Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Bělorusku (ale báli jste se zeptat)

V souvislosti s probíhajícím mistrovstvím světa v hokeji se zřejmě víc lidí bude ptát, co je vlastně pořadatelská země zač. O politické situaci nebo stavu lidských práv toho bylo v souvislosti s Běloruskem napsáno mnoho, příliš se ale nepíše o ekonomické každodennosti obyčejných Bělorusů.

Po příjezdu do Běloruska se návštěvníkovi dostane prvního překvapení. Ačkoli si před cestou zakoupil cestovní pojištění, musí si nyní pořídit ještě jedno, běloruské. Nejde o nijak závratnou částku – půl dolaru na den pobytu – celá záležitost tak návštěvníka zdrží hlavně zdlouhavým papírováním. Na platbu v eurech nebo dolarech (ty jsou preferované) dostanete zpět místní běloruské rubly. Následuje překvapení druhé – při platbě desetidolarovou bankovkou za pětidolarové pojištění dostanete nazpět téměř padesát tisíc rublů. Vítejte v zemi milionových platů a třicetiprocentních úroků!

Peněženka plná statisíců

Po rozpadu Sovětského svazu nebyla chvíle, kdy by Bělorusové znali stabilní měnu. První inkarnace běloruského rublu, kterou zdobily veverky, zajíci, vlci a další zvířata, nesla nízké nominály s nejvyšší bankovkou o nominálu sto rublů. Měnu státní banka tiskla jako o závod, země prošla hyperinflací a během pár let měli Bělorusové onu pochybnou čest platit za chleba milionovými bankovkami.

Inflace v obrazech. První kolo: starý rubl

Nejnižší běloruská bankovka (50 kopějek) v roce 1992

Nejvyšší běloruská bankovka (1000 rublů) z téhož roku

Nejvyšší bankovka (5 000 000 rublů) o sedm let později v roce 1999

Všechny obrázky zvětšíte kliknutím, zdroj Wikipedia

V roce 2000 přišla měnová reforma, která ovšem nepřinesla radikálnější kroky než škrtnutí tří nul z nominálu všech bankovek. Ze starého rublu (BYB) se stává nový rubl (BYR) a inflační jízda může pokračovat – zatímco na počátku století byla nejvyšší bankovkou pětitisícovka, postupně přibyla desetitisícovka (duben 2001), dvacetitisícovka (leden 2002), padesátitisícovka (prosinec 2002), stotisícovka (2005) a od roku 2012 je v oběhu dvousettisícovka, tedy bankovka, která má koncem dubna 2014 kupní sílu zhruba dvaceti dolarů, tedy čtyř set korun. 

Inflace v obrazech. Nový rubl

Nejnižší (50 rublů) nominál nového běloruského rublu. Jaro 2014

Nejvyšší (200 000 rublů) nominál nového běloruského rublu. Jaro 2014

Všechny obrázky zvětšíte kliknutím, zdroj Wikipedia

S vysokou inflací se pochopitelně pojí i vysoké úroky. V posledních letech se tak úroky z hypoték pohybovaly nad 25 procent ročně, nebyla by to však socialistická země, aby nepodporovala mladé, staré, rodiny, vojáky, státní zaměstnance… a v podstatě téměř každého, kdo umí vyplnit správný formulář. S dotací tak mohou lidé dosáhnout na úrokové sazby hluboko pod tržní mírou – většinou okolo pěti procent ročně, v určitých případech ale až jednoho procenta ročně.

Zvětšíte kliknutím

Protože běloruský rubl je pro dlouhodobé uchování hodnoty nepoužitelný, využívají Bělorusové rozličných alternativ, jak ochránit svůj majetek před inflací – mezi ty patří úspory v dolarech či právě nákup nemovitosti se státní dotací. Z grafu inflace výše je vidět, že sazby okolo pěti procent jsou hluboko pod mírou inflace, a dotované hypotéky tak nabízí atraktivní příležitost, jak dosáhnout alespoň určité ochrany majetku. Není tedy divu, že pro dosažení na dotaci jsou lidé ochotni uzavírat falešná manželství, přepisovat si do bydliště babičku (a papírově tak zhoršit svou bytovou situaci) nebo žít deset let na vysokoškolských kolejích (což je jeden z parametrů, pro který je dotace udělována). V posledních letech se tak v Bělorusku nafoukla ohromná realitní bublina, jejímž charakteristickým rysem jsou nová sídliště uprostřed pustých plání za městem.

Je třeba poznamenat, že realitní trh pokřivený takto silnými dotacemi má svá specifika – je například pravidlem, že byty v novostavbách jsou předávány majitelům bez jakéhokoli vybavení a podlahové krytiny, malbu či sanitární vybavení si zařizuje každý na vlastní pěst. Obdobně i kvalita novostaveb strádá a zánovní budovy sužují po pár letech neduhy plynoucí z výstavby „horkou jehlou“, jako je rychlá degradace fasády či opadávání obkladů ve společných prostorách budovy.

Práce pro všechny! A co když o ni nestojím?

Bělorusko je dobrým příkladem toho, jak vypadá země, kde již téměř sto let panuje socialismus. Po sedmdesáti letech sovětského plánování je země poslední čtvrtstoletí ovládána silnou rukou centrální vlády. Největší sektory ekonomiky – zdravotnictví, školství, stavebnictví, průmysl jsou v rukou státních úřadů a podniků. Zdánlivě toto uspořádání funguje výborně – země má dlouhodobě rekordně nízkou nezaměstnanost okolo půl procenta. Pohled pod růžovou statistickou pokličku však dává tušit, že není co závidět. Obdobně jako tomu bylo před rokem 1989 v českých zemích, musí běloruský absolvent povinně nastoupit na dvouletý pracovní poměr do státního podniku, školy, úřadu či venkovského kolchozu – práce je přidělována na základě studijních výsledků, rodinné situace a v neposlední řadě i správných známostí a nadutých obálek. Kromě toho čelí mladý Bělorus vyhlídce na povinnou vojenskou službu (rok a půl nebo rok, podle dosaženého studia).

Ani po odsloužení uvedených povinností nečeká běloruské zaměstnance žádný med. Práce v některém z bezpočtu státních podniků totiž může přejít v plnohodnotné otroctví – tak jako bylo nedávno třinácti tisícům pracovníků zakázáno dát výpověď pod hrozbou navrácení vydělané mzdy.

Je tedy pochopitelné, že do zaměstnaneckého poměru se mladí příliš nehrnou. Mají tak dvě alternativy – založit si vlastní drobnou živnost či emigrovat. Ve spojitosti s první možností stojí za zmínku výjimečné umístění Běloruska v žebříčku Doing business, konkrétně ukazatele Starting a Business, kde země zaujímá patnácté nejvyšší místo na světě (Česká republika je na příčce č. 146). Bělorusové se tak masově věnují drobné živnosti – spousta jich spravuje malé firmičky, většinou zaměřené na poskytování lokálních služeb, jako jsou různé opravy a drobný obchod. V hlavním městě Minsku vznikají i nadějné internetové start-upy. Běloruské zákony totiž umožňují poměrně jednoduše podnikat na vlastní pěst (případně se zaměstnanci z řad příbuzných), větší firmy se zaměstnanci však narážejí na nevlídný pracovní zákoník.

Internetové start-upy a drobné živnostničení však nejsou dostupnou či lákavou cestou pro většinu mladých. Není tak divu, že podle výzkumu z roku 2013 pouze 13,7 procent mladých Bělorusů chce v rodné zemi zůstat a spousta jich nakonec emigruje, nejčastěji do sousedního Ruska.

Nelze rovněž opomenout neustálé obavy z budoucího měnového vývoje; národním sportem Bělorusů totiž není ani tak hokej, jako spíše sprint s výplatou ke směnárně. Průměrná běloruská mzda v únoru 2014 byla 5 400 000 běloruských rublů, tedy něco málo přes 500 dolarů. O rok dříve to přitom bylo 4 700 000 běloruských rublů.

HC Potěmkin

Bělorusko skýtá spoustu dalších překvapení, milých i nemilých: všudypřítomné tržnice a absenci hypermarketů, výraznou feminitu místních žen, vodku v litrových baleních, stovky kilometrů člověkem nedotčených lesů a jezer, žigulíky, válenky či šedivou bezútěšnost obřích sídlišť.

Plánujete-li letos hokejový výlet, přeji příjemnou zábavu – nedávno otevřená supermoderní Minsk Arena jistě stojí za návštěvu a umožní všem zúčastněným prožít akci naplno. Pamatujte však, že obdobné nablýskané budovy a sportovní akce světového významu nebývají ničím jiným než Potěmkinovou vesničkou, odvádějící pozornost od těžkostí všedního života většiny populace pořadatelské země. 

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK