Stop South Streamu: První Putinova porážka

Americký senátor John McCain nazval Rusko benzinovou pumpou převlečenou za stát. Není to přesné, Rusko obchoduje taky se zemním plynem. A není to přesné také proto, že Rusko obě komodity používá jako politickou zbraň a toto využití – především plynu – povýšila nad obchodní zájmy.

Kudy měl vést Jižní proud

Zvětšíte klikem; Zdroj: South-Stream.info

Evropská komise letos v důsledku ukrajinských událostí v podstatě zakázala Bulharsku, Srbsku i Maďarsku účast na výstavbě plynovodu South Stream. Projektu, jehož cílem bylo podobně jako v případě Nord Streamu obejít Ukrajinu. A definitivně zaříznout úvahy o evropském projektu plynovodu Nabucco. A zajistit závislost zemí Balkánu na ruských energetických dodávkách, což jak ukázala praxe, znamená i značnou závislost politickou.

Maďaři i Srbové se sice tvářili, že do projektu půjdou bez ohledu na stanovisko Bruselu, nakonec ale rozhodla země, bez které prostě South Stream po dně Černého moře ztrácí smysl, tedy Bulharsko. Sofijská vláda pod vedením premiéra Bojka Borisova, vítěze říjnových předčasných voleb, definitivně pohřbila ruské plány na vedení plynovodu přes Bulharsko. Čekat několik let na výměnu vládní garnitury v Bulharsku nebo na změnu postoje Evropské unie, to si Rusko nemohlo dovolit. Je čas minimalizovat ztráty rozestavěného projektu.

V hlavní roli Turecko

Při návštěvě Turecka tak Vladimir Putin oznámil konec projektu South Streamu a dohodu s Tureckem, že by plynovod o stejném objemu mohl vést pod mořem do Turecka a pak – pokud by to dávalo ekonomický smysl – třeba i dál do Evropy. „Je to první Putinova porážka,“ napsal německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung a má nepochybně pravdu. Výherce je pak Turecko, země, přes kterou měl mimochodem vést evropský plynovod Nabucco. Význam Turecka naroste a výhledově se může stát tranzitním uzlem pro plyn nejen z Ruska či Ázerbajdžánu, ale později třeba i ze Střední Asie – tedy plynu, jehož přeprodej do Evropy zatím kontroluje Gazprom.

Pro Gazprom samotný je pád South Streamu velká rána, do jeho příprav investoval podle odhadů přes deset miliard dolarů.

Spekuluje se ale také o tom, že k zastavení extrémně drahého South Streamu ruský energetický gigant ve skutečnosti hledal záminku: potřebuje totiž peníze na jiné nové extrémně drahé projekty, mezi nimi na prvním místě na plynovod do Číny. Ten by měl stát nejméně čtyřicet miliard dolarů.

Cesta k omezení závislosti

Střednědobě může zastavení South Streamu přinést problémy především Balkánu, ale také zemím závislým na přepravě ruského plynu přes Ukrajinu. Napětí mezi Ukrajinou a Ruskem je veliké, trvalé příměří na východě Ukrajiny v nedohlednu, stejně jako řešení sporů Západu s Ruskem. Není těžké si představit, že ruský plyn přes Ukrajinu nepřijde.

Z dlouhodobějšího hlediska ale konec South Streamu povede k tomu, co musí Evropská unie stejně udělat. Hledat místo zcela nevypočitatelného a nepřátelsky se chovajícího Ruska jiné dodavatele energetických surovin, snižovat závislost na ruském plynu, propojit soustavy plynovodů, vytvořit energetickou unii, hledat alternativní zdroje energie a zvyšovat energetickou soběstačnost.

Na tom nemůže Evropa z dlouhodobého hlediska ani ekonomicky, ani politicky prodělat. Naopak Rusko může mít velké, opravdu zásadní ekonomické a z toho možná časem vyplývající politické potíže. Ale v případě režimu Vladimira Putina platí pořekadlo Kdo čím zachází, tím také schází.

Autor je redaktor MF Dnes a dopisovatel Gazety Wyborczej