Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Erasmus: Vybájený babyboom i kariérní vyhlídky

| 26. 9. 2014

„Studie dopadu programu Erasmus“ je snůška zbožných přání, na kterou se nachytali eurokomisaři i novináři.

Erasmus: Vybájený babyboom i kariérní vyhlídky

Až milion dětí se mohlo narodit díky programu Erasmus, hlásí Český rozhlas a odkazuje se na studii osmdesáti tisíc zúčastněných. – Mladí jezdí na stáže. V pořádku. Evropská komise zkoumá výsledky. Výborně. „Dík“ hrubým metodickým pochybením dosáhnou tazatelé přesně těch závěrů, jaké se jim hodí: že Erasmus výrazně zvyšuje zaměstnatelnost mladých, učí je toleranci a jazykům. Špatně. Čísla se dostanou do studie pro komisi, ze studie do tiskovky a z tiskovky rovnou do médií celé Evropy, aniž nad nimi kdokoliv přemýšlel. Průšvih.

Jak lhát se statistikou

„Jeden lékařský časopis poukázal s velkými obavami na zvýšený výskyt rakoviny u lidí, kteří pijí mléko. Ukázalo se, že se rakovina vyskytuje stále častěji v Nové Anglii, v Minnesotě, ve Winsconsinu a ve Švýcarsku, kde se vyrábí a konzumuje mnoho mléka, zatímco na Cejlonu, kde je mléko vzácné, zůstává výskyt rakoviny řídký.“

Recenze českého překladu klasického dílka Darella Huffa Jak lhát se statistikou

Dojmy jsou důležitější než fakta. Oficiálně

Dalekosáhlé závěry o dopadu zahraničního pobytu na kariéry stážistů i na jejich rodinné životy trpí dvěma konstrukčními vadami průzkumu, ze kterého data pocházejí. Za prvé, stážisté hodnotili výsledek pobytu na základě svých pocitů. Dojmologie je podle tiskovky úmyslná: „nejpodstatnějším závěrem, důležitějším než absolutní hodnoty, je rozdíl pozorovaný stážisty před a po výjezdu“. A hele, přestože se jen polovina studentů vrátila podle jakžtakž objektivních (ale pořád jen papírových) měřítek zaměstnatelnější, 81 procent jich „pocítilo zlepšení ve vztahu k těmto faktorům“. Ani ne deset procent stážistů založilo svou vlastní firmu, zato sedmkrát víc (tři ze čtyř) si jich „dokáže představit, že to udělají“. A krásných krymských 99 procent škol oznámilo, že se jejich svěřencům na stáži zvedlo sebevědomí.

Pochybovat můžeme i o tom, zda 27 procent účastníků stáže na výjezdu skutečně našlo životního partnera a zda následně povili úhrnem milion dětí, jak odhaduje komisařka pro vzdělávání Androulla Vassiliouová. Jen z mála „současných životních partnerů“, po kterých se průzkum ptal, se stanou dlouhodobí životní partneři a otcové a matky rodin. Někoho takového hledáte pět, deset, patnáct let: šance, že se strefíte zrovna do několikaměsíčního erasmáckého okénka a ještě ukočírujete vztah na dálku, bude nejspíš menší než čtvrtinová. Jde spíš o komisařčino zbožné přání, což naznačuje skutečnost, že Vassiliouová zaokrouhluje 27 procent nahoru jako „přibližně jeden ze tří“. Kupodivu to nikomu nepřijde divné.

Druhou konstrukční vadou studie je stejný statistický faul, jaký nedávno vysekla Markéta Šichtařová při své obhajobě domácích porodů. Zpráva komise totiž srovnává studenty, kteří na Erasmus vyjeli, s těmi, kteří zůstali doma, a předpokládá, že za rozdíl v jazykových schopnostech, zaměstnatelnosti nebo snášenlivosti může právě zahraniční pobyt. Jde o obrovské zjednodušení, znevažující všechny závěry. Erasmus samozřejmě nějaký výchovný vliv mít bude, jenže mezi oběma skupinami byly přece rozdíly už na začátku: kosmopolita se přihlásí na stáž spíš než xenofob, který neumí jazyky.

Bastiatovská otázka po tom, co je a není vidět, nás pak opět přivádí k tomu milionu dětí: účastníci Erasmu by si přece našli partnery i při jiných příležitostech a následně s nimi asi taky založili rodiny. Údajný milion není čistý přírůstek způsobený Erasmem, jak slovy „baby boom“ naznačují slovenští nebo francouzští a němečtí novináři, ale s Erasmem přinejlepším souvisí, a to většinou na úkor jiných cest k početí.

Nikdo se mimochodem neptá, kolik vztahů se kvůli pobytu některého z partnerů na Erasmu rozpadlo.

Anketa

Jeli byste s Erasmem studovat do ciziny?

Z výhody povinnost

Všimněte si ještě toho, jak nekriticky až pozitivně komise i média podávají skutečnost, že „podíl zaměstnavatelů, kteří považují zkušenost s pobytem v zahraničí za důležitou pro zaměstnatelnost, se mezi lety 2006 a 2013 téměř zdvojnásobil z 37 procent na 64 procent“. Co je ale dobrého na tom, že podniky kladou na mladé uchazeče další požadavek? Proč se radovat, že se z dlouhodobého pobytu v cizí zemi pomalu stává prerekvizita k solidnímu místu? Že kdo nikam nejel, začíná nechtě vysílat zaměstnavatelům signál: jsem nedynamický, neflexibilní a nekosmopolitní pecivál?

„Generace Erasmus“, jak dnešním dvacátníkům přezdívá nejen komisařka Vassiliouová, se v jižních státech Unie těší z padesátiprocentní nezaměstnanosti, v severních z podzaměstnanosti a někde ji poprvé po stu let hrozí pokles životní úrovně pod standard generace předchozí. Když má Evropská komise k ruce Eurostat, měla by si dělat střízlivý obrázek z jeho čísel, ne si nechat z pozohýbaných průzkumů vyprávět uklidňující pohádky o baby boomu a skvělých vyhlídkách. Jestli mladé od Portugalska po Estonsko opravdu něco spojuje, pak to, že všichni dobře rozumí jednomu slovu, které shodou okolností vystihuje i Studii dopadu programu Erasmus: bullshit.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Lukas Nagy | 27. 9. 2014 18:05

Zas tak integračně bych to neviděl. Jsem teď na erasmu ve Skotsku. Jaká jednodušší a levnější variatna existuje, aby člověk mohl mít maximální volnost, mohl se učit jazyky a neusel se o nic starat? Ano, když budu každý týden chodit do hospody se španělama, řekama nebo němcema, o to méně s nimi budu chtít jít do války nebo něčeho podobného. V tom ta integrace funguje. Ale osobně to vnímám tak, že si můžete vyzkoušet, že lze žít a studovat kdekoliv. Po zkušenosti s erasmem o to více můžu chtít utéct do ameriky/austrálie/asie/kamkoli v.Pokud jsem si předtím nebyl jistý, zda to lze zvládnout, po erasmu už si jistý budu... a na evropu si nemusím ani vzpomenout...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 29. 9. 2014 08:09
reakce na Lukas Nagy | 27. 9. 2014 18:05

Díváte se na to špatně. Jak jistě víte, cokoliv, co zajišťuje stát, umí trh zajistit lépe a v přiměřenější struktuře. Před 20 lety Erasmus nebyl, a mladí jezdili na své náklady do ciziny sbírat ovoce nebo mýt nádobí, aby se naučili jazyk. A taky to šlo. Sice se naučili v Anglii polštinu místo angličtiny, vzhledem k tomu, kde se pohybovali, ale vadí to? Kdepak, aspoň to v nich nevzbuzovalo přehnaná očekávání ohledně vlastní kariéry, polština se jim nakonec mohla hodit víc.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 26. 9. 2014 10:20

Přeci EK nemůže přiznat, že jde o úplatek (z cizích peněz) mladým, aby se ochotněji nechali přetavit na uvědomělé a loajální euroobčany.
Všechny tyto euroakce vůči mladým mi silně připomínají svazácké stáže, stavby mládeže, případně Artěk.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tobiáš Potoček | 26. 9. 2014 22:20
reakce na Jan Altman | 26. 9. 2014 10:20

Drobný rozdíl tu je. Všechny státy včetně nás se pro vstup do EU rozhodly dobrovolně. Tedy jsou všechny ty státy (či aspoň byly) přesvědčené, že evropská integrace je pozitivní jev a tedy když jsme se na tom takhle všichni shodli, není přece nic špatného tuto hodnotu předávat dále. To je celkem běžný jev, že stát podporuje to, o čem je přesvědčený, že je to pozitivní, ať už jsou to všemožné vzdělávací aktivity a instituce, spolky, věda, výzkum atd... Dokud je ten stát demokratický, tak je to naprosto v pořádku, protože technicky vzato, nikdo nám nic nevnucuje, to mi si něco vnucujeme sami sobě.

Oproti tomu za minulého režimu byla tímto způsobem propagována totalitní nikým nevolená centrální autorita. Dnes můžete jít do politiky s programem, že chcete zrušit Erasmus, protože to považujete za vymývání mozků, za minulého režimu těžko.

Rozdíl je i v samotné podstatě. Erasmus přímo vyzývá lidi... jeďte do ciziny, podívejte se, jak to tam funguje a jak to tam vypadá. Přesvědčte se o tom sami. Tj. cílem je informovaný občan s rozhledem, nikoliv loajální eurooptimista.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 9. 2014 00:31
reakce na Tobiáš Potoček | 26. 9. 2014 22:20

Ale no tak.
"všechny státy včetně nás se rozhodly"? Já se rozhodl proti. Tonda se možná rozhodl pro, ale jelikož má sotva devítiletku, volil podle toho, co mu řekli v TV (kolik tam bylo negativních informací o EU?). Pepa se rozhodl pro, protože doufal v dotace (z cizích peněz). Karel se rozhodl pro, ale pro něco zcela jiného (rozhodně ne třeba pro Lisabonskou smlouvu, zakázané kvantitativní uvolňování ECB, zakázané zachraňování nezodpovědných z peněz zodpovědných, atd...). Pavel se rozhodl proti, protože si o tom něco přečetl. Každopádně se nerozhodli všichni.

Bohužel ti, co chtěli dovnitř, tam proti proti vůli stáhli i ty, kteří nechtěli.

"státy se rozhodly" je spojení, které neříká nic, leda o tom, kdo to napsal. Stát (stejně jako město, náměstí, park, ...) se nerozhoduje, nemá vůli, inteligenci, ani svědomí.

A že Erasmus je prostý propagandy, že zajišťuje exkurze k dlouhodobě nezaměstnaným Španělům, kteří díky jednotné měně nemají šanci najít práci, k zoufalým Řekům, do stovek měsíčně krachujících Italských firem, do firem, které musely zavřít kvůli drahému nesmyslu zelené energie, atd... tomu snad nikdo nevěří. Organizuje snad Erasmus stáže i např. u euroskeptických thinktanků?

Erasmus je stejně vyvážený (pro i proti EU), jako zprávy Eurostatu, blahé paměti EuroNews, či jako naše veřejnoprávní média. A nebo jako školní učebnice Občanské nauky (jen se koukněte, jak "nestranné" a "vyvážené" informace tlačí našim dětem do hlav od útlého věku - pak se nelze divit, že lidé s názorem, který si utvářeli sami, jsou za exoty, jako v nějaké dystopické scifi).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tobiáš Potoček | 27. 9. 2014 12:05
reakce na Jan Altman | 27. 9. 2014 00:31

Nevím, co je špatného na "státy se rozhodly". V kontextu evropských demokracií má stát volenou vládu, volený parlament, disponuje možností referenda. Že se stát rozhodl, znamená, že nějakým demokratickým procesem dospěl k rozhodnutí. A že se tak nerozhodli všichni? Že se ne všichni rozhodli zcela informovaně? A co jako s tím? To je bohužel nedostatek všech voleb. Ale co byste raději? Aby Tonda, Pepa a Pavel prostě drželi klapačku a o tom, kam půjdeme či nepůjdeme, zase rozhodovala KSČ potažmo Moskva?

Vy zjevně EU považujete za dost negativní jev, ale to je pro diskuzi irelevantní. Podstatné je, že já shodou okolností jsem na Erasmu a nikdo mi tady nic do hlavy nevtlouká. Pouze nás místní instituce podporují (i finančně) v poznávání místní kultury, města a státu. Nejsou tu žádné stáže ani přednášky na téma, proč EU je úžasná. Nemusím nikde nic podepisovat ani vyznávat loajalitu.

A když mluvíte o tom "vtloukání do hlavy", tak Erasmus je ideální příležitost k tomu, jet se podívat do zahraničí a porovnat, co vtloukají do hlavy v zahraničí s tím, co vtloukají do hlavy nám. Shodou okolností jsem ve státě mimo EU, tj. jsem dostal peníze od EU, abych se jel podívat za hranice a přesvědčil se, jestli to tam funguje lépe či hůře.

Dovedete si představit, že by Vám vláda ČSSR zaplatila pětiměsíční pobyt v západním Německu, abyste se tam vzdělával na místní univerzitě a měl možnost srovnání?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 28. 9. 2014 17:43
reakce na Tobiáš Potoček | 27. 9. 2014 12:05

Už tím, že vám to všechno platí jedna instituce, si vás svým způsobem kupuje. A to i za peníze těch, kteří žádný Erasmus ani EU nechtějí.
Málokdo kouše do ruky, která ho krmí.

A co bych raději místo voleb (tedy místo rozhodování jedněch o životě a majetku druhých)? No logicky to, aby každý rozhodoval sám za sebe (a za své) a také si nesl následky. Aby se sdružoval a spolupracoval s dalšími lidmi na základě dobrovolnosti a ne na základě donucení.

Nechápu, jak se erasmáci mohou divit, že někomu nevoní, že jim to musí platit.
Nechápu, jak se solárníci mohou divit, že někomu nevoní, že jim to musí platit.
Nechápu, jak se řepkaři mohou divit, že někomu nevoní, že jim to musí platit.
Nechápu, jak se sosači dotací a grantů mohou divit, že někomu nevoní, že jim to musí platit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Risik | 27. 9. 2014 21:29
reakce na Tobiáš Potoček | 27. 9. 2014 12:05

Ale co byste raději? Aby Tonda, Pepa a Pavel prostě drželi klapačku a o tom, kam půjdeme či nepůjdeme, zase rozhodovala KSČ potažmo Moskva?
Ja by radsej, aby za Tondu, Pepu, Pavla a potazmo mna nerozhodoval nikto o tom, kam pojdem alebo nepojdem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vojtěch Smejkal | 26. 9. 2014 11:23
reakce na Jan Altman | 26. 9. 2014 10:20

Záleží, co si z toho člověk vezme. Já jsem zůstal euroskeptikem i po Erasmu. Navíc mi to přineslo bližší poznání národních stereotypů, větší rozhled v cizích jazycích a důvěru v sám sebe. Podle mě to smysl má. Ale jinak jsem z toho cítil úplně to samé, co píšete - někdo mi dal kapesné, abych se stal nadšeným euroobčanem nebránícím se integraci. V tomto eurodotace fungují naprosto stejně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Krejčí | 27. 9. 2014 09:48
reakce na Vojtěch Smejkal | 26. 9. 2014 11:23

Souhlasím, mám podobné osobní zkušenosti. Smutné je, že Erasmus vznikl a byl politicky vyhlášen (a byrokraticky stvořen) jako platforma pro uznávání studia v zahraničí. EU řekla, že podpoří penězi výměny, pokud studentům bude v plné míře uznáno studium na jiné univerzitě a nebudou muset po návratu dodělávát zkoušky, dohánět praxe atd., kredit za kredit, semestr za semestr. I kvůli tomu vyžadovala EU zavedení kreditových systémů na všech školách. Tato základní premisa (jako všechny základní premisy sjednocování Evropy) padla ještě dřív, než byla plně zavedena, ale na peníze si už příjemci samozřejmě zvykli, takže zrušit už to nešlo. A postih škol, které v největší míře toto pravidlo ignorovaly (v ČR máme spousty hrdých zastánců, kterým zkoušky ze škol o ligu lepších nebyly dost dobré), se - co čert nechtěl - taky nekonal. Student si mohl stěžovat tak na hlavním nádraží.
Z toho pak plynula degradace studií na Erasmu (na co, když doma musíte složit všechny zkoušky), zvláštní programy nebo předměty pouze pro Erasmáky a snížené nároky. (Navíc nástup internetů znamenal konec Erasmu jako odtržení od rodiny, jako osamostatnění mladého člověka. Ale to už je na jinou debatu.)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!