Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Free banking I: Banky bez privilegií

| 7. 1. 2014

Ve dvacátém století docházelo k zásadní proměně globálního finančního systému téměř co dvacet let. Zlatý standard byl postupně nahražen „papírovým standardem“, s dolarem v roli rezervní měny. Zásadní problém tohoto „zeleného zlata“ je, že na rozdíl od svého kovového předchůdce může být rozmnožen mávnutím guvernérovy ruky. Existuje k dnešnímu stavu alternativa?

Free banking I: Banky bez privilegií

Vysoká provázanost globálního finančního systému ve spojitosti se zhoubným trendem celosvětového zadlužování a uvolněnou měnovou politikou všech velkých centrálních bank nevybízí k přílišnému optimismu. Jak jsem nastínil ke konci svého článku o americkém veřejném dluhu, domeček z dolarových karet může spadnout každou chvíli. Jsme možná svědky posledních záchvěvů finančního světa, jak jej známe; splasknutí bubliny, pečlivě nafukované v oblasti amerických státních dluhopisů, nemovitostí a akciových trhů, může být poslední ranou, ze které se systém už nevzpamatuje.

Vyplní-li se temné předpovědi o náhlém kolapsu světového dolarového standardu, je na místě se ptát, čím bude nahrazen. V této souvislosti považuji za vhodné seznámit se s myšlenkami souhrnně označovanými jako free banking – svobodné bankovnictví.

Tématem svobodného bankovnictví se zabývají zejména akademičtí ekonomové Larry White, George Selgin či Larry Sechrest, kteří ve svých dílech jednak rozvíjejí teorii alternativních bankovních systémů, jednak zkoumají historické příklady. Tak i tento text, vycházeje z myšlenek uvedených ekonomů, se bude zabývat především principy takových systémů, zítřejší následující díl pak přiblíží relevantní příklady z historie.

Exkluzivně: George Selgin

„Spojené státy zažívají výrazný nárůst cen aktiv – nejen akcií, ale třeba i nemovitostí. Jsem přesvědčen, že za tento růst je zodpovědná americká centrální banka. Čili: tento růst nezrcadlí zlepšující se zdraví americké ekonomiky.“

George Selgin v exkluzivním rozhovoru pro Finmag:

Banka jako běžný podnik

Základní funkcí bankovní instituce je koordinace spořitelů s investory, kdy banka využívá výhody úspor z rozsahu v rámci výdajů na ochranu uložených peněz, jako jsou náklady na trezory, ochranku a pojištění. Na základě nabídky vkladů a poptávky po úvěrech banka vyhlašuje úrokovou míru, která odpovídá tržním signálům a uvádí objem vkladů a úvěrů do rovnováhy. Motivací banky ke stanovení rovnovážné úrokové míry je snaha o dosažení maximálního zisku s minimálním rizikem – při příliš nízké úrokové míře převáží objem úvěrů nad vklady a banka se stane nesolventní, zatímco při úrokové míře příliš vysoké bude velký objem kapitálu ležet ladem. Banka, nad kterou nestojí žádná vyšší autorita než její klienti, tak funguje jako běžný podnik, který může prosperovat, ale i zkrachovat.

Současné bankovnictví je tomuto ideálnímu uspořádání velmi vzdálené, jelikož do rovnice vstupuje banka centrální – výše úrokových měr již neplyne pouze z motivace koordinovat objem úspor a investic, manipuluje se s ní podle politických potřeb. Typickými příklady takové manipulace jsou skupování státních dluhopisů centrální bankou, snižování úrokové míry v zájmu nastartování krátkodobého investičního boomu a ředění kupní síly peněžní jednotky s účelem snížení reálné hodnoty státního i soukromého dluhu. Systém, kde na vrcholu stojí zákonem stanovený monopol, stanovující pravidla fungování celého odvětví, lze zkrátka jen stěží označit za tržní.

Základní myšlenkou svobodného bankovnictví je návrat k principiální funkci banky, k čemuž je zapotřebí odstranit vliv státu v bankovním odvětví. Dnes je podoba tohoto odvětví nástrojem k naplnění cílů politiků a zájmových skupin, v budoucnu by zde ale mohl vyrůst decentralizovaný systém formovaný tržními signály a otevřenou konkurencí – tedy vstupy, které jsou v dnešním finančním systému urputně potlačovány.

Stejně jako u každého silně regulovaného odvětví nelze přesně předpovědět, jaké konkrétní podoby by svobodné bankovnictví nabylo – v dobách centrálního plánování výroby bot také nikdo nemohl tušit, kolik by na volném trhu vzniklo obuvnických firem a za jakých podmínek by vyráběly a prodávaly svůj produkt. Dobrou představu ohledně principů svobodného bankovnictví tak můžeme získat, podíváme-li se, čím by takový systém nebyl.

Larry White, jeden z předních ekonomů zabývajících se daným tématem, definuje svobodné bankovnictví jako „neregulovaný, konkurenční systém neprivilegovaných bank, které vydávají bankovky směnitelné za podkladové peníze“. Pojďme si nastínit, co se za touto složitě znějící definicí skrývá.

Hospodářské cykly dneška

Ve čtyřdílném miniseriálu se ve zkratce seznámíme s rakouskou teorií hospodářského cyklu. A především – vyzbrojeni zkušeností i tvrdými daty se pokusíme určit svou polohu: nacházíme se na dně aktuálního cyklu, nebo poblíž vrcholu, klesali jsme poslední dobou, nebo stoupali?

Neregulovaný, konkurenční systém...

Absence autority vydávající bankovní licence znamená volný vstup do odvětví. Je pouze věcí nově vzniklé instituce dodat svému jménu patřičnou váhu, a to například vysokou mírou držených peněžních rezerv. Bankovní instituce tak v daném systému nejsou centrální bankou nuceny kupovat vybrané typy aktiv, jako jsou dluhopisy států, které směřují plnou parou k bankrotu.  

Bez manipulací s úrokovou mírou – jedním z nejdůležitějších signálů na trhu – by došlo ke značnému zmírnění výkyvů v hospodářském cyklu. Dopady takové manipulace vysvětluje Jakub Skala v sérii článků o hospodářských cyklech [viz box vpravo]; zbývá jen dodat, že komerční banky bez zákonem posvěcené banky centrální by měly obdobnou manipulaci o dost těžší, jelikož kartely na volném trhu mají přirozenou tendenci rychle se rozpadat.  

… neprivilegovaných bank…

Instituce povinného pojištění vkladů a věřitele poslední instance mají za cíl ukolébat vkladatelovu starost o solventnost banky – proč by se staral, kam banka investuje, když bude v případě problémů vždy zachráněn? Povinné pojištění a věřitel poslední instance měly zamezit bankovním runům a panikám; namísto toho však stvořily mnohem rizikovější prostředí morálního hazardu, kdy jsou klient i banka zbaveni odpovědnosti za nakládání se svými penězi. Zrušení těchto institucí znamená zejména konec bank „příliš velkých, aby mohly padnout,“ a navrácení nutnosti budování reputace na jedné straně, a prověřování protistrany, které svěřuji své peníze, na straně druhé.

NESPOLÉHEJTE NA NÁHODU!

Nechte si od nás zdarma zpracovat návrh optimálního pojištění majetku a domácnosti

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

… které vydávají bankovky směnitelné za podkladové peníze

Instituce svobodného bankovnictví mají volnou ruku ve volbě, jaké budou vydávat bankovky – může se jednat o bankovky vlastní dané bance či bankovky užívané širší koalicí několika bank. Je velice pravděpodobné, že dané bankovky budou ve skutečnosti směnkami za podkladové peníze; tuto roli v historii nejčastěji plnily takzvané měnové kovy – zlato a stříbro. Ty totiž výborně splňují základní aspekty kvalitní peněžní jednotky, jako jsou vzácnost, dělitelnost a opětovná slučitelnost, či trvanlivost. Na rozdíl od čistě papírových peněz navíc u zlata či stříbra nehrozí, že by došlo k náhlému a masivnímu přílivu peněz, jelikož těžba těchto kovů a jejich úprava do podoby peněz vyžaduje nemalé náklady.

Při směnitelnosti bankovek na požádání musí banka držet dostatečné rezervy; obzvláště pak za předpokladu, že konkurenční banky budou pravidelně „testovat“ své rivaly požadavky na směnu vyšších obnosů. Je možné, že některé banky budou držet rezervy vyšší (a adekvátně tuto politiku avizovat potenciálním klientům), zatímco jiné půjdou například cestou vyšších úrokových měr z vkladů (odpovídající vyššímu riziku z nižšího rezervního poměru) či širší sítě bankovních poboček.

Z výše uvedených principů je zřejmé, že v modelu svobodného bankovnictví hraje velkou váhu reputace jednotlivých bankovních institucí. Banky soutěží o přízeň klientů pomocí úrovně peněžního krytí, úrokových sazeb a důvěryhodnosti; vedlejším efektem je pak vyšší makroekonomická stabilita, vycházející z nastavení úrokových sazeb podle ekonomické reality, namísto arbitrárních představ centrálních bankéřů.

O tom, jakou podobu dostaly výše uvedené principy ve skutečných příkladech z historie, se dočtete zítra:

Autor je zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 7. 1. 2014 11:04

Já bych jen opět (jsem jak kolovrátek) připomenul, že "technické" a "funční" a "ekonomické" aspekty jsou až druhořadé.

Ano, freebanking by asi omezil cykly. Asi by zaručil větší stabilitu systému. Asi by zajistil lepší distribuci úspor od lidí k firmám. Asi by lidem přinesl kvalitnější peníze. Asi by lidem umožnil naspořit si na penzi v neznehodnocujících se penězích a odboural by tak důvody existence průběžné penzijní pyramidové hry. Atd..

Ale to jsou podle mne až druhotné argumenty. Prvotní jsou ty morální a právní!
Jakým právem někdo má monopol? Jak to, že někdo si může vytisknout miliardy (např. na intervence) a když by to udělal někdo jiný (např. já), tak půjde bručet? Jak to, že banky dnes legálně smějí podvádět, půjčovat více, než si u nich lidé uložili? Jakým právem mi někdo brání založit si vlastní měnu? Jakým právem je každý donucen přijímat tu jedinou monopolní měnu? Jakým právem po mně někdo chce 21% výpalné, když si chci niklové mince vyměnit za stříbrné mince? Atd...

+1
+
-

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Michal Weinfurtner | 8. 1. 2014 14:32

Česká pošta začala prodávat investiční zlato. Pic kozu do vazu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 7. 1. 2014 11:04

Já bych jen opět (jsem jak kolovrátek) připomenul, že "technické" a "funční" a "ekonomické" aspekty jsou až druhořadé.

Ano, freebanking by asi omezil cykly. Asi by zaručil větší stabilitu systému. Asi by zajistil lepší distribuci úspor od lidí k firmám. Asi by lidem přinesl kvalitnější peníze. Asi by lidem umožnil naspořit si na penzi v neznehodnocujících se penězích a odboural by tak důvody existence průběžné penzijní pyramidové hry. Atd..

Ale to jsou podle mne až druhotné argumenty. Prvotní jsou ty morální a právní!
Jakým právem někdo má monopol? Jak to, že někdo si může vytisknout miliardy (např. na intervence) a když by to udělal někdo jiný (např. já), tak půjde bručet? Jak to, že banky dnes legálně smějí podvádět, půjčovat více, než si u nich lidé uložili? Jakým právem mi někdo brání založit si vlastní měnu? Jakým právem je každý donucen přijímat tu jedinou monopolní měnu? Jakým právem po mně někdo chce 21% výpalné, když si chci niklové mince vyměnit za stříbrné mince? Atd...
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 7. 1. 2014 23:10
reakce na Jan Altman | 7. 1. 2014 11:04

Máte pravdu, bohužel mám ten dojem, že na právní a morální argumenty moc lidí neslyší. Případně následuje otázka "a jak by to fungovalo"?
Podle mě jdou oba přístupy (ekonomické i politicko-filosofické) ruku v ruce, akorát do jednoho článku se nevejde vše.
Jinak rád bych zopakoval apel z minulosti - pište prosím články! Ať na Finmag, či na Mises... Třeba právě rozvedení tohoto komentáře by bylo skvělé...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zavacky | 7. 1. 2014 13:50
reakce na Jan Altman | 7. 1. 2014 11:04

V tomto prípade považujem technické aspekty problému za dôležité. Možno aj prvoradé.
.
Ak sa napr. podarí Bitcoinu zostať elektronicky nezávislým, úradná moc stratí dosah naň a tým aj "právo moci". Vlastník BC bude rozhodovať, či štátu niečo odovzdá. Najsilnejšie mocenské právo štátu v histórii bude odstránené, alebo aspoň obmedzené.
.
Štátna moc bude nahradené mocou súkromia a právo moci bude nahradené právom slobody.
.
Znie to utopicky, ale svet je veľmi tvárny.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 7. 1. 2014 14:41
reakce na Zavacky | 7. 1. 2014 13:50

Souhlasím, právě proto si myslím, že je jen otázkou času kdy bude Bitcoin postaven mimo zákon. Na druhou stranu pokud to s ním dopadne jako např. s „válkou proti drogám“ nebo s prohibicí ve dvacátých letech minulého století ve státech, bude jen dobře..
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 7. 1. 2014 11:46
reakce na Jan Altman | 7. 1. 2014 11:04

Ze spřáteleného serveru pro pana Altmana: http://www.penize.cz/svetova-ekonomika/274326-neni-dovoleno-volovi – vlastně jsme to mohli připnout rovnou k článku, že?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 7. 1. 2014 11:36
reakce na Jan Altman | 7. 1. 2014 11:04

Přesně tak. Tohle je naprostý základ a podstata problému. To je to co tady pánové jako Hampl, Březina a velká většina všech lidí na světě vůbec nevidí. K naprosté spokojenosti by stačily pouze tři základní principy Platné pro Všechny strany bez výjimek. Ale to už je na delší povídání. Vše ostatní vyústí dříve či později pouze v to co plodí násilí, tj. v chaos a konflikty..
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zavacky | 7. 1. 2014 10:44

Takmer "nie je o čom".
Len by som zvýraznil, že vyššiu úlohu ako reputácia hrá konkurencia. Reputácia je jej dôsledkom. Úplne na vrchu stojí sloboda. Jej dôsledkom je zase konkurencia.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Pozner | 7. 1. 2014 00:33

Jakkoli je free banking hezká idea, tak o tom čím se platí a bude platit rozhodnou "primární producenti". Tedy vlastníci a těžaři ložisek fosilních paliv a minerálů. Ostatně stejně tomu je i dnes, dolar jako rezervní měnu drží to, že se v něm obchoduje ropa. A právě proto se ho petrolejáři nebudou chtít vzdát. Jinak by jim zbyla jen hromada papíru, za kterou prodali svoji drahocennou ropu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 7. 1. 2014 10:53
reakce na Jan Pozner | 7. 1. 2014 00:33

Ne "jinak by jim zbyla jen hromada papíru". Žádný podmiňvací způsob. Ona jim zbývá! Hora papíru ztrácející hodnotu (kupní sílu) rychlým tempem. V krátkém úseku to nevidíte, ale koukněte se, co se dalo za dolar koupit před 50ti a co před 100 lety.
Proč "primární producenti" zůstávají u dolaru, to je otázka druhá. Buď peníze za ropu vnímají jako "easy money" (peníze jim jen tak vytékají ze země) a tak je ztráta kupní síly tak netrápí. Nebo si uvědomují, že jejich dynastie je u moci jen díky základně USArmy umístěné hned vedle hlavního města. Amerika má základny v cca 130ti zemích a udržení dominantní role USD je jedním z jejich hlavních cílů. Když někdo začne za ropu chtít eura či zlato, dojde k odhalení, že vyrábí zbraně hromadného ničení a potlačuje lidská práva.
Důvodem také může být, že ropné režimy (existující čistě z vůle USA) jsou většinou monarchie a/nebo režimy, kde vládne nějaká etnická či náboženská menšina. A pro tu je výhodnější inkasovat peníze za celou ropnou produkci (byť v inflačních dolarech), než dostávat zaplceno v tvrdší měně, ale jen za zlomek produkce (kdyby užitek z těžby mělo mít celé obyvatelstvo a ne jen ta menšina).

Nic netrvá věčně, měnová uspořádání se v historii vždy pravidelně měnila. Čím se bude platit většinou rozhoduje jak producent (ale k nim patří např i Rusko), tak i největší a nejváženější odběratel (např. Čína). Obě tyto země intenzivně hromadí zlato. Pročpak?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 7. 1. 2014 11:36
reakce na Jan Altman | 7. 1. 2014 10:53

Skvělý postřeh. Stejně tak si jen blázen může myslet že státem profitované korporace by se zasloužily o omezení státního monopolu a to v jakékoliv oblasti. Podobně nikdo nepochybuje o postoji např. farmaceutické mega korporace v boji proti intelektuálním monopolům a jiným nesmyslům. I když se zajisté najde i zemědělec co bude proti zelené naftě, čest výjimkám.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Josef TětekJosef Tětek
Zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!