Chudá Gaza, bohatý Hamás

| 30. 7. 2014

Palestinské Pásmo Gazy je jednou z nejbizarnějších ekonomických anomálií světa. Hlavní zvláštností je silná závislost na mezinárodní pomoci. Od roku 1948 přijímá Pásmo Gazy finance a materiál od agentury UNRWA.

Chudá Gaza, bohatý Hamás

UNRWA byla založena OSN jako dočasná instituce pro pomoc uprchlíkům po první izraelsko-arabské válce. Jejich potomci žijí z peněz UNRWA do značné míry ještě dnes.

Zůstává nicméně nejasné, kolik procent současných obyvatel Gazy jsou skutečně potomci běženců. Původně bylo nutné, aby příjemce pomoci doložil, že skutečně žil během let 1946 až 1948 na území pozdějšího státu Izrael a že v důsledku války přišel o domov a živobytí. Zanedlouho ovšem začalo uprchlíků ubývat, neboť se stěhovali do jiných arabských zemí anebo na Západ. Mezitím se ovšem z UNRWA stala organizace, která začala žít vlastním životem, nabrala tisíce zaměstnanců a ti nechtěli přijít o práci. Kritéria pro příjem pomoci se proto omezila na pouhé čestné prohlášení. Výsledkem bylo, že štědrost této původně provizorní organizace přilákala imigranty ze sousedních zemí.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Pomoc od ostřelovaného Izraele

V zásadě je ale jedno, kdo odkud pochází. Podstatné je, proč se ekonomice Gazy chronicky nedaří. Podle zprávy Washington Institute činil hrubý domácí produkt Gazy v roce 2010 jen 876 dolarů na osobu. Byrokracie UNRWA a závislost na dotacích od této organizace je ale jen jedním z důvodů, proč ekonomika neroste. Tím hlavním je Hamás.

Až do roku 2000 dojíždělo z Gazy do Izraele denně 150 tisíc pracovníků. Když začala vlna sebevražedných atentátů organizovaná Hamásem, Izrael musel velmi podstatně omezit možnost vstupu Gazanů na své území. Gaza tím ekonomicky velmi utrpěla. Nezaměstnanost kolem čtyřiceti procent hovoří sama za sebe. Rovněž tak míra chudoba ve výši 38 procent.

Proto je Izrael považován velkým počtem islámských a levicových organizací za hlavního viníka permanentní hospodářské krize. Ve skutečnosti ale Izrael i nadále ekonomicky podporuje Gazu do té míry, že jeho ekonomika by se bez Izraele zhroutila. Dodává například do Gazy 70 procent (podle jiných údajů až 90 procent) spotřeby elektrické energie. Za tyto služby ovšem Gaza neplatí. Za elektřinu dluží Izraeli částku odpovídající 525 milionům dolarů, uvádí společnost Israel Electric Company. Dodávky nejsou přerušeny ani během palestinského ostřelování izraelských území raketami. Pozoruhodné je, že když palestinská raketa porušila elektrické vedení do Gazy, pracovníci elektrických závodů škodu opravili.

Vytunelované bohatství

Přesto někteří Gazané velmi prosperují. Jde o členy hnutí Hamás, z nichž někteří jsou pozoruhodně bohatí. Například bývalý předseda vlády v Gaze, Ismaíl Haníja, se během svého úřadování stal multimilionářem. Haníja například podle egyptského časopisu Rose al-Yusuf zaplatil v roce 2010 čtyři miliony dolarů za 2500 metrů čtverečních pozemku na pláži v Gaza City. Poté ještě přikoupil několik domů.

Jak Haníja v malé a chudé zemi zbohatl? Hlavním zdrojem příjmů byl tunelování - doslova. Obyvatelé Gazy mají peníze ze zahraničních dotací, ale zavřené hranice způsobují nedostatek zboží. Dovoz zboží, zejména paliv, podzemními tunely z Egypta se stal prosperujícím odvětvím, z něhož hlavní figury Hamásu vybírají soukromou daň ve výši 20 procent (podle jiných zdrojů 25 procent).
V současné době, kdy Gaza snáší bombardování, se však Haníja zdržuje v Kataru, podobně jako jeho kolegové. Například Chálid Mišál, který podle jordánských zdrojů kontroluje jmění v hodnotě 2,6 miliardy dolarů, z větší části v podobě účtů v katarských a egyptských bankách. Jde částečně o prostředky pocházející z dotací, veřejných sbírek a také výnosy z investic.

Nejbohatším členem hnutí je však pravděpodobně Musa Mohamed Abú Marzúk. Ve Spojených státech studoval elektrotechniku, avšak měl zřejmě větší talent na finance. Začátkem 90. let sbíral prostředky od bohatých amerických muslimů. Tyto prostředky následně zhodnotil prostřednictvím úvěrových a investičních obchodů, takže se údajně dostal k ještě většímu majetku než Mišál, uvádí Moše Elad, bývalý izraelský plukovník a nyní profesor politických věd a bezpečnostních studií na Western Galilee College.

Anketa

Kdo nese větší díl viny?

Mohlo by být lépe

Je nepochybné, že nejužší vedení Hamásu se skládá z lidí, kteří mají organizační schopnosti a talent na finance. Své schopnosti ovšem využívají částečně k pouhému osobnímu obohacení, částečně k tomu, aby svůj lid vedli do nesmyslného konfliktu, který nelze vyhrát a který nemůže přinést nic než utrpení.

Gaza, pokud by byla spravována dobře, má šanci stát se prosperujícím malým státem. Při finančním talentu svých vůdců by jednou možná mohla být Lucemburskem nebo Singapurem Blízkého východu. To, že místo bank Gaza buduje tunely pro teroristické útoky na Izrael a místo do akcií investuje do raket, je hloupý a tragický omyl.

Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

Petr Pokorný | 8. 8. 2014 07:26

Problém Gazy je v nulových informacích z tohoto prostoru, násobené filtrací (totální) Izraelem. Věřit či nevěřit panu Kohoutovi? Ekonomicky se to zdá rozumné, jenomže pak si vzpomenu na Slovensko, na n ás v RVHP a začnu pochybovat. Proč? Češi tvrdili, že penězovod na Slovensko je strašný. A bez nás umřou hlady. V RVHP zase komunisti tvrdili, že záštita ekonomiky je Sovětský svaz a my jsme nevděční grázlové. (Brežněv). Jenomže právě touto optikou viděno přestávám článku důvěřovat. Bez relevantních dat prostě nelze. Pak k tomu přiberu Tunisko, jak se brání vojensky pomoci Izraele (tam říkají pejzatých) a pochybuji ještě víc. Osobně vidím konečné řešení v donucení Izraele okamžitě opustit vše v Palestině, Gaze, okamžitě ukončit šikanu státních (nebo územních, tam je název složitější) správ, peníze směrované na pomoc Gaze okamžitě zastavit a vložit je na mezinárodní ostrahu prostoru mezi Izraelem a těmito územími. I kdyby měl Izrael částečně pravdu, zabíjení celých rodin stále akceleruje totální nenávist pozůstalých. A to se stupňuje, místo aby odeznělo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Dokulil | 6. 8. 2014 16:43

Těžko říct, oficiální zpravodajství z izraelské i palestinské strany je silně propagandisticky zaměřené a bere si z každé situace jen to, co se jim zrovna hodí (někdy mi připadá, že nejdůležitější válečná fronta mezi izraelci a palestinci je ta propagandistická).
Aby člověk získal trochu odpovídající přehled, vyplatí se sledovat nezávislé internetové stránky Haaretz (liberálně levicové izraelské), Jerusalem Post (pravicové izelské) a Al-Jazeera English (liberální arabské zpravodajství), naše média k takovým vyhroceným tématům moc detailních informací ani argumentů nenabízí (v češtině je k dispozici je spíš jen holé agenturní zpravodajství a různé propagandistické výkřiky).

Ale k tématu:
Už jsem si to dohledal, k prvnímu vybombardování elektrárny v Gaze došlo v roce 2006 v rámci trestného úderu za únos Gilada Šalita, k poslednímu před týdnem.
Mimochodem, dlouhodobé a poměrně systematické ničení životní infrastruktury palestinských arabů židy je zrovna třeba na Haaretz.com docela dobře zpravodajsky pokryto.
Třeba na západním břehu v oblasti Hebronu jsou židy po desítkách ničeny mnohdy stovky let staré cisterny na dešťovou vodu a studny místních palestinských zemědělců s argumentem, že nebyly izraelskými úřady povoleny a nezapadají do platného územního plánu. Neumím si představit, součástí jaké teroristické infrastruktury by takové vodní cisterny mohly být.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Dokulil | 1. 8. 2014 14:20

S většinou věcí v článku lze vcelku souhlasit, rád bych ale doplnil tvrzení něco k propagandistickému tvrzení Izraele, že bez izraelských dodávek by Gaze neměli ani elektřinu.
Hlavním důvodem tohoto stavu je to, že hlavní elektrárnu v Gaze (mimochodem postavenou za evropské peníze) i většinu další energetické infrastruktury izraelské letectvo v rámci jakéhosi trestného úderu systematicky rozbombardovalo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Bárta | 5. 8. 2014 07:56
reakce na Jiří Dokulil | 1. 8. 2014 14:20

A nebude treba duvodem toho "jakehosi" trestneho uderu to, ze Hamas schovaval v elektrarne rakety (stejne jako to dela napriklad se skolami a nemocnicemi)?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 30. 7. 2014 12:20

Ne, hloupé a tragické je to, že existuje síla, které vám může proti vaší vůli sebrat váš majetek a poslat ho někam, kam nechcete (stát-OSN-Gaza/Hamas).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!