Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Řecko. Drama pokračuje

| 26. 1. 2015 | Vstoupit do diskuze

Před dluhovou krizí země neuteče, ani kdyby ji nakrásně čekal hospodářský boom.

Řecko. Drama pokračuje

Již začátkem roku 2010, kdy ekonomická situace Řecka začala být vnímána v celé své vážnosti, byly jasné tři věci. Za prvé, Řecko nemá šanci splatit své dluhy v plné výši. Pouhé kupecké počty jasně ukazovaly, že udržení platební schopnosti je nemyslitelné.

Tento závěr musel být jasný každému, kdo provedl několik základních aritmetických úkonů zahrnujících velikost dluhu, průměrnou úrokovou sazbu dluhopisů a výkonnost řecké ekonomiky. Nebylo třeba žádného ekonomického modelu, aby bylo možné prohlédnout prázdnotu politických proklamací typu „Řecko nenecháme padnout“. Když poté o dva roky později Řecko opravdu prošlo částečným bankrotem, byla tato událost marketingově prodána evropské veřejnosti jako „záchrana“ Řecka. Ve skutečnosti šlo o částečnou platební neschopnost státu přesně podle definice.

Za druhé, bylo jasné, že Řecko čeká hospodářská krize. Stát, který je nucen snižovat výdaje (jakkoli nesmyslné a nadměrné) a současně drasticky zvyšovat daně, prostě musí utrpět těžký pokles ekonomické aktivity. Alternativa je vyloučena. Stát žil nad poměry již od konce 80. let, což se sice projevilo růstem životní úrovně, ale v roce 2010 bylo zřejmé, že s prosperitou na dluh je konec. Od roku 2009 do roku 2014 hrubý domácí produkt Řecka poklesl o 30 procent v dolarovém vyjádření. To je „sešup“, který je již srovnatelný se Spojenými státy počátkem 30. let anebo s Německem v téže době. Připomeňme, že USA tehdy málem zavedly socialismus s centrálním plánováním téměř sovětského typu a že jediný důvod, proč se tak nestalo, byl zásadní nález Nejvyššího soudu. Co se tehdy stalo v Německu, patrně není třeba připomínat.

Planý poplach

Třetí závěr, který byl ze všech nejméně jasný, ale přesto zcela logický, se týkal eura. Řecká krize, jakkoli závažná a dramatická, nepředstavovala nikdy hrozbu pro společnou evropskou měnu. Euro nebylo ani na jednu sekundu ohroženo ve své existenci. Ačkoli Merkelová, van Rompuy, Juncker a další evropští potentáti se tvářili, že zbývá jen pár dní do konce eura (a Evropy a celého světa), šlo o planý poplach.

Ve skutečnosti, i kdyby Řecko přestalo platit všechny své dluhy a jeho ekonomika poklesla o osmdesát nebo více procent, by zánik eura nehrozil. Žádný členský stát eurozóny nesmí být vyloučen proti své vůli. Žádný stát zároveň doposud neprojevil vůli eurozónu dobrovolně opustit ze zřejmých důvodů: šlo by o krok tak extrémně rizikový, že žádný politik se k němu doposud aktivně neměl.

Nikdy tedy neexistoval důvod věřit, že z Řecka se může rozšířit „nákaza“, která postupně zničí společnou měnu. Ve skutečnosti nákaza existovala na úrovni dluhopisových trhů a postihla zejména Itálii a Španělsko. Ale ani toto drama, které vrcholilo v roce 2012, neznamenalo žádné riziko pro euro jakožto měnu.

Existence eura a jeho tržní kurz vůči ostatním měnám jsou téměř úplně nezávislé na veřejných financích členských států. Euro má hodnotu, která odpovídá tomu, co je možné si za ně koupit: zboží, služby, nemovitosti, akcie a tak dále. Proto kurz eura během řecké krize nikdy příliš neutrpěl. Planý poplach kolem Řecka měl nejspíše za cíl poskytnout politické zdůvodnění pro další urychlenou evropskou integraci. Nyní se píše leden 2015 a veřejný dluh Řecka je větší než kdykoli dříve. Poslední odhady Eurostatu z listopadu hovoří o 175,5 procenta HDP za rok 2015. Ekonomika sice přestala klesat, jenomže mátožný růst o 0,6 procenta nic nezachrání. Ani kdyby Řecko měl čekat hospodářský boom během příštích let (vysoce spekulativní předpoklad), nebylo by to řešení trvající dluhové krize.

Anketa

Jak to s Řeckem dopadne?

Co udělá Syriza?

Řecko zažilo o víkendu předčasné parlamentní volby. Podle očekávání zvítězila radikálně levicová strana Syriza. Vzhledem k řeckému volebnímu systému, který poskytuje vítězné straně masivní prémii v podobě většího než proporcionálního počtu poslanců, lze čekat i silnou vládu. Co může přinést?

Syriza se nikdy netajila odporem k úsporným opatřením diktovaným „Troikou“, orgánem složeným ze zástupců Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Mimochodem, kdo vymyslel tento název inspirovaný stalinskými rychlosoudy, musel mít opravdu perverzní smysl pro humor.) Syriza nikdy ani nebyla žhavě eurooptimistická. Bude tedy Řecko první zemí, která skutečně vystoupí z eurozóny?

Možná nakonec nevystoupí. Syriza bude nucena hledat koaliční kompromis. Dále, tváří v tvář představitelům EU, radikálové možná ztratí svoji radikalitu. Kromě toho, opuštění eura by znamenalo překročení obrovského politického tabu i velké ekonomické riziko. Jak vše dopadne, ukáže pouze čas.

Řecko nicméně může jednostranně vyhlásit částečnou platební neschopnost. Šlo by o logické pokračování roku 2012. Jak by reagovala EU a finanční trhy? Samozřejmě panikou. Časem se ovšem může ukázat, že bankrot je jediná cesta k ekonomickému zotavení. Někdy je zkrátka potřeba i radikálních řešení.

Psáno pro Lidové noviny.
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK