Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Hele, vole, kde mám zlato? Díl druhý: Konspirace pokračuje.

| 2. 1. 2015 | Vstoupit do diskuze

Rok se s rokem sešel. Abych do toho nového vcházel bez dluhu, je čas splnit slib z loňského ledna, kdy jsem sliboval nově zhodnotit situaci okolo návratu německého zlata na území Německa.

Hele, vole, kde mám zlato? Díl druhý: Konspirace pokračuje.

Loňský článek o repatriaci německého zlata jsem přibarvil nádechem konspirační teorie o prázdném trezoru pod newyorským Fedem a manipulacích na světovém trhu zlata. Ten dnešní jsem tak původně nezamýšlel. Události uplynulých měsíců ale nedávají jinou možnost než konspirační teorii dál rozvíjet. Posuďte sami:

Německé zlato: Klikaté cesty domů

Roku 2012 rozhodla německá centrální banka (Bundesbank) pod tlakem veřejnosti převézt část zlata drženého v zahraničí do svého trezoru ve Frankfurtu nad Mohanem. Německé zlaté rezervy čítají celkem 3391 tun, z nichž 31 procent leží ve Frankfurtu, 45 procent v New Yorku, 13 procent v Londýně a 11 procent v Paříži (údaje k 31. 12. 2012). Do roku 2020 se mají poměry změnit na 50 : 37 : 13 : 0 procent. Z New Yorku tak má být do Německa převezeno 300 tun; v roce 2013 jich ale dorazilo pouze pět. Kolik to bylo v roce 2014, je zatím velká neznámá.

Mít, či nemít? Toť otázka!

Už v červnu jsem si říkal, že patrně koncem roku nebudu mít o čem psát. V polovině roku totiž vyšel na zpravodajském portálu Bloomberg článek, že německá repatriace bude zastavena, jelikož zlato je v Americe v dobrých rukou (o zlatě uloženém ve Francii se článek kupodivu nezmínil – o tom dále). Bylo to překvapivé, ještě v únoru říkal Carl-Ludwig Thiele, který má v Bundesbank repatriaci na starosti, že převoz zlata bude nadále pokračovat, aby byla posílena důvěra německých občanů.

Článek na Bloombergu ovšem obsahuje zvláštní nepřesnosti, například uvádí, že převezeno má být veškeré německé zlato držené v New Yorku a Londýně, ačkoli předmětem repatriace je pouze část vkladu v New Yorku a celý vklad v Paříži, vklad v Londýně má zůstat na stávající úrovni. Kuriózní byla rovněž citace rozpočtového mluvčího strany CDU, ze které zdánlivě vyplývá, že ukončení repatriace je vládním rozhodnutím – jenže repatriace je ve skutečnosti odpovědností centrální banky a pana Thiela.

Jsou tedy dvě možnosti – buď je článek na Bloombergu klasická kachna, nebo má německá centrální banka nulovou nezávislost.

Existují důvody pro domněnku, že v tomto případě platí možnost první. Koos Jansen z BullionStar.com získal v červenci (tedy měsíc po vydání článku o zastavení repatriace) vyjádření Bundesbank, že převoz zlata pokračuje dle plánu. Jansen ve svém článku dále uvádí další potenciální důkaz o pokračující repatriaci – výkaz pohybů zlata uloženého pod newyorským Fedem. Tyto pohyby jsou anonymizované, příjemce vyskladněného zlata není uváděn – vyskladněné tuny ovšem poměrně dobře odpovídají německým plánům, tedy pět tun v roce 2013 (o těch jsem psal už loni v lednu) a 54,5 tuny v roce 2014.

Zásadním důkazem budiž rovněž předvánoční vyjádření pana Thiela, že repatriace v roce 2014 skutečně nadále probíhala dle plánu – ovšem bez uvedení převezeného množství ani místa původu (New York/Paříž).

Návrat německého zlata tak nadále provází atmosféra polopravd a tajností.

Veškeré tanečky okolo převozu německého zlata jsou o to zvláštnější, porovnáme-li je s převozem nizozemským. Dne 21. listopadu nizozemská centrální banka (DNB) vydala prohlášení, že nechala převézt 122,5 tuny zlata z New Yorku do Amsterdamu. Což vrhá poněkud jiný pohled na rozličné verbální vykrucovačky, že převoz zlata je třeba rozplánovat do sedmi let a že pět tun ročně je vlastně dobrý výsledek.

Peak fiat

Skončila krize? Podle některých již dávno, podle jiných je teprve to nejhorší před námi. Většina komentátorů se ovšem věnuje pouze hospodářské stránce – tedy nezaměstnanosti, zadluženosti a propadu národního důchodu. Hospodářská krize – uplynulá i případná budoucí – je však pouze důsledkem, který následuje příčinu.

Příčinou je politická manipulace se základním informačním mechanismem, který má lidstvo k dispozici – s prvkem, který vstupuje do každé z miliard transakcí, které na světě každou chvíli proběhnou. Příčinou je manipulace s úrokovou mírou a tím pádem i hodnotou peněz.

Ačkoli centrální banky moderního střihu a jejich machinace jsou na světě už přes sto let, aktuální doba peněz „krytých“ dluhovými přísliby je velice mladá. Americký dolar přetrhal své vazby na zlato v roce 1971, švýcarský frank dokonce až v roce 2000.

Anketa

Myslíte, že éra nekrytých peněz končí?

Období peněz z nařízení (anglicky či „latinsko-anglicky“ fiat money) patrně o moc delší nebude, a to z prostého důvodu, že centrální banky celého světa už téměř vyčerpaly svůj intervenční arzenál a k rozpumpování dalšího kola investiční mánie sahají k čím dál zoufalejším krokům. Nulové úrokové míry jsou už všední věcí od New Yorku po Tokio a v Evropě přistupují centrální bankéři k mírám záporným – nejprve v rámci eurozóny, nedávno rovněž ve Švýcarsku.

Peak fiat, tedy vrchol éry nekrytých papírových peněz, přijde s obecným pádem důvěry v jejich funkci coby bezpečného uchovatele hodnoty. Kypřané by mohli vyprávět o životní lekci, kterou jim místní banky uštědřily nedávným zmrazením účtů; bohatší Němci nyní okusí privilegium negativní úrokové sazby na běžném účtu. A kdo ví, kdy se obdobná opatření – zmrazení vkladů a procentuální srážka z vkladu – rozšíří i do zbytku Evropy? Budou i nadále lidé věřit, že peníze patří do banky? A když si své zůstatky vyberou, nezačnou pochybovat i o samotných bankovkách?

Centrální bankéři si obdobné otázky dost možná kladou také. Možná právě proto lze v posledních letech pozorovat náhlý příklon ke zlatu. Zatímco na přelomu století centrální banky ještě uzavíraly dohody o koordinovaném odprodeji zlata, teď jsou na pořadu dne převozy evropského zlata do domovských zemí a masivní nákupy ze strany Číny a Ruska.

Záhadou tak zůstává, proč je cena zlata stále tak nízká. Příčinou zřejmě bude skutečnost, že se zlatem papírovým se manipuluje snáz než se zlatem fyzickým. Třeba i v tomto ohledu uvidíme letos zajímavý vývoj, který zřejmě započal nedávným ukončením londýnského fixování ceny stříbra.


Autor je zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut

Josef Tětek

Josef Tětek

Zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 7 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK