Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

O čem sní Eskymák? Jak vymění saně za rollse

Obstáli by Gróňané jako ropní magnáti? Kdo ví, nepochybně by ale dokázali z psích spřežení či sněžných skútrů přesednout do Rolls-Royce či Bentleye se stejnou lehkostí s jakou šejkové z Perského zálivu přesedlali z dromedárů do luxusních limuzín.

Severní pól byl vysněným cílem dobrodruhů, toužících stanout v místě, odkud je možné odjet jen na jih. Teď ale polárníci propadají trudnomyslnosti. Není divu, sníh a led pod jejich lyžemi tajou čím dál rychleji. Teploty v Arktidě stoupají dvojnásobnou rychlosti než ve světovém průměru.

Je zřejmé, že polárníky brzy vystřídají ropní prospektoři, pátrající u pólu po ložiscích ropy a plynu. Těmto chlapíkům bude romantika s Polárkou v nadhlavníku šumafuk. Budou se zajímat jen o byznys s fosilními uhlovodíky.

US Geological Survey odhaduje, že arktický led skrývá 22 procent dosud neobjevených světových zásob ropy a zemního plynu – 90 miliard barelů ropy a 47 miliard krychlových metrů plynu. Přepočteno na dolary to je závratných deset až osmnáct bilionů. K tomu by však měla být připočtena zatím neprobádaná naleziště diamantů, mědi, niklu, zlata, uhlí, uranu, wolframu…

Vidina pohádkového bohatství, jehož část může být dostupná už za několik let, podnítila státy, aby začaly vznášet nároky na zdroje ve zmrzlé pustině za severním polárním kruhem. V prosinci se ke Kanadě, Norsku a Rusku připojilo Dánské království. U komise OSN pro vymezení kontinentálního šelfu předložilo žádost, aby mu byla v Arktidě přiřknuta podmořská oblast zahrnující severní pól.

Polární dostihy

Geologové odhadují, že arktický led skrývá až čtvrtinu světových zásob ropy a plynu. Už za několik let může být část z nich dostupná. Rusové se připravují, příští rok podruhé předloží OSN požadavek, aby uznala závěry jejich zeměměřičů a udělila Rusku výlučné právo využívat přírodní bohatství v okolí Lomonosovova a Mendělejevova hřbetu a na severním pólu. Do oblasti se vydali i kanadští zeměměřiči. Snaží se dokázat opak toho, co tvrdí Rusové. A co víc, na pól mají políčeno i Dánové. Z Grónska, které patří pod dánskou korunu, je to tam, co by kamenem dohodil...

David proti Goliášům

Dánský požadavek vypadá troufale. Nejmenší ze severských států, vzdálený přes tři tisíce kilometrů od točny, se domáhá 895 tisíc čtverečních kilometrů podmořského dna severně od Grónska. Tato oblast má dvacetkrát větší rozlohu než samotné Dánsko.

Z Úmluvy o mořském právu vyplývá, že státy mají právo hospodářsky využívat oblast dvě stě námořních mil (370 kilometrů) od jejich pobřeží. Oblast za touto výlučnou ekonomickou zónou je volným mořem, které patří všem. Země však mohou žádat o výhradní právo na nerostné, energetické a biologické zdroje až do vzdálenosti 350 námořních mil (648 km) od pobřeží, pokud prokážou, že leží v oblasti jejich pevninské mělčiny – šelfu. Právě o to se snaží Dánsko.

Dánové se odvolávají na výzkum svých geologů, podle nichž je Lomonosovův hřbet procházející pod pólem přirozeným prodloužením Grónska, které patří pod dánskou korunu. Jejich požadavek na oblast se však překrývá s nároky dvou největších států – Ruska a Kanady. Ruští badatelé na vládní zakázku dospěli k závěru, že hřbet je součástí ruského kontinentálního šelfu a kanadští zase snesli důkazy, že navazuje na severoamerický šelf.

OSN teď bude měření šelfů posuzovat několik let. Když nevysloví jednoznačný verdikt, budou se o rozdělení nerostného bohatství v Arktidě dohadovat diplomaté. V nejzazším a nejhorším případě o něm může rozhodovat vojenská síla.

Ropný emirát pod točnou

Pokud by Dánské království získalo výhradní právo hospodářský využívat rozsáhlou polární oblast, v Kodani by to patrně zas tak velké nadšení nevyvolalo. Zato grónská metropole – přesněji grónská hlavní vesnice – Nuuku by propukla v jásot.

Dánský požadavek na polární oblast je založen na tvrzení, že pevninská mělčina táhnoucí se k točně vychází z grónské pevniny. Grónsko je přitom od referenda v roce 2009 na Kodani téměř nezávislé, dánské koruně je podřízeno pouze v zahraniční a obranné politice. Přírodní bohatství největšího ostrova na světě, kde žije pouhých 56 000 lidí, spadá pod pravomoc grónské vlády, která vydává licence k těžbě a rozhoduje o rozdělení zisků.

Anketa

Nebudou dřív běžná auta bez klasických spalovacích motorů?

Gróňané zařadili těžbu fosilních uhlovodíků do svých strategických plánů, které mají pozvednout zemi. Co na tom, že cena ropy momentálně paběrkuje hluboko pod šedesáti dolary za barel, grónská vláda se dívá k roku 2020 a za něj. Těžařům vydává povolení k průzkumu, severozápadní a severovýchodní pobřeží Grónska křižují lodě ropných společností ExxonMobil a Royal Dutch Shell mapující ložiska ropy a plynu.

US Geological Survey odhaduje, že jen v těchto oblastech leží 52 miliard barelů ropného ekvivalentu, tedy tolik ropy a plynu, jejichž spálením by vzniklo stejné množství energie, jaké by se uvolnilo spálením 52 miliard barelů ropy. Taková porce se vyrovná objemu kapalných a plynných uhlovodíkůvytěženému v Severním moří za poslední čtyři desetiletí.

Zatímco environmentalisté varují, že těžba ropy i průzkum jejích ložisek v drsných vodách severu jsou nebezpečné a můžou poškodit životní prostředí, tři čtvrtiny obyvatel Grónska ropný byznys v Arktidě podporují. Chudí poddaní královny Markéty doufají, že jim zajistí prosperitu i nezávislost, že je vysvobodí z dánského „područí“.

Dosud jsou závislí na dánských milodarech. Jejich tradiční život založený na rybolovu vláda v Kodani dotuje rok co rok třemi a půl miliardami dánských korun (13 miliard českých korun). 

Ostrov pokladů

Ukazuje se, že závislost na ropě je obyvatelům Grónska milejší než závislost na Dánsku. „Status quo je pro nás nepřijatelný. Nechceme spoléhat na lov ryb, musíme hospodářsky posílit,“ pravil bývalý grónský premiér Kuupik Kleist, který otevřel zemi skautům těžařských i důlních korporací a naléhal na dánskou vládu, aby se věnovala průzkumu Lomonosovova hřbetu pod pólem.

Zatímco sny o uhlovodíkových pokladech u grónských břehů dostávají reálné obrysy, o bohatých ložiscích ve vzdálenějších končinách přímo pod točnou dosud nikdo přesvědčivé důkazy nepodal. Tamní zdroje jsou málo zmapované, není jasné, kdy a za jakou cenu budou dostupné.

Je nicméně zjevné, že grónští Inuité se vyhlídky na ropnou hostinu u pólu se jen tak nevzdají. Postupující globální oteplování sebevědomí obyvatel ostrova mizejícího ledu pořádně posílilo.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK