Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Na co zemře západní civilizace: Je v jednotě síla?

| 6. 1. 2015 | Vstoupit do diskuze

Rozdíl mezi Západem a Orientem byl v tom, že Orient byl založený na starodávných rigidních hierarchických uspořádáních, která měla základ buď kastovní, náboženský, anebo byrokratický. Na Západě proti tomu mohl uspět každý, kdo se uplatnil na trhu práce a myšlenek.

Na co zemře západní civilizace: Je v jednotě síla?

Řadu století Evropa a její kultura dominovaly světu. Evropskými jazyky se hovoří na všech kontinentech a používá je nejvíc národů. Evropa dala lidstvu zásadní vědecké objevy a největší umělecká díla. Rovněž lidská a občanská práva, demokracie a svobodný obchod jsou evropským vynálezem a seznam jimi ani zdaleka nekončí. Nyní se ale zdá, že je Evropa u konce s dechem, že je ekonomicky i finančně vyřízená.

Evropa je v krizi. Funguje už jen ze setrvačnosti a z kapitálu nashromážděného během minulých století. Po stránce politické kolísá mezi snem o vytvoření kontinentálního impéria a poznáním, že tato cesta nevede nikam. Po stránce ekonomické postupně ničí to, co ji učinilo velikou. Po stránce demografické pak páchá sebevraždu.

Analýze evropského úpadku ale musí předcházet aspoň stručné pojednání o minulých úspěších tohoto kontinentu. To je téma na celé knihy, nicméně ekonomičtí historikové se v zásadě shodují na jednom základním principu, kterým byla konkurence – mezi městy, státy, církvemi, obchodními korporacemi, univerzitami, uměleckými směry.

Americký politolog Fareed Zakaria například upozorňuje na oddělení světské a církevní moci, uspořádání unikátní v evropské historii a nikde jinde nevídané. Prakticky ve všech velkých impériích minulosti byl panovník zároveň hlavní náboženskou autoritou. Zavedení prvku konkurence v raném středověku mělo přelomový význam.

O konkurenci píše i anglický historik Niall Ferguson ve své knize Civilizace: Západ a zbytek světa. A uvádí vedle konkurence dalších pět klíčových faktorů, které Západ měl na rozdíl od ostatních civilizací – vědu, demokracii, medicínu, masovou spotřebu (konzumerismus) a pracovní etiku. Ferguson přesvědčivě ukazuje některé překvapivé okolnosti, díky nimž Západ pokořil zbytek světa.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

Význam Benjamina Robinse

Zásadní vliv na formování historie měl matematik Benjamin Robins (1707-1751). Narodil se do chudé rodiny bez možnosti studovat na univerzitě. Ovládl však tehdejší vrchol poznání v oboru. V 21 letech byl již členem Královské společnosti a získal zaměstnání u Východoindické společnosti jako dělostřelecký důstojník a vojenský inženýr, uvádí Ferguson. Něco takového by dnes nebylo možné. Ačkoli univerzitní vzdělání je finančně mnohem dostupnější, cesta k uznání mnohem trnitější, a především byrokratičtější. Talent bez příslušných „papírů“ neznamená nic.

Nejen Robins, ale ani nedostudovaný medik Charles Darwin by se dnes neprosadili. Když byl jmenován přírodovědcem na lodi Beagle, neměl žádné akademické tituly, které by ho k tomuto úkolu opravňovaly. Přinejmenším podle dnešních měřítek. A mimochodem, dnes, kdy je populární žehrat na přílišnou moc velkých korporací, je nemyslitelné, aby jakkoli velká firma měla vlastní dělostřelectvo. Moc státu je dnes větší než kdykoli v lidských dějinách.

Světodějný význam Benjamina Robinse spočívá v tom, že začátkem čtyřicátých let 18. století uplatnil Newtonovu fyziku pro řešení střeleckých a dělostřeleckých problémů. Použil diferenciální rovnice, aby poprvé v dějinách přesně matematicky popsal trajektorii střel s uvážením odporu vzduchu. V knize Nové principy střelby z roku 1742 lze objevit řadu praktických doporučení, která změnila způsob vedení válek. Šlo o převrat srovnatelný například s vynálezem kulometu nebo letadla.

Během tří let následoval německý překlad, jehož autorem nebyl nikdo menší než věhlasný Leonard Euler. Následoval překlad do francouzštiny a dalších evropských jazyků. Robinsova balistická revoluce znamenala konec velmocenského postavení Turecka a jakýchkoli dalších mimoevropských národů. Evropa se stala vojenským hegemonem světa. Byla předstižena jen USA, které ovšem rovněž patří k západní kultuře.

Veškerý vědecký a technický náskok Západu, z nějž vyplývá i vojenská a ekonomická nadvláda, byl umožněn svobodou, volnou konkurencí myšlenek, oproštěním od absolutní vlády náboženství nad myšlenkovým světem civilizace. Z šesti klíčových faktorů zmiňovaných Fergusonem je konkurence nejdůležitější. Ostatních pět jsou víceméně jen důsledky myšlenkové svobody, svobody vlastnit majetek, a tudíž konkurenceschopnosti. Robinsovo strategicky důležité dílo by se nikdy neprosadilo v podmínkách uzavřené společnosti, v níž je možnost postupu vázaná na příslušnost k rodu či kastě, případně ke složení formálních státních zkoušek čínského typu.

Čína a prokletí byrokracie

Čínské imperiální zkoušky byly pozoruhodným fenoménem, který zajišťoval kulturní a mocenskou kontinuitu říše středu dlouhou dobu. Jejich historie sahá zhruba od roku 605 až do roku 1905. Adepti na akademickou hodnost, bez níž byl jakýkoli postup v čínské byrokratické hierarchii nemyslitelný, podstupovali velmi náročné zkoušky, jejichž předmětem bylo během tří dní a dvou nocí napsat esej v osmi klasických formách. Zkoušky byly přísné a jejich formát se mnoho století téměř neměnil. Neobsahovaly žádné technické nebo přírodní vědy.

Výsledkem tohoto systému byla dokonalá myšlenková a kulturní monokultura. Úřední kariéra řadu století přitahovala nejlepší čínské mozky, a proto zbývalo málo těch, které by se věnovaly vědě, technice, podnikání a obchodu. Čína se tím stala jednotným, disciplinovaným, ale zkostnatělým obrem, kterému se vyhnula průmyslová revoluce. V Británii naopak každý nedouk s chabým nebo vůbec žádným formálním vzděláním směl dělat cokoli, co uznal za vhodné a čím se uživil.

Kromě Robinse a Darwina to byli například James Watt (nedokončená základní školní docházka), John Harrison (vynálezce námořního chronometru; nikdy nechodil do školy), Michael Faraday (jen základní vzdělání), Isambard Kingdom Brunel (inženýr a podnikatel v železniční a námořní dopravě; jen ukončené středoškolské vzdělání) či Henry Bessemer (autor přelomových vynálezů v oboru metalurgie, který se ve věku 26 let bez formálního vzdělání stal členem francouzské Akademie věd). Jen v samotné Británii bychom mohli jmenovat desítky a stovky významných mužů, v menším množství i žen, kteří se zasloužili o vznik průmyslové a vojenské hegemonie Evropy a západního světa.

Západ versus Orient

Rozdíl mezi Západem a Orientem byl v tom, že na Západě mohl uspět každý, kdo se uplatnil na trhu práce a myšlenek. Orient byl naopak založený na starodávných rigidních hierarchických uspořádáních, která měla základ buď kastovní (Indie), náboženský (islámský svět), anebo byrokratický (Čína).

Lidé, kteří se zasloužili o vzestup Západu, to nečinili kvůli státním plánům či postupu ve státní hierarchii ani díky státním dotacím, ale z přesvědčení, z vášně pro svou věc, z touhy poznávat, tvořit a budovat a samozřejmě i z dychtivosti po osobním obohacení kapitalistickou cestou.

Čína, která je vlastně civilizací sama o sobě, zůstává ve svých hlavních oblastech politicky jednotná už od roku 221 před naším letopočtem. A jednota podle některých názorů znamená sílu. Mnoho států má ve znaku motto typu „v jednotě je síla“, včetně někdejšího Rakouska-Uherska. Proč tedy světu dominuje kultura a civilizace roztříštěné a chaotické Evropy, a nikoli velké Číny?

Byly dějinné momenty, kdy Čína měla před Evropou náskok. V letech 1405 až 1433 měla největší námořní flotilu na světě. Číňané uskutečnili řadu zámořských výprav. Podle některých názorů dokonce admirál Čeng Che objevil Ameriku desítky let před Kolumbem. Ať je, či není tato teorie pravdivá, existovala reálná možnost, že se hlavním světovým jazykem stane čínština. Proč se to nestalo?

Admirál Čeng Che se vrátil z objevitelských plaveb do státu, který trpěl těžkou finanční krizí. Císařství mělo obrovské výdaje s financováním válek proti Mongolům a Vietnamcům. Bylo třeba najít viníka a v tomto směru se admirálova výprava vrátila jako na zavolanou. Výdaje na loďstvo byly prohlášeny za příčinu rozvratu veřejných financí. Vláda zakázala jakékoli další výzkumné cesty. Téměř všechny záznamy byly zlikvidovány, takže dnes nemáme jednoznačný důkaz, zda Číňané Ameriku v roce 1421 skutečně objevili.

Vláda nechala zničit projektovou dokumentaci zámořských plavidel a zakázala výuku cizích jazyků. Následovala dlouhá etapa izolace, z níž se Čína dostala teprve nedávno. Izolace znamená chudobu, nevzdělanost a zaostávání.

Klady fragmentace

V případě čínské izolace v 15. století se ukázalo, jak fatální rizika mohou vyplynout z politické jednoty. Vývoj v Evropě byl úplně odlišný. V rámci stovek suverénních států a státečků by bylo absolutně nemožné prosadit něco natolik zásadního jako úplnou izolaci kontinentu. Politická různorodost chránila Evropu před sklouznutím do extrémů a byla zdrojem inovací.

Americký antropolog Jared Diamond uvádí ve své knize Zbraně, mikrobi a ocel, jak se Kryštof Kolumbus pokoušel postupně přesvědčit několik evropských velmožů, aby financovali cestu do Indie západním směrem. Nejprve se obrátil na vévodu z Anjou, pak na portugalského krále, dále na hraběte z Medinaceli a teprve poté na španělský panovnický pár. „Díky fragmentaci Evropy Kolumbus uspěl,“ píše Diamond.

„Stejný příběh se odehrál se střelnými zbraněmi, elektrickým osvětlením, knihtiskem a nesčetným množstvím dalších inovací,“ pokračuje Diamond a dodává, že Čína na základě rozhodnutí panovnického dvora opustila vývoj vodou poháněného tkalcovského stavu, zakázala mechanické hodiny a zabránila vývoji řady dalších vynálezů. Průmyslová revoluce se díky čínské politické jednotě uskutečnila prvně v Evropě.

Konkurence mezi evropskými státy byla nejen zdrojem pokroku, ale i konfliktů. Občanskými válkami však trpěla i Čína. Nelze tedy tvrdit, že federalizovaná Evropa bude imunní vůči násilným střetům jen díky prostému faktu politické integrace. „Potenciálně škodlivé efekty politické jednoty vyvřely na povrch v moderní Číně, zejména během šílenství kulturní revoluce v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, kdy rozhodnutí jednoho nebo několika vůdců vyřadilo celý vzdělávací systém na pět let,“ uvádí Diamond.

Na první pohled se může zdát, že v jednotě je skutečně síla. Čínské státy nebo ekonomiky, které se nacházejí mimo přímý vliv Pekingu – Hongkong, Macao, Tchaj-wan, Singapur –, však jsou stále mnohonásobně bohatší a svobodnější než Čína samotná. Politická jednota pro velké území znamená obvykle obrovské břemeno, nikoli výhodu. Bohaté regiony jsou přehnaně zdaněny, zatímco chudé trpí neefektivním umisťováním dotací. Centrální administrativa má sklon nekontrolovatelně rozšiřovat svou moc.

Pokračování zítra: Na co zemře západní civilizace: Zákonodárné bujení


Psáno pro Lidové noviny

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 33 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK