Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vatikánská banka: Desetkrát Otčenáš, dvacetkrát Zdrávas a bude odpuštěno?

Je to zbožná instituce, nechte ji na pokoji, hájili preláti po desítky let vatikánskou banku. Až papež František udělal to, co odmítali nebo k čemu se neodhodlali jeho předchůdci: podřídil banku současným světským pravidlům.

Nepřepočítáváme bohatství na peníze, ale na duše, tvrdí preláti z Vatikánu. Vidí to tak i vatikánští bankéři? Pokládají finanční byznys za náboženskou činnost a za službu Bohu? Kdo ví.

Jejich předchůdci každopádně spojili světské s duchovním. Pokud ovšem nechtěli podstatu této instituce před světem utajit. Jak jinak si vysvětlit úřední název vatikánské banky – Ústav pro věci víry (Instituto per le Opere Religione)? Kdo by pod ním hledal finanční instituci?

Banka v hladomorně?

Pokud jste navštívili Vatikán, banku jste možná ani nenalezli. Její sídlo spíš než finanční instituci připomíná pevnost nebo hladomornu. Krčí se v tajuplné věži, ke které se dostanete přes bránu svaté Anny. Dovnitř může pouze ten, kdo se prokáže plastovou kartou Servizi automatici interni a pětičíselným kódem.

Devět metrů silnými kamennými zdmi této věže otřásaly v minulosti četné skandály. Největší rozruch vyvolaly v osmdesátých letech obchody, které Ústav pro věci víry vedl s Banco Ambrosiano. Vatikánská banka patřila mezi její hlavní akcionáře.

Banco Ambrosiano byla podezřelá ze spojení s mafií a z praní špinavých peněz. Zkrachovala a jejího ředitele Roberta Calviho nalezli viset se smyčkou kolem krku z mostu v centru Londýna. Tehdejšího šéfa vatikánské banky Casimira Marcinkuse, který „zbožnou“ instituci řídil dvě desetiletí, se za podíl na krachu chystala stíhat justice, avšak Svatý stolec ho odmítl zbavit imunity. Před vyšetřovateli jej „uklidil“ do Zapadákova v arizonské poušti, kde finančník v sutaně po zbytek života působil jako řadový kněz.

Arcibiskup Marcinkus se do dějin Vatikánu a jeho banky nesmazatelně zapsal výrokem, který je v rozporu s tezí kleriků o počítání lidských duší: „S Ave Maria nemůžete řídit církev.“

Nástup maltézského rytíře

Tajnůstkářství a neochota vatikánské banky přizpůsobit se mezinárodním normám dlouho vyvolávaly nevoli u vlády v Římě i u italské centrální banky.

Když politici žádali, aby banka omezila hotovost, kterou je u ní možné uschovat, vatikánští bankéři opáčili, že přijímat peníze bez omezení patří k jejím tradicím. Jednoduše vzkázali, že se drží zásady „nejlepší kvalitou peněz je jejich kvantita“.

V září 2010 však udeřila italská justice. Zmrazila 23 milionů eur na účtech vatikánské banky pro podezření z praní špinavých peněz. Loni v lednu zase došla trpělivost italské centrální bance. Poté, co vatikánští bankéři odmítli podat data o podezřelých účtech, nařídila zavřít ve Vatikánu bankomaty. Nadto centrální banka doporučila ostatním bankám, aby s Ústavem pro věci víry přerušily obchodní vazby.

To už se ale ve Vatikánu daly věci do pohybu. V únoru nastoupil do čela banky německý finančník Ernst von Freyberg. Tento člen Řádu maltézských rytířů vystřídal Ettore Tedeschiho, italského profesora etiky napojeného na konzervativní katolickou organizaci Opus Dei.

Jen dva týdny poté rezignoval na Petrův stolec starý a churavý Benedikt XVI. Po bavorském klerikovi zvolili kardinálové za papeže o devět let mladšího argentinského kněze Jorgé Bergoglia, který si vybral jméno František.

Vatikánská banka „zkrotla“ a začala s italskou justicí i centrální bankou spolupracovat.

Reformovat, nebo zavřít

František před rokem prohlásil: Buď Ústav pro věci víry zreformujeme, nebo zavřeme.

Letos počátkem dubna spekulace o osudu banky ukončil, když schválil reformy navržené kardinálem Georgem Pellem, předsedou ekonomické a finanční rady. Jinými slovy, dal bance své rozhřešení.

Banka mezitím začala vypovídat anonymní účty. Tisícovce klientů, kteří neměli co do činění s církví, navrhla, aby přestoupili k jiné bance. Dala tak najevo, že se chce zaměřit na své původní poslání – sloužit církevním institucím a spravovat penzijní systém pro zaměstnance Vatikánu.

Loni v létě banka spustila internetové stránky a v říjnu poprvé zveřejnila výroční zprávu. Instituce, která spravuje šest miliard eur, vykázala za rok 2012 čistý zisk 86,6 milionu eur a do rozpočtu Vatikánu přispěla 54,7 miliony.

Krátce před zveřejněním výroční zprávy schválila papežská komise zákon, který je v souladu s požadavky na transparentnost finančních operací. Kromě toho najala na kontrolu vatikánských financí auditorskou společnost EY, dřív Ernst & Young,

„Ještě nedávno by zákon proti praní špinavých peněz i kontrola zvenčí byly ve Vatikánu nemyslitelné. Vatikán roky opakoval, že je suverénní stát a vatikánská banka je jeho institucí,“ řekl deníku Il Messaggero novinář Gianluigi Nuzzi.

Nuzzi je autorem knih Vatikán, a. s. a Jeho Svatost, tajné dokumenty Benedikta XVI., které v minulých letech vyvolaly ve Vatikánu a v Itálii pozdvižení (nikoli však k Bohu). Novinář v nich popsal mocenské intriky i finanční machinace vatikánských institucí.

S preláty šili všichni čerti

Reakcí na změny ve Vatikánu je hodnocení MONEYVAL – výboru proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Ve zprávě z loňského prosince MONEYVAL píše, že Vatikán dosáhl zřetelného pokroku a jeho finančnictví už odpovídá mezinárodním pravidlům.

Státeček uvnitř Říma pochválila také Standard Ethics Rating, londýnská agentura, která posuzuje transparentnost finančních operací zemí OECD. Loni v říjnu zvýšila jeho rating z EE- na EE s komentářem „pozitivní výhled“.

To však neznamená, že vatikánská banka je za vodou. Ještě musí projít očistcem, při němž může justice vytáhnout z vatikánské věže nejednoho kostlivce.

Naznačuje to případ někdejšího finančního úředníka Vatikánu Nunzia Scarana. Tohoto kněze letos v lednu obvinila italská justice z pokusu legalizovat nezákonné příjmy. Jeho účtem ve vatikánské bance protékaly fiktivní dary od zahraničních firem.

Scarano byl už dříve obžalován z pašování dvaceti milionů eur v hotovosti ze Švýcarska do Itálie a soud ho vykázal do domácího vězení.

Nejspíš to nebude jediný případ tohoto druhu. Sotva lze věřit tomu, že Scarano byl jediným prelátem zasvěceným do tajemných financí Vatikánu, se kterým šili všichni čerti.

Čerti přece nikdy a nikde nespí. Ani ve Vatikánu.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK