Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kdo řídí dolar?

| 23. 4. 2014

Mystérium Fedu? Nejmocnější finanční instituce světa má jen neobvyklou organizační strukturu.

Kdo řídí dolar?

Centrální bankovnictví je disciplína obestřená mnoha mýty. Kdykoli se například zmíním o Federálním rezervním systému jakožto o centrální bance Spojených států, obdržím aspoň několik čtenářských reakcí zhruba tohoto znění: „Pane Kohoute, vy snad nevíte, že Fed je ve skutečnosti soukromá banka a žádná federální instituce? A nedoneslo se k vám, že je vlastněn pěti nejbohatšími rodinami, které tímto způsobem ovládají svět?“

Někteří pisatelé ještě zdůrazňují, že jde o pět nejbohatších židovských rodin. Aby bylo zřejmé, kdo vlastně tahá za pověstné nitky. A že je možné snadno najít vše na internetu. Jistě, na internetu je možné najít leccos. Včetně pravdy, pokud ji poznáte. Pravda o americkém Fedu není bez zajímavosti.

Kdysi, během 18. a 19. století, státní centrální banky neměly dobrou pověst. Jejich činnost spočívala především v tisku nekrytých peněz pro financování válek a rozmařilé spotřeby panovnických dvorů. Ani ve Spojených státech nedopadl první pokus se státní centrální bankou dobře. Dobrou reklamu centrálnímu bankovnictví neudělala ani Konfederace, jejíž emisní banka tiskla v době občanské války hyperinflační jižanské dolary.

Federální rezrevní banky

Na obrázku – zvětšíte kliknutím – vidíte, kde sídlí jednotlivé federální rezervní banky a jak jsou rozložené distrikty, k nimž patří. 

Zdroj frbsf.org

Komerční banky: co nemůžou, co musí

Když tedy začátkem 20. století USA zakládaly státní centrální banku, vypadalo rozumně naaranžovat organizaci tak, aby působila dojmem soukromé instituce. Tak se stalo, že federální rezervní banky byly založeny v podobě akciových společností, přičemž jejich akcie jsou vlastněny komerčními bankami v příslušném distriktu.

Není to ovšem tak, že by americkou měnovou politiku utvářely komerční banky. Akcie federálních rezervních bank jsou bez hlasovacích práv. Komerční banky mají sice právo jmenovat šest z devíti ředitelů každé federální rezervní banky, ale jednotlivé federální rezervní banky neprovádějí měnovou politiku. Jejich úloha je spíš technická: zabezpečovat měnový oběh a platební spojení v rámci federace, regulovat komerční banky v příslušném distriktu, případně vykonávat vzdělávací a výzkumnou činnost. Každý ekonom například zná rozsáhlou databázi FRED, kterou spravuje federální rezervní banka v St. Louis. Měnová politika je čistě věcí orgánu s podivným názvem Federální výbor pro otevřený trh (Federal Open Market Committee – FOMC). Předsedá mu rada guvernérů a jde o federální orgán, jehož členové jsou jmenováni americkým Kongresem, nicméně jeho činnost je nezávislá. Komerční banky ji nemohou ovlivňovat přímo ani nepřímo.

Akcie federálních rezervních bank mají omezený nárok na výplatu dividendy a nelze je prodávat ani používat jako úvěrovou zástavu. Vlastnictví podílů ve federálních rezervních bankách je pro americké banky ze zákona povinné: členská komerční banka musí vlastnit akcie rezervních bank v poměru, který odpovídá přesně šesti procentům splaceného základního kapitálu. Nejde tedy o privilegium pro vyvolené, ale o povinnost pro všechny, včetně nejmenších městských bank. V případě likvidace komerční banky je akcionář povinen vrátit akcie rezervní banky a obdrží zpět nominální hodnotu.

Tolik praví platný federální zákon ve znění z roku 1935. Mysterium ohledně nejmocnější světové finanční instituce údajně kontrolované neprůhledným soukromým kapitálem se tedy rozplývá. Ve skutečnosti jde jen o ve světě neobvyklou organizační strukturu, jejíž vznik byl formován souhrou historických okolností. Měnová politika USA je v rukou státu, stejně jako je obvyklé jinde ve světě.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Dostatečně velký federální dluh

Jiné mýty se týkají měnové politiky jako takové. Veřejnost má například zafixovanou tezi, že americký dolar je oficiální světová rezervní měna a že jiné mocnosti se snaží tento status změnit – což by údajně mělo drtivý dopad na americkou ekonomiku.

Ve skutečnosti americký dolar měl oficiální postavení rezervní měny jen během období 1944 až 1973. V 70. letech, kdy se rozpadly poslední zbytky brettonwoodského systému fixních měnových kurzů, dolar tuto výsadu ztratil. Od té doby můžou světové centrální banky vlastnit rezervy v libovolných měnách. Fakt, že postavení dolaru je stále dominantní, je dán hlavně tím, že rezervy centrálních bank jsou investovány v cenných papírech. Žádná jiná měna na světě nenabízí takový objem cenných papírů, aby se vyrovnala USA. Euro se mimochodem stalo světovou rezervní měnou už před řadou let – bez jakékoli propagace a zdůrazňování –, ale objem bezpečných eurových dluhopisů není tak velký, aby sesadilo dolar na druhou příčku.

Jinými slovy, americký dolar je primární rezervní měnou hlavně proto, že federální dluh je dostatečně velký! Kdyby se například Čína rozhodla, že za svoji rezervní měnu prohlásí třeba ruský rubl, nešlo by to. Neexistuje dostatečně velký objem rublových dluhopisů, do kterých by Lidová banka Číny mohla investovat své monumentální devizové rezervy.

Konečně je zde otázka, čím vlastně jsou měny kryty, když ne zlatem. Odpověď: každá měna je kryta tím, co za ni lze koupit. Za silou eura například stojí výkonnost evropského průmyslu; služby, které státy eurozóny poskytují, včetně turistiky; investice, které lze za euro pořídit. Podobně je tomu s dolarem, s librou nebo s korunou. Až se víc rozšíří bitcoin, bude zajímavé sledovat jeho vývoj, ale to je už jiný příběh.

Psáno pro LN

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

Ota Nik | 27. 4. 2014 02:49

K podrobnějším informacím jak to bylo a je s FEDem zde:
http://www.mises.cz/clanky/?autor=91
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Konecny | 24. 4. 2014 09:56

co na to napsat....? myslim ze v prispevcich nize je to vystizeno dostatecne....
Drive jsem si panu Kohouta, Sedlacka a dalsich vazil, meli sve nazory, byly konzistentni, bohuzel oba jmenovani se nam zda se zaradili k tem jedinym "spavnym" organizacim a bankam a zacali papouskovat jejich povinne vety na zblbnuti hloupych ovci, skoda... Jen stale doufam ze ovce drive ci pozdeji procitnou...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Václav Hervert | 23. 4. 2014 18:42

Napište komentář
FED byl založen v roce 1913.Licenci dostal na 100 let.Očekával jsem,že se kolem prodloužení strhne nějaká diskuze,ale bylo ticho po pěšině.Neví o tom někdo něco?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Suchý | 23. 4. 2014 12:40

Vzpomeňme si, kolik naše kandidáty na prezidenta stály jejich kampaně. Ani jeden nebyl schopný tyto prostředky dát ze svého, tudíž někomu vděčí za svoji kandidaturu, případně zvolení. Je myslím na místě pochybovat o nezávislosti kohokoli, kdo se takto dostane do funkce. Americký kongresman na tom není jinak. Můžou tito lidé zvolit nezávislou radu guvernérů FEDu? ( vzpomeňme např. jak se do naší nezávislé ČNB dostal pan Rusnok) Navíc vybírají téměř výhradně z bankéřů, kteří prošli některou z velkých amerických bank a zase se tam potom vrátí. Ten kdo je "držkatej" guvernérem jistě nebude. Můžou být tito lidé nezávislí? Budou vystupovat proti systému, který je královsky živí a ještě bude? Ano jde o federální orgán, ale složený z jedinců, kteří mají prakticky neomezenou moc a rozhodně nejsou nezávislí a tak rozvíjí svou teorii v praxi. Praxe ale ukazuje, že prakticky v žádném ohledu centrální banky neřeší problémy, kvůli kterým byly zakládány. Už vidím nezávislé guvernéry, jak nadšeně hlasují o zrušení své dojné krávy.
Americký dolar měl dlouhou dobu vysokou důvěryhodnost díky fungující ekonomice a víře, že ani vláda jí nemůže ublížit natolik, aby nebyla schopná dostát svým závazkům. To už se ale všechno změnilo. Veřejný dluh je gigantický, Amerika už dnes víc dováží než vyváží, myjí vysokou nezaměstnanost a jediné co jim pomáhá je tisk nových papírků. Proč by jim měl někdo věřit jako dřív, když je jejich hodnota kryta právě touto ekonomikou? Jistě USA maj pevné základy, ale poslední vlády je slušně nahlodávají. Jak víme, tak trhy se ne vždy chovají racionálně a pokud jde o plovoucí měny, tak tady zřejmě máme slušnou bublinku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 23. 4. 2014 15:44
reakce na Jiří Suchý | 23. 4. 2014 12:40

Souhlasím, že nezávislí nejsou.

Ale zároveň říkám, že to není to hlavní.

Mělo by nějaký smysl, kdyby šéfové nacistických koncentráků byli nezávislí? Byla by v tom nějaká výhoda?

Ne! Koncentrák je špatná věc a špatnou věcí je i instituce s monopolem na padělání peněz, centrální plánování úrokových měr a provozování oligarchistického finančního systému.

Řešením monetárních problému není zvýšení nezávislosti, ale zrušení monopolistických výsad centrální banky a přechod na freebanking.

Nezávislost padělatele je nám užitečná asi tak stejně, jako nezávislost zloděje či vraha.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 24. 4. 2014 11:51
reakce na Jan Altman | 23. 4. 2014 15:44

To se vám divím, že dobrovolně žijete v koncentráku. Já bych to nedělal, ale de gustibus...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 23. 4. 2014 21:19
reakce na Jan Altman | 23. 4. 2014 15:44

Jistě, máte pravdu. Mě na tom článku nejvíc píchla do očí ona argumentace "nezávislostí" FEDu, proto ta reakce. Ale právě proto, že nezávislí nejsou, tak si neumím představit (nebo raději nechci) sílu, která by je odstavila a vrátila svět k freebankingu. Stejně jako si šly v minulosti na ruku církev a šlechta, aby ovládly zbytek společnosti, dneska jsou na tom stejně vláda a centrální bankovnictví ( všem zainteresovaným to náramně vyhovuje, na úkor ostatních) Pád feudalismu zapříčinil Nový svět, co zastaví centrální bankovnictví nechci domýšlet.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Novotný | 23. 4. 2014 11:55

Pane Kohoute,
jestli jsem to správně pochopil, tak soukromý charakter Fedu je pouze naaranžovaný, ve skutečnosti je to státní organizace. V tom případě Fed tiskne státní peníze. Pak ale nechápu proč J. F. Kennedy vydal 4.6.1963 vládní nařízení EO 11110, kterým nařídil natisknout 4,3 mld státních dolarů, když už jedny státní dolary existovaly. Hned po jeho zavraždění 22.11.1963 byly tyto peníze staženy s oběhu. Tisknout státní dolary se pokusili dva američtí prezidenti, J. F. Kennedy a A. Lincoln. Jaká náhoda, že byli oba zastřeleni. Vždyť je to jedno, kdo peníze tiskne! M. A. Rothschild mluvil zřejmě v pomatení, když prohlásil „Dejte mi možnost tisknout a ovládat peníze národa a nebude mě zajímat, kdo tvoří zákony.“
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 23. 4. 2014 11:16

Článek se snaží bojovat s pověrou, že FED je soukromá organizace vlastněná velkými (dokonce snad prý židovskými) bankami.

Tuto pověru šíří pomatenci, kteří si myslí, že centrální banka v soukromých rukou je zlo, kdežto v rukou státu se z ní stává dobro. Tomu říkám zmatení! Zřejmě pokud by koncentráky provozovala soukromá (např. Todtova) organizace, byly by špatné, ale jelikož je provozoval stát/říše, byly asi vlastně docela fajn... A za minulého režimu zřejmě bylo fajn úplně všechno, protože stát provozoval vše.

A autor zmatení sám dovršuje posledním odstavcem. Peníze jsou prý kryty tím, co si za ně můžete koupit. Nádhera. Možná něco podobného říkal Zápotocký den před měnovou reformou.
Co jsem si mohl koupit za tisícovku před 20ti lety a co si za ni mohu koupit dnes (když ke každé tehdejší si bankovní sektor "vytiskl" cca 10 dalších)?

Fiat peníze (peníze "z rozhodnutí strany a vlády") platí jen tolik a jen tak dlouho, dokud vláda chce a dokud je schopna násilím (zákonem o jediné legální měně) vynucovat jejich monopolní postaveni. Kdežto poctivé peníze ("sound money") platí stále, bez ohledu na to, kdo zrovna vládne a jaké si umane nadirigovat zákony.
Když děti najdou na půdě krabici 102 let starých 10ti, 20ti a 100korun a přiběhnou mi to nadšeně oznámit, logicky se hned zeptám: a jsou to ty poctivé, či ty fiat - v té době bylo v oběhu obojí - jak papírové, kterými si dnes tak akorát mohu vytřít, tak kovové - a jen cena samotného kovu v tehdejší stovce je dnes řádově 25 tisíc našich inflačních korun.
A je dobré si uvědomit, že koruna má kontinuitu, je to stále ta samá koruna, jako před 100 lety. Jen ji Rašín po 1.WW okolkoval a část jich zničil. Další deflační opatření následovalo v po 2.WW a další během komunistické měnové reformy. Přes tato antiinflační opatření dnes ta 102 let stará stovka rovná se 250ti stovkám dnešním. To je myslím dobré doplnění k poslednímu odstavci - jak je měna kryta a co si za ni můžeme koupit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!