Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

„Růstismus“ – příznak socialismu, nikoli degenerace kapitalismu!

Josef Tětek
Josef Tětek
15. 1. 2014
 12 089

Minulý týden přinesl Finmag překlad textu Umaira Haqua, který přirovnává současnou (americkou či západní) společnost k potrhlému ufokultu, čekajícímu na příchod spasitelů z kosmu. Idolem mu ovšem není ufon, ale makroekonomický ukazatel: hospodářský růst. Kapitalismus zdegeneroval v růstismus, říká Haque. Josef Tětek vyjasňuje východiska a poopravuje pojmy.

„Růstismus“ – příznak socialismu, nikoli degenerace kapitalismu!

Umair Haque ve svém textu konstatuje, že je se současným světem něco špatně. Poněkud nešťastně však naznačuje, že vinna je degenerace kapitalismu – jako zastánce tohoto společenského uspořádání se pokusím zvednout pomyslně hozenou rukavici a autora doplnit, případně i poupravit.

Termín „kapitalismus“ je dnes v lepším případě používán s nepochopením, v horším pak jako sprostá nadávka. Pan Haque nabízí metaforické vysvětlení tohoto termínu pomocí Kapitalistánu – pomyslného státu s vlajkou, chrámy a lidmi, jejichž hodnota je měřena pouze penězi. Ačkoli sám poté tuto konstrukci boří trefnou poznámkou – „co když to, co provádíme ve Spojených státech, není žádný kapitalismus?“ – nenabídne již skutečné vysvětlení toho, co tedy kapitalismus je.

Kapitalismus totiž vskutku nepředstavuje žádné společenské zřízení, pro jehož nastolení a věrné dodržování by se rozhodla skupina lidí. Kapitalismus je jednoduše řečeno uspořádání, které nastane, když žádný „systém“ není nastolen. Jedná se o pojmenování vztahů mezi lidmi, které nejsou nijak mocensky regulovány. Ano – Adam Smith, jeden z prvních, který disponoval pochopením této skutečnosti a pokusil se ve svém Bohatství národů o její vysvětlení, použil na jednom místě příměru „neviditelná ruka“ – neviditelná ruka je státním symbolem Haquova Kapitalistánu – tento příměr však pouze označoval fakt, že lidé ponechaní vládou na pokoji neupadnou do bratrovražedného barbarství, nýbrž sledování vlastních zájmů povede jedince k vzájemně prospěšné spolupráci, téměř jako by byli vedeni „neviditelnou rukou“, zajišťující harmonii.

Kapitalismus pro chudé, socialismus pro bohaté?

Pan Haque ve svém článku opakuje omletou floskuli pravící, že Spojené státy mají systém „tvrdého kapitalismu pro chudé a příjemného socialismu pro bohaté“. Jedná se ovšem o nepochopení obou „ismů“ současně! V jaké oblasti života se mohou američtí chudí setkat s kapitalismem? Nejsou snad každý den státem nuceni k placení daní, následování všeobjímajících regulací a držení každým dnem slabší státní měny? Nemají snad povinnost bez reptání financovat neustálé státní války, špehovací programy a živit největší populaci vězňů na světě? S velikou naivitou pak pan Haque užívá termínu „socialismus“ – ano, socialistické uspořádání je vždy systémem pro bohaté a mocné! Ničím jiným nebyl v Sovětském svazu, Československé socialistické republice; a není ani v současných Spojených státech.

Definičním znakem socialismu je totiž vynucený transfer kontroly nad majetkem od právoplatného majitele k jedinci či instituci s politickou mocí. Důležitým poznatkem přitom je, že podstatná je samotná kontrola nad užíváním majetku, nikoli právní titul k danému majetku. Vlastní-li tedy člověk firmu, avšak stát reguluje veškeré její aktivity od procesu výroby přes způsob najímání a propouštění zaměstnanců až po aspekty finálního prodeje, leží kontrola nad takovou firmou převážně v rukách státu, přičemž nominální majitel je spíše vykonavatelem státních příkazů.

Žádná země současnosti (a patrně ani minulosti) není zemí čistě kapitalistickou či socialistickou. V historii lze však pozorovat příklony tím či oním směrem; a Spojené státy, které započaly svou dráhu velmi blízko uspořádání kapitalistickému, se v posledních desetiletích velmi rychle přibližují systému, kde má hlavní slovo politická moc, následkem čehož můžeme pozorovat příznaky nemocné společnosti, jak je správně vyjmenovává pan Haque.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Růstismus namísto skutečného růstu

Posedlost agregátními makroekonomickými údaji – ze kterých si Umair Haque jako emblematický vybírá hospodářský růst – jde ruku v ruce se zmíněným odklonem od kapitalismu k socialismu. Podnikatel obsluhující zákazníky na volném trhu nepotřebuje ke svému životu znát agregátní statistiku; potřebuje znát naopak co nejdetailnější informace o svém odvětví a svých zákaznících – ideálně do úrovně jednotlivých firem, produktů a konkrétních zákaznických požadavků. K zajištění takových potřeb koneckonců vznikají specializované firmy pro výzkum a analýzu trhu, často i v reálném čase (nikoli tedy s několikaměsíčním odstupem a nekonečnými revizemi, jako je tomu u agregátních státních statistik).

Ukazatele typu HDP slouží pouze jedinému účelu – ospravedlnění čím dál intenzivnějšího příklonu k socialistickému řízení společnosti a zamlžení skutečného stavu. Jelikož jednou ze základních součástí HDP je výše vládních výdajů, je pro vládu poměrně jednoduché prosadit dříve nemyslitelné kroky s odvoláním se na snahu zvýšit tento magický ukazatel.  Zvýšení HDP pomocí vládních výdajů neznamená pro většinu produktivních lidí vyšší blahobyt, ale naopak úpadek do chudoby, jelikož jim vláda sebere větší část příjmu formou daní. Výmluvné jsou v této spojitosti výroky zastánců agregátních statistik, kteří vítají války a přírodní pohromy jako požehnání přinášející růst HDP.

Konečně je třeba zmínit, že kolik lidí je na světě, tolik je i forem „růstu“. Každý z nás má jiné preference a jinou představu o tom, kam chce v životě (v majetku, vědomostech, odkazu) vyrůst, případně může být spokojen i s nenamáhavou stagnací.

Pan Haque na závěr svého článku píše, že „možná už je nejvyšší čas, aby se každý z nás zhluboka nadechl, poslal růstismus k čertu a vytyčil si svůj vlastní nový směr“. Naprosto souhlasím. Možnost vytyčit si svůj směr ovšem připadá v úvahu pouze odmítnutím socialismu a ponecháním prostoru onomu zatracovanému kapitalismu. Růstismus totiž není známkou degenerace kapitalismu, ale charakteristickým znakem toho, že se ženeme plnou parou do socialistického pekla.

Autor je zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (87)

Vstoupit do diskuze
Josef Tětek

Josef Tětek

Ekonom s dlouhodobým zájmem o podstatu peněz a bitcoin. Brand ambassador hardwarové peněženky Trezor. Tvůrce Stackuj.cz Podcastu. Autor knih Nepřátelé státu, přátelé svobody a Bitcoin: Odluka peněz od... Více

Související témata

adam smithdaněhdpideologiekapitalismusmocpodnikánírůstsocialismusumair haque
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo