Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Hospodářské cykly dneška: Vzdělání pro kočku aneb inflace titulů

Závěrečný díl miniseriálu o hospodářských cyklech nás opět zavede do Ameriky. popíše tamější „vysokoškolskou bublinu“ a mechanismus, kterým ji pomáhá přifukovat tamější centrální banka.

Hospodářské cykly dneška na Finmagu

V úvodním dílu této minisérie jsme nastínili, že některé činnosti centrální banky mají negativní dopad na efektivitu alokace kapitálu. Zatímco běžně se uvažuje pouze kapitál „fyzický“ (stroje, továrny, software) neexistuje důvod, proč by se falešné signály centrální banky neměly rozšířit i ke kapitálu lidskému. Umělý hospodářský růst tak může vyvolat podobnou bublinu například v sektoru vysokoškolského vzdělávání. Existuje celá řada důvodů, proč si myslet, že právě v takové bublině se dnes vysoké školství v USA nachází.

Školné: za dvacet let čtyřikrát dražší

Ekonomickou bublinu není snadné zcela přesně definovat, ale obvykle se udává, že se jedná o situaci, kdy se obchoduje ve velké míře a za vysoké ceny. Pojďme tedy prozkoumat oba tyto faktory ve spojitosti s vysokými školami.

Počet vysokoškoláků vzrostl v USA za posledních dvacet let o rovných 50 procent: z 14 milionů na 21 milionů studentů. Nejde o změnu vyvolanou pouze demografickým vývojem, procento studentů mezi lidmi ve věku 18 až 24 let vzrostlo za stejnou dobu z 32 na 41 procent. Čtyři z deseti Američanů v tomto věku studují vysokou školu. Co je k tomu vede?

Zdroj dat: US Department of Labor

Jistě ne ceny školného. Ty totiž celou dobu sprintují vpřed. Ceny školného rostly za posledních dvacet let konstantně rychleji než inflace, a to poměrně výrazně. V grafu si můžeme všimnout, že největší rozdíl mezi inflací a cenou školného se objevil na začátku 90. let minulého století a těsně po přelomu tisíciletí, tedy v obdobích, kdy Fed zaplavoval americkou ekonomiku levnými penězi, aby zabránil recesím té doby, a nechtěně také přifukoval bublinu ve vzdělávání. Celkově od roku 1990 vzrostly ceny školného o 330 procent.

Pokud cena investice roste, dalo by se očekávat, že bude růst i její výnos, aby si investice udržela smysl. Jenže zatímco ceny školného závratně rostou, relativní mzdy vysokoškoláků se nemění. Ve sledovaném období se takzvaná mzdová prémie pohybovala u držitelů bakalářských titulů mezi 85 a 90 procenty a u magisterských mezi 135 a 145 procenty – to znamená, že bakaláři vydělávají v průměru o 85–90 procent víc než lidé bez vysokoškolského vzdělání a magistři o 135–145 procent. Jenže tato prémie zůstává posledních dvacet let takřka konstantní, zatímco ceny vzdělání za tu dobu vzrostly na 4,3násobek. Nehledě na to, že je zde přítomna výběrová chyba – vysokoškoláci by patrně vydělávali ze zřejmých důvodů víc než současní nevysokoškoláci, i kdyby drahý titul neměli. Nejsou to tedy vyšší platy, co by studenty motivovalo jít na vysokou školu a investovat tak nemalé peníze a čas (tj. další peníze) do svého vzdělání. Přesto jejich počet záhadně roste.

Co se na univerzitě neučí? Že se dluhy mají platit!

Odpověď na otázku, proč můžeme nalézt ve studentských půjčkách a dalších státních podpůrných programech vzdělávání. Vláda Spojených států dotuje studium vysokoškoláků přinejmenším od roku 1965. Tehdy byl založen program nepřímých půjček studentům. Soukromé organizace půjčovaly studentům za dotované úrokové míry a v případě, že student jako dlužník selhal, ručila za ni právě vláda. Vynikající byznys pro všechny zúčastněné (s výjimkou daňového poplatníka). Tento systém se zdál Američanům neefektivní, a tak od roku 2010 přešli plně na nový, ve kterém vláda půjčuje studentům přímo. Mezitím státní podpora vysokého školství roste – byla uzákoněna další legislativa, která činí půjčky dostupnější, ochraňuje studenty při splácení (nemusí splácet, pokud nedosáhnou určitého příjmu), případně půjčku rovnou odpouští (pokud se daný jedinec stane státním zaměstnancem). Není tak divu, že celkový objem studentských půjček již dosáhl 26 miliard dolarů a pro příští rok jsou uvolněny další tři miliardy.

Zdroj dat: US Deparment of Education

Jenže není všechno zlato, co se třpytívá. Pohled na graf dává tušit, v čem je problém – v nesplacených půjčkách. Zatímco míra špatných půjček u firemních úvěrů je v současnosti jedno procento a u rizikově vnímaných kreditních karet 2,5 procenta, u studentských půjček dosahuje desíti procent a má rychle rostoucí trend. To zhruba odpovídá vrcholu problémů hypoték z konce roku 2009. Situaci, která byla vnímána jako katastrofální. Ale co víc, i v dobrých letech se podíl nesplácených půjček pohyboval okolo pěti procent.

Kdo uživí překvalifikované?

Občas se říká, že ekonomické bubliny nafukují samy sebe. I zde bychom našli patřičnou paralelu, kterou je inflace titulů. Čím víc titulů vysoké školy rozdají, tím nižší je jejich hodnota. Ale paradoxně tím víc jsou studenti „nuceni“ ho získat. Každý potenciální zaměstnavatel se totiž může zeptat, proč oni titul nemají, když už ho má prakticky každý. A tak víc studentů vytváří ještě víc studentů.

Situace ve vysokém školství je tedy víc než příznačná. Americká vláda dlouhodobě podporuje vzdělání, dotuje studentské půjčky, které navíc rozdává na potkání. Mimo to vytváří prostředí, kde studenty případné problémy se splácením půjček příliš nemusí trápit. Olej do ohně přilévá Fed, který svoji činností zlevňuje další náklady a pomáhá tak hromadně přesouvat lidský kapitál od efektivního využití k tomu neefektivnímu. Dříve nebo později bublina splaskne, jelikož na trhu práce se bude objevovat stále větší množství absolventů, kteří budou mít problémy najít si slušně placenou práci a splácet studentskou půjčku. Pokud tedy vláda nevymyslí další podpůrný program, jehož náklady ponese daňový poplatník.

Jakub Skala

Jakub Skala

Jakub Skala je neustále fascinován tím, co se na světě děje. O něčem z toho píše. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Karel Kaluš | 12. 12. 2013 09:23

Hlavně strašně záleží na studentovi. Ať vystuduje cokoliv, tak pokud při škole nedělá něco navíc, neuplatní se. Dnes se dá na vysoké škole docela dobře proplouvat a je jedno na kterou chodíte. Podle mě by mělo být cílem bakalářských programů primárně vzbudit zájem o vzdělání, najít si to svoje.

Dokud studenti nebudou věnovat svůj čas svému oboru i ve svém volnu, a tím nemyslím jenom dohánění učiva ve zkouškovém období, nikdy nedosáhnou kvalitního vzdělání.I když budou mít, na naše poměry, kvalitní školu.

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK