https://www.finmag.cz/finance/288518-kovana-ekonomie-muzou-prasata-letat-na-mesic
Kovaná ekonomie: Můžou prasata létat na Měsíc?
Lukáš Kovanda, autor Kované ekonomie, je na cestách. Na vlastní oči a kůži hodlá prozkoumat, jak moc tajná jsou opravdu jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, tedy smlouvě o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy. První zápisek do svého obdeníčku posílá z Bruselu.
Žijeme v době, která miluje zkratky. Třeba dům, ve kterém mám kancelář, se označuje VN9. Za starých časů by se prostě uvedla celá adresa: Václavské náměstí 9. Followeři na Twitteru jsou zase „Fllwrs na Twttr“. To už je praktičtější říkat „sledi“. Hezky česky, nezkráceně, nezkratkovitě, vtipně i výstižně. Zvlášť mi ale teď v uších rezonuje jiná zkratka: TTIP. Čili Transatlantické obchodní a investiční partnerství. Až zhruba do včerejška to pro mě bylo [tý-tý-áj-pí]. Po několika hodinách v Bruselu, kde o TTIP momentálně švitoří kdekdo, jsem se ale poučil. Je to [tý-typ]. Takže už jsem poučen, už jsem „in“. Zkrácená zkratka: krásná paní správcová netušila, že pravá doba zkracování má teprve přijít…
Jedním ze zajímavých lidí, kterého jsem tady potkal, je Hosuk Lee-Makiyama. Tenhle fajn týpek se narodil v Tokiu, vyrůstal ve Švédsku a dnes řídí Evropské centrum pro mezinárodní politickou ekonomii. K „tý-typu“ se rozhovořil zatím nejpozoruhodněji. V prvním díle svého obdeníčku o TTIP proto přiblížím argumenty zrovna tohohle pána. Upozornění: pro milovníky Evropy to může být krušné čtivo.
Kovaná ekonomie
Texty Kované ekonomie připravuje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen.
Dosud vyšlo:
Vyjednávání o TTIP: Náš muž v zákulisí
Finanční skupina Roklen, za kterou stojí řada bývalých vrcholných manažerů společnosti Patria, je vznikající unikátní platformou produktů a služeb investičního bankovnictví. Ty budou vyvíjeny přesně podle individuálních potřeb klientů a nabízeny v lepší kvalitě a rychleji než u konkurence. Součástí skupiny je i fundamentální ekonomický portál Roklen24.cz.
Nic nového pod evropským sluncem
Nula procent. O tolik prý vyrostla ekonomika Evropy od roku 1945, bereme-li v potaz růst výhradně díky inovacím. Podobná slova jsem kdysi slyšel od Edmunda Phelpse, nositele Nobelovy ceny za ekonomii. Dodnes si vybavuji jeho nahořklý smích, když mi v tichu svého kabinetu na Kolumbijské univerzitě vykládal, že „je neuvěřitelné, jak neschopná Evropa je, co se týče inovací“. (Škoda, že se neměří novátorství ve vymýšlení zkratek.)
Jak to, že Evropa navzdory tomu po druhé světové hospodářsky rostla? Lee-Makiyama má jasno: díky rozšiřování trhu, díky zintenzivňování obchodu! Ekonomové to označují za výnosy z rozsahu.
Dvacet procent. Takovým dílem ještě stále Evropa přispívá k celkovému produktu světové ekonomiky. Ale i na tohle číslo budeme už za pár let vzpomínat s nostalgickou slzou v oku. Lee-Makiyama má v podstatě za dané, že Evropu čeká osud jeho rodné hroudy, „japonizace“ – totiž stagnace. Mizerný, takřka nulový růst a stárnutí populace společnými silami pošlou Evropu na periferii světové ekonomiky: v roce 2030 už bude zodpovědná sotva za deset procent světového produktu.
Pozdržet pád
Jak to všechno souvisí s TTIP? „Nezkoumejme, jestli TTIP zvýší hrubý domácí produkt Evropské unie o půl procenta nebo ne“ odpovídá Lee-Makiyama. „To stejně nikdo spolehlivě nespočítá. Vím, jak se dá s čísly čarovat – navrhnu vám klidně ekonometrický model, který dokáže, že prasata mohou létat na Měsíc.“ Podle něj je důležité si uvědomit, že Unie musí TTIP uzavřít už jen proto, aby si aspoň udržela stávající ekonomickou úroveň. Není schopna inovací, a tak může růst jen díky rozšiřování trhu nebo zintenzivňování obchodu. Jenže i tady už jsou možnosti do značné míry vyčerpány (ačkoli je pravda, že jednotný vnitřní trh Unie se dosud nepodařilo dotáhnout). Liberalizace obchodu s USA – cíl Transatlantického pratnerství – bude znamenat určité rozšíření, prohloubení trhu. TTIP nebude řešení, spása, Evropě ale koupí nějaký čas.
Navíc, pokud chce Evropa uzavřít megadohodu typu TTIP a přitom hrát ještě celkem rovnocennou partii se svým partnerem, má teď poslední šanci, míní Lee-Makiyama. S poklesem jejího podílu na světovém HDP na ní budou v rostoucí míře všichni kašlat. Asie, Asie, Asie, tam je ekonomická budoucnost světa. Spojené státy už sice také nebudou, co bývaly, ale ty aspoň populačně rostou, takže jistou ekonomickou expanzi v podstatě zaručenu mají.
Propojeno!
Transatlantické obchodní a investiční partnerství očima expertů
Optimisté se těší na příval nového zboží i služeb, vyšší konkurenci, pracovní místa. Pesimisté se bojí vlivu lobby na vyjednávání a tvrdí, že smlouva posílí moc nadnárodních korporací. Co říkají odborníci, kterých jsme se na TTIP zeptali my?
Starý Starý svět
Lee-Makiyama je vážně fajn týpek. Určitě ale nekupuji všechno, co říká. Na druhou stranu, je první, od koho jsem slyšel takovýto pohled na TTIP. Jako na dohodu, která sice Evropě ekonomicky zase tolik přinést nemusí, ale alespoň na nějaký čas pomůže udržet stávající ekonomickou úroveň starého kontinentu. Je těžké takový pohled přijmout, zvlášť pak asi pro idealisty, kteří si vysnili, že Evropská unie bude bohatým rájem sociálního blaha. Jenže je to pohled zřejmě realistický. Asi není náhoda, že podobné hlasy na adresu Evropy zaznívají od lidí, jako je Lee-Makiyama nebo Phelps, lidí, kteří se v ní nenarodili, a drží si právě proto odstup a smysl pro realitu.
Když se pak vracím večerním Bruselem z posezení u výtečného belgického piva, uvědomuji si více než kdy předtím, jak moc tohle město žije už jen z podstaty. Chutné pivo. Jenže z pivovaru založeného roku 1240. Hezké domy. Jenže postavené někdy v předminulém století, mnohdy ještě dřív. Brusel v modelu 2014 byste si spletli s Bruselem v modelu 1954. Totéž o takové Šanghaji rozhodně říct nelze…
Lukáš Kovanda
Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen.
Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu
Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.
Knižně
Další články autora
Související témata
Nejnovější podcasty
