku, kde někdo dostane 100 tis. za něco, co byl ochoten kopáč udělat za 8 tis.? To asi né, že?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 5. 3. 2015 14:39
reakce na Richard Fuld | 5. 3. 2015 11:19

Toto je dobrá ukázka vaší "argumentace:"

Píšete:"Tak já vím, že libertariáni prosazují svoji svobodu ve všem, ať to stojí co to stojí."

To není poravda. Nevíte co libertatiáni prosazují a to ani když vám to pan Altman jasně napsal. To vaše "ať to stojí, co to stojí" je jenom váš ideologický pokřik.

Píšete: "Taky vím, že libertariání velmi nelibě vnímají současný peněžní systém založený na účetních penězích. Z toho jsem usoudil, že by jim asi vyhovovalo jako platidlo zlato, které by všichni svobodně používali. Účetní peníze jsou monopolem asi tak jako katastr nemovitostí. Vaše volání po možnosti svobodného zakládání měn by vedlo jen k chaosu a zmaru. "

Přesto, že pan Altman zřetelně napsal, že libertariání neprosazují používání zlata, tak mu zase podsouváte opak. Takže až se budete příště dovolávat, korektní diskuse, tak začněte prosím u sebe.

Že by konkurenční měny vedly k chaosu není pravda. Vzhledem k tomu, že jste to tvrzení ničím nepodložil, lze ho vyvrátit pouhým tvrzením opaku.

A to jsem se dostal jenom k prvním větám vašeho příspěvku. Je mně líto, ale to co předvádíte prostě není diskuse ve smyslu výměny logických argumentů.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 14:59
reakce na Josef Fraj | 5. 3. 2015 14:39

Musím Vám dát za pravdu, že moje znalosti libertariánských názorů nejsou hluboké a proto uznávám Vaše argumenty v tomto ohledu a rád si v tomto ohledu své obzory rozšířím.

Tou svobodou za každou cenu jsem měl na mysli situaci, kdy tzv. svobodné bankovnictví (neznám přesný libertariánský termín ale snad budeme oba vědět o čem je řeč) způsobí inflaci měn v rámci jednoho státu, popř, i menší územních celků, kdy výsledkem může být cena výrobků např. ve 20-ti domácích měnách jednotlivých bank, nebo snad i jejich poboček. To pokládám za neudržitelný chaos. A domnívám se, že tržní fungování v takové chaosu musí vést ke zmaru. Tolik na vysvětlenou k tomu, co je myšleno onou "každou cenou".
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 5. 3. 2015 16:46
reakce na Richard Fuld | 5. 3. 2015 14:59

Jistě, že by to byl na začátku chaos. Ale nakonec by se prosadilo několik obecně uznávaných měn a jsem si celkem jist, že zlato by bylo jejich základem.
Vtip je v tom, že si ve svobodném systému může natisknout kdekdo kdeco, ale nikdo není nucen takové peníze přijímat. Pokud si natisknu na papír peníze, nikdo se se mnou nebude bavit. Pokud ČEZ vytiskne poukázky opravňující k odběru určitého množství elektřiny, nebude mít problém je udat (pokud jich nevydá příliš mnoho).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 6. 3. 2015 16:28
reakce na Jan Capouch | 5. 3. 2015 16:46

Pokud by se mělo základem úspěšných měn stát zlato, pak je to předem odsouzeno k neúspěchu. Ostatně přesně to jsem předvídal, že jediným důvodem proč udělat chaos v měnovém systému, je přivést "nenásilně" lidi zpět ke zlatu. :-) Jen jste mi moji teorii potvrdil.

To co vy považujete za vtip, jen obrazně, mám já za vtip skutečný a také takovou hodnotu má uvedená myšlenka svobodného bankovnictví, kde si bude tisknout, kdo chce, co chce. V nejlepším případě je to jen špatný vtip. Zářná ukázka toho, že když se to s něčím přehání (v tomto případě se svobodou), tak to musí skončit katastrofou. Vždy a ve všem. Podle mne, extrémy nejsou nikdy životaschopné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 5. 3. 2015 16:41
reakce na Richard Fuld | 5. 3. 2015 14:59

Ale zákazníci si nepřejí, aby na každém rohlíku byla cena ve 20ti měnách. A proto trh bude směřovat k tomu, aby to tak nebylo.
Na rohlík také nemá význam psát cenu ve zlatě či BTC (nula nula nic).
I ve svobodném bankovnictví by převládala snaha o jednoduchost, použitelnost a uživatelský komfort. Tak jako trh vytlačil různé šeky, minimalizoval okrajové karetní systémy a zavedl celkem přehledný systém dvou "standardů": Visa a MasterCard.
Pokud by svobodné bankovnictví existovalo ve více zemích, sice bychom měli třeba 2 či 3 dominantní měny, ale ty by byly globální, jako ta Visa. Ne, že by byly v každé zemi jiné.

Konkurence a trh navíc urychlují pokrok, takže pokud by lidé existenci 2-3 měn vnímali jako komplikaci, trh by jim nabídl řešení: např. mobilní aplikace, kde stačí mobil na výrobek namířit a on vám ukáže cenu ve vámi preferované měně. Atd - těžko dopředu předjímat, co dynamický trh (opak státní rigidity) přinese.

Ale primární je to nenásilí, absence násilného donucení. To je ten pravý definiční znak libertariána: odpor k násilí a agresi. Libertarián násilí považuje za legitimní pouze v případě obrany něčích legitimních/přirozených práv.
A to že si namaluju vlastní bankovky či vyrazím vlastní mince s mým portrétem, tím ničí legitimní práva neporušuji a proto není možné takové jednání zakazovat a trestat. A pokud se s někým dohodnu (oboustranně dobrovolně), že mezi sebou budeme pomocí těchto mých mincí či bankovek obchodovat, opět nedochází k porušení ničích práv, nikomu třetímu do toho nic není a není legitimní takové jednání zakazovat a trestat.
Libertariáni primárně argumentují právem, dobrovolností, nenásilím.
Ekonomické aspekty jsou až na druhém místě - jen jaksi bokem jsou přesvědčeni, že těmito zásadami se řídící ekonomika by fungovala lépe.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 5. 3. 2015 18:00
reakce na Jan Altman | 5. 3. 2015 16:41

Vaše pojednání o svobodném bankovnictví na mě působí samoúčelně. Nepochopil jsem prospěch z této absolutní svobody každého tisknout své vlastní peníze. Princip, který by vedl k nějakému prospěchu nebo k odstranění nějakého nedostatku současného systému jsem jednoduše neobjevil. Zavádět svobodné bankovnictví jen proto, že by to bylo svobodné a čekat, co skvělého nám to jen tak náhodně mimochodem přinese, mi přijde jako nesmyslné hazardování, při kterém může zničit fungující systém. Jediné, co mě totiž napadá je, že zavedení svobodného bankovnictví by mohlo být "rafinovaným" útokem na princip FIAT měny, která by právě v důsledku zavedení svobodného bankovnictví velmi rychle zanikla a byla nahrazena něčím jiným. Zlatým standardem? Protože všechno by bylo lepší, než svobodné bankovnictví.

Když čtu Vaši obhajobu bezmezné svobody, mam pocit, že libertiánství je něco jako komunismus naruby. Absolutní nesvoboda a proti tomu stojící absolutní svoboda. Extrém proti extrému. Sám jste se usvědčil, když jakékoli násilí odmítáte, ale jen vůči sobě samému. Pokud by však šlo o to bránit vaše "legitimní/přirozená" práva, už násilí považujete za zcela legitimní prostředek obrany sebe sama. To ukazuje, že tu svobodu v podstatě chcete hlavně pro sebe. Svobodu chcete jako klacek proti druhým. Svobodu okrást druhého a pak svobodu násilím zabránit, aby si okradený vzal co si myslíte, že patří Vám. Jak jsem řekl. Neznám tuto Vaši "filosofii" do hloubky, ale Vaše chápání svobody a nenásilí se mi hodně nelíbí. Je takové účelové, vypočítavé, jednostranné ....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 5. 4. 2015 11:23
reakce na Richard Fuld | 5. 3. 2015 18:00

Aha. Takže pode vás odmítání krádeže či vraždy je extrémismus. Znásilňování školaček zcela odmítnout je podle vás extrémismus. Jste prostě takový pithartovec, který musí najít vždy "rozumný" kompromis, třeba i s ďáblem. Znásilňovat školačky je obecně špatné, ale zase nesmíme být extrémisti, takže každou sudou středu by se to mělo tolerovat, že?

Kde jste se dočetl a kde máte argumenty, pro ty bludy, které tu o mne tvrdíte? "To ukazuje, že tu svobodu v podstatě chcete hlavně pro sebe. Svobodu chcete jako klacek proti druhým. Svobodu okrást druhého a pak svobodu násilím zabránit, aby si okradený vzal co si myslíte, že patří Vám. Jak jsem řekl. Neznám tuto Vaši "filosofii" do hloubky, ale Vaše chápání svobody a nenásilí se mi hodně nelíbí. Je takové účelové, vypočítavé, jednostranné"

A jak do této vaší pokřivené definice spadá freebanking? Jakým právem chcete bránit skupině lidí uplatnit jejich svobodnou vůli, která nikoho dalšího nepoškozuje, která se např. svobodně dohodne, že médiem jejich směny bude třeba PrůhonickýTolar? Co je vám do nich a jak kohokoli dalšího ohrožují? Vaše názory mi přijdou silně bolševické.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 6. 3. 2015 16:33
reakce na Richard Fuld | 5. 3. 2015 18:00

Několikrát jste mě i jiné školil o tom, jak se vede diskuse, ale když dojde na vás, tak s tím máte dost problém. Ve vašem příspěvku není jediný argument, jen ideologické útoky.

Ono se také těžko korektně diskutuje o tématu, o kterém, i podle vlastních slov, nic nevíte. Vynášíte o libertariánství kategorické odsuzující soudy, které jsou zcela mimo jeho podstatu. Podobně o svobodném bankovnictví. Neuvádíte žádné argumenty, jenom ventilujete svoji nenávist sociálního inženýra ke svobodě jednotlivce.

Máte pravdu pouze v tom že svobodné bankovnictví by pravděpodobně zlikvidovalo fiat peníze, protože kdo by chtěl dobrovolně používat permanentně se znehodnocující měnu? To je možné pouze násilným donucením. V prostředí konkurenčních měn by jen hlupák půjčil někomu, kdo může splatit dluh penězi, které si sám natiskne. Fiat peníze jsou pouze nástrojem vládnoucí elity, jak okrádat občany dalším způsobem. Není prostě výnosnější "podnikání", než výroba vlastních peněz, které jsou ostatní násilím donuceni přijímat. Kdyby měli občané volbu, tak by se pochopitelně okrádat nenechali. Proto se ti, kteří mají na výrobu peněz monopol tolik strachují, aby o něj nepřišli.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 6. 3. 2015 18:56
reakce na Josef Fraj | 6. 3. 2015 16:33

Vaše představy o současných účetních penězích jsou absurdní. A proto jako odměnu za to, že tak usilovně se mnou diskutujete, čehož si skutečně vážím, přijměte ode mě níže uvedenou primitivní a doufám, že přesvědčivou edukaci na téma Vámi neopodstatněně zavrhovaných účetních peněz, kterou jsem poskytl i Vašemu kolegovi panu Altmanovi.

Když si půjčíte bankou vytvořené peníze a ty utratíte za reálnou hodnotu, pak ten kdo tyto peníze od Vás obdrží si za ně koupí jiné hodnoty a tento další subjekt, co mu ty hodnoty prodal, si za ty peníze koupí zase jiné hodnoty a tak pořád dokola, až se ty peníze nakonec vrátí zpět k tomu, kdo si je půjčil (samozřejmě to nemusí být přesně tytéž peníze), tedy k Vám. A vy jste tyto peníze samozřejmě získal jedině tak, že jste sám taky vyprodukoval a prodal reálnou hodnotu.

Takto získané peníze pak vrátíte zpět bance, kde tyto peníze i s Vaším dluhem zase zaniknou. Nikdo nic zadarmo nedostal, ani Vy. Na začátku jste měl nic, pak peníze, pak hodnotu, pak jste vytvořil hodnotu, tu jste prodal, peníze jste vrátil a zbyla Vám jen ta hodnota, co jste si ji pořídil za půjčené peníze (pokud jste ji nespotřeboval). Nikdo nikoho nepodvedl, ani Vy ne. Nikdo nic nepřerozděluje. Vládnoucí elita nikoho neokrádá, alespoň nikoli prostřednictvím peněžního systému v podobě účetních peněz. A také si nikdo nevyrábí své vlastní peníze, to je přece princip Vámi prosazovaného svobodného bankovnictví. :-)

A nikdo nemá na výrobu peněz monopol. Jen stěží najdete svobodnější způsob vzniku peněz, než takový, kdy každý může přijít do banky a tam si půjčit nově vytvořené peníze. Pokud to považujete za nejvýnosnější podnikání, pak Vám nic nebrání, abyste šel do banky a nechal si pro sebe vytvořit peněz, kolik jen unesete, pokud Vám je tedy banka půjčí.

Při každé(!) výše uvedené transakci byly peníze směněny za reálné hodnoty. Takto vypadá oběh peněz a reálně vytvořených hodnot v reálné ekonomice. Oběh peněz pouze oběh skutečných hodnot odráží. Peníze jednoduše tečou opačným směrem, než hodnoty. Peníze mohou vzniknout (a vznikají) ještě předtím, než někdo hodnotu, kterou chcete koupit, vytvořil. Typicky když si objednáte něco na zakázku. Totéž platí pro služby. Nejprve musí být peníze a pak si mohou lidé vzájemně vyměňovat, resp. prodávat za peníze, služby.

Snad už konečně začnete nad těmi penězi přemýšlet a přestanete kolem sebe všechny neopodstatněně obviňovat z nekalých úmyslů, podvodů a jiných ošklivých věcí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 6. 3. 2015 20:46
reakce na Richard Fuld | 6. 3. 2015 18:56

Nemusíte to pořád opakovat dokola. Platnost argumentů se nezvyšuje počtem opakování. Já chápu, co říkáte, nesouhlasím s tím a vysvětlil jsem vám (i jiní zde) proč. To, že se vám moje argumenty nelíbí, nebo je za argumenty nepovažujete, beru na vědomí, víc s tím dělat nemohu. Dokud jeden z nás nezmění stanovistko, nemá cenu pokračovat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 7. 3. 2015 10:56
reakce na Josef Fraj | 6. 3. 2015 20:46

Pokusil jsem se Vám vyvrátit Vaše bludné představy o tom jak jsou účetní peníze používány jako nástroj moci proti všem. Marně. Ano účetní peníze představují moc. Moc tvořit i bořit. Ta síla účetních peněz je založena na úplně stejném principu, jako u zlata. Lidé prostě peníze chtějí, protože vědí, že si za ně mohou koupit cokoliv a že když jich získají hodně budou mít moc. To samé ale platí i pro zlato, nebo jiné komoditní peníze. Zde se ta moc koncentruje dokonce daleko jednodušeji, protože každé komodity je omezené množství.Účetních peněz může být neomezené množství a tudíž získat moc prostřednictvím účetních peněz není tak jednoduché. Naopak když se nad tím zamyslíte, tak hromaděním účetních peněz, kterých může byt teoreticky nekonečně mnoho, žádnou velkou moc nikdy nezískáte. Proto jsou účetní peníze tak skvělé. Racionální bytosti je odmítají hromadit a chtějí jen jako nástroj směny. Ve vašem odporu vůči účetním penězům Vám intuice vede správným směrem, když se právem ptáte, kdo by proboha chtěl přijmout ty natištěné papírky za skutečně vytvořenou hodnotu, když by mohl přijímat místo nich zlato. Problém je že tento intuitivní názor je správný pouze v rovině peněz jako uchovatele hodnoty. Účetní peníze nemají žádnou vnitřní hodnotu. Hromadění účetních peněz za účelem uchování hodnoty je vskutku pošetilé. Takže účetní peníze jsou nedostižným prostředkem směny a velmi špatným uchovatelem hodnot. To ale neznamená, že musíme účetní peníze odmítnout. Racionální je odmítnout je jako uchovatele, ale to Vám přece nebrání používat je jako efektivní nástroj pro směnu hodnot. Za účetní peníze si můžete koupit skutečné uchovatele hodnot, jako je zlato. V tom Vám nikdo přece nebrání.

Když se nad tím zamyslíte, pak také zjistíte, že to co vyčítáte účetním penězům, tedy jejich inflační charakter může být z velké části způsobeno také tím, že lidé je hromadí v úsporách, což znamená, že tyto uspořené peníze pak chybí v oběhu v ekonomice a zcela přirozeně je jejich nedostatek nahrazen nově úvěry vytvořenými penězi. Takže ano. Pokud se účetní peníze používají nadměrně jako uchovatel hodnoty, může to způsobit neblahé účinky v podobě inflace, ale to jen v případě, že se vytvoří a utratí více peněz, než jich odteklo do úspor za nezměněný objem produkce. To ale není chyba konceptu účetních peněz. Je to chyba na straně jejich uživatelů. Popř, je to přirozená vlastnost úvěrové expanze jako takové.

A tady se dostáváme asi k jádru Vaší nenávisti, úvěrové expanzi. Pokud si někdo bere úvěr s tím, že bude utrácet v prostředí zatím nízkých cen, pak se principiálně musí jednat o spotřebitele, kteří v případě, že si berou úvěr vyšší, než je objem hodnot, které dokáží sami v budoucnu vyprodukovat (vytvořit nabídku, která bude tlumit inflační tlak), pak jsou tito spotřebitelé drakonicky za jimi vyvolanou inflaci trestáni exekutory. Nejde tedy opět o systémovou chybu účetních peněz, ale o chybné zacházení s penězi ze strany jejich uživatelů. Pokud si v rámci úvěrové expanze půjčuje podnikatel, pak tyto úvěry končí obvykle růstem nabídky, což by mělo v principu tlačit naopak na pokles cen. Růst cen může být zaznamenán pouze tím, že by stoupla cena produkční technologie. V takovém případě by ale byl podnikatel na trhu nekonkurenceschopný. Takže lze spíše očekávat, že při obnově nebo rozšíření produkční technologie bude podnikatel naopak nakupovat za ceny nižší, než stála jeho již dříve pořízená technologie a v takovém případě je zde opět spíše tlak na pokles cen z důvodu inovace a zlevnění produkčního procesu. Také peníze utracené za produkční kapacitu, jež prosáknou ke spotřebitelům by neměly být problémem, a to právě s ohledem na navýšení nabídky na trhu, díky nové produkci. Takže ani úvěrová expanze v oblasti rozšiřování produkčních kapacit by principiálně neměla být problém.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Fraj | 4. 3. 2015 08:25

Vždycky jsem se usmíval, když jsem slyšel české marxisty vykladát, jaký dokonalý je marxismus systém, jak stačí jen aby ho realizovali ti správní lidí. Bohužel se tato úvaha stala politickým programem několika zemí i v posledním desetiletí od Venezuely pro Řecko. Jak ale přesvědčit lidi v zemích, které nikdy nezažili marxistický experiment na vlastní kůži, když i mladí v bývalém Ostblocku ignorují tragickou zkušenost svých rodičů a prarodičů. Kolikrát se ještě bude muset ta tragedie opakovat, než lidé začnou chápat, že to není o "správných lidech", ale o principiálních překážkách?

Pademos = Můžeme, je ve skutečnosti zkratka pro Můžeme krást. A to je jedna z těch principiálních překážek. Všechny ty marxistické spravedlívé společnosti jsou založeny na morálním principu krádeže, (přesněji loupeže, ale to už je detail). Krádež/loupež je morální imperativ marxismu.

Další takovou překážkou je nemožnost ekonomické kalkulace v centrálně plánované ekonomice. Většina tady ví, o čem mluvím, tak to nebudu rozebírat.

Tyto překážky vedou jednak ke ztrátě motivace pracovat vice než průměr, protože cokoliv navíc vám bude ukradeno ve jménu rovnosti a ke stále rostoucímu plýtvání zdroji, protože v důsledku zániku volného trhu neexistuje vazba mezi lidskými potřebami a zdroji. Výsledkem je sice pomalý, ale nezadržitelný úpadek ekonomický, morální a kulturní.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Dvořák | 4. 3. 2015 11:39
reakce na Josef Fraj | 4. 3. 2015 08:25

"Kolikrát se ještě bude muset ta tragedie opakovat, než lidé začnou chápat, že to není o "správných lidech", ale o principiálních překážkách?"

OMYL.

Je to o obou podmínkách, které jste zde uvedl.Splníte-li pouze jednu, systém nemůže dobře fungovat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 4. 3. 2015 14:18
reakce na Stanislav Dvořák | 4. 3. 2015 11:39

Věta je myšlena tak, že žádní "správní lidé" nemohou uspět v systému, kde narážejí principiální překážky.

Také je trochu problém s definicí "správných lidí". Lenin, Stalin, Mao a spol. si byli jisti, že to jsou oni. Soudruzi ze Syrizy a Pademosu je označili za státokapitalisty a za ty správné považují sami sebe. Sám Marx byl v osobním životě příkladem morálně deformovaného člověka. A pak se v tom vyznejte :-) Proto jsem to ostatně dal do uvozovek.

Lidé jsou tací jací jsou. To nezměnil ani Ježíš ani žádný sociální inženýr. Takže je otázka, o čem to vlastně mluvíte.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 4. 3. 2015 10:16
reakce na Josef Fraj | 4. 3. 2015 08:25

Citace - Josef Fraj / 04.03.2015 08:25

Vždycky jsem se usmíval, když jsem slyšel české marxisty vykladát, jaký dokonalý je marxismus systém, jak stačí jen aby ho realizovali ti správní lidí. Bohužel se tato úvaha stala politickým programem několika zemí i v posledním desetiletí od Venezuely pro Řecko. Jak ale přesvědčit lidi v zemích, které nikdy nezažili marxistický experiment na vlastní kůži, když i mladí v bývalém Ostblocku ignorují tragickou zkušenost svých rodičů a prarodičů. Kolikrát se ještě bude muset ta tragedie opakovat, než lidé začnou chápat, že to není o "správných lidech", ale o principiálních překážkách?

Pademos = Můžeme, je ve skutečnosti zkratka pro Můžeme krást. A to je jedna z těch principiálních překážek. Všechny ty marxistické spravedlívé společnosti jsou založeny na morálním principu krádeže, (přesněji loupeže, ale to už je detail). Krádež/loupež je morální imperativ marxismu.

Další takovou překážkou je nemožnost ekonomické kalkulace v centrálně plánované ekonomice. Většina tady ví, o čem mluvím, tak to nebudu rozebírat.

Tyto překážky vedou jednak ke ztrátě motivace pracovat vice než průměr, protože cokoliv navíc vám bude ukradeno ve jménu rovnosti a ke stále rostoucímu plýtvání zdroji, protože v důsledku zániku volného trhu neexistuje vazba mezi lidskými potřebami a zdroji. Výsledkem je sice pomalý, ale nezadržitelný úpadek ekonomický, morální a kulturní.


Mám za to, že morální úpadek je z toho ten nejhorší a Česká republika je toho důkazem. Pokud marxismus už ve svých základech zavdává podnět ke "kradení", byť ve jménu rovnosti, pak výsledkem je rozkradená země a zkorumpované myšlení lidí. "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu." Sprosté heslo, ale odráží levičáckou realitu. Hloupé na tom je, že napáchané škody v tomto směru v myslích prachobyčejných lidí přetrvají i další generace. Co se naučila starší generace za komunistů, naučila generace vzešlé po ní. Obávám se, že to je trend těžko překonatelný. Kdo bude ten schopný, kdo vystoupí z řady, přestane "krást", bude ukazovat, že vlastní pílí (ne pouhým manipulováním a lobbováním) dosáhne přiměřené odměny? Není jich mnoho a pokud se budou zpět zavádět levicové reformy ve smyslu "hanba bohatým, je třeba sebrat jejich nepoctivý majetek", bez ohledu na to, že věnovali úsilí a čas, bude jich pořád méně a méně...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Macháček | 4. 3. 2015 00:38

"Prostě to zařídíme" funguje jako vábnička na hejly všude. Zrovna u nás se mi vybavuje přímo ukázkový politik s kuním ksichtem, který uplácal celé hnutí okolo několika mlhavých hesel.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!