Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Spojené státy už nebudou světovým četníkem

| 12. 2. 2014

Lord Desai, indický rodák, labouristický politik a člen britské Sněmovny lordů, míní, že nastal zásadní předěl ve vývoji po druhé světové válce. Spojené státy ani Británie prý už nebudou „hasit“ spory v rozličných koutech světa. Ruce dají pryč i od hrozícího střetu mezi Čínou a Japonskem.

Spojené státy už nebudou světovým četníkem

Volné pokračování včera publikovaného rozhovoru s Meghnadem Besaiem.


Vaše rodná Indie a Čína jsou světové supervelmoci. Alespoň tedy, co se lidnatosti týče. Každá z nich je domovem více než miliardě lidí. Jaké jsou vlastně momentálně vztahy mezi oběma zeměmi. Pozorujete znaky rivality?

Obchod mezi Čínou a Indii se slibně rozvíjí, zintenzivňuje. Teritoriální pře jsou nyní u ledu. Známky rivality lze vidět v soutěži o energetické trhy či o dobývání Afriky a tak podobně. Indie ale vlastně nemá žádné globálně imperiální ambice, na rozdíl od Číny. Čína sebe samu vždy viděla jako velkou světovou mocnost – říši středu. Indie nikdy. Čína se soustředí mnohem znatelněji než Indie na rozvoj a sofistikací své vojenské síly, zatímco Indie může své veřejné zdroje směrovat v poměrně větším objemu do oblastí, jako je školství či zdravotnictví. Pravdou pochopitelně je, že Indie za Čínou hospodářsky zaostává; hledí jí na záda.

Bude tomu tak i nadále, nebo se tento trend v dlouhodobém vývoji zvrátí?

Uvidíme. Indická demokracie je stabilnější. Čína je jako čínská váza. Její společenský systém je pevný, ale křehký. Je to superstabilní země, která se ale kdykoli může náhle zhroutit. Prasknout, jako když porcelán spadne na zem. Indie je naproti tomu funkční anarchií. Je mnohem tvárnější, flexibilnější. V Číně, jak víme z historie, se něco náhle přihodí a země se ocitne třeba na dlouhá léta v chaosu. Zatím je všechno v pořádku a mocenská přepřáhnutí probíhají poměrně hladce. Ale cítím, že tam nervozita houstne.

Meghnad baron Desai

lord Desai

Britský ekonom (73) indického původu a labouristický politik působil v letech 1965 až 2003 na London School of Economics, v posledních pěti letech v hodnosti profesora. V roce 1991 mu byl udělen titul barona a je doživotním členem Sněmovny lordů. Publikoval řadu knih na ekonomická, ale i společenská témata. V jedné z nich argumentuje, že globalizace nakonec povede k renesanci socialismu, v jiné rozebírá bollywoodskou kinematografii a své oblíbené indické herce. V poslední době byl medializován například v souvislosti s nepříznivým hodnotícím posudkem, který vystavil dizertační práci Sajfa Isláma Kaddáfího, syna někdejšího libyjského vůdce. Prahu navštívil u příležitosti konference pořádané společností Prague Twenty ve spolupráci s Aspen Institute Prague. 

Proč?

Systém, který je tak vysoce korupční, a to bez lidového konsenzu, zadělává na vážný problém. V Číně je totiž korupce monopolizována. V Indii naopak demokratizována. V tom smyslu, že lidé se mohou zkorumpovaných politiků zbavit ve volbách, prostě je nezvolit. Monopolizovaná podoba korupce mnohem spíše ohrožuje fundamentální stabilitu systému. Zkorumpovaná nejvyšší elita se totiž zapouzdřuje a uzavírá do sebe, a vzdaluje se tak stále citelněji nejen běžným lidem, ale i těm straníkům, kteří by se rádi mezi elitu počítali, avšak dosud to tak vysoko nedotáhli. Elita v rámci elity, to nikdy nepřináší nic dobrého.

Lze s tím ale něco vůbec dělat? Češi trefně říkají, že kapři si rybník nevypustí. Stejně tak nejvyšší čínská elita se moci sama nevzdá.

Je jasné, že systém takto neuvěřitelně koncentrované korupce nemůže dlouho pokračovat. Neříkám tím, že se Čína musí stát přes noc parlamentní demokracií, ale nejvyšší elita by se měla trochu otevřít světu – dát možnost uplatnění a naplnění ambicí i dalším straníkům a i širší, občanské společnosti. V jakékoli zemi vláda generuje značný objem toho, čemu se říká „renta“. V západních zemích existuje společenská dohoda, že tato „renta“ nebude ukořistěna politiky – alespoň tedy do té míry, do jaké je to možné. V Číně tomu tak není. V Indii také ne – tam ale existuje přece jenom širší sdílení korupčních toků. Z hlediska stability systému, jak říkám, prostě není moudré korupci přespříliš monopolizovat.

Takže je lepší ji decentralizovat, lze-li to tak říci?

Tak, tak. Ať z ní má každý trošku. Nevykládejte si mě špatně, nerad bych zněl cynicky, ale skutečností zkrátka je, že Asie je vůči korupci značně tolerantní. V Asii i provaření korupčníci žijí pokojné stáří ve svém přepychovém sídle a společnost je má za ctihodné. To v takové Africe je tomu docela jinak – tamní korupčníci si raději pořizují sídla na francouzské Riviéře nebo ve Švýcarsku a s tím, že by trávili stáří ve své domovině, příliš nepočítají.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Ekonom a žurnalista, člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie.

Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst také na Finmagu.

Lukáše Kovandu můžete sledovat na Twitteru a Facebooku.

Knižně v Česku vyšlo 

Když jsme zmínili Švýcarsko, hojně diskutovaným tématem letošního ekonomického fóra v Davosu byl spor Číny a Japonska o několik ostrovů ve Východočínském moři.

Má to své opodstatnění. S výjimkou situace v Sýrii a na Blízkém východě neexistuje totiž v současnosti z globální perspektivy víc znepokojující problém než právě rivalita mezi Čínou a Japonskem. Mnoho lidí, zdá se, neregistruje, že tento spor má své kořeny už v době před osmdesáti lety. Vzájemná rivalita obou zemí je projevem jejich zápasu o ideu Asie. Japonsko bylo první asijskou zemí, která se do značné míry vzdala své kultury, řekněme pacifické, a začala přejímat kulturu západní, včetně západního militarismu. A hodlalo takto „pozápadnit“ celou Asii, včetně Číny a Koreje. V roce 1931 vpadli Japonci s neuvěřitelnou krutostí do Mandžuska. Dnes jsou sice mnohdy vykreslováni jako milí lidé, co si jen skládají svá origami, ale Číňané a i Korejci mají dlouhou paměť a takto si Japonce rozhodně nekrášlí.

Jsou ty ostrovy, o něž se spor vede, něčím významné, nebo jde jen o určitý symbol?

Objektivně vzato jsou zcela bezcenné. Možná je tam troška ropy, ale to je vše. Nejsou obydlené. Ale jak víme z minulosti, válečnou rozbuškou se může stát téměř cokoli. Obávám se, že pokud nějaká relevantní síla nezprostředkuje vyjednávání mezi Čínou a Japonskem, snadno může propuknout krátká, prudká a zlá válka. 

Krátká? Proč myslíte? Když před sto lety propukla první světová válka, také měli mnozí za to, že bude kratinká; v Davosu mimochodem někteří řečníci přirovnávali rok 2014 k roku 1914.

Pokud válka propukne, všichni se budou snažit ji co nejdřív ukončit. Jenom teď nikdo nemůže ukončit vzájemnou nenávist obou zemí. A ta se, zdá se, vyhrocuje. Když v prosinci japonský premiér navštívil svatyni Jasukuni, hrubě tím Čínu potupil. Ta svatyně, jak známo, uctívá duše milionů japonských vojáků padlých ve válkách, a to včetně několika válečných zločinců prvního stupně. Těch, kteří na čínském lidu páchali krutá zvěrstva. Svět bohužel příliš neví, jak zlá a krutá válka v Asii byla, protože je ve stínu válečné vřavy v Evropě. Jenže zatímco Západ už vlastně zapomněl, pro Číňany i Japonce stále zůstává velice živým tématem. V Japonsku se dlouhá desetiletí ozývají hlasy, které volají po zrušení ústavního článku, který zemi zapovídá vstup do jakékoli války a umožňuje jí vydržovat si ozbrojené síly ryze pro sebeobranu. Tyto Japonce už zkrátka nebaví být jenom bohatým národem, chtějí být také národem vojensky silným a respektovaným. S hospodářskou stagnací se takové nálady dále umocňují.

Japonsko ale může být silné a respektované, i když jen zprostředkovaně. Od druhé světové války jsou mu totiž vojenským spojencem Spojené státy. Může tento fakt přimět Čínu k tomu, aby od vojenského dobrodružství upustila?

Aktivně jsem se zapojoval do debaty v britské Sněmovně lordů, když se jednalo o angažmá britských vojsk v rámci konfliktu v Sýrii, a jsem stále přesvědčenější, že už nastal určitý předěl v celém vývoji po druhé světové válce. Spočívá v tom, že ani Spojené státy, ani Británie už nehodlají fungovat jako světoví četníci. V Sýrii si nyní Amerika nechává pomáhat od Ruska. A ani tak není jednoduché ten problém vyřešit. V případě čínsko-japonského střetu nebudou mít Spojené státy partnera, který by jim věc obdobně pomáhal řešit. Navíc, i když Japonsko pochopitelně je letitým spojencem Ameriky, Čína je zase jejím klíčovým obchodním partnerem a zcela klíčovým věřitelem.

Jak tedy spor řešit?

Rozptýlení nynějších tenzí si žádá spoustu diplomatického talentu a popravdě řečeno, netuším, odkud by se mohl vzít. Snad z Evropy. Nikdo nikdy pořádně nedocenil Cathy Ashtonovou, moji dobrou kamarádku, za to, jak fantasticky zvládla coby šéfka evropské diplomacie urovnat spor mezi Spojenými státy a Íránem. Evropská diplomacie by obdobně mohla fungovat jako zprostředkovatel čínsko-japonským jednáním. Také proto, že v regionu nemá žádné vojenské či mocenské zájmy. Ale řešme to už, je to naléhavé!

Vyšlo v Lidových novinách; úvodní foto isifa / Camera Press / Peter Searle; foto v boxu autor

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

alex krutov | 14. 2. 2014 14:51

Ak demokracia neni schopna riesit korupciu a nespokojnost strednej vrstvy, tak velmi rychlo sa moze zvrhnut k radikalizmu/fasizmu(obiemat vodcov nestaci).....v tomto by som zasadny rozdiel medzi cinou a Indiou nevidel. Obidve krajiny su absolutne skorumpovane, rodi sa tam psychologicke rozpolozenie strednej vrstvy, ktora sa bude domahat vyssieho zivotneho standardu a ak tento dopyt nebude naplneny, tak frustracia moze zrodit velmi rychlo Hitlera, Mao a dalsich.

India a Cina obdobne maju obrovske enviromentalne problemy, ktore budu katalyzatorom problemov kazdeho druhu. v konecnom dosledku si myslim, ze prave nezvladnutie enviromentalnych problemov tam sposobi najvacsie horori.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 14. 2. 2014 15:37
reakce na alex krutov | 14. 2. 2014 14:51

Problém bohužel není v demokracii, ale v systému. Tento systém problémy neřeší, jen je vytváří. Viz. např. moc pěkný článek na Liberálním institutu s názvem: „Jak stát ničí podnikání…“ a zdaleka nejde pouze o výrobu alkoholu. Budoucnost není veselá. Kam se hrabe EU.. Možná by jsme mohli začít uzavírat sázky, jaký stát se zhroutí jako první. :-) Četl jsem tady na Finmagu, už docela dávno, moc pěkné přirovnání, autora už si bohužel nepamatuji, ale znělo přibližně takto: „Demokracie je jako kladivo, když s ním někoho majznete po hlavě, není to chyba kladiva.“ Pokud tedy někdo hledá primárně chybu v demokracii, hledá marně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jaroslav Krátký | 12. 2. 2014 17:42

"Evropská diplomacie by obdobně mohla fungovat jako zprostředkovatel čínsko-japonským jednáním." - Prokrista, jen to ne! Je to jako kdybyste viděl sousedskou manželskou hádku a chtěl ji soudcovat. Jediným důsledkem je, že vám svorně vynadají, co se do toho hrabete, když o tom vůbec nic nevíte.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 13. 2. 2014 11:44
reakce na Jaroslav Krátký | 12. 2. 2014 17:42

Třeba by při tom nadávání EU zapomněli na vlastní svár a problém by se vyřešil.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda
Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!