Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Má smysl určovat hranice důchodového věku?

| 9. 5. 2014

V Česku se hranice odchodu do důchodu neustále posouvá. Sousední Německo se naopak snaží umožnit lidem odcházet do důchodu dřív než dosud. Můžou mít pracující sedmdesátníci na trhu práce důstojnou roli? A jak vlastně vyřešit problémy důchodového systému? Zeptali jsme se Martina Potůčka, Vladimíra Bezděka, Jaroslava Vostatka, Aleše Michla a dalších ekonomů.

Očima expertů: Má smysl určovat hranice důchodového věku?

Na tom, kdy je pro člověka vhodný čas k odchodu do důchodu, se asi jen tak neshodneme. U každého to může být jiné. Někdo svoji práci může bez problémů zvládat i v sedmdesáti letech, jiní mají naopak problémy už krátce po šedesátce. Průměrný věk dožití sice roste a zvyšuje se tak i doba, kterou člověk tráví v důchodu, otázkou ale je, jestli stejnou úměrou roste i věk, ve kterém jsou lidé ještě schopni hrát na pracovním trhu důstojnou roli. Ještě za vlády premiéra Petra Nečase došlo k reformě penzijního systému, která mimo jiné zavedla zvyšováním důchodového věku i nad původně plánovanou hranici, tedy nad 65 let. Kromě toho se postupně sjednotí důchodový věk mužů a žen, včetně těch, které měly děti. Od roku 2030, kdy půjdou do důchodu lidé narození v roce 1965, se bude všem bez rozdílu důchodový věk zvyšovat o dva měsíce za rok. Na ty, kterým je dnes dvacet let, tak bude starobní penze čekat až těsně před sedmdesátkou. Letošní novorozenci by se důchodu dočkali ještě o tři roky později.

Důchodový věk: Kdy můžete?

Rozšířená verze kalkulačky

Další kalkulačky

Důchodový systém čekají změny

Sociologové a lékaři často varují, že představa dřívější vlády o „nekonečném“ posouvání důchodového věku, není v praxi reálná. Pro pracující sedmdesátníky prý nebude dostatek práce, na kterou by stačili a můžou se tak dostat do sociálně velmi nevýhodné pozice. O nutných změnách v důchodovém systému hovoří i zástupci vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Vzniká tak expertní skupina vedená ekonomem Martinem Potůček (jeho pohled na věc si můžete přečíst v naší anketě), která bude mít na starost vypracovat novou penzijní reformu. Ta by měla přinést „dlouhodobě stabilní uspořádání penzijního systému a přiměřenost poskytovaných dávek“, což může být vhledem k aktuálnímu demografickému vývoji takřka nadlidský úkol. V tomto kontextu jsou zajímavé také změny, které připravuje německá vláda, která chce lidem umožnit dřívější odchod do důchodu. Němci by tak mohli do penze chodit už v 63 letech, avšak za podmínky, že na pracovním trhu strávili celkem 45 let.

Jak se na věc dívají ekonomové? Má podle nich smysl pevně stanovovat hranici věku odchodu do důchodu? Je z jejich pohledu únosné, aby lidé, kterým je dnes dvacet, opouštěli pracovní trh až v sedmdesáti letech? Můžou se – nebo aspoň většina z nich – uplatnit v nějaké důstojné roli na pracovním trhu ještě např. v 69 letech? A jaký mají názor na změny, jež plánuje německá vláda, která chce naopak umožňovat dřívější odchod do důchodu? Je něco takového ekonomicky udržitelné?

Vladimír Bezděk

generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny a prezident Asociace penzijních společností ČR

Vladimír Bezděk
+7
+
-

Pevná věková hranice odchodu do důchodu neexistuje. I systém, který máme například dnes v Česku, pracuje jen s minimální věkovou hranicí pro odchod do „normálního“ starobního důchodu. Člověk do něho může odejít i dříve předčasný důchod) nebo později, záleží na jeho rozhodnutí. Hlídat nějakým způsobem moment, kdy nejdříve lidé mohou čerpat dávku z důchodového systému, bude třeba v každém modelu. Jestli to bude explicitní formou – například v podobě minimálního věku pro odchod do penze, nebo implicitním způsobem – třeba definovat počet let, které musí člověk do systému odvádět pojistné, je ekonomicky celkem jedno.

Ve dvacátých letech minulého století byl důchodový věk pro muže i ženy ve výši 65 let, přičemž důchodu samotného se dožila jen polovina žen a ještě méně mužů. A když už se důchodu dožili, tak v penzi strávili v průměru jen asi 12 let. Naproti tomu dnes je důchodový věk u mužů lehce pod 63 let, u žen ještě méně, penze se dožívá téměř 90 procent populace a tráví v ní v průměru dvacet let. Na tyto změny musí důchodový systém i celá ekonomika reagovat, ať se nám to líbí, nebo ne.

Změny plánované německou vládou detailněji neznám, tudíž si je dovolím nekomentovat.

Jaroslav Vostatek

ekonom, vedoucí Centra pro ekonomické studie a analýzy

+7
+
-

Smysluplnost pevného zákonného důchodového věku závisí především na celkové koncepci starobních důchodů v dané zemi. Pokud tedy například na Novém Zélandu mají poměrně luxusní univerzální důchod pro všechny rezidenty (na úrovni 40 procent průměrné celostátní mzdy), tak k tomu patří pevný důchodový věk například 65 či v budoucnu 67 let. Pokud je veřejná penze naopak koncipována jako poctivé (sociální) pojištění, tak by měla být relativní volnost ve volbě věku odchodu do důchodu s tím, že důchod se stanoví pojistně matematicky, tedy podle věku odchodu do penze.

Budoucnost za padesát let nemůžeme hodnotit dnešní očima. Představme si, že by starobní důchod vůbec nebyl! Nic není zadarmo. Podle původní koncepce dělnického sociálního pojištění u nás je starobní důchod zvláštním případem invalidního důchodu – kdy není třeba invaliditu zkoumat. Do budoucna bude tato koncepce opět aktuální.

V Německu mají systém sociálního pojištění včetně předčasného odchodu do důchodu od věku 63 let. V rámci rozdávání politicky motivovaných dárků se za příznivého vývoje německé ekonomiky nyní navrhuje jednostranné zvýhodnění předčasných důchodů. Německo to vydrží, „jen“ se naruší koncepce sociálního pojištění.

Aleš Michl

ekonom, analytik Raiffeisenbank

Aleš Michl
+7
+
-

Tak za deset let se dospěje k tomu, že stát bude v budoucnu ručit za minimální, všem stejný důchod. Jasně, že za mašinou už v sedmdesáti makat nebudeme. Já ale plánuji v sedmdesáti spustit revoluční projekt na kickstarter.com - třeba se nějaký kolega důchodce/důchodkyně přidá.

Ilona Švihlíková

ekonomka

Ilona Švihlíková
+7
+
-

Při diskuzích o demografii, různých variantách penzijního systému a podobně se bohužel zcela zapomíná na technologie. Přitom právě technologie mají velice důležitý vliv na podobu trhu práce. Nacházíme se v období růstu pracovněúsporných technologií, které nutně bourají a nadále budou bourat naše vnímání práce. Stačí se přeci zamyslet nad tím, jestli náhodou není poněkud zvláštní mít stále modernější technologie a zároveň chtít, aby lidé pracovali stále víc a nyní zřejmě až do smrti… 

Už nyní jsou mladí lidé motivováni k tomu, aby studovali řadu let – ne snad pro vzdělání, které jim ve většině případů k ničemu nebude, ale prostě proto, aby byli stažení, oddáleni od trhu práce. Již nyní je velké množství lidí okolo padesáti let považováno za přestárlé a neperspektivní a čelí očividné věkové diskriminaci. A místo toho se bude dále zvyšovat věk odchodu do důchodu, ve společnosti, ve které rapidně ubývá zaměstnání. Vliv pracovněúsporných technologií je potřeba akceptovat, protože jinak budeme čelit tomu, že stále víc lidí se ocitne zcela mimo pracovní trh a propadne se na samé sociální dno. Jedním z těch mírnějších řešení, které mělo z hlediska vývoje produktivity práce nastat již dávno, je zkrácení pracovního týdne. To je ale jen menší krok.

Je potřeba si uvědomit hlubokou diskrepanci mezi pojmy „zaměstnání“ a „práce“. Práce je nekoneční množství – jen není ani finančně, ani společensky ohodnocována. Proč? Protože se vesměs jedná o činnosti, které nevytvářejí zisk (maximálně ve velmi dlouhém období), jako je sociální práce, zlepšování životního prostředí, vzdělávání, výzkum, kultura a podobně. Zde je nekonečná možnost pro uplatnění člověka. Takovýto posun, který považuji za žádoucí, nutně bude mít systémové důsledky, minimálně v odsunu ziskové motivace a posílení veřejného sektoru. Druhá varianta, ta dystopická, jsou lágry pro ty, kteří nebudou mít šanci se zapojit, spolu s pokračující ideologií, která z nezaměstnaných dělá parazity. Nelze tedy řešit problém penzijních systémů, aniž nevezmeme v úvahu vývoj pracovního trhu a vliv technologií. Jinak zůstáváme uvězněni v úzkém pohledu „business as usual“, který je pro současnou dynamickou dobu naprosto nevhodný. 

Martin Potůček

ekonom, vedoucí Centra pro sociální e ekonomické strategie

Martin Potůček
+7
+
-

Nejprve musím předeslat, že odpovídám sám za sebe. Odborná komise k důchodové reformě, kterou povedu, může samozřejmě dospět k odlišným závěrům.

Určení hranice věku odchodu do důchodu má svůj smysl, poněvadž to lidem umožňuje plánovat si svůj život ve stáří. Jsem ale i pro rozvíjení pružného systému, který dá prostor pro individuální rozhodnutí, zda se rozhodnout pro předčasný, ale nižší důchod, zda odejít přesně tak, jak „zákony kážou“, nebo i později s vyhlídkou na vyšší důchod. Tak to už ostatně funguje i u nás.

Vzhledem k pravidlům pro věk odchodu do důchodu je Česká republika ve světě exotem. Poslanci přijali před pár lety zákon, který stanovuje trvalý růst definované hranice odchodu do důchodu v závislosti na roce narození daného občana či občanky. Kdybychom jej ponechali v platnosti, v perspektivě budoucích století financování penzijního systému vyřešíme naprosto dokonale: penze se jednoduše nikdo nedožije. Je to do nebe volající zhůvěřilost, kterou bude třeba korigovat.

A co se týče změn, které v důchodovém systému plánují v Německu? Vše je možné, pokud na to bude dost prostředků. Jelikož průměrné starobní důchody v Německu jsou výrazně vyšší než u nás, mnoho Němců rádo odejde do důchodu dříve. Sice za cenu o něco nižšího starobního důchodu, ale s perspektivou svobodnějšího rozhodování o svém budoucím životě.

Jiří Šatava

ekonom, CERGE-EI

Jiří Šatava
+7
+
-

Nastolit rovnováhu prvního pilíře lze, zjednodušeně řečeno, zvýšením odvodů, snížením důchodů nebo zvýšením počtu pracujících na jednoho důchodce. Plošné zvýšení odvodů není vhodné kvůli vyšší míře celkového zdanění práce (zahrnuje i odvody). Změny důchodů jsou problematické, jak ukázaly změny valorizace minulé vlády. Nejschůdnější cestou je tedy zvýšení počtu pracujících na jednoho důchodce, a tak se přirozeně nabízí postupné zvyšování důchodového věku s tím, jak se prodlužuje délka života. Navíc, růst důchodového věku zaručuje stejnou výhodnost, a tím i spravedlnost důchodové pojištění pro stejně vydělávající jednotlivce z různých generací. Zafixování důchodového věku za současných podmínek v Česku z mého pohledu tedy není rozumným krokem.

Prodlužování období práce s sebou přirozeně přináší obavy o zaměstnatelnost seniorů. Za třicet let půjdou muži do důchodu v 67 letech, tedy o čtyři roky později než nyní. Domnívám se, že lidé na pomezí důchodového věku budou i v budoucnu čelit podobným vyhlídkám na zaměstnání jako dnes, jelikož se firmy budou muset přizpůsobit požadavkům stárnoucí populace.

Aleš Tůma

finanční analytik Partners

Aleš Tůma
+7
+
-

Do penze ať chodí každý, kdy chce. Otázka je, jak to ufinancovat. Aby bylo jasno – Německo není žádný utopický ráj na zemi. Zmíněný návrh počítá s penzí v 63 až 65 letech (dle ročníku) a podmiňuje ji 45 lety pojištění. Do těch se navíc nepočítá doba studia. Průběžný systém je nepotopitelný, jen to vyžaduje měnit jeho parametry. To znamená stejný důchod za vyšší odvody nebo za stejné odvody nižší důchod. Což je i případ Německa, SPD navrhuje odvody v nejbližších letech zvýšit. Jediné další východisko je růst produktivity, aby menší pracovní síla (nebo armáda robotů) uživila víc důchodců. Jak to zajistit, to je na jinou anketu. Prozatím platí, že pokud nechcete v penzi skokově snížit životní úroveň, nezbude vám, než si spořit. Nad tím ovšem akademici ohrnují nos. Tak já nevím, co by radili. Asi jíst trávu. Nebo jít do europarlamentu a zabezpečit se na penzi z platu poslance.

Vít Samek

vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů

Vít Samek
+7
+
-

V nedávné době se různé vlády, včetně bývalých českých vlád, snažily realizovat takzvané definitivní reformy svých důchodových systémů, založené na mylném předpokladu, že dnes přesně víme, jak se bude vyvíjet česká populace na konci 21. století, jaká bude ekonomická situace, nezaměstnanost a další významné ukazatele, na jejichž nastavení velmi záleží. Cílem bylo prokázat, že česká populace bude vymírat, že její úbytek nenahradí imigrace z jiných, zejména přelidněných zemí světa, že lidský věk se na druhé straně bude prodlužovat přes sto let bez ohledu na varovné informace ekologů o zhoršování životních podmínek na Zemi či lékařů o ztrátě účinnosti antibiotik a podobně. To umožnilo formulovat jednoduchou tezi, že řešením pro nezastavitelně stárnoucí populaci je postupné prodlužování důchodového věku do nekonečna, tak jak to stanoví česká právní úprava, bez ohledu na maličkost, o které píšete v dotazu, totiž, zda lidé jsou či budou schopni ve vysokém věku pracovat a zda pro ně budou k dispozici pracovní místa.

Jedinou jistotou je uvědomit si, že dlouhodobé prognózy a projekce mají jen velmi krátkodobou věrohodnost – stačí se podívat na ty předchozí, deset, dvacet či padesát let zpět. Proto je na místě, aby se vlády situací důchodových soustav i trhu práce či porodností zabývaly průběžně a to se konec konců také děje. Proto se i nová česká vláda rozhodla ustavit novou odbornou skupinu, která se bude zabývat pokračováním české důchodové reformy a která kriticky zhodnotí zejména ono nekonečné zvyšování důchodového věku. Jsou-li lidé ve věku nad 55 roků ve vysoké míře nezaměstnaní, stejně nic nevyřeší. Těším se proto na další vývoj situace, a protože budu mít příležitost v této odborné skupině pracovat, věřím, že realisticky zhodnotí i návrhy okolních zemí, o kterých se v dotazu zmiňujete.

Lukáš Kovanda

ekonom a žurnalista

Lukáš Kovanda
+7
+
-

Anketa

Kdo dnes mluvil nejlépe?

Pokud by se někdy do důchodu odcházelo opravdu až v sedmdesáti letech, nebylo by to něco úplně nového. Když první německý kancléř Bismarck v osmdesátých letech 19. století žádal císaře Viléma I., aby parlamentu předložil legislativu zřizující historicky první penzijní systém, byla kritickým věkem, s nímž nárok vznikal, právě sedmdesátka. Roku 1889, kdy byl systém uveden do praxe, se muži v Německu přitom v průměru dožívali 35,6 a ženy 38,4 roku. Ačkoli nízká průměrná naděje dožití byla z určité míry výsledkem stále poměrně vysoké kojenecké úmrtnosti, i tak lze říci, že dožít se tehdy starobní penze odpovídalo svojí pravděpodobností zhruba výhře v loterii. Navzdory tomu, že roku 1916 byl věk odchodu do penze snížen na 65 let, až do druhé světové války se stále většina populace svého starobního důchodu vůbec nedožila. Z historického hlediska tedy návrat hranice odchodu do důchodu na 70 let, a dokonce i výš, není nic nepředstavitelného nebo neopodstatnitelného. Na druhou stranu je pravda, že naděje dožití při narození vzrostla od Bismarckových dob zřetelně výrazněji než doba, po níž jsou lidé obecně schopni vyvíjet ekonomicky opravdu přínosnou činnost. Jinými slovy, dožít se 70 let je dnes celkem běžné, být v té době stále v dobré pracovní kondici už zdaleka ne. Kýžené je tedy kompromisní řešení, jehož výsledkem ovšem bude stále výrazně vyšší věk odchodu do důchodu, než jaký je realitou dnes.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Jan Altman | 9. 5. 2014 11:00

Před chvílí jsem si přečetl článek p.Hampla:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-zdrava-vyziva-a-zaslouzenych-par-facek-fw7-/p_spolecnost.aspx?c=A140508_165056_p_spolecnost_wag

A sedí skvěle i na penzijní zabezpečení!
Co je "odborníkům" do toho, jak se rozhodnu se zajistit? Jakým právem by mi to měli diktovat? Co kdybych jim na oplátku taky něco nadiktoval?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Macháček | 9. 5. 2014 10:54

Patnáct nebo kolik let se mele o tom, jak je třeba změnit důchodový systém, jinak že se za pár let zhroutí. Inu zhroutí se. Je to systém se zvrácenými pobídkami. Že se zhroutí bylo jasné už při jeho stvoření, otázka vždy byla KDY.
Nečekejte od politiků (v demokracii obvzláště), že s tím budou něco dělat. Kde ti budou za 15, 20 let až to začne padat? Ti si můžou dovolit mlít pantem o "solidaritě" systému, který je jasně antagonistický a staví proti sobě různé skupiny populace. A já jsem vážně zvědavý, co hodlají dělat až mladší generace pod tíhou nesnesitelné daňové zátěže prostě ODMÍTNE platit seniorům jejich důchody?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 5. 2014 15:18
reakce na Tomáš Macháček | 9. 5. 2014 10:54

Přesně tak, také si myslím, že k tomu zákonitě dojde.

Otázka je, zda brzo (třeba 5 let), nebo pozdě (20 či 30 let).

Může to být i brzo: některé jevy mají tendenci propuknout znenadání a intenzivně (BlackSwan), zvlášť když je v systému tolik pozitivních zpětných vazeb. Možná bude stačit ta příští krize (neb po té minulé se nic z příčin nevyřešilo, spíše naopak), úrokové sazby již nebude kam snižovat a státní dluh (na oddlužení bank a "stimulaci" ekonomiky) kam zvyšovat (na rozdíl od té minulé krize, kdy to ještě šlo).

Nebo to bude až za těch 20-30 let - tedy asi zhruba v době, kdy se ta naivnější část čtenářů tohoto webu začne těšit na zasloužený odpočinek a na čerpání z toho, o čem si mysleli, že do toho přispívali.

Ještě k tomu odmítnutí mladých a produktivních platit: To je ta lepší varianta. Ta horší je, že odejdou někam, kde je nebudou tak sdírat (část odejde účetně, část i fyzicky).

Také je dobré si uvědomit, co by to "odmítnutí platit" v podstatě znamenalo: nutně by to znamenalo odmítnutí současné formy demokracie, která perverzně a ve střetu zájmů dává čerpačům právo hlasovat, kolik na ně produktivní musí platit. Tzn. podle mne to odmítnutí nutně bude mít povahu systémové změny. Protože demokratická většina (pokud se na ni stále budeme ohlížet) jim to nebude chtít dovolit - ta bude mít pocit, že má na jejich peníze "nárok".
Demokratická většina penzistů, předpenzistů, dávkařů, grantařů, dotačníků a státních zaměstnanců bude mít pocit, že má svaté právo produktivní nutit, aby na ně 4 dny v týdnu pracovali - a v souladu s tímto pocitem budou vždy hlasovat, pokud jim to ta menšina dovolí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 5. 2014 15:17
reakce na Tomáš Macháček | 9. 5. 2014 10:54

Přesně tak, také si myslím, že k tomu zákonitě dojde.

Otázka je, zda brzo (třeba 5 let), nebo pozdě (20 či 30 let).

Může to být i brzo: některé jevy mají tendenci propuknout znenadání a intenzivně (BlackSwan), zvlášť když je v systému tolik pozitivních zpětných vazeb. Možná bude stačit ta příští krize (neb po té minulé se nic z příčin nevyřešilo, spíše naopak), úrokové sazby již nebude kam snižovat a státní dluh (na oddlužení bank a "stimulaci" ekonomiky) kam zvyšovat (na rozdíl od té minulé krize, kdy to ještě šlo).

Nebo to bude až za těch 20-30 let - tedy asi zhruba v době, kdy se ta naivnější část čtenářů tohoto webu začne těšit na zasloužený odpočinek a na čerpání z toho, o čem si mysleli, že do toho přispívali.

Ještě k tomu odmítnutí mladých a produktivních platit: To je ta lepší varianta. Ta horší je, že odejdou někam, kde je nebudou tak sdírat (část odejde účetně, část i fyzicky).

Také je dobré si uvědomit, co by to "odmítnutí platit" v podstatě znamenalo: nutně by to znamenalo odmítnutí současné formy demokracie, která perverzně a ve střetu zájmů dává čerpačům právo hlasovat, kolik na ně produktivní musí platit. Tzn. podle mne to odmítnutí nutně bude mít povahu systémové změny. Protože demokratická většina (pokud se na ni stále budeme ohlížet) jim to nebude chtít dovolit - ta bude mít pocit, že má na jejich peníze "nárok".
Demokratická většina penzistů, předpenzistů, dávkařů, grantařů, dotačníků a státních zaměstnanců bude mít pocit, že má svaté právo produktivní nutit, aby na ně 4 dny v týdnu pracovali - a v souladu s tímto pocitem budou vždy hlasovat, pokud jim to ta menšina dovolí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 9. 5. 2014 10:20

A Švihlíková to navrhuje řešit pomocí komunismu. No prima.
80% lidí bude pracovat v neziskovém/státním sektoru, tedy se zašívat, vymýšlet si umělou činnost.
A tak nějak se předpokládá, že 20% lidí pracujících v "ziskovém" sektoru, tedy vytvářejících produkty a služby, kterých si někdo cení (na rozdíl od služeb těch 80ti%) a je proto za ně ochoten dobrovolně zaplatit, bude těch zbylých 80% živit.

pí.Švihlíková tedy předpokládá tak 90% zdanění, masivní přerozdělování, drtivou většinu lidí ve státním sektoru. Tedy to, co tu již za minulého režimu bylo.

A tak nějak předpokládá, že ta produktivní minorita se s tím smíří, uvědoměle bude odvádět většinu tržeb eráru. Vždyť v panelákové garsonce se dá taky bydlet a vychovávat děti a 20 let starý Ford Escort Combi je pro rodinu ideální dopravní prostředek - je třeba se uskromnit, protože si musíte živit 4 lidí v erárním sektoru.

To ta paní opravdu věří, že s takovýmto okrádám někdo bude souhlasit a že se mu nebude snažit (zcela legitimně!) vyhnout (odchodem jinam či přechodem do šedé)?
A argumentovat technologiemi, růstem produktivity atd... je nesmysl. Od roku 1800 do roku 1900 také došlo k výraznému pokroku a růstu produktivity. A kdyby se úspěšní a produktivní spokojili s životní úrovní roku 1800, tak samozřejmě na stejné úrovni mohli v roce 1900 živit několik lidí. Ale asi by se jim to nelíbilo!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 9. 5. 2014 10:09

Zcela špatně položená otázka.
Ta by měla znít: Má kdokoli právo nutit svobodné a svéprávné jedince do jediného "vyvoleného" systému zabezpečení na stáří? Má někdo právo ostatním diktovat, jak, kolik, kam a kdy si mají spořit na penzi? Má někdo právo ostatním nařizovat, do kdy mají pracovat a od kdy již nemusí či nesmí?

A moje odpověď je jednoznačně NE. Toto právo zkrátka nikdo nemá a každé takové donucení je nelegitimním násilím, které si zaslouží jediné: vzdor, obcházení, rezistenci, opovržení.

Každý jedinec má právo si zvolit jak, kolik a kdy si bude spořit. Každý jedinec má právo se rozhodnout, do kdy bude spořit a od kdy své úspory čerpat. Zato nemá právo na majetek cizích, nemá právo požadovat, aby jej ostatní živili - právo na krádež je protimluvem.

Vedle totální morální neospravedlnitelnosti současného systému zde samozřejmě jsou i jeho praktické negativní dopady (které však mají daleko nižší relevanci, než ty morální):
Současný systém
- je letadlo, které není kompatibilní s negativním demografickým vývojem
- zvyšuje nestabilitu a riziko tím, že všechny žene do stejné formy "investice"
- do jediné "investice", která se za 20 či 40 let může ukázat jako chybnou a pak celá 1 až 3 generace budou úplně bez prostředků
- nepodporuje akumulaci kapitálu, ale život na dluh
- posouvá celou politiku doleva (každý nad 45let logicky bude hlasovat pro vyšší přerozdělování, protože z něj zanedlouho bude žít či z něj již žije)
- obecně zvyšuje závislost lidí na eráru (z mladých dělá ovce, které proti své vůli musí platit, ze starých dělá závisláky na milodarech eráru - samostatný zajištěný sebevědomý jedinec by jistě uvažoval jinak)
- ničí tradiční rodiny a mezigenerační vztahy
- atd...

Každý dnešní produktivní jedinec by se měl zamyslet, udělat si jakousi SWOT analýzu.
Podle mne současný systém skýtá značná rizika - a přestože si je (i někteří výše uvedení) odborníci uvědomují, žádný politik s tím nic dělat nebude (maximálně zvedne penze při nezměněných ostatních parametrech - jako současná vláda). V západní Evropě se o nutnosti reformy mluví minimálně 20 let a nikdo s tím zatím nic neudělal a neudělá. Politik nemá důvod vidět za hranici volebního období (a v rámci toho období se štědře zajistit na penzi "vlastními silami") a člověk nad 45 let bude téměř vždy volit pro zachování systému či dokonce pro zvýšení penzí. Bez ohledu na to, že již dnes má systém deficit, který se musí sanovat z rozpočtu. Bez ohledu na to, že státní dluh roste a jednou z rozpočtu již nic sanovat nepůjde. Bez ohledu na tragický demografický vývoj i bez ohledu na to, že dnešní mladí nemají o produktivní činnost často zájem, nejraději by 7 let studovali Evropská studia či Sociální ekologii a pak do 40ti bydleli v mamahotelu a pracovali pro erár (čili z rozpočtu čerpali a ne do něj platili).
Dle mého odhadu dříve či později produktivní část populace (čím dál menší menšina) systém odmítne. Ať již v nějakém vzepětí zcela veřejně a hromadně, nebo potichu, pomocí pasivní rezistence, daňové neposlušnosti, švarcsystému a šedé ekonomiky. Produktivní již zkrátka nebudou mít na to, aby uživili masu penzistů, dávkařů, státních zaměstnanců a čerpačů grantů a dotací. Budou muset odmítnout platit, jinak nebudou mít na pořízení bydlení a založení rodiny.
Pokud k tomu ovšem dojde až tehdy kdy "nám" bude 50 či více, budeme mít smůlu.
Proto by si každý již dnes měl zvážit, jak se připraví. Jak zařídí, aby to nebyl on, kdo si vytáhne černého Petra.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Krejčí | 9. 5. 2014 09:28

Teda úplně koukám, že Švihlíková nemele úplné nesmysly. Sice se dopouští klasických socialistických faulů - jako např. mluvení o technologiích jako v veřejném zdroji, ale její názor má zcela vyjímečně hlavu a patu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 10. 5. 2014 12:22
reakce na Jan Krejčí | 9. 5. 2014 09:28

Lidi jako Švihlíková dobře popisují problémy, potíž je v jejich analýze příčin a následně řešeních. Ty jsou na svěrací kazajku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 5. 2014 10:21
reakce na Jan Krejčí | 9. 5. 2014 09:28

A Švihlíková to navrhuje řešit pomocí komunismu. No prima.
80% lidí bude pracovat v neziskovém/státním sektoru, tedy se zašívat, vymýšlet si umělou činnost.
A tak nějak se předpokládá, že 20% lidí pracujících v "ziskovém" sektoru, tedy vytvářejících produkty a služby, kterých si někdo cení (na rozdíl od služeb těch 80ti%) a je proto za ně ochoten dobrovolně zaplatit, bude těch zbylých 80% živit.

pí.Švihlíková tedy předpokládá tak 90% zdanění, masivní přerozdělování, drtivou většinu lidí ve státním sektoru. Tedy to, co tu již za minulého režimu bylo.

A tak nějak předpokládá, že ta produktivní minorita se s tím smíří, uvědoměle bude odvádět většinu tržeb eráru. Vždyť v panelákové garsonce se dá taky bydlet a vychovávat děti a 20 let starý Ford Escort Combi je pro rodinu ideální dopravní prostředek - je třeba se uskromnit, protože si musíte živit 4 lidí v erárním sektoru.

To ta paní opravdu věří, že s takovýmto okrádám někdo bude souhlasit a že se mu nebude snažit (zcela legitimně!) vyhnout (odchodem jinam či přechodem do šedé)?
A argumentovat technologiemi, růstem produktivity atd... je nesmysl. Od roku 1800 do roku 1900 také došlo k výraznému pokroku a růstu produktivity. A kdyby se úspěšní a produktivní spokojili s životní úrovní roku 1800, tak samozřejmě na stejné úrovni mohli v roce 1900 živit několik lidí. Ale asi by se jim to nelíbilo!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Krejčí | 9. 5. 2014 10:55
reakce na Jan Altman | 9. 5. 2014 10:21

S jejím řešením se samozřejmě souhlasit nedá, ale to snad nikdo ani nečekal. Překvapivé pro mě je, že pojmenovává reálné jevy - uznává, že trh se neustále mění (průlom v socialistickém myšlení!), navrhuje, že sbližení životní úrovně důchodců a pracujících může nastat snížením úrovně pracujících [zkrácením pracovního týdne], což by navíc posílilo uplatnitelnost starších na trhu práce, uvědomuje si, že práce je nekonečně mnoho, ale je poptávaná za nižší cenu [než jakou stát diktuje].
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 5. 2014 11:07
reakce na Jan Krejčí | 9. 5. 2014 10:55

Ale co má co navrhovat nějaké sblížení pomocí zkrácení úvazku?
Když budu chtít pracovat 4hod/den, nebo 12hod/den, je to moje věc a té paní po tom nic není!

Stát si předně z práce bere padesátiprocentní výpalné a dále zaměstnávání zaměstnavatelům ztrpčuje pomocí tisíců regulací a nařízení. To zaměstnavatele motivuje nezaměstnávat. A stát je v tom dále utvrzuje tím, že uměle snižuje úrokové sazby, aby tak podnikatelé jasně viděli, že předražené zaměstnance je dobré na levný úvěr nahradit nějakou automatizační technologií.

A paní Švihlíková tuto hrůzu způsobenou státem chce řešit pomocí "ještě více onoho státu, ještě více byrokracie, regulace, manipulace, intervence a zdanění". To muselo stát velké intelektuální úsilí k něčemu takovému dojít... Byl bych rád, aby podobní myslitelé tyto recepty aplikovali výhradně na sebe a své souvěrce, jejich majetek, životy a firmy. A ostatní nechali na pokoji.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!