Hyperinflační apokalypsa (III): Šílený Max

V minulých dílech jsme psali o tom, proč není debata o hyperinflaci šílená, i když právě procházíme deflací, a jak a odkud hyperinflace udeří? Od dluhopisů jsme se dostali až ke komoditám, díky nimž poprvé pocítí hyperinflaci i řadoví občané. Jak celý příběh dopadne?

Pokud ropa vylétne za jediný den ze 74 na 150 dolarů za barel a pak na 300 během následujícího týdne – což vzhledem k všeobecné panice není vůbec vyloučeno – bude stát galon benzínu kolik – 10, 15, 20 dolarů? Lidé, obyčejní, řadoví občané, začnou skupovat komodity jako šílení (topný olej, potraviny, benzin, cokoli) a hlavně co nejrychleji, dokud jsou jakž takž levné. Později totiž může stát benzin místo 15 dolarů klidně 30.

Pokud se všichni víceméně v tutéž chvíli rozhodnou směnit jedno zboží (měnu) za jiné (komodity), co se stane s relativní cenou jedné a s relativní cenou druhé? Odpověď je snadná – jedna vyletí vzhůru, druhá zkolabuje.

Jakmile lidé začnou šílet a v panice skupovat základní komodity, jejich obvyklá finanční aktiva – akcie, dluhopisy apod. – se zhroutí. Všichni se poženou za hotovostí, aby si za ni obratem mohli nakoupit komodity. Proto záhy po propadu dluhopisového trhu dojde ke katastrofálnímu kolapsu akciových burz, pravděpodobně v rozmezí několika dní. Tento propad zároveň katapultuje komoditní ceny do stratosféry.

Výprodej akcií nic nezastaví

Výprodej akcií a nákup komodit se budou vzájemně pohánět a podporovat a nic je nezastaví. Jakmile se přelijí do každodenní ekonomiky, začnou běžní lidé rozprodávat materiální aktiva – zboží dlouhodobé spotřeby, auta, náklaďáky, domy – a za utrženou hotovost nakupovat komodity, zejména topný olej, plyn a potraviny. Jinými slovy, tato aktiva nebudou v počáteční fázi hyperinflace apreciovat, dokonce si nebudou ani držet svou hodnotu.

To je fenomén, který hyperinflační skeptikové stále nedokážou pochopit – v hyperinflačním prostředí ceny aktiv nestoupají, nýbrž se propadají, nominálně i relativně ke komoditám. Dům za 300 000 dolarů klesne na 60 000 či méně, a možná dokonce na 50 uncí stříbra, protože v hyperinflačním prostředí je dům bezcenný, kdežto za stříbro si lze koupit benzin či potraviny.

Troufám si tipovat, že lidé, kteří dočetli až sem, si právě teď klepou na čelo a řeknou si, že plácám nesmysly, či přinejmenším že jsem se stal obětí vlastní představivosti. Tito rozumní, racionální lidé, pokud budou vůbec ochotni zamyslet se vážně nad výše předestřeným scénářem, zřejmě namítnou, že stát – ať už ministerstvo financí, nebo centrální banka, nebo kombinace obojího – naleznou řešení, že uklidní paniku (hypotetickou) na trhu státních dluhopisů a hyperinflaci učiní přítrž (něco tak absurdního a směšného se ovšem v Americe stejně nemůže stát).

Aha. Takže stát nás zachrání. Fajn, v tom případě se ale ptám – jak?

Nejprve si vezměme FED – jak ten by mohl zastavit run na treasuries? Odpověď – nemohl. Abyste rozuměli, FED ze všech sil podepírá treasuries už od roku 2008. Taková je jeho strategie – skupuje toxická aktiva od nezkrachovatelných bank a ty pak na oplátku za utržené peníze skupují státní dluhopisy. FED přitom celou dobu pozorně sleduje, zda treasuries nevykazují nějaké známky slabosti. Pokud se ovšem na toxická aktiva promění samotné treasuries, co pak? Bernankemu dávno došla všechna munice a teď už jen kolem sebe mává nenabitou pistolí. Pokud dojde k runu na treasuries a on je začne skupovat, aby je „zachránil“, jen tím nabídne držitelům dluhopisů jedinečnou příležitost prodávat, dokud to jde. A pokud začnou dluhopisy odprodávat všichni najednou, pak jsou Bernanke i celý FED nahraní. Budou vydáni na milost a nemilost probíhajícímu dění. To ostatně platí už nějakou chvíli, jen oni si to ještě neuvědomili.

Nezmůže-li tedy nic FED, co federální vláda? Ta přece situaci zachrání, ne?

Jedním slovem – nezachrání. Pokud jde o run na státní dluhopisy, nemá mu vláda jak zabránit. A bavíme-li se o hyperinflaci, co přesně by mělo ministerstvo financí v takové situaci udělat? Zavést cenové regulace? Tím by jen vytvořilo rozbujelý černý trh. Poslat do ulic vojáky? Na to je Amerika příliš velká. Začít chrlit další „stimulační“ výdaje? No ovšem, pumpovat do hyperinflahující ekonomiky další peníze, to by nám pomohlo.

(Jen krátká poznámka – dovedu si představit, že FED by tu poslední možnost ze zoufalství či pošetilosti docela klidně zkusil. Někdo podobný jako Palinová nebo Biden by mohli začít volat po bezuzdném tištění peněz, třeba „abychom pomohli všem pracujícím Američanům“. A pokud by jim FED vyhověl, konečně bychom si tady v Americe vyzkoušeli to, co jsme dosud vídali jen na fotkách z Maďarska či meziválečného Německa – bankovky sloužící jako otop do kamen. Já si ve skutečnosti nemyslím, že politici jsou natolik tupí, že by v rámci boje proti stoupajícím cenám začali tisknout peníze. Na druhé straně je pravda, že co se stupidity týče, trhají politici nové rekordy každý den.)

Federální vláda by mohla situaci alespoň zmírnit jedním jediným opatřením – musela by převzít kontrolu nad velkými supermarkety a benzinovými pumpami a základní artikl začít vydávat na příděl. Tím by zřejmě zabránila masovým bouřím a pomohla chudým, starým a nemocným. Na fundamentálním problému, tedy hyperinflaci, by tím ovšem nic nezměnila.

„Vždyť je to všechno jeden velký blábol,“ jako bych slyšel čertění hyperinflačních skeptiků. „Amerika si dnes jen prožívá to, co kdysi Japonci. I oni se svého času pustili do masivního státního stimulování – vždyť to nakonec byli oni, kdo vymyslel kvantitativní uvolňování – a podívej, jak dopadli. Stagnace, to ano, ale hyperinflace? V žádném případě.“

Správně, paralely s Japonskem jsou si nápadně podobné – až na jeden klíčový faktor. Japonský státní dluh je nekonečně stabilnější než ten náš, protože v Japonsku jsou lidé spořiví. To oni vlastní svůj státní dluh. Američané jsou ovšem zhusta na mizině a jejich dluh mají v rukou panikáři z investičních fondů. Proto je japonský státní dluh pevný jako kámen, zatímco ten náš připomíná mýdlovou bublinu. A proto si myslím, že v Americe dojde k hyperinflaci, že ona bublina brzy praskne. Počítám, že pokud ne letos na podzim, pak dozajista ten další, každopádně však před koncem roku 2011.

Otázka pro nás zní – co s tím?

Primitivní survivalisté tráví veškerý čas mudrováním o postapokalyptické Americe. To pravé umění je ovšem připravit se na dobu post-postapokalyptickou.

Především si musíme uvědomit, že hyperinflace může i nemusí přijít, nicméně pokud přijde, dříve či později zase dozajista odejde. Nebude tu s námi navěky věků, Amerika neskončí jako ve filmu o Mad Maxovi. Bylo by to sice zajímavé, ale nedojde k tomu – je to jen blouznění.

Ve skutečnosti se náš svět po kratší hyperinflační bouřce vrátí víceméně do starých kolejí. Jenom budeme mít kocovinu. Hyperinflační přeháňka by nám dokonce mohla prospět – ekonomika by se konečně zbavila všech svých zkyslých dluhů, všeho toho odpadu, který FED a vláda zametly v letech 2007–2009 pod koberec. Hospodářství by se rozpadlo a znovu přeskupilo, ceny aktiv by se přenastavily na realističtější úroveň. Když se to vezme kolem a kolem, hyperinflační katastrofa by z dlouhodobého hlediska mohla být mít na zdraví americké ekonomiky a morálku amerických občanů blahodárný vliv, na rozdíl od donekonečna natahované stagnace. Zeptejte se Japonců, jestli by raději dva tři hodně špatné roky, namísto dvou „ztracených dekád“, a dostanete jasnou odpověď. Ale to už odbočuji.

Jak kdysi řekl Rotschild: „Kupujte, když v ulicích teče krev.“ Příprava na hyperinflaci by měla obnášet investice do koše diverzifikovaných cenných kovů, žádné akcie, žádné deriváty, žádné ETF. Kdyby přišla hyperinflace a v ulicích by tekla krev (možná doslova), vzal bych svůj koš zlata a krize nekrize začal skupovat nemovitosti a akcie stabilních průmyslových odvětví – doly, chemii (hlavně farmaceutiku), ale nic s přidanou hodnotou a la technologie nebo letectví. Na vrcholu hyperinflace budou totiž ty nejcennější aktiva za babku, hlavně akcie a hlavně na druhou nemovitosti.

Nemám ponětí, co se stane, až překročíme onu hranici, kdy si za 100 dolarů nekoupíme ani hrnek kafe, vím ale, že po takovéto hyperinflační periodě dostaneme „nový dolar“ či něco podobného, prostě starý dolar bez několika nul, a svět se pomalu vrátí k normálu. Netuším, jak onen nový normál bude vypadat. Nepřekvapilo by mě, kdyby měl rysy kvazi- či de facto totalitního státu a kdyby v něm existovala nějaká forma mzdových a cenových regulací. Hádám, že to je pravděpodobné, ale pro účely tohoto článku irelevantní.

Vysoce relevantní je ovšem fakt, že naše současná situace už nemůže dál pokračovat. Globální recesi, v níž se právě nacházíme, stát svými „záchrannými“ opatřeními jen zhoršuje. Všechny ty stimulace jen vyvíjejí tlak na treasuries, které na druhé straně podepírá FED. To zkrátka nemůže skončit dobře. Kdo má proto pod čepicí, už dnes se připravuje na to, co musí brzy přijít.

Tvrdím, že se dočkáme hyperinflace. Doufám, že své důvody jsem vysvětlil dostatečně.

Pro Finmag přeložil Aleš Drobek.

Anglický origiál byl publikován na blogu http://gonzalo­lira.blogspot­.com/.

Foto: profimedia.cz