Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Má smysl určovat hranice důchodového věku?

| 9. 5. 2014 | Vstoupit do diskuze

V Česku se hranice odchodu do důchodu neustále posouvá. Sousední Německo se naopak snaží umožnit lidem odcházet do důchodu dřív než dosud. Můžou mít pracující sedmdesátníci na trhu práce důstojnou roli? A jak vlastně vyřešit problémy důchodového systému? Zeptali jsme se Martina Potůčka, Vladimíra Bezděka, Jaroslava Vostatka, Aleše Michla a dalších ekonomů.

Očima expertů: Má smysl určovat hranice důchodového věku?

Na tom, kdy je pro člověka vhodný čas k odchodu do důchodu, se asi jen tak neshodneme. U každého to může být jiné. Někdo svoji práci může bez problémů zvládat i v sedmdesáti letech, jiní mají naopak problémy už krátce po šedesátce. Průměrný věk dožití sice roste a zvyšuje se tak i doba, kterou člověk tráví v důchodu, otázkou ale je, jestli stejnou úměrou roste i věk, ve kterém jsou lidé ještě schopni hrát na pracovním trhu důstojnou roli. Ještě za vlády premiéra Petra Nečase došlo k reformě penzijního systému, která mimo jiné zavedla zvyšováním důchodového věku i nad původně plánovanou hranici, tedy nad 65 let. Kromě toho se postupně sjednotí důchodový věk mužů a žen, včetně těch, které měly děti. Od roku 2030, kdy půjdou do důchodu lidé narození v roce 1965, se bude všem bez rozdílu důchodový věk zvyšovat o dva měsíce za rok. Na ty, kterým je dnes dvacet let, tak bude starobní penze čekat až těsně před sedmdesátkou. Letošní novorozenci by se důchodu dočkali ještě o tři roky později.

Důchodový věk: Kdy můžete?

Rozšířená verze kalkulačky

Další kalkulačky

Důchodový systém čekají změny

Sociologové a lékaři často varují, že představa dřívější vlády o „nekonečném“ posouvání důchodového věku, není v praxi reálná. Pro pracující sedmdesátníky prý nebude dostatek práce, na kterou by stačili a můžou se tak dostat do sociálně velmi nevýhodné pozice. O nutných změnách v důchodovém systému hovoří i zástupci vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Vzniká tak expertní skupina vedená ekonomem Martinem Potůček (jeho pohled na věc si můžete přečíst v naší anketě), která bude mít na starost vypracovat novou penzijní reformu. Ta by měla přinést „dlouhodobě stabilní uspořádání penzijního systému a přiměřenost poskytovaných dávek“, což může být vhledem k aktuálnímu demografickému vývoji takřka nadlidský úkol. V tomto kontextu jsou zajímavé také změny, které připravuje německá vláda, která chce lidem umožnit dřívější odchod do důchodu. Němci by tak mohli do penze chodit už v 63 letech, avšak za podmínky, že na pracovním trhu strávili celkem 45 let.

Jak se na věc dívají ekonomové? Má podle nich smysl pevně stanovovat hranici věku odchodu do důchodu? Je z jejich pohledu únosné, aby lidé, kterým je dnes dvacet, opouštěli pracovní trh až v sedmdesáti letech? Můžou se – nebo aspoň většina z nich – uplatnit v nějaké důstojné roli na pracovním trhu ještě např. v 69 letech? A jaký mají názor na změny, jež plánuje německá vláda, která chce naopak umožňovat dřívější odchod do důchodu? Je něco takového ekonomicky udržitelné?

Vladimír Bezděk

generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny a prezident Asociace penzijních společností ČR

Vladimír Bezděk
+8
+
-

Pevná věková hranice odchodu do důchodu neexistuje. I systém, který máme například dnes v Česku, pracuje jen s minimální věkovou hranicí pro odchod do „normálního“ starobního důchodu. Člověk do něho může odejít i dříve předčasný důchod) nebo později, záleží na jeho rozhodnutí. Hlídat nějakým způsobem moment, kdy nejdříve lidé mohou čerpat dávku z důchodového systému, bude třeba v každém modelu. Jestli to bude explicitní formou – například v podobě minimálního věku pro odchod do penze, nebo implicitním způsobem – třeba definovat počet let, které musí člověk do systému odvádět pojistné, je ekonomicky celkem jedno.

Ve dvacátých letech minulého století byl důchodový věk pro muže i ženy ve výši 65 let, přičemž důchodu samotného se dožila jen polovina žen a ještě méně mužů. A když už se důchodu dožili, tak v penzi strávili v průměru jen asi 12 let. Naproti tomu dnes je důchodový věk u mužů lehce pod 63 let, u žen ještě méně, penze se dožívá téměř 90 procent populace a tráví v ní v průměru dvacet let. Na tyto změny musí důchodový systém i celá ekonomika reagovat, ať se nám to líbí, nebo ne.

Změny plánované německou vládou detailněji neznám, tudíž si je dovolím nekomentovat.

Jaroslav Vostatek

ekonom, vedoucí Centra pro ekonomické studie a analýzy

+8
+
-

Smysluplnost pevného zákonného důchodového věku závisí především na celkové koncepci starobních důchodů v dané zemi. Pokud tedy například na Novém Zélandu mají poměrně luxusní univerzální důchod pro všechny rezidenty (na úrovni 40 procent průměrné celostátní mzdy), tak k tomu patří pevný důchodový věk například 65 či v budoucnu 67 let. Pokud je veřejná penze naopak koncipována jako poctivé (sociální) pojištění, tak by měla být relativní volnost ve volbě věku odchodu do důchodu s tím, že důchod se stanoví pojistně matematicky, tedy podle věku odchodu do penze.

Budoucnost za padesát let nemůžeme hodnotit dnešní očima. Představme si, že by starobní důchod vůbec nebyl! Nic není zadarmo. Podle původní koncepce dělnického sociálního pojištění u nás je starobní důchod zvláštním případem invalidního důchodu – kdy není třeba invaliditu zkoumat. Do budoucna bude tato koncepce opět aktuální.

V Německu mají systém sociálního pojištění včetně předčasného odchodu do důchodu od věku 63 let. V rámci rozdávání politicky motivovaných dárků se za příznivého vývoje německé ekonomiky nyní navrhuje jednostranné zvýhodnění předčasných důchodů. Německo to vydrží, „jen“ se naruší koncepce sociálního pojištění.

Aleš Michl

ekonom, analytik Raiffeisenbank

Aleš Michl
+8
+
-

Tak za deset let se dospěje k tomu, že stát bude v budoucnu ručit za minimální, všem stejný důchod. Jasně, že za mašinou už v sedmdesáti makat nebudeme. Já ale plánuji v sedmdesáti spustit revoluční projekt na kickstarter.com - třeba se nějaký kolega důchodce/důchodkyně přidá.

Ilona Švihlíková

ekonomka

Ilona Švihlíková
+8
+
-

Při diskuzích o demografii, různých variantách penzijního systému a podobně se bohužel zcela zapomíná na technologie. Přitom právě technologie mají velice důležitý vliv na podobu trhu práce. Nacházíme se v období růstu pracovněúsporných technologií, které nutně bourají a nadále budou bourat naše vnímání práce. Stačí se přeci zamyslet nad tím, jestli náhodou není poněkud zvláštní mít stále modernější technologie a zároveň chtít, aby lidé pracovali stále víc a nyní zřejmě až do smrti… 

Už nyní jsou mladí lidé motivováni k tomu, aby studovali řadu let – ne snad pro vzdělání, které jim ve většině případů k ničemu nebude, ale prostě proto, aby byli stažení, oddáleni od trhu práce. Již nyní je velké množství lidí okolo padesáti let považováno za přestárlé a neperspektivní a čelí očividné věkové diskriminaci. A místo toho se bude dále zvyšovat věk odchodu do důchodu, ve společnosti, ve které rapidně ubývá zaměstnání. Vliv pracovněúsporných technologií je potřeba akceptovat, protože jinak budeme čelit tomu, že stále víc lidí se ocitne zcela mimo pracovní trh a propadne se na samé sociální dno. Jedním z těch mírnějších řešení, které mělo z hlediska vývoje produktivity práce nastat již dávno, je zkrácení pracovního týdne. To je ale jen menší krok.

Je potřeba si uvědomit hlubokou diskrepanci mezi pojmy „zaměstnání“ a „práce“. Práce je nekoneční množství – jen není ani finančně, ani společensky ohodnocována. Proč? Protože se vesměs jedná o činnosti, které nevytvářejí zisk (maximálně ve velmi dlouhém období), jako je sociální práce, zlepšování životního prostředí, vzdělávání, výzkum, kultura a podobně. Zde je nekonečná možnost pro uplatnění člověka. Takovýto posun, který považuji za žádoucí, nutně bude mít systémové důsledky, minimálně v odsunu ziskové motivace a posílení veřejného sektoru. Druhá varianta, ta dystopická, jsou lágry pro ty, kteří nebudou mít šanci se zapojit, spolu s pokračující ideologií, která z nezaměstnaných dělá parazity. Nelze tedy řešit problém penzijních systémů, aniž nevezmeme v úvahu vývoj pracovního trhu a vliv technologií. Jinak zůstáváme uvězněni v úzkém pohledu „business as usual“, který je pro současnou dynamickou dobu naprosto nevhodný. 

Martin Potůček

ekonom, vedoucí Centra pro sociální e ekonomické strategie

Martin Potůček
+8
+
-

Nejprve musím předeslat, že odpovídám sám za sebe. Odborná komise k důchodové reformě, kterou povedu, může samozřejmě dospět k odlišným závěrům.

Určení hranice věku odchodu do důchodu má svůj smysl, poněvadž to lidem umožňuje plánovat si svůj život ve stáří. Jsem ale i pro rozvíjení pružného systému, který dá prostor pro individuální rozhodnutí, zda se rozhodnout pro předčasný, ale nižší důchod, zda odejít přesně tak, jak „zákony kážou“, nebo i později s vyhlídkou na vyšší důchod. Tak to už ostatně funguje i u nás.

Vzhledem k pravidlům pro věk odchodu do důchodu je Česká republika ve světě exotem. Poslanci přijali před pár lety zákon, který stanovuje trvalý růst definované hranice odchodu do důchodu v závislosti na roce narození daného občana či občanky. Kdybychom jej ponechali v platnosti, v perspektivě budoucích století financování penzijního systému vyřešíme naprosto dokonale: penze se jednoduše nikdo nedožije. Je to do nebe volající zhůvěřilost, kterou bude třeba korigovat.

A co se týče změn, které v důchodovém systému plánují v Německu? Vše je možné, pokud na to bude dost prostředků. Jelikož průměrné starobní důchody v Německu jsou výrazně vyšší než u nás, mnoho Němců rádo odejde do důchodu dříve. Sice za cenu o něco nižšího starobního důchodu, ale s perspektivou svobodnějšího rozhodování o svém budoucím životě.

Jiří Šatava

ekonom, CERGE-EI

Jiří Šatava
+8
+
-

Nastolit rovnováhu prvního pilíře lze, zjednodušeně řečeno, zvýšením odvodů, snížením důchodů nebo zvýšením počtu pracujících na jednoho důchodce. Plošné zvýšení odvodů není vhodné kvůli vyšší míře celkového zdanění práce (zahrnuje i odvody). Změny důchodů jsou problematické, jak ukázaly změny valorizace minulé vlády. Nejschůdnější cestou je tedy zvýšení počtu pracujících na jednoho důchodce, a tak se přirozeně nabízí postupné zvyšování důchodového věku s tím, jak se prodlužuje délka života. Navíc, růst důchodového věku zaručuje stejnou výhodnost, a tím i spravedlnost důchodové pojištění pro stejně vydělávající jednotlivce z různých generací. Zafixování důchodového věku za současných podmínek v Česku z mého pohledu tedy není rozumným krokem.

Prodlužování období práce s sebou přirozeně přináší obavy o zaměstnatelnost seniorů. Za třicet let půjdou muži do důchodu v 67 letech, tedy o čtyři roky později než nyní. Domnívám se, že lidé na pomezí důchodového věku budou i v budoucnu čelit podobným vyhlídkám na zaměstnání jako dnes, jelikož se firmy budou muset přizpůsobit požadavkům stárnoucí populace.

Aleš Tůma

finanční analytik Partners

Aleš Tůma
+8
+
-

Do penze ať chodí každý, kdy chce. Otázka je, jak to ufinancovat. Aby bylo jasno – Německo není žádný utopický ráj na zemi. Zmíněný návrh počítá s penzí v 63 až 65 letech (dle ročníku) a podmiňuje ji 45 lety pojištění. Do těch se navíc nepočítá doba studia. Průběžný systém je nepotopitelný, jen to vyžaduje měnit jeho parametry. To znamená stejný důchod za vyšší odvody nebo za stejné odvody nižší důchod. Což je i případ Německa, SPD navrhuje odvody v nejbližších letech zvýšit. Jediné další východisko je růst produktivity, aby menší pracovní síla (nebo armáda robotů) uživila víc důchodců. Jak to zajistit, to je na jinou anketu. Prozatím platí, že pokud nechcete v penzi skokově snížit životní úroveň, nezbude vám, než si spořit. Nad tím ovšem akademici ohrnují nos. Tak já nevím, co by radili. Asi jíst trávu. Nebo jít do europarlamentu a zabezpečit se na penzi z platu poslance.

Vít Samek

vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů

Vít Samek
+8
+
-

V nedávné době se různé vlády, včetně bývalých českých vlád, snažily realizovat takzvané definitivní reformy svých důchodových systémů, založené na mylném předpokladu, že dnes přesně víme, jak se bude vyvíjet česká populace na konci 21. století, jaká bude ekonomická situace, nezaměstnanost a další významné ukazatele, na jejichž nastavení velmi záleží. Cílem bylo prokázat, že česká populace bude vymírat, že její úbytek nenahradí imigrace z jiných, zejména přelidněných zemí světa, že lidský věk se na druhé straně bude prodlužovat přes sto let bez ohledu na varovné informace ekologů o zhoršování životních podmínek na Zemi či lékařů o ztrátě účinnosti antibiotik a podobně. To umožnilo formulovat jednoduchou tezi, že řešením pro nezastavitelně stárnoucí populaci je postupné prodlužování důchodového věku do nekonečna, tak jak to stanoví česká právní úprava, bez ohledu na maličkost, o které píšete v dotazu, totiž, zda lidé jsou či budou schopni ve vysokém věku pracovat a zda pro ně budou k dispozici pracovní místa.

Jedinou jistotou je uvědomit si, že dlouhodobé prognózy a projekce mají jen velmi krátkodobou věrohodnost – stačí se podívat na ty předchozí, deset, dvacet či padesát let zpět. Proto je na místě, aby se vlády situací důchodových soustav i trhu práce či porodností zabývaly průběžně a to se konec konců také děje. Proto se i nová česká vláda rozhodla ustavit novou odbornou skupinu, která se bude zabývat pokračováním české důchodové reformy a která kriticky zhodnotí zejména ono nekonečné zvyšování důchodového věku. Jsou-li lidé ve věku nad 55 roků ve vysoké míře nezaměstnaní, stejně nic nevyřeší. Těším se proto na další vývoj situace, a protože budu mít příležitost v této odborné skupině pracovat, věřím, že realisticky zhodnotí i návrhy okolních zemí, o kterých se v dotazu zmiňujete.

Lukáš Kovanda

ekonom a žurnalista

Lukáš Kovanda
+8
+
-

Anketa

Kdo dnes mluvil nejlépe?

Pokud by se někdy do důchodu odcházelo opravdu až v sedmdesáti letech, nebylo by to něco úplně nového. Když první německý kancléř Bismarck v osmdesátých letech 19. století žádal císaře Viléma I., aby parlamentu předložil legislativu zřizující historicky první penzijní systém, byla kritickým věkem, s nímž nárok vznikal, právě sedmdesátka. Roku 1889, kdy byl systém uveden do praxe, se muži v Německu přitom v průměru dožívali 35,6 a ženy 38,4 roku. Ačkoli nízká průměrná naděje dožití byla z určité míry výsledkem stále poměrně vysoké kojenecké úmrtnosti, i tak lze říci, že dožít se tehdy starobní penze odpovídalo svojí pravděpodobností zhruba výhře v loterii. Navzdory tomu, že roku 1916 byl věk odchodu do penze snížen na 65 let, až do druhé světové války se stále většina populace svého starobního důchodu vůbec nedožila. Z historického hlediska tedy návrat hranice odchodu do důchodu na 70 let, a dokonce i výš, není nic nepředstavitelného nebo neopodstatnitelného. Na druhou stranu je pravda, že naděje dožití při narození vzrostla od Bismarckových dob zřetelně výrazněji než doba, po níž jsou lidé obecně schopni vyvíjet ekonomicky opravdu přínosnou činnost. Jinými slovy, dožít se 70 let je dnes celkem běžné, být v té době stále v dobré pracovní kondici už zdaleka ne. Kýžené je tedy kompromisní řešení, jehož výsledkem ovšem bude stále výrazně vyšší věk odchodu do důchodu, než jaký je realitou dnes.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe Universität, kde se zabýval problematikou sociálních konfliktů a... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK