Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

South Stream: Ruská past na Balkán

Evropa se musí přestat dívat na ruské dodávky plynu jako na obchodní záležitost a respektovat ruskou optiku: dodávky energetických surovin jsou především mocenský nástroj. Plynovod South Stream měl k Rusku nejen uvázat Balkán, ale také připravit Ukrajinu o jednu z mála pák, které na Rusko má.

Tak trochu mimo hlavní zájem sdělovacích prostředků proběhla v pondělí v prostorech Univerzity Karlovy na Malostranském náměstí konference o Ázerbájdžánu. Asi nejzajímavější částí diskuze byl panel, na kterém se rozebírala klíčová role Ázerbájdžánu pro střední Evropu. Tedy role uzlové země dnes jediného koridoru, kterým se ze surovinově bohaté oblasti Kaspického moře do Evropy přivádějí energetické suroviny, tedy ropa a zemní plyn, mimo kontrolu Ruska.

Politolog Michael Romancov tam v debatě o změně ruské politiky definoval jedno zásadní stanovisko, když uvedl, že Rusko jako první země ve světové ekonomice přeměnila prodej energetických surovin a zemního plynu z především ekonomické otázky v otázku politickou. Tedy, že za dodávky očekává nejen to, že za ně dostane zaplaceno, ale vyžaduje i politickou podřízenost zemí, do nichž plyn dodává.

S výrazem podřízenost lze samozřejmě polemizovat, ale fakt, že dodávky plynu, jejich cenu i objem používá Rusko už několik let jako politický a strategický nástroj, nelze popřít. Ostatně Moskva sama se tím netají. Za příklad může posloužit Ukrajina: po promoskevských ústupcích dnes už bývalého prezidenta Viktora Janukovyče byl Gazprom ochotný prodávat plyn za přibližně polovinu ceny, za kterou ji Ukrajině prodával předtím a za kterou ji zase začal Ukrajině prodávat, když byl Janukovyč svržen. Vše na přímý příkaz z Kremlu.

Jak obejít Ukrajinu a ovládnout Balkán

Jenže Ukrajina má také karty, se kterými se dá něco uhrát. Pokud chce Rusko prodávat svůj plyn dál do Evropy (a to chce), musí s ním přes Ukrajinu. Zatím. Aby se vyhnul Ukrajině, vymyslel Gazprom projekty Severnyj a Južnyj potok, u nás známé jako Nord Stream a South Stream. První má vést pod Baltem, druhý pod Černým mořem.

Ukrajinu (a střední Evropu) by se jimi podařilo obejít, ovšem za cenu enormních nákladů. Zvlášť South Stream by byl kvůli hloubce geologickým okolnostem na dně Černého moře extrémně drahý. Náklady se odhadují na 16 miliard dolarů, ale experti odhady považují za podstřelené. South Stream mimo jiné vyšachoval plánovaný plynovod Nabucco, který měl vést po pevnině, převážně přes Turecko, a který podporovala Evropská unie, protože by pro změnu snižoval význam Ruska jakožto dodavatele energetických surovin.

South Stream × Nabucco

Zvětšíte klikem

Unie váhavě zastavuje Jižní proud

Až když Rusko po příklonu Ukrajiny k Evropské unii zabralo Krym a rozdmýchávalo konflikt na východě Ukrajiny, Evropská unie konečně pochopila, o co se v případě South Streamu hraje a dala projektu v mezích svých možností stop.

Bulharsko bylo nuceno oznámit, že přerušuje přípravné práce. Oficiálním důvodem byl způsob zadání miliardové zakázky, kterou bez řádné soutěže získala ruská firma Strojtransgaz podnikatele Gennadije Timčenka. Ten má úzké vazby na ruského prezidenta Vladimira Putina a patří mezi ty Rusy, na které byly po obsazení Krymu uvalené sankce, byť zatím jen ze strany USA.

Podobný požadavek ohledně South Streamu vznesla Evropská komise i vůči Srbsku a i tamní ministerstvo energetiky oznámilo, že práce pozastavuje. Jenže premiér srbské vlády Aleksandar Vučić prohlásil, že jeho kabinet s nátlakem Bruselu nesouhlasí a že „všechny práce dál poběží podle plánu“. Dá se ale čekat, že nakonec ustoupí i srbská vláda.

Rusové se nechali slyšet, že je skandální, když Brusel neoficiálně podmiňuje South Stream ukončením ruského vměšování na Ukrajině. Skandální by přitom naopak bylo, kdyby Brusel a Evropská unie jako celek požadovaly tak málo.

Nejde o peníze, jde o moc

Pořádný oříšek ale bude pro Brusel výrazná účast energetických gigantů Evropské unie na ruském projektu. Padesáti procenty se na výstavbě projektu měly podílet společnosti ENI (nadnárodní energetický gigant se sídlem v Itálii), EDF (Électricité de France) a německého Wintershall (dceřiná společnost BASF); zájem na realizaci má například i rakouské ÖMV.

Někteří komentátoři připomínají, že po Krymu nebyly například zrušeny ani dodávky francouzských výsadkových lodí Mistral do Ruska. Jenže v případě plynovodu South Stream jde o mnohem víc. Lodi jen nepatrně zvýší úroveň ruského námořnictva, úrovní stále nesrovnatelného s NATO. Zato South Stream by udělal z Gazpromu (čti: Kremlu) plynového vládce Balkánu. Se všemi politicko-strategickými důsledky.

Pokud nechce Evropská unie přijít o vliv, respektive pokud si nechce komplikovat život růstem ruského vlivu na Balkánu, je stopka South Streamu logický krok. Bohužel, o obchod tu jde nejdřív až na druhém místě.

Autor je redaktor MF DNES   

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 16 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK