Na co zemře západní civilizace: Je v jednotě síla?

| 6. 1. 2015

Rozdíl mezi Západem a Orientem byl v tom, že Orient byl založený na starodávných rigidních hierarchických uspořádáních, která měla základ buď kastovní, náboženský, anebo byrokratický. Na Západě proti tomu mohl uspět každý, kdo se uplatnil na trhu práce a myšlenek.

Na co zemře západní civilizace: Je v jednotě síla?

Řadu století Evropa a její kultura dominovaly světu. Evropskými jazyky se hovoří na všech kontinentech a používá je nejvíc národů. Evropa dala lidstvu zásadní vědecké objevy a největší umělecká díla. Rovněž lidská a občanská práva, demokracie a svobodný obchod jsou evropským vynálezem a seznam jimi ani zdaleka nekončí. Nyní se ale zdá, že je Evropa u konce s dechem, že je ekonomicky i finančně vyřízená.

Evropa je v krizi. Funguje už jen ze setrvačnosti a z kapitálu nashromážděného během minulých století. Po stránce politické kolísá mezi snem o vytvoření kontinentálního impéria a poznáním, že tato cesta nevede nikam. Po stránce ekonomické postupně ničí to, co ji učinilo velikou. Po stránce demografické pak páchá sebevraždu.

Analýze evropského úpadku ale musí předcházet aspoň stručné pojednání o minulých úspěších tohoto kontinentu. To je téma na celé knihy, nicméně ekonomičtí historikové se v zásadě shodují na jednom základním principu, kterým byla konkurence – mezi městy, státy, církvemi, obchodními korporacemi, univerzitami, uměleckými směry.

Americký politolog Fareed Zakaria například upozorňuje na oddělení světské a církevní moci, uspořádání unikátní v evropské historii a nikde jinde nevídané. Prakticky ve všech velkých impériích minulosti byl panovník zároveň hlavní náboženskou autoritou. Zavedení prvku konkurence v raném středověku mělo přelomový význam.

O konkurenci píše i anglický historik Niall Ferguson ve své knize Civilizace: Západ a zbytek světa. A uvádí vedle konkurence dalších pět klíčových faktorů, které Západ měl na rozdíl od ostatních civilizací – vědu, demokracii, medicínu, masovou spotřebu (konzumerismus) a pracovní etiku. Ferguson přesvědčivě ukazuje některé překvapivé okolnosti, díky nimž Západ pokořil zbytek světa.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

Význam Benjamina Robinse

Zásadní vliv na formování historie měl matematik Benjamin Robins (1707-1751). Narodil se do chudé rodiny bez možnosti studovat na univerzitě. Ovládl však tehdejší vrchol poznání v oboru. V 21 letech byl již členem Královské společnosti a získal zaměstnání u Východoindické společnosti jako dělostřelecký důstojník a vojenský inženýr, uvádí Ferguson. Něco takového by dnes nebylo možné. Ačkoli univerzitní vzdělání je finančně mnohem dostupnější, cesta k uznání mnohem trnitější, a především byrokratičtější. Talent bez příslušných „papírů“ neznamená nic.

Nejen Robins, ale ani nedostudovaný medik Charles Darwin by se dnes neprosadili. Když byl jmenován přírodovědcem na lodi Beagle, neměl žádné akademické tituly, které by ho k tomuto úkolu opravňovaly. Přinejmenším podle dnešních měřítek. A mimochodem, dnes, kdy je populární žehrat na přílišnou moc velkých korporací, je nemyslitelné, aby jakkoli velká firma měla vlastní dělostřelectvo. Moc státu je dnes větší než kdykoli v lidských dějinách.

Světodějný význam Benjamina Robinse spočívá v tom, že začátkem čtyřicátých let 18. století uplatnil Newtonovu fyziku pro řešení střeleckých a dělostřeleckých problémů. Použil diferenciální rovnice, aby poprvé v dějinách přesně matematicky popsal trajektorii střel s uvážením odporu vzduchu. V knize Nové principy střelby z roku 1742 lze objevit řadu praktických doporučení, která změnila způsob vedení válek. Šlo o převrat srovnatelný například s vynálezem kulometu nebo letadla.

Během tří let následoval německý překlad, jehož autorem nebyl nikdo menší než věhlasný Leonard Euler. Následoval překlad do francouzštiny a dalších evropských jazyků. Robinsova balistická revoluce znamenala konec velmocenského postavení Turecka a jakýchkoli dalších mimoevropských národů. Evropa se stala vojenským hegemonem světa. Byla předstižena jen USA, které ovšem rovněž patří k západní kultuře.

Veškerý vědecký a technický náskok Západu, z nějž vyplývá i vojenská a ekonomická nadvláda, byl umožněn svobodou, volnou konkurencí myšlenek, oproštěním od absolutní vlády náboženství nad myšlenkovým světem civilizace. Z šesti klíčových faktorů zmiňovaných Fergusonem je konkurence nejdůležitější. Ostatních pět jsou víceméně jen důsledky myšlenkové svobody, svobody vlastnit majetek, a tudíž konkurenceschopnosti. Robinsovo strategicky důležité dílo by se nikdy neprosadilo v podmínkách uzavřené společnosti, v níž je možnost postupu vázaná na příslušnost k rodu či kastě, případně ke složení formálních státních zkoušek čínského typu.

Čína a prokletí byrokracie

Čínské imperiální zkoušky byly pozoruhodným fenoménem, který zajišťoval kulturní a mocenskou kontinuitu říše středu dlouhou dobu. Jejich historie sahá zhruba od roku 605 až do roku 1905. Adepti na akademickou hodnost, bez níž byl jakýkoli postup v čínské byrokratické hierarchii nemyslitelný, podstupovali velmi náročné zkoušky, jejichž předmětem bylo během tří dní a dvou nocí napsat esej v osmi klasických formách. Zkoušky byly přísné a jejich formát se mnoho století téměř neměnil. Neobsahovaly žádné technické nebo přírodní vědy.

Výsledkem tohoto systému byla dokonalá myšlenková a kulturní monokultura. Úřední kariéra řadu století přitahovala nejlepší čínské mozky, a proto zbývalo málo těch, které by se věnovaly vědě, technice, podnikání a obchodu. Čína se tím stala jednotným, disciplinovaným, ale zkostnatělým obrem, kterému se vyhnula průmyslová revoluce. V Británii naopak každý nedouk s chabým nebo vůbec žádným formálním vzděláním směl dělat cokoli, co uznal za vhodné a čím se uživil.

Kromě Robinse a Darwina to byli například James Watt (nedokončená základní školní docházka), John Harrison (vynálezce námořního chronometru; nikdy nechodil do školy), Michael Faraday (jen základní vzdělání), Isambard Kingdom Brunel (inženýr a podnikatel v železniční a námořní dopravě; jen ukončené středoškolské vzdělání) či Henry Bessemer (autor přelomových vynálezů v oboru metalurgie, který se ve věku 26 let bez formálního vzdělání stal členem francouzské Akademie věd). Jen v samotné Británii bychom mohli jmenovat desítky a stovky významných mužů, v menším množství i žen, kteří se zasloužili o vznik průmyslové a vojenské hegemonie Evropy a západního světa.

Západ versus Orient

Rozdíl mezi Západem a Orientem byl v tom, že na Západě mohl uspět každý, kdo se uplatnil na trhu práce a myšlenek. Orient byl naopak založený na starodávných rigidních hierarchických uspořádáních, která měla základ buď kastovní (Indie), náboženský (islámský svět), anebo byrokratický (Čína).

Lidé, kteří se zasloužili o vzestup Západu, to nečinili kvůli státním plánům či postupu ve státní hierarchii ani díky státním dotacím, ale z přesvědčení, z vášně pro svou věc, z touhy poznávat, tvořit a budovat a samozřejmě i z dychtivosti po osobním obohacení kapitalistickou cestou.

Čína, která je vlastně civilizací sama o sobě, zůstává ve svých hlavních oblastech politicky jednotná už od roku 221 před naším letopočtem. A jednota podle některých názorů znamená sílu. Mnoho států má ve znaku motto typu „v jednotě je síla“, včetně někdejšího Rakouska-Uherska. Proč tedy světu dominuje kultura a civilizace roztříštěné a chaotické Evropy, a nikoli velké Číny?

Byly dějinné momenty, kdy Čína měla před Evropou náskok. V letech 1405 až 1433 měla největší námořní flotilu na světě. Číňané uskutečnili řadu zámořských výprav. Podle některých názorů dokonce admirál Čeng Che objevil Ameriku desítky let před Kolumbem. Ať je, či není tato teorie pravdivá, existovala reálná možnost, že se hlavním světovým jazykem stane čínština. Proč se to nestalo?

Admirál Čeng Che se vrátil z objevitelských plaveb do státu, který trpěl těžkou finanční krizí. Císařství mělo obrovské výdaje s financováním válek proti Mongolům a Vietnamcům. Bylo třeba najít viníka a v tomto směru se admirálova výprava vrátila jako na zavolanou. Výdaje na loďstvo byly prohlášeny za příčinu rozvratu veřejných financí. Vláda zakázala jakékoli další výzkumné cesty. Téměř všechny záznamy byly zlikvidovány, takže dnes nemáme jednoznačný důkaz, zda Číňané Ameriku v roce 1421 skutečně objevili.

Vláda nechala zničit projektovou dokumentaci zámořských plavidel a zakázala výuku cizích jazyků. Následovala dlouhá etapa izolace, z níž se Čína dostala teprve nedávno. Izolace znamená chudobu, nevzdělanost a zaostávání.

Klady fragmentace

V případě čínské izolace v 15. století se ukázalo, jak fatální rizika mohou vyplynout z politické jednoty. Vývoj v Evropě byl úplně odlišný. V rámci stovek suverénních států a státečků by bylo absolutně nemožné prosadit něco natolik zásadního jako úplnou izolaci kontinentu. Politická různorodost chránila Evropu před sklouznutím do extrémů a byla zdrojem inovací.

Americký antropolog Jared Diamond uvádí ve své knize Zbraně, mikrobi a ocel, jak se Kryštof Kolumbus pokoušel postupně přesvědčit několik evropských velmožů, aby financovali cestu do Indie západním směrem. Nejprve se obrátil na vévodu z Anjou, pak na portugalského krále, dále na hraběte z Medinaceli a teprve poté na španělský panovnický pár. „Díky fragmentaci Evropy Kolumbus uspěl,“ píše Diamond.

„Stejný příběh se odehrál se střelnými zbraněmi, elektrickým osvětlením, knihtiskem a nesčetným množstvím dalších inovací,“ pokračuje Diamond a dodává, že Čína na základě rozhodnutí panovnického dvora opustila vývoj vodou poháněného tkalcovského stavu, zakázala mechanické hodiny a zabránila vývoji řady dalších vynálezů. Průmyslová revoluce se díky čínské politické jednotě uskutečnila prvně v Evropě.

Konkurence mezi evropskými státy byla nejen zdrojem pokroku, ale i konfliktů. Občanskými válkami však trpěla i Čína. Nelze tedy tvrdit, že federalizovaná Evropa bude imunní vůči násilným střetům jen díky prostému faktu politické integrace. „Potenciálně škodlivé efekty politické jednoty vyvřely na povrch v moderní Číně, zejména během šílenství kulturní revoluce v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, kdy rozhodnutí jednoho nebo několika vůdců vyřadilo celý vzdělávací systém na pět let,“ uvádí Diamond.

Na první pohled se může zdát, že v jednotě je skutečně síla. Čínské státy nebo ekonomiky, které se nacházejí mimo přímý vliv Pekingu – Hongkong, Macao, Tchaj-wan, Singapur –, však jsou stále mnohonásobně bohatší a svobodnější než Čína samotná. Politická jednota pro velké území znamená obvykle obrovské břemeno, nikoli výhodu. Bohaté regiony jsou přehnaně zdaněny, zatímco chudé trpí neefektivním umisťováním dotací. Centrální administrativa má sklon nekontrolovatelně rozšiřovat svou moc.

Pokračování zítra: Na co zemře západní civilizace: Zákonodárné bujení


Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (31 komentářů)

Dušan Novák | 8. 1. 2015 16:11

Nás na dějepisu a zeměpisu na základní škole (hned po revoluci) učili, že decentralizované řízení, menší celky, jsou vždy efektivnější a pružnější. Co se učí dnes a co se učili politici, to netuším. Asi byli zrovna nemocní...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 8. 1. 2015 23:06
reakce na Dušan Novák | 8. 1. 2015 16:11

Dnes se asi učí toto:
http://dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2015010101
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Stanislav Dvořák | 7. 1. 2015 07:16

Další pohádka pana Kohouta o americkém snu.Celý rozvoj západu byl založen na kolonialismu.Poraženým byly vnuceny nevýhodné obchodní smlouvy, jako nyní bude vnucena Evropě TTIP.
Jenom žáby v tomto hrnci nic nechápou a kvákají na Finmagu radostí, že se voda ohřívá.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 7. 1. 2015 09:21
reakce na Stanislav Dvořák | 7. 1. 2015 07:16

Pohádkou jsou především populární představy o kolonialismu, ovlivněné hobsonovsko-leninskou teorií imperialismu. Tato teorie je všeobecně přijímána, navzdory tomu, že trpí podstatnými nedostatky a že její základní předpoklady jsou velmi chabě podloženy. Jejím východiskem je předpoklad, že kolonialismus má čtyři základní ekonomické motivy:
1) Vystěhování nadbytečné populace z koloniálních zemí. Faktem je, že většina kolonií měla pro Evropany velmi obtížné podnebí a vystěhovalectví z Evropy směřovalo především do USA, Argentiny a dalších nezávislých států a samosprávných území.
2) Zdroj surovin. Tento argument je pravdivý jen částečně. Největšími dodavateli surovin pro evropský průmysl byly ve skutečnosti opět nezávislé státy a samosprávná území ze Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a Asie. K získání surovin totiž není potřeba politické kontroly, vojenských invazí a okupací. Ekonomicky nejefektivnější je prostě je koupit.
3) Odbytiště pro produkty koloniálních velmocí. Pravdou je, že kolonie měly příliš málo obyvatel a byly příliš chudé na to, aby mohly sloužit jako trhy průmyslových zemí. A statistiky zahraničního obchodu to opět potvrzují. Průmyslové země obchodovaly především mezi sebou. Největším odbytištěm pro Británii bylo Německo a naopak. Pouze necelých 10% francouzského exportu v roce 1914 směřovalo navzdory doložce nejvyšších výhod do francouzských kolonií.
4) Místo pro vývoz přebytečného kapitálu. Průměrná výnosnost investic v koloniích byla ve skutečnosti až na výjimky velmi nízká a extrémně volatilní. Největší zahraniční investice měla Británie, avšak většina z nich směřovala do nezávislých zemí a samosprávných území. Necelých 10% francouzských investic před rokem 1914 směřovalo do francouzských kolonií, zatímco většina směřovala do Evropy, z toho přes 25% do Ruska. Německo ve svých koloniích investovalo minimálně. Rusko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Japonsko a USA byly v té době čistými příjemci kapitálu.
Ekonomický význam kolonialismu se tedy značně přeceňuje. Jeho vliv na ekonomiku kolonií i mateřských zemí byl velmi malý. Údajně změnil strukturu ekonomik kolonizovaných zemí ve prospěch vývozních odvětví do ekonomik kolonizátorů a tak vytvořil jejich jednostrannou závislost na nich. Ve skutečnosti ale tyto země produkovaly stejnou produkci již před příchodem kolonizátorů, během kolonizace i po skončení koloniální nadvlády. Strukturu jejich ekonomiky lze vysvětlit na základě teorie komparativních výhod a nikoliv diktátu kolonizátorů. Jedinou významnou změnou bylo asi to, kolonialisté zrušili otrokářství a výnosné odvětví obchodování s otroky.
Kolonialismus je do značné míry kulturní, psychologický a sociální fenomén. Motivace pro budování a udržování koloniálních říší byla směs národní prestiže, snahy vládnoucích elit odvést pozornost od domácích problémů, vojensko-strategických cílů (řetěz vojenských základen), a euroamerickému pocitu nadřazenosti šiřitelů civilizace. Pozdní kolonialismus byl už spíše kartografický než ekonomický pojem.
Tyto závěry podporuje skutečnost, že jak snadno byly kolonie získány, tak snadno se jich kolonizátoři vzdávali. Při rozvoji národně emancipačních hnutí v koloniích se prostě ukázalo, že náklady na jejich udržování jsou vyšší než jejich přínos. Signifikantní je, že v době pozdního kolonialismu (1870-1950) nebyly vedeny o kolonie žádné významné války.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Koss | 13. 1. 2015 01:37
reakce na Jan Daniel | 7. 1. 2015 09:21

Souhlasím s tím co Stanislav Dvořák napsal a obzvláště s poslední větou. Negative odezvy jeho příspěvku jenom zaručují jeho platnost.
Filosofování Jana Daniela má velmi málo s tím co Dvořák napsal. On použil irelevantní filosofickou nálepku a pak se zamotal v důkazu že tato nálepka je neplatná.
Ad1 „nadbytečné populace z koloniálních zemí“ má málo společného že Evropa má „velmi obtížné podnebí“ a přitom v ad3 se dovíme „Pravdou je, že kolonie měly příliš málo obyvatel“
Ad2 K získaní surovin je efektivní získat na volném trhu, ale ekonomicky je výhodnější si je vzít, nebo koupit za cenu, která nám vyhovuje pomocí politické kontroly, vojenských invazí a okupací.
Ad 3 Odbytiště pro produkty koloniálních velmocí. Není důvodu hledat odbytiště produktů v koloniích, když si můžou užít produkty sami a vezmou si suroviny za velmi příhodných podmínek.
Ad 4 Velké francouzské investice v Rusku před 1914 měly politicko-ekonomický význam připravovat Rusko na válku s Německem budováním železnic a zbrojního průmyslu.
Hrneme se k závěru filosofické debaty. „Ve skutečnosti ale tyto země produkovaly stejnou produkci již před příchodem kolonizátorů“. Příklad je Indie. V Indii byl poměrně vysoce vyvinut textilní průmysl. Poté co Britové se zmocnili Indie vojensky do značné míry odkopírovali textilní technologii a postupem času zmechanizovali. Souběžně v Indii zakázali textilní průmysl a tahali bavlnu z Indie a Ameriky a s vysokou přidanou hodnotou produkty prodávali. Zajímavý případ „stejnou produkci již před příchodem kolonizátorů“!
Zemědělská produkce bavlny byla založena na otrokářském systému černých i bilích. Určitě zajímavý případ „zrušení otrokářstvi“.
„Kolonialismus je do značné míry kulturní, psychologický a sociální fenomén“ Kolonialismus byl převážně fenomén ekonomiky.
„jak snadno byly kolonie získány, tak snadno se jich kolonizátoři vzdávali“. Daniel asi nikdy neslyšel o Národně osvobozovacích válkách a miliony mrtvých.
„Signifikantní je, že v době pozdního kolonialismu (1870-1950) nebyly vedeny o kolonie žádné významné války. “ Čistá fantasie.
Pozdní kolonialismus (1870-1950). Slyšel Daniel něco o po-pozdním kolonialismu v moderní formě dodnes? Ztráta času na Danielovi cocoviny.
Mějte dobrý den!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Dvořák | 9. 1. 2015 12:45
reakce na Jan Daniel | 7. 1. 2015 09:21

A ještě další pohádku o tom:

Jak otroci milovali své otrokáře.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 9. 1. 2015 22:24
reakce na Stanislav Dvořák | 9. 1. 2015 12:45

A to někdo tvrdí? Kdo? Poučte nás.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

pavel kratochvil | 7. 1. 2015 12:56
reakce na Jan Daniel | 7. 1. 2015 09:21

Minimálně Velká Británie budovala v pozdější době svoje koloniální impérium zcela záměrně hlavně jako zónu volného obchodu. V té době byla Evropa plná protekcionismu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zdenka Wolfová | 6. 1. 2015 16:22

A to co se dělo v Číně,to se v současné době děje v EU.Evropa se stává jediným státem,který nemá žádnou zajímavost,není barvitým jako býval.Jsou ještě jisté oblasti,kde nějakou zajímavost shledáte.Ale byrokratický systém a nadnárodní korporace toto úspěšně likvidují.Proč si musím kupovat stejné francouzské brambory v ČR jako ve Francii?Za chvíli se budou stavět unifikované buňky a budeme žít jako včely či mravenci.Snad je také nezlikvidovala nějaká EU?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 6. 1. 2015 14:31

Tento článek mi mluví z duše.
Na historickém porovnání Číny a Evropy je vidět, že to, co je fragmentované, je zdravější, dynamičtější a robustnější vůči otřesům, než to, co je velké a centrálně řízené. Evropa se stala světovým hegemonem v období, kdy byla roztříštěna na stovky entit, a kdy centrální státní moc v těchto entitách byla slabá. V roce 1400 měly mnohem lepší startovní pozici velké centralizované státy - Čína a Osmanská říše, které tenkrát byly vyspělejší než Evropa. Jak nakonec tento závod dopadl, víme všichni. Tento vývoj by měli studovat všichni, kdo pronášejí idiotské novinové floskule o tom, že v dnešním globalizovaném světě se prosadíme, jen když nás bude víc, abychom se nebáli vlka nic.
Dalším moderním mýtem, který příklady v článku vyvrací, je role vzdělání. Naši civilizaci posunovali vpřed nikoliv absolventi vzdělávacího systému, ale praktici bez formálního vzdělání. Nikoliv lidé, kteří vyšli z univerzity a řekli si: tak, a teď učiním objev, na který jsem léta studoval. Ale lidé, kteří v rámci své každodenní práce něco stále zkoušeli vylepšit a zdokonalit. Případně lidé, kteří nevěděli co s časem a proto něco stále zkoušeli – jako příslušníci kléru. Hodně pokusů – velká pravděpodobnost, že na něco přijdu. To je statistická zákonitost. Dnešní představy o tom, že společnost bude bohatnout díky tomu, že každý, kdo se umí podepsat, bude mít maturitu a každý, kdo zvládne napsat esej na A4 bude mít VŠ diplom, jsou zcela absurdní. Causalita v této korelaci je patrně spíše obrácená – čím je společnost produktivnější a bohatší, tím více si může dovolit vynakládat na vzdělání.
Zajímavé je také srovnání Číny a Indie. Indie je ukázkou, že demokracie nic neřeší. Pokud je společnost svázána starobylým kastovním systém, limituje to i její ekonomickou dynamiku. Naproti tomu Čína prošla v posledních 200 letech společenskými otřesy, které tradiční předivo společnosti, které by ji mohlo svazovat, zcela rozrušily. Cynicky řečeno: kulturní revoluce měla i nezamýšlený pozitivní vedlejší efekt.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Hruby | 7. 1. 2015 13:47
reakce na Jan Daniel | 6. 1. 2015 14:31

O historii staré Číny se docela zajímám a je tam jeden bod, který se nemusí zdát na první pohled tak významný, ale v reálu se od něj mnoho věcí odráželo. A tím je jejich extrémně složité obrázkové písmo. Ony ty v článku správně zmiňované literární (scholastické) zkoušky byly dány především tím, že napsat (a přečíst) jasně bez nedorozumění zprávu v tradiční čínštině vůbec nebylo snadné a Číňan té doby strávil s prostým naučením psaní a čtení řádově víc času než Evropan (či Arab). Pár znaků uměl kdekdo, ale souvislé vyjádření nebylo snadné a právě o tom byly zkoušky, nehledě k tomu, že psaní vyžadovalo i velkou zručnost.
A právě v tomto se utopilo až příliš mnoho energie a tak nějak samovolně to vedlo k mnohem vyššímu příklonu k tradicím atd. Důvodů samozřejmě bylo více, ale tento byl opravdu velký.

Vynález hláskového písma v Evropě i u Arabů byl velkým přínosem, který hodně věcí zjednodušil a pro vývoj byl velmi výhodný (mimochodem i v Japonsku se hodně věcí píše hláskově/slabikově, z hlediska ryze obrázkového písma je Čína opravdu extrém).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 8. 1. 2015 09:59
reakce na Tomas Hruby | 7. 1. 2015 13:47

To jste uhodil hřebíček na hlavičku. Já osobně považuji obrázkové písmo za velkou brzdu. Obecná gramotnost je s ním nákladnější a ze vzdělání dělalo elitářskou záležitost, což společnost konzervovalo a zhoršovalo sociální mobilitu. Řada z našich vynálezců uvedených v článku sice nepotřebovala zvláštní formální vzdělání, ale většinou nutně potřebovali základní gramotnost, což latinka levně nabízí.
V běžném každodenním životě je obrázkové písmo naprosto neefektivní. Kdo někdy dělal business v Asii potvrdí, že podnikání ve Vietnamu je snazší z důvodu latinky, kterou tam protlačili Francouzi (pokud odmyslíme ostatní vlivy).
Tyhle faktory - celková rigidita společnosti a vliv písma - na sebe působily obousměrně. Těžko jeden označit za primární příčinu druhého.
Číně by se vyplatilo udělat reformu písma. Jejich obrázkové písmo již stejně ztratilo původní význam - znaky dnes již neznačí pojmy, ale slabiky. Není důvod nesnížit drasticky počet znaků tak, aby zjednodušené znaky označovaly zvuky.
Když už jsme u těchto otázek - dalším dnes zcela nedoceněným faktorem v rozvoji naší civilizace je převzetí arabských číslic (respektive hindských, což je jejich prapůvod). Zkuste pomocí římských číslic počítat procenta a zlomky a zjistíte jakou důležitou roli to sehrálo. Arabské číslice umožnily především rozvoj finančních služeb, ale nejen to. Není divu, že Římané byli například neuvěřitelně zaostalí a nebojím se říci z dnešního pohledu hloupí v chápání pojmu pravděpodobnosti. Římské právo například používalo pojem poloviční důkaz. Dva poloviční důkazy podle nich činily důkaz celý. Nebylo jim divné, že tři poloviční důkazy podle této logiky tvoří důkaz 150%. Je pozoruhodné, že dnes skoro nikdo neví, že o rozšíření arabských číslic se zasloužil Leonardo Fibonacci. Lidé znají jeho jméno z Fibonacciho časové řady, ale jeho mnohem převratnější dílo - Liber abaci z roku 1202 nikdo nezná. Přitom toto by měl znát každý školák, stejně jako zná Koperníka či Kolumba.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

pavel kratochvil | 8. 1. 2015 12:04
reakce na Jan Daniel | 8. 1. 2015 09:59

Neschopnost Římanů smysluplně zapisovat čísla mohl být údajně také jeden z důvodů, proč v Římě nezačala průmyslová revoluce, znalostmi jinak byli přesně na hraně. Jenže, zkuste si s římským způsobem psaní čísel vymyslet třeba logaritmus...
Dalším důvodem nejspíš bylo, že Řím byl plný protekcionismu a obchodních bariér, což inovacím zrovna neprospívá
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 7. 1. 2015 12:02
reakce na Jan Daniel | 6. 1. 2015 14:31

K té odolnosti decentralizovaných systémů mám na Finmagu nejradši tenhle text Tomáše Fürsta: http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/266319-o-samoorganizovanem-kriticnu-a-evropske-dluhove-krizi
Je takový... nehumanitní.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 7. 1. 2015 18:54
reakce na Gabriel Pleska | 7. 1. 2015 12:02

https://www.kosmas.cz/knihy/123784/bohatstvi-a-bida-narodu/
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 7. 1. 2015 13:06
reakce na Gabriel Pleska | 7. 1. 2015 12:02

Já zase tuhle známou knihu:
http://finmag.penize.cz/recenze/267710-co-te-neposili-to-te-zabije-taleb-radi-jak-se-stat-stoikem
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 7. 1. 2015 13:10
reakce na Jan Daniel | 7. 1. 2015 13:06

Ano. Ta nám přišla tak důležitá, že kromě Kašpárkovy recenze jsme jí věnovali ještě jeden text :)
http://finmag.penize.cz/ekonomika/268404-jak-to-delaji-motylci
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

foxy | 6. 1. 2015 12:07

Proč Evropa upadá? Protože je dnes stejně rigidně hierarchicky uspořádaná na byrokratickém základě, jako stará Čína.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Antonín Baudyš | 6. 1. 2015 12:00

Milý Pavle, napsal jste vzácný článek, děkuji Vám za něj.
Tonda
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 6. 1. 2015 10:32

Zajímavé úvahy, které ale semtam moc nedávají smysl.

Nějak jsem nepochopil, co současným firmám brání udělat z 20-25-letých géniů bez akademického titulu své manažery? Zakazuje jim to stát nebo EU?

Druhá věc. Co se týče velkých politických celků. Velkým politickým celkem jsou USA nebo v současnosti silná Čína. Nějak jsem si nevšiml, že by jim ta velikost bránila v rozvoji. EU má spoustu chyb a možná je to i celkově politický nesmysl, ale Kohoutův argument moc "nedrží vodu".
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Krejčí | 6. 1. 2015 20:32
reakce na Martin Brezina | 6. 1. 2015 10:32

Díky za zajímavé kritické postřehy. Ohledně "nevzdělaných" géniů - takoví se skutečně stávají manažery (ku prospěchu i ke škodě firem, jak kde). Myslím ale, že Kohout se odvolává na podnikatele, resp. poskytovatele služeb (za peníze, zdarma, dočasně zdarma). "Hrdinové" článku přece nebyli manažery firem, ale samostatně aktivními "blázny". Takové blázny měla Evropa a Amerika v IT a internetu v 90. a nultých letech, dokud nezačaly státy "pomáhat" a "chránit". Dnes stále vznikají nové firmy, ale kdo může poskytovat služby "z garáže", když při tom musí dodržovat zákony o DPH ve 29 zemích? Podobné byrokratické překážky leží dnes všude, ať už chcete lidi léčit, krmit, vzdělávat, bavit nebo ubytovávat (což pokrývá 99% veškerých lidských aktivit). Má to samozřejmě nějaké výhody (o občas i pro někoho jiného, než pro byrokrata), ale nákladem je to, o čem píše Kohout.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vojtěch Drápal | 6. 1. 2015 14:38
reakce na Martin Brezina | 6. 1. 2015 10:32

Souhlasím s panem Březinou - USA je celek sdružující 50 států a jde o největší ekonomiku světa. Kdoví, jak by jednotlivé státy paběrkovaly každý po svém. Kdyby nebyla EU, tak bychom na tom možná byli lépe, jenže možná bychom taky byli zbytku světa bez jednotného trhu a měny pro legraci (tím však nechci obhajovat zbytečnou byrokracii a rozšiřování státního sektoru kam nepatří).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 7. 1. 2015 09:44
reakce na Vojtěch Drápal | 6. 1. 2015 14:38

Nejsem si příliš jistý, zda jste pochopil o čem se v článku píše.
Vtip je v tom, že ve skutečnosti ty jednotlivé státy USA do značné míry paběrkovaly každý po svém. Neměly nad sebou žádnou Evropskou komisi vydávající směrnice, direktivy a politiky. Stejně tak neměly umělou papírovou měnu, která by deformovala jejich ekonomiku. Jejich populace neplatila obrovské daně, aby živila byrokratický aparát, který jí ztěžuje život. Žádné předpisy o klasifikaci banánů, salátových okurek, hygienické normy, energetické štítky, přimíchávání biopaliv, uhlíková daň atd.atd. Běžný člověk existenci jakési vlády kdesi ve Washingtonu nemusel vůbec zaregistrovat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 6. 1. 2015 14:36
reakce na Martin Brezina | 6. 1. 2015 10:32

Klíčovým slovem není velikost, ale decentralizace a konkurence. Copak USA, když se stávaly světovým hegemonem, měly velkou centrální vládu a rigidní byrokratický aparát, který omezoval podnikatelskou aktivitu?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 6. 1. 2015 10:42
reakce na Martin Brezina | 6. 1. 2015 10:32

Jako tradičně, nedržíte vodu vy. To je argument stojící na tom, že není známo "co by kdyby...".
I v té Číně jistě byl nějaký Brezina, co tam kázal, že se Čína rozvíjí. Ovšem za sto, dvě stě let bylo vidět, že jinde ten rozvoj vypadá "trochu jinak".
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 6. 1. 2015 11:05
reakce na Jan Pozner | 6. 1. 2015 10:42

Upřímně, nerozumím vaší poznámce. Současná Čína se nerozvíjí? To je dost kuriozní názor.
Nebo se domníváte, že "kážu", že se nějak extra rozvíjí EU? A umíte číst? Kdepak to tvrdím?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 6. 1. 2015 13:20
reakce na Martin Brezina | 6. 1. 2015 11:05

Současná Čína se od té minulé dost liší, to jste si nevšiml?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 6. 1. 2015 14:59
reakce na Michal Weinfurtner | 6. 1. 2015 13:20

No ono předně není pravdou, že se stará Čína nerozvíjela.
Samozřejmě, že se za ta staletí někam posouvala, jen pomaleji, než pružnější a konkurenčnější Evropa.
Je to jako s minulým režimem - HDP i životní úroveň v ČSSR samozřejmě rostla. Ale relativně pomaleji, než na svobodnějším Západě. Stejně tak dnes asi aspoň trochu roste a vyvíjí se EU - jen zkrátka pomaleji, než Singapur. A i pomaleji, než Čína, přestože i ona je byrokratická, zkorumpovaná a centralizovaná (efekt dohánění a zřejmě i menší míra regulace, alespoň v některých oblastech).

Srovnávat dvě totálně odlišná území - Čínu a EU a brát v potaz jen jeden faktor, to je dost problematické. Je zde plno jiných rozdílů. Ideální by samozřejmě bylo srovnávat dvě stejné Evropy v paralelních vesmírech - jednu tu naši centralizovanou, byrokratickou a socialistickou a druhou decentralizovanou (třeba až na úroveň městských států či suverénních farem) a konkurenční. Ale to bohužel máme smůlu. Musíme si pomáhat neideálními příklady, jako je NDR versus Erhardovská SRN, KLDR versus Jižní Korea, pinochetovské Chile versus okolní socialistické experimenty, atd...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 6. 1. 2015 10:07

Tento článek se místním socialistům a etatistům moc líbit nebude.
Autore, chtělo by to trochu politicky korektní autocenzury :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vojtěch Drápal | 6. 1. 2015 14:41
reakce na Jan Altman | 6. 1. 2015 10:07

Nebojte, na tomhle serveru jsou nejvíc v diskusích vždycky slyšet anarchokapitalisti a to včetně hodnocení příspěvků :-).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 6. 1. 2015 15:01
reakce na Vojtěch Drápal | 6. 1. 2015 14:41

Tak jsem spočítal příspěvky pod několika posledními články a přijde mi, že počty zastánců práva a svobody jsou se zastánci socialismu a etatismu docela vyrovnané.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!