Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Česko 2014: Letos to půjde nahoru...

| 21. 1. 2014

Český hospodářský růst v roce 2014 zahuben nebude, lze souhlasit s předpovědí dra Zhouby.

Česko 2014: Letos to půjde nahoru...

Prorok finanční krize Nouriel Roubini, známý též jako „doktor Zhouba“, pro letošek České republice žádnou ekonomickou záhubu nevěští. Docela naopak. Na začátku roku jí v jedné ze svých prognóz předpověděl celkem úspěšný rok. Jenže, jak známo, s ekonomy je to jako s právníky – dva se potkají a hned jsou slyšet tři různé pohledy na jedno a totéž.

Kdybychom jej potkali tváří v tvář, mohli bychom dát slovutnému profesorovi Sternovy obchodní školy Newyorské univerzity za pravdu? Přece jenom, řada věcí může být při pohledu odkudsi z New Yorku značně zkreslena. Zřejmě i profesor Roubini při svých přednáškách často vzpomene základní složky hrubého domácího produktu. Na tabuli napíše i jejich mezinárodní symboly: „C“ jako spotřeba, „G“ jako vládní výdaje, „I“ jako investice a „NX“ coby čisté vývozy (čili rozdíl mezi vývozy a dovozy). Aby byl rok 2014 hospodářsky úspěšný, měl by jejich součet uspokojivým způsobem růst – hlavně v porovnání s rokem loňským. Lze to opravdu čekat v případě České republiky?

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Ekonom a žurnalista, člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie.

Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny, a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst také na Finmagu.

Lukáše Kovandu můžete sledovat na Twitteru a Facebooku.

Knižně v Česku vyšlo

Pozor na léčku

„C“ jako spotřeba; co čekat zde? „Céčka, sbírá céčka,“ zní ve známém songu. Češi na sklonku loňského roku sbírali především „staré ceny“ v e-shopech a po autosalonech. V listopadu maloobchodní tržby v meziročním vyjádření rostly nejstrměji od ledna 2011. V témže měsíci narostl prodej zboží přes internet a prostřednictvím zásilkové služby o víc než třetinu, nejcitelněji od Vánoc v roce 2009; tehdy ovšem on-line prodeje tvořily znatelně nižší podíl maloobchodních tržeb než dnes. Michal David však zpívá také cosi o tom, že „v tom je ta léčka“. Ta v případě pozitivního údaje za maloobchod může spočívat v efektu časování. Lidé dost možná vzali prodejny útokem právě jen kvůli sběru „starých cen“, tedy ze strachu ze zdražování. Před tím ostatně varoval sám guvernér České národní banky Miroslav Singer, když listopadovou intervenci za oslabení koruny doprovodil intervencí mediální, za nastartování české spotřeby: kupujte teď televize, ledničky, auta, ba i byty, levněji už nebude! A lid jej vyslyšel. Otázkou zůstává, zda nákup pouze uspíšili ti, kteří by tak jako tak nakupovali, nebo zda dopad intervence bude trvalejšího rázu. Bude záležet na vývoji reálných mezd, a tedy i míry nezaměstnanosti. Ta se (snad) začne snižovat, i když spíše až ve druhé polovině letošního roku. Tento očekávatelný pozitivní impulz by měl přispět k vyšší než loňské úrovni spotřeby domácností. 

„G“, čili vládní výdaje, loni nijak gigantické nebyly. Tady alespoň v porovnání s tím, co stálo v rozpočtu. Schodek hospodaření státu totiž dosáhl 81 miliard korun, což je o skoro dvacet miliard níž, než kolik činila rozpočtovaná suma. I proto loni český státní dluh stoupal nejpomaleji od roku 1996. Jde do značné míry o důsledek opatření Nečasovy vlády; však se k úspoře také hned přihlásil exministr financí Kalousek. Ten za ní vidí efektivní boj proti daňovým únikům v oblasti DPH, zmražení platů úředníků a zbrzdění růstu sociálních dávek. Úsporu pochopitelně kvitují globální investoři a ratingové agentury – Česká republika si tak půjčuje za podmínek, jež jsou jedny z nejvýhodnějších v rámci střední a východní Evropy i v rámci „nových zemí“ Evropské unie. Kritici však soudí, že pochvala ratingových agentur je vykoupena tuze draze, totiž razantním přidušením české ekonomiky.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Kupované zakázky

A dusí se nyní v prvé řadě stavaři. V listopadu se stavební výroba snížila o 5,6 procenta. Od předkrizového roku 2008 klesl obrat českého stavebnictví zhruba o třicet procent.  Hodnota veřejných zakázek se ve stejném období propadla o téměř 47 procent. A to přesto, že jejich počet roste. Důvodem do značné míry je právě zostřený boj stavebních firem o ně. Mnohé z nich jsou takzvaně „kupovány“. Neznamená to ovšem korupci při losovačkách, nýbrž to, že je stavební firmy berou, i když jsou pro ně ztrátové, přičemž je dotují ze svých rezerv nebo z jiných, „plusových“ kontraktů. Problém přitom primárně nesouvisí s vládními úsporami jako takovými, ale s tím, že vláda šetří spíše na svých investičních výdajích, a nikoli tak na těch provozních. Ostatně právě symbol „I“, „I“ jako investice, zůstává nadále značně impotentní makroekonomickou položkou. Nadcházející pravděpodobné Sobotkově vládě se tu nabízí prostor k akci: pokud dokáže své výdaje efektivně soustředit v oblasti dosud spíše ochablých investic, aniž přitom znervózní ratingové agentury opětovným zrychlením zadlužování, je z poloviny vyhráno.    

To český čistý export, „NX“, zdá se, krizi a ekonomický útlum už definitivně překonal. Roste z vody, jako když pijan jede „na ex“. Snad se z toho vývozcům nezamotá hlava. Například v listopadu zaznamenal tuzemský zahraniční obchod historicky vůbec nejlepší měsíc, když jeho přebytek přesáhl 38 miliard korun. A to ještě navzdory tomu, že klíčovému obchodnímu partnerovi, Německu, kam směřuje takřka třetina českých vývozů, se v roce 2013 celkově zase tolik nedařilo. Přesněji řečeno, vedlo se mu hůře, než by se mu mělo vést letos. Spolkový statistický úřad spočetl, že Německo loni povyrostlo jen o 0,4 procenta. Přitom letos by mohlo růst až tempem takřka dvouprocentním. Měla by stoupat německá spotřeba, ale zrovna tak i vývoz. Z toho budou těžit jak ty české firmy, které k západnímu sousedovi vyvážejí finální produkty, tak ty, jež exportují subdodávky, které jsou pak z Německa vyváženy dále. Kromě ekonomicky silnějšího Německa by letos českým vývozcům měla napomoci i slabší česká koruna. Listopadová intervence České národní banky se v číslech za čistý vývoz projeví spíše až někdy ve druhém čtvrtletí. Pravděpodobnější je, že se projeví kladně, i když proti tomu bude působit zdražení dovozu; jak známo, dovozní náročnost českého vývozu je značná.

Sečteno podtrženo, s profesorem Roubinim lze souhlasit. Řada makroekonomických ukazatelů české ekonomiky se tváří celkem pozitivně a výraz „C + G + I + NX“ by letos měl dát takový výsledek, že růst hrubého domácího produktu skončí v plusu, snad až nad úrovní půldruhého procenta. Tedy pokud Češi budou spotřebovávat mnohem více než jen céčka; pokud se investice zbaví impotence; pokud nová vláda nalezne kýžený G-bod,  balanci mezi investicemi a zadlužením; a pokud exportéři pojedou i nadále „na ex“.

Vyšlo v LN

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (1 komentář)

Michal Weinfurtner | 21. 1. 2014 12:12

Vzpomeňte si jak to bylo se šrotovným. Byly ho plné noviny. Jak spásné a záchranné prý bylo.

Skeptici, kteří byli tehdy veřejně ostouzeni, napadáni a okřikováni tvrdili, že jde pouze o přesun poptávky z budoucnosti.

Čas ukázal že měli pravdu. Následný propad v období “po šrotovném“ přes 30% je jasným důkazem.

Ale to už neplní první stránky novin. tehdejší skeptici už nedostanou prostor, aby tu ostrakizaci a napadání těm „šroto hujerům“ náležitě vrátili.

A podobné je to s tím opatřením ČNB.

Stejné to bylo i s růstem v roce 2007, kdy ho vytáhl Topolánek s dopředu vyhlášenou změnou DPH na stavby. V tu chvíli počet hypoték strhal rekordy. Ale v dalších letech přišel propad.

Ale po každé takové akci se politici tak hlasitě bijí v prsa, jak jsou skvělí a zajistili další růst.

Přitom ten hysterický důraz na růst má v podstatě jediný důvod. Dluhové hospodaření státu.

Jakmile poklesne nebo stagnuje C nebo I a G zůstane stejné, zadlužení vůči HDP vzroste, i když si vláda nevypučí ani korunu na víc proti předešlým letům. Ale ten poměr dluhu k HDP má vliv na úroky a úroky zase na výši zadlužení.

Takže past ze které je jediná cesta - růst HDP.
Proto se o něm tolik mluví a proto je panika, když HDP stagnuje. Přitom pro ekonomiku stagnace HDP nemusí být vůbec nic hrozivého, kdyby státy nenadělali tolik obřích dluhů !
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda
Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!