Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Německo jako vzor? Jenže pro koho?

Pavel Kohout
Pavel Kohout
11. 11. 2013
 13 840

Pozornost ekonomů upoutala nedávná kritika Spojených států na adresu Německa a jeho hospodářské politiky. Ta je prý zaměřena příliš úzce a merkantilisticky na podporu německého exportního průmyslu, bez ohledu na potřeby zbytku eurozóny a zbytku světa. Němci reagovali předvídatelně: Američané nám závidí, také by chtěli tak silný exportní průmysl jako my, ale nemají na to. A navíc mají dluh přes sto procent HDP, kiš, kiš.

Německo jako vzor? Jenže pro koho?

Kde je pravda?

Citujme amerického ekonoma Paula Krugmana, který je sice výrazný levičák, avšak svoji Nobelovu cenu získal za teorii mezinárodního obchodu. Slovo má Paul Krugman:

V rozpravách o německé pozici ve světovém obchodě existuje tendence předpokládat, že masivní přebytky německého obchodu byly vždy norma – že vysoce kvalitní produkty této země vždy poháněly exportní stroj, a díky tomu Německo nevyhnutelně vyváželo více, než kolik dováželo. Není to ale pravda. Zde je německá bilance běžného účtu od roku 1980:

Zdroj: Tradingeconomics.com/Eurostat

Dřívější přebytky padají na vrub éře amerických deficitů za Ronalda Reagana. Německo ale nemělo přebytek v 90. letech. Velký pohyb přišel se zavedením eura, což odpovídalo velkým pohybům kapitálu do evropských periferií.

Současně s tímto pohybem přišel ostrý pokles relativních německých nákladů na pracovní sílu; zde jsou čísla z OECD:

Zdroj: OECD, Paul Krugman

Pointa je opět v tom, že relativní zlevňování pracovní síly dávalo smysl v době, kdy kapitál tekl ven z Německa. Problém je, že Němci pokračovali v této politice i poté, co bublina splaskla a kapitál se začal vracet do Německa – což v podmínkách ekonomické deprese udělalo z Německa významný zdroj problémů.

Tolik Krugman. Německý recept na úspěch vskutku není univerzálně použitelný. V ostatních ekonomikách eurozóny, které se pokoušely napodobit německý recept, šetření vedlo k nastartování sestupné spirály. Šetření vedlo k poklesu domácí poptávky, ta vedla k poklesu HDP a k nárůstu nezaměstnanosti atd. Zlepšit výkonnost pomocí zvýšení zahraniční poptávky nelze, neboť země eurozóny nemohou devalvovat.

Nezaměstnanost (modrá plná: eurozóna, červená tečkovaná: USA)

Zdroj: Eurostat a US Bureau of Labor Statistics

Euro v cestě

Doporučovat zvýšení kvality a technické úrovně výroby je pak hraběcí rada: veškeré úsilí v tomto směru přinese ovoce nejdřív za deset let. Kromě toho, ne každá země může vyrábět především náročné strojírenské a elektrotechnické výrobky jako Německo. Zkuste to vysvětlovat Portugalcům nebo Řekům, jejichž vývoz tvoří převážně suroviny, zemědělské výrobky nebo produkce tzv. low-tech odvětví: boty, textil, papír atd.

Německou hospodářskou politiku sice nelze snadno napodobit, ale německý úspěch přinejmenším dává dobrý tip: s investováním do německých akcií asi neuděláte chybu. Nebo alespoň ne podstatnou chybu.

Problém eurozóny je, že bez oslabení měny nelze dosáhnout lepší konkurenceschopnosti. Graf průmyslové produkce ukazuje, jak se zavedení eura promítlo na průmyslové produkci Itálie: ochromilo ji. A když přišla krize, euro zabránilo italské ekonomice vzpamatovat se.

Celková průmyslová produkce v Německu (modrá), Itálii (červená) a v Česku (zelená)

Zdroj: research.stlouisfed.org

Vinou eura je italská průmyslová produkce na úrovni roku 1987. Rozdíl je, že v roce 1987 italská míra nezaměstnanosti činila 10,2 procent, zatímco nyní je na úrovni 12,5 procenta. Státní dluh v roce 1987 činil 91,3 procenta HDP, nyní už zřejmě přesahuje 130 procent HDP.

Eurooptimisté mohou vynalézat různé výmluvy, ale fakta jsou fakta. A jejich řeč není vůči euru lichotivá.

Chcete euro pro Česko?

České není české

Můžeme si rovněž všimnout pozoruhodného vývoje českého průmyslu. Od roku 1990 zažil různé výkyvy: transformační propad, poté mírné oživení (1994–1997), recesi, a dále dlouhé oživení od roku 1999 do roku 2008. Tato éra je zároveň spjata s výrazným posilováním české koruny: je zřejmé, že tehdejší posilování koruny bylo způsobeno fundamentálními faktory, nikoli hrátkami spekulantů.

Od roku 2008 už průmysl strmě neroste a koruna přestala posilovat. Ukázka, jak je dobré mít volně plovoucí měnu, která reaguje na skutečnou výkonnost hospodářství. (Co by se stalo, kdybychom hypoteticky měli euro třeba od roku 2003? Vysoká inflace by způsobila značné problémy a možná i bankovní krizi. Podívejme se na slovinský odstrašující příklad.)

Je pozoruhodné, jak velmi silně je český průmysl korelovaný s německým průmyslem, a to zejména od doby českého vstupu do Evropské unie. Anebo to možná není tak pozoruhodné: domácí kapitál je chronicky oslaben do té míry, že Česko je z větší části jen německou montovnou. Český průmysl není ve skutečnosti český. To se samozřejmě nepromítne do hrubého domácího produktu. Dividendy, které se inkasují v Německu, se však promítnou do hrubého národního produktu. Hrubý národní produkt české ekonomiky je proto asi o 15 procent nižší než hrubý domácí produkt.

Co dál s českou ekonomikou? Zázraky se nedějí, ale zlepšení podmínek pro domácí podnikatele by pomohlo. Časem by možná vznikl i nějaký nový domácí kapitál, který stojí za zmínku.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a byl členem Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako ředitel pro strategii. 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Související témata

cena prácedevalvaceeuroeurozónahrubý domácí produktinflaceitálieněmeckonezaměstnanostobchodní bilancepaul krugmanportugalskoprůmyslřeckostátní dluh
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo