Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Sankce proti Rusku jsou jen prázdné gesto

Steve Chapman
Steve Chapman
25. 3. 2014
 5 920

Reálně Američané proti Rusku vystupují tvrději než Evropská unie, ani oni však nehodlají pouštět dál než k víceméně bezvýznamným gestům. Rusku se možná jeho postup vůči Ukrajině opravdu nevyplatí, jak ale naznačuje sloupkař Washington Examineru, pokud se tak stane, ekonomické sankce na tom budou mít podíl pramalý.

Sankce proti Rusku jsou jen prázdné gesto

Když Sověti roku 1980 obsadili Afghánistán, vymyslel prezident Jimmy Carter odvetu – zarazil prodej obilí Moskvě. Tehdejší ministr obchodu Philip Klutznick prohlásil, že embargo světu dokáže, že „agrese stojí peníze“. Sověty mělo přesvědčit, aby „svou agresi ukončili“.

Sověti agresi skutečně ukončili a z Afghánistánu se stáhli. Jenže až za dalších devět let a bez sebemenší souvislosti s obilným embargem. Na něm prodělali jen američtí zemědělci, kterým klesly výkupní ceny, zatímco Kreml jednoduše pořídil obilí odjinud. A tak prezident Reagan další rok zákaz zrušil.

Jen o málo víc než nic. Ale lepší než nic

Skutečnost, že zmíněné sankce se minuly účinkem, však prezidentu Obamovi a republikánským poslancům nezabránily uvalit na Rusy zbrusu nové. Ve čtvrtek Spojené státy zrušily víza a zmrazily majetek ruským prominentům, kteří se dle tvrzení amerických úřadů podíleli na invazi Ukrajiny. V rámci těchto opatření mají americké firmy zákaz s dotyčnými ruskými subjekty obchodovat či spolupracovat. Vládní zdroj sdělil časopisu The Hill, slovy, která jako by vypadala přímo z novinových stránek roku 1980, že tato reakce „vyšle silný signál“ a „zatíží Rusko náklady“.

Ve skutečnosti ale tento signál znamená něco jiného: „Nemáme ani trochu chuť užít vojenskou sílu a vlastně ani nečekáme, že sankce zaberou, jenže něco udělat musíme, třeba by to nemělo význam.“ V mezinárodních vztazích platí, že nedělat nic nepřichází v úvahu. Každý stát vždy raději radši udělá bezvýznamné prázdné gesto, než by nedělal nic.

Názorným příkladem „účinnosti“ hospodářských sankcí je Kuba, na kterou bylo uvaleno všeobecné embargo roku 1960, s cílem odstavit komunistický režim od moci. Embargo i komunistický režim dusí Kubu dodnes.

Američané se rovněž pokusili přitáhnout ekonomické šrouby Iráku, ještě před první invazí v roce 1990. Toto opatření bylo náramně úspěšné – za předpokladu, že mělo za cíl uvrhnout do nepopsatelné bídy a strádání běžné Iráčany, kteří neměli na vládu Saddáma Husajna sebemenší vliv. Více než půl milionu iráckých dětí zemřelo v důsledku podvýživy a nemocí, zatímco tyran, kterého mělo embargo svrhnout, zůstal u moci až do druhé americké invaze v roce 2003.

NESPOLÉHEJTE NA NÁHODU!

Čím později si sjednáte životní pojištění, tím více zaplatíte. V tom lepším případě…

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Fungují málo, nebo ještě míň?

Odborníci na dané téma se dnes dělí na dva tábory – na ty, podle nichž sankce většinou nefungují, a ty, podle nichž nefungují prakticky nikdy. Gary Hufbauer, ekonom z Petersenova institutu pro mezinárodní ekonomii ve Washingtonu, tvrdí, že sankce jsou účinné zhruba ve 30 procentech případů. Pochybuje však, že opatření zavedená prezidentem Obamou, který jim říká „lehké sankce“, na Ukrajině k něčemu budou. „Míra úspěšnosti symbolických, či ‚lehkých‘sankcí, vůči autokratickým režimům, zejména v případech, kdy se jimi vymáhají územní ústupky, je nižší,“ tvrdí. Kdo podle něj čeká, že tato opatření vyženou Rusy z Krymu, nechť si nedělá velké naděje.

Pesimisté malují ještě chmurnější obrázek. Politolog z Chicagské univerzity Robert Pape vypočítal, že sankce v minulosti zabraly pouze v pěti procentech případů. Nepřekonatelnou překážkou je podle něj skutečnost, že „dnešní státy raději strpí nezanedbatelné strádání, než aby upustily od kroků, které považují za národní zájem“.

Krym Moskva bezpochyby považuje za zcela klíčový. Slabší režimy jsou vůči mezinárodnímu tlaku méně odolné, jenže režim Vladimíra Putina slabý rozhodně není.

Zastánci sankcí se mohou přihlásit o úspěch v případě Íránu, který po roce hospodářské války nedávno svolil k dočasným omezením svého jaderného programu. Zatím je však příliš brzy hádat, zda tento krok povede k trvalejšímu řešení.

Porazí se sami?

A co se Putina týče, můžeme jen doufat, že si ukousl příliš velké sousto. Invaze do Afghánistánu také zpočátku voněla úspěchem, zplodila však zuřivý odboj, který stál Sověty tisíce životů, přiměl je k potupnému ústupu a přispěl k rozkladu Sovětského svazu. Čím silněji Putin zatlačí a čím déle na Ukrajině zůstane, tím pravděpodobněji skončí jeho okupace špatně.

Existuje jen malá šance, že hospodářské sankce Západu zmaří jeho ukrajinské ambice. Je podstatně pravděpodobnější, že tyto ambice zmaří samy sebe.

anglického originálu pro Finmag přeložil Aleš Drobek

 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (5)

Vstoupit do diskuze
Steve Chapman

Steve Chapman

Související témata

afghánistánbarack obamagary hufbauerjimmy carterkrymkubaruskosankcesssrukrajinausa
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo