Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Očima expertů: Kdy nám regulace pomáhá a kdy naopak škodí?

Ondřej Tůma
Ondřej Tůma
24. 10. 2014
 9 113

Letošní ekonomickou Nobelovku dostal Francouz Jean Tirole, který zkoumá zákonitosti vzniku monopolů a oligopolů a zabývá se teoreticky regulacemi trhu. Co si o jeho práci myslí ekonomové Mojmír Hampl, Pavel Kohout, Lukáš Kovanda a další osobnosti ze světa financí?

Očima expertů: Kdy nám regulace pomáhá a kdy naopak škodí?

„Nobelova cena za ekonomii“ vlastně není žádná Nobelova cena, byla prvně vyhlášena až 68 roků po prvních Nobelovkách a není vyplácena ze zdrojů, které po sobě zanechal průmyslník Alfred Nobel. Nijak jí to ale neubírá na prestiži – Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela se s původními Nobelovými cenami uvádí jedním dechem a většinou se prostě bere za jednu z nich.

Že si ji francouzský ekonom Jean Tirole zaslouží, na tom se jeho kolegové vesměs shodují. Podařilo se mu totiž skloubit vysokou odbornost s aktuální tematikou. Zabývá se silou a možnostmi trhu, příčinou a mechanismem vzniku monopolů a oligopolů a regulacemi.

Jak ale jdou dohromady regulace, byť mířené proti (polo)monopolním nadnárodním gigantům, a zásady volného trhu? Jean Tirole tvrdí, že univerzální pravidlo neexistuje a pro každé odvětví a pro každý trh se musí řešení hledat znovu.

Co říkají na ocenění Jeana Tirola naši přední ekonomové a lidé z byznysu?

Mojmír Hampl

ekonom, viceguvernér ČNB

Mojmír Hampl
-
+9
+

Především musím letos konstatovat, že na rozdíl od minulosti, kdy jsem udělení Nobelovy ceny některým kandidátům trochu nechápal a nerozuměl tomu, proč ji naopak nedostali jiní (James Buchanan ji zaslouženě dostal, Gordon Tullock či Mancur Olson ale ne), v případě Tirola pro mě osobně není pochyb, že je to velký ekonom s významnými zásluhami o obor a celé ekonomické myšlení.

Jeho dílo je velmi rozsáhlé a mnohobarevné a zasahuje do řady oblastí ekonomie. Je mi jasné, že všichni budou mluvit v první řadě o jeho přínosu v oblasti studia specifických, oligopolních trhů, tedy trhů, na nichž dominuje několik klíčových hráčů. Tirole mimo jiné ukázal, že takový trh nemusí být zdaleka tak neefektivní a nepružný, jak se obecně soudí. Připomínám v této souvislosti jeho práce o soutěži hráčů na telekomunikačním trhu. Pro mě jsou ale z pohledu mé profese nejdůležitější jeho příspěvky v oblasti finančního trhu a jeho likvidity a dále regulace finančního sektoru a fungování bankovnictví v podmínkách nekrytého peněžního standardu.

Oldřich Rejnuš

ekonom a pedagog

Oldřich Rejnuš
-
+9
+

Udělování Nobelových cen již nevzbuzuje takovou pozornost jako v minulosti, stále se ale jedná o sledovanou událost. A je smutné, že se většinou nediskutuje ani tak o vědeckém přínosu vyznamenaných, jako spíš o tom, proč byli vybráni právě oni. Stejné je to i v tomto případě. V poslední době se ve vědeckých kruzích začala přetřásat otázka, zda se dá ekonomie jako společenská věda matematizovat, respektive zda lze k řešení ekonomických úloh úspěšně používat matematických modelů. Jelikož se domnívám, že pouze do určité míry, tak na jedné straně vítám, že Jean Tirole použil metody teorie her, na druhé straně se však obávám, zda je ve vědním oboru „průmyslová organizace“ přínosná značně složitá, i když podle dostupných komentářů velice precizní matematika. To je ale ovšem pouze můj osobní názor.

Přestože se odborníci shodují, že je letošní udělení Nobelovy ceny zasloužené, tak se domnívám, že dosažené výsledky lidstvu mimo nových teoretických poznatků nic významného nepřinesou. Vidím to totiž tak, že výsledky, kterých Jean Tirole dosáhl, nebudou záměrně prakticky využity, a pokud ano, tak jen velice omezeně, čímž bude soudobá likvidace tržní ekonomiky nadále pokračovat ve prospěch jedinců na úkor „zbytku společnosti“.

Pavel Kohout

ekonom, Partners

Pavel Kohout
-
+9
+

Jean Tirole je především teoretik organizačních struktur. Jinými slovy, předmětem jeho studia je byrokracie, ať už jde o tržní nebo státní monopoly. Tirole není socialista prosazující podřízenost trhů státu. Za nejcennější teoretický příspěvek považuji jeho zjištění, že organizace (státní i soukromé) od určité velikosti trpí buď byrokratickou zátěží anebo nekontrolovatelnou svévolí manažerů. Byrokratická zátěž (či svévole vedoucích pracovníků) roste rovněž s věkem určité organizace. Tirole vlastně sofistikovaným matematickým aparátem podložil staré známé Parkinsonovy zákony.

Nabízí se samozřejmá otázka, zda lze Tirolovy poznatky použít v praxi. Částečně asi ano, zejména ty, které se týkají regulace monopolů. Je zde ovšem háček: komise, která bude regulatorní techniky vyvinuté Tirolem aplikovat v praxi, sama nutně musí podléhat stejným zákonitostem. Nabízí se myšlenka komise regulující činnost dalších komisí… raději nebudu pokračovat.

Jaroslav Šura

investor a podnikatel

Jaroslav Šura
-
+9
+

Regulace čehokoliv je dnes aktuální téma. Je vhodné se ale zamyslet, kdo regulaci uvádí v činnost. Politici s mandátem na omezenou dobu. Jak to dopadá, je vidět například v energetickém sektoru, výsledkem je korupce a drahá elektřina pro koncové zákazníky. Pan profesor by chtěl zohlednit specifické faktory jednotlivých sektorů před plošnými regulačními zásahy. Je otázkou, jestli není lepší ponechat trh za tržních podmínek, bez regulací, ale s jasnými pravidly. Regulace v telekomunikačním sektoru vede k nižším investicím, firmy raději volnou hotovost vyplatí akcionářům. Investovat do infrastruktury a pak být nucen ji sdílet? Komu by se to chtělo… Proč složitě regulovat banky? Možná by postačila čínská zeď mezi investiční a úvěrovou činností a jasná pravidla. Nejlépe nikoho nezachraňovat, už tak daňový poplatník nestíhá všechno poplatit a dluhy veřejného sektoru dramaticky rostou. Když už si sociální inženýři vymysleli garantované vklady, tak aspoň s participací klienta. Regulace, garance a dotace bych snad zařadil mezi sprostá slova.

Mimochodem, Nobelova cena za ekonomické vědy není z odkazu Alfreda Nobela (možná by se divil, za co se udílí a že se vůbec udílí).

Jiří Cihlář

analytik Next Finance

Jiří Cihlář
-
+9
+

Jean Tirole patří díky svému relativně širokému zaměření k nejuznávanějším ekonomům současnosti. Téma regulace monopolů a oligopolů v dnešním ekonomickém světě rozhodně nepatří na druhou kolej. Takzvanou dokonalou konkurenci bychom totiž v praxi hledali marně. Na trhu vždy bude jedna nebo více firem, které si budou moci díky svému postavení diktovat podmínky. A právě na jejich chování si posvítil letošní laureát Nobelovy ceny. Jean Tirole pečlivě sledoval, jak se vyvíjí konkurence v konkrétních odvětvích. Na základě tohoto výzkumu pak přichází s návrhy regulace, která je každému odvětví šitá na míru. Mně je však bližší schéma, kdy regulace stanovuje jednotná a přehledná pravidla hry. Ta by mohla být maximálně drobně upravována podle podmínek na trhu.

Téma regulace nabylo významu s nástupem poslední ekonomické krize. Musíme si ale uvědomit, že regulace je umělý zásah, který klade zvýšené požadavky na účastníky trhu. Ti by se mnohem lépe přizpůsobovali novým pravidlům hry, kdyby v ekonomice panovala jistota. Nejsem proto velkým příznivcem prudkého zvyšovaní regulace jako léku na hospodářský útlum. I sama regulace by se měla dávkovat po částech.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Roklen24.cz

Lukáš Kovanda
-
+9
+

Kdo nejlíp přiblížil, o co jde?

Tirole je především realista. Doktrinářství je mu docela cizí, takže jej lze jen obtížně zařadit do obvyklých škatulek typu „volnotržní ekonom“, „keynesovec“ a podobně. K získání Nobelovy ceny za ekonomii mu významně napomohl duch současné doby, která se v reakci na finanční krizi usilovně táže po tom, zda a jak krotit „velký byznys“, například nadnárodní finanční korporace. Není náhodou, že své první vzepětí si teorie průmyslové organizace, tedy zásadní pole Tirolovy působnosti, prožila ve 30. letech 20. století, v době velké hospodářské krize. Tehdy zaznívaly podobné otázky jako nyní, tedy zda a jak omezit „velký byznys“. Tirole ke každému odvětví přistupuje specificky, nehledá nějaké obecné regulatorní postupy (což někteří ekonomové vidí jako přednost, jiní jako nedostatek). Jeho teorie přispívají i k vysvětlení tak rozličných jevů, jako je aktuální nástup „sdílených taxislužeb“ typu Uber nebo Lyft nebo skutečnost, že dívky neplatí vstupné v nočních klubech. To znamená, že ani jeho teorie nelze hodnotit v celku, „šmahem“ ale pouze „kus od kusu“. Pojítkem jim je snad jen vysoký stupeň matematizace. Tím Tirole mimochodem vychází rovněž vstříc duchu doby, která si „ekonomii s image fyziky“ žádá. Nejsem si jistý, zda míra matematizace v některých případech a některých teoriích – myslím obecně, nikoli Tirolových – nepřekračuje únosnou mez a nepůsobí kontraproduktivně, tedy zda spíše nezastírá realitu, než aby ji osvětlovala. Skoro bych řekl, že tomu tak bohužel je. Ale s duchem doby je to jako s rodiči – nevybereme si jej… 

Daňové přiznání online

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Související témata

byrokracieekonomiejaroslav šurajean tirolejiří cihlářlukáš kovandamojmír hamplmonopolynobelova cena za ekonomiioligopolpavel kohoutregulacevolný trh
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo