Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Dvě verze ráje na zemi: Řecko

Pavel Kohout
Pavel Kohout
3. 3. 2015
 7 996

Zkušenost s východoevropskou formou socialismu je nepřenosná. Pro mladé Řeky a Španěly jde o bezvýznamnou historii z neznámého kouta Evropy.

Dvě verze ráje na zemi: Řecko

Kdyby to nebylo takové klišé, dalo by se říci, že Evropou obchází strašidlo – vlastně je jich více, i počet strašidel dnes podléhá inflaci. Označit ho lze slovem populismus. Levicový populismus: všichni se budete mít dobře, jistoty a prosperity budou pro každého; pro každého kromě bohatých, kteří tento ráj na zemi zaplatí. Obzvláště se mu daří na jihu Evropy. Dnes se podíváme na vzor Řecko 2015, zítra v pokračování do Španělska.

Když v řeckých volbách v únoru 2015 drtivě zvítězila strana Syriza, všichni věděli, že jde o levicové radikály, tu nálepku stereotypně používají všechna média. Co ale dnes znamená levicový radikalismus konkrétně? Jaký je program strany Syriza a její strategické cíle? A jak vláda Syrizy ovlivní Evropu?

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

„Moderní“ levice

Pokud jde o původ, Syriza se hrdě hlásí k dědictví řeckých komunistických stran, jejichž historie sahá k přelomu 19. a 20. století. Její oficiální programové materiály (www.syriza.net.gr) píší o nesnadné historii levice:

Byla poškozena také kolapsem Sovětského svazu a režimů „reálného socialismu“ […] Zároveň se v mezinárodním měřítku začal masivně prosazovat neoliberální kapitalismus a globalizace. Zatímco někteří triumfálně hlásali konec dějin, tradiční sociální demokracie – v naší zemi strana PASOK – téměř dokonale přejala obdobnou politiku. Začátkem 21. století byla levice v naší zemi – stejně jako v mnoha zemích na světě – rozštěpena a zatlačena na okraj, přičemž dvě hlavní strany s celkovým součtem hlasů kolem osmdesáti procent ovládaly zemi.

Syriza tedy ani nepředstírá, že by měla být nějakou „moderní“ levicí. Základem její ideologie je stále Karel Marx a jeho učení o třídním boji. Kapitalismus je špatný v samém principu.

Pokud jde o „režimy reálného socialismu“, Syriza vysvětluje jejich kolaps úplně stejně jako komunisté z Latinské Ameriky nebo levicoví radikálové ze Západu: ti nevzdělaní křupani z Ruska a z východní Evropy prostě nepochopili Marxe správně. Sovětský svaz nebyl ve skutečnosti socialistickou zemí, ale režimem, kde vládl státní socialismus. Tak. Tady to máte vysvětleno, východoevropští hlupáci.

V manifestu Syrizy z roku 2013 se můžeme dále dočíst, že za všechno může kapitalismus:

Navzdory tomu všemu, jiskra odporu zůstala, zatímco historie odmítla ukončit sama sebe: neoliberální kapitalismus vytvořil silný sociální odpor. Soupeření velmocí mělo za následek krize a lokální války – některé z nich za našimi humny –, ale také vznik mohutného mírového hnutí. […] Hesla jako „Člověk má přednost před ziskem“ nebo „Jiný svět je možný“ rezonovala mezi mladými po celém světě a otevřela novou kapitolu historie levice.

Jak má tedy ten krásný nový svět podle představ staronové levice vypadat? Syriza uvádí své strategické cíle v oficiálním dokumentu takto:

Jiný svět, který je možný, je světem socialismu s demokracií a svobodou. Je to svět, kde potřeby člověka stojí před ziskem, neboť zisk již nebude hnací silou ekonomiky. […]

Socialismus je pro nás více než jen dekorativní dodatek ke kapitalismu. Kapitalismus je systém, který je založen na produkci, jejímž cílem je soukromý zisk, proti němuž bojujeme v samé jeho podstatě. Pro nás je socialismus způsobem organizace společnosti, která je založena na společenském, a nikoli soukromém vlastnictví výrobních prostředků.

Socialismus vyžaduje demokracii ve všech buňkách a kloubech veřejného života, aby dělníkům bylo umožněno plánovat, řídit, kontrolovat a chránit výrobu orientovanou na uspokojování společenských potřeb.

Člověk má pocit, že slyší Gustáva Husáka dejme tomu v roce 1973. Anebo ještě spíš Klementa Gottwalda v roce 1933. Ovšem moderní vzdělaní Řekové dávají jasně najevo, že při budování socialismu nehodlají opakovat amatérské chyby mentálně zaostalých Rusů nebo Čechoslováků:

Zároveň ovšem socialismus pro nás neznamená opakovat modely, které se pokoušely realizovat podobné myšlenky, ovšem chybně pochopené a zkreslené, a v konečném důsledku skončily katastrofou. Musíme se učit, jak jen je to možné, z bolestných chyb minulosti, z velkých historických zkušeností s tímto inovativním projektem [rozuměj s budováním socialismu].

Takže východoevropská pokusná zvířátka přece jenom měla nějaký užitek: prozkoumala slepou uličku, kterou již řečtí soudruzi v současnosti nemusejí opakovat.

Za žádnou cenu pak Syriza nehodlá zavádět jakoukoli formu diktatury:

Pro nás je socialismus neoddělitelný od aktivní participace ve všech ekonomických, sociálních a politických záležitostech, aby bylo zajištěno rozdělení moci. Socialismus je nerozlučně spjat s demokracií. Demokracie není pouze formální. […] Je zapotřebí všech druhů voleb, ovšem zvolení politici a experti jimi jmenovaní nesmějí zůstat bez kontroly do příštích voleb. Přímá angažovanost voličů nejenže kontroluje činnost institucí, ale zároveň neustále rozšiřuje pole tvořivosti a zodpovědnosti mas. Demokracie sama o sobě představuje tvořivou sílu, kde kolegialita hmatatelně prokazuje svoji nadřazenost nad individualismem a solidarita svoji sílu nad konkurencí.

Všechnu moc sovětům! Ano, i ruští bolševici v roce 1917 slibovali demokratickou vládu dělnických rad (sovětů) po vítězství revoluce. Žádné sověty ovšem v Sovětském svazu nikdy nevládly. Vládla stranická byrokracie. Jestliže nyní Syriza horuje pro přímou angažovanost a zodpovědnost mas, vzniká otázka, co bude, až se masy obrátí k Syrize zády.

Podobnost myšlení, jazykového stylu a dogmat Syrizy s předlistopadovou Komunistickou stranou Československa je pozoruhodná i v detailech. Pamětníci vědí, jak KSČ adorovala dělnickou třídu a pohrdala intelektuály, především v 50. letech. Zde je Syriza, současnost:

Socialismus pro nás v konečném důsledku znamená zrušení velké diskriminace mezi manuální a intelektuální prací. […] V konečném důsledku hodláme odstranit vykořisťování, zrušit společenské třídy a patriarchální vztahy, zavést harmonickou symbiózu společnosti s přírodou. Technika a inovace musejí sloužit zájmům společnosti, nikoli prohlubovat nerovnost a nadvládu vybrané hrstky nad masami.

Čerstvé Řecko na Finmagu

Řecku a jeho dluhovým trablím se pochopitelně na Finmagu věnujeme už dlouhou dobu. Teď nabízíme jen z nejčerstvějšího:

Slabost nejen pro Araby

Jedinou inovací ve srovnání s 50. lety je občasná zmínka o ekologii a feminismu. Jinak vše až neuvěřitelně připomíná staré časy. Například politická podpora arabského světa. Když se Sovětský svaz koncem 40. let politicky rozešel s Izraelem – neboť vyšlo najevo, že Izrael se nehodlá stát jednou ze zemí „tábora míru a socialismu“ –, začal mohutně podporovat arabské režimy, bez ohledu na to, že o socialismu v těchto zemích šlo hovořit jen s velkou dávkou fantazie.

Slabost pro Araby ovšem levici zůstala. Nejen levici sovětské. S tím, jak se moderní Izrael stále více stává symbolem individualismu, podnikavosti a ekonomického úspěchu, roste i nenávist levice k této zemi. Hodnoty levice jsou totiž přesně opačné: kolektivismus, závislost a byrokratické řízení ekonomiky.

Syriza přesně zapadá do tohoto schématu. Izrael je pro ni špatný, neboť je kapitalistický a „neoliberální“. Staví tedy právě na těch hodnotách, které levice nenávidí ze všeho nejvíc.

Kromě Arabů ale Syriza zbožňuje i venezuelský model socialismu. V roce 2012 současný premiér Alexis Tsipras prohlásil, že Venezuela je model hodný následování poté, co evropský kapitalistický model bude opuštěn: „Hugo Chávez dokázal mírovou cestou provést důležité věci. Provedl znárodnění přírodních zdrojů, navzdory neustálým útokům kapitalistů.“

Pokud vás zajímá, zdali Tsipras hodlá v Řecku znárodňovat: ano, slibuje to volební program, s nímž v únoru 2015 zvítězil. Zdali v Řecku, podobně jako v socialistické Venezuele nebo v socialistickém Československu, bude nedostatek toaletního papíru, se teprve uvidí, Syriza je na začátku vlády. Jestli se inteligentním Řekům podaří vybudovat prosperující socialismus – úkol, který se hloupým Čechům nepodařil – ukáže pouze čas.

Viník rozpočtové krize

Řeky nezajímá, kdo je za jejich problémy skutečně zodpovědný. Jakožto pachatele rozpočtové krize lze málokdy identifikovat jedinou osobu, v případě Řecka to ale možné je.

Vinu nese Andreas Papandreu, otec pozdějšího premiéra Jorga Papandrea a bývalý premiér za Panhelénskou socialistickou stranu (PASOK), který byl ve funkci během let 1981 až 1989 a 1993 až 1996. (Přestávka ve vládě mimochodem připadla na konto voleb prohraných v roce 1989 kvůli korupčnímu skandálu. Během druhého období byl ovšem zestárlý Papandreu spíše ve vleku své mladé dynamické blonďaté manželky, bývalé letušky Dimitry Lianiové.)

Andreas Papandreu byl inteligentní člověk a schopný organizátor, politik a diplomat. Snad až příliš schopný. Byl například prvním západním státníkem, který navštívil polského diktátora Wojciecha Jaruzelského, přátelil se s Jásirem Arafatem, chválil Sovětský svaz za jeho roli „překážky šíření kapitalismu a imperialismu“ a zapletl se do řady korupčních skandálů. Nebyl nikdy trestán.

Mnohem podstatnější je ale Papandreovo životní dílo v oblasti veřejných financí. Než se ujal vlády, státní dluh Řecka v roce 1980 dosahoval hodnoty 22,9 procenta HDP. Do vlády se Papandreův PASOK dostal díky radikální nacionální a socialistické rétorice. Vybičovaný nacionalismus (namířený proti Turkům) v kombinaci se sliby socialistického ráje fungoval jako účinné populistické lákadlo. Povšimněme si, že dnešní Syriza považuje PASOK za krotkou, nerevoluční levici, která prý v zásadě přejala „neoliberální“ ideologii.

V roce 1990 dosáhl státní dluh hodnoty 90,1 procenta HDP. A když v roce 1996 zemřel, zanechal po sobě dědictví v podobě dluhu o výši 112,2 procenta HDP. Andreas Papandreu byl ekonom, který nevystudoval žádnou pokoutní školu, nýbrž Harvard. Ekonomii také učil a na univerzitě v kalifornském Berkeley se v 50. letech dokonce stal děkanem ekonomické fakulty.

Musel tedy vědět, jaké pekelné dědictví po sobě zanechává. Faktem ovšem zůstává, že díky dluhům životní úroveň v Řecku během 80. let skutečně vzrostla. Dosvědčují to statistiky i autentické vzpomínky. „Můj řecký strýc obvykle vozil z Československa do Řecka dárky,“ uvádí jedna pamětnice, „pak ale po roce 1980 měli během pár dalších let v Řecku všechno – životní úroveň obrovsky poskočila.“ Papandreu budoval svoji popularitu na základě systematického kalkulu. Věděl, že růst počtu dobře zajištěných a skvěle placených státních úředníků znamená zároveň růst voličské základny jeho socialistické strany. Podporoval tedy růst státního sektoru na úkor soukromých podniků, protože silná a na státu nezávislá střední třída je přirozeným nepřítelem levice. Podařilo se mu vybudovat vlastní kult do takové dokonalosti, že když byl v roce 1988 hospitalizován kvůli srdeční nemoci, hlásili se dobrovolníci ochotní darovat vlastní srdce pro transplantaci!

Vraťme se do roku 2015. Na otázku, co dnes konkrétně znamená levicový radikalismus, lze odpovědět jednoduše: něco velmi podobného roku 1948. Mění se pouze dobové reálie a přibyla politika masové imigrace – způsob, jak snadno a rychle zvýšit počet levicových voličů.


Psáno pro Lidové noviny

Úvodní foto Kostas Koutsaftikis / Shutterstock.com
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (42)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo