Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Bankrot po evropsku (III): Poučíme se?

| 10. 12. 2010

Historie ukázala, že státní bankrot může vyjít levněji než nekonečné úvěrování první, druhé, třetí, osmé země. Co všechny tyto zkušenosti znamenají pro současnou Evropu? Více závěrečné části seriálu.

Bankrot po evropsku (III): Poučíme se?

První díl seriálu Bankrot po evropsku (I): Příběhy z války najdete zde, druhý díl Bankrot po evropsku (II): Kouzlo napravených hříšníků pak zde.

Začněme Řeckem. Tento stát trpí krizí solventnosti. Nikoli pouze likvidity, jak sami sebe stále přesvědčují evropští hodnostáři. Chce to vzít sekeru a vypořádat se s rozcapeným sociálním státem, který ročně požere polovinu hrubého domácího produktu. Tím se zajistí solventnost.

Řecko dále trpí nadhodnocenou měnou. V eurozóně nemá co dělat. Zavedení drachmy by zajistilo konkurenceschopnost, a tudíž dlouhodobou solventnost. Stávající dluhy je třeba restrukturalizovat, aby pro obrozenou ekonomiku nebyly neúnosnou zátěží. (Řešení, které by spočívalo v připojení Řecka k finančně stabilnějšímu Turecku, by se patrně nesetkalo s širším souhlasem tamní veřejnosti.)

Z toho všeho probíhá jen částečná redukce státních výdajů. Opuštění eurozóny a restrukturalizace dluhů ovšem nepřichází v úvahu ze dvou důvodů. První je ideologie dokonale stabilní a dokonale fungující Evropy směřující ke stále těsnější unii. Připustit možnost bankrotu a vystoupení z eurozóny by představovalo asi takovou ztrátu tváře, jako kdyby čínský prezident řekl pravdu o Mao Ce-tungovi. A i když každý ví, že Mao byl největší masový vrah v lidské historii a že Řecko je zralé na bankrot, oficiálně se o tom v Číně, respektive v Bruselu, nemluví.

Druhý důvod je serióznější. Jsou jím hmatatelné zájmy německých a francouzských bank. V řeckých dluhopisech vlastní stovky miliard eur. Účetní přecenění v případě řízeného bankrotu by znamenalo značné ztráty. Finanční pozice německých bank není ideální, ochranný polštář pro případ podobného propadu není příliš buclatý. Kromě toho, kdyby následovaly ostatní státy - Irsko, Španělsko... - mohl by nastat klasický dominový efekt a ani silné Německo by nebylo imunní. Dominový efekt by v krajním případě obnášel run na banky a absolutní insolvenci finančního systému. Vláda by neměla žádnou šanci zasáhnout, neboť hovoříme o částkách daleko přesahujících možnosti německého státního rozpočtu. Tak by se mohlo stát, že problémy Řecka, ekonomicky nevýznamné země, by kaskádovým efektem mohly strhnout celou Evropu, včetně zdejší hospodářské velmoci. To je hororový scénář, z něhož všichni mají oprávněnou hrůzu.

Irsko: Šampión nad propastí

Útěchou zůstává fakt, že Řecku zatím nehrozila vážnější bankovní krize. Ta však již naplno propukla v Irsku. Keltský tygr je ve většině ohledů přesným protikladem Řecka. Irové byli donedávna chváleni jako šampioni zdravých veřejných financí -oprávněně! Jejich ekonomika je vysoce konkurenceschopná, v roce 2009 dosáhli silného obchodního přebytku a mezinárodní investoři nejeví zájem stěhovat se pryč. Příliš silné, příliš slabé Proč jsou tedy při všech svých úspěších nyní Irové na mizině? Není to kvůli malému objemu vybraných daní, jak tvrdí někteří povrchní pozorovatelé. Historie sahá zhruba k začátku nového tisíciletí, kdy irská ekonomika začala nasávat ve velkém levné úvěry. Následoval opojný boom irského stavebnictví a obchodu s nemovitostmi. Osmdesát procent úvěrů šlo do těchto sektorů. Ceny nemovitostí rostly - ano, podobný příběh známe z americké hypoteční krize z roku 2007. Jenomže ta irská byla vzhledem k velikosti ekonomiky mnohem závažnější.

V roce 2008 irská vláda vydala garanci na závazky všech bank. Tehdy si ovšem neuvědomovala, jak obrovský je rozsah špatných úvěrů. Tvrdit, že Irsko zažívá bankovní krizi, by byl eufemismus. Irské banky jsou nyní tak zruinované, že horší to být ani nemůže. Základní funkce vykonávají banky již jen díky levným úvěrům z Evropské centrální banky. Je ironické, že právě tento zdroj předtím bilance irských bank nafoukl až tak, že praskly jako přeplněný balonek.

Zatímco euro bylo pro Řecko příliš tvrdou měnou, kterou ekonomika nedokázala unést, Irsko by bývalo potřebovalo naopak tvrdší měnu. Takovou, která by byla zabránila nafouknutí úvěrové bubliny. Ale to je dnes již předminulý čas. V současnosti by Irsko potřebovalo zásadní reformu bankovnictví společně s velkorysým překlenovacím úvěrem a restrukturalizací státního dluhu. Země má dobré předpoklady k dalšímu růstu, samozřejmě pouze tehdy, vyhne-li se dalšímu velkému dobrodružství s nemovitostmi. Laická veřejnost se zhusta domnívá, že dění v Evropě je krizí eura, která byla uměle vyvolána spekulanty. Ve skutečnosti euro jako měna nezaznamenává žádnou krizi - tu zažívají pouze některé ekonomiky, pro které není vhodné. Euro samotné je fungující konvertibilní měnou, která netrpí ani vysokou inflací, ani přílišnou volatilitou vůči jiným měnám. V tomto směru není co vytknout.

Měna funguje jakou poukázka na nákup zboží, služeb nebo investic v rámci určitého území. Měnový kurz se odvíjí od poměru celkové peněžní zásoby k objemu statků, které lze koupit. Euro by bylo v krizi, kdyby Evropská centrální banka rozpoutala vysokou inflaci, anebo kdyby eurozóna natolik zchudla, aby zde nebylo co koupit. Nic takového nehrozí ani zdaleka. Euro a krize? Pouhá mediální zkratka.

Souboj dvojí iracionality

Až do roku 2008 si investoři vůbec nepřipouštěli, že by mohly existovat podstatné rozdíly v riziku jednotlivých zemí eurozóny. Pak se situace zásadně změnila a od roku 2010 můžeme naopak mluvit o hromadné panice. Trh státních dluhopisů, který by měl být nejracionálnějším trhem na světě, minulých deset let nebyl racionální. Z krajní polohy neomezeného optimismu se rychle přesunul do polohy zcela opačné. Nešlo o útok, ale o útěk.

Jak je to možné? Teorie sociální polarizace umožňuje vysvětlit, proč se vzdělaní a zkušení investoři často chovají zdánlivě nevysvětlitelně. Jako hejno ryb, které náhle a zdánlivě bez příčiny změní směr pohybu.

Pokud mohl někdo překonat trhy v míře iracionality, šlo o evropské politiky. Zejména německá kancléřka Angela Merkelová a lucemburský premiér Jean-Claude Juncker svojí vzácnou mírou nepochopení podstaty věci paniku ještě zhoršili. Když trhy propadaly panice, Merkelová vyhrožovala. Když bylo zapotřebí uklidňujících slov a činů, Juncker se vytasil se slovem bazuka, ve smyslu, že je proti trhům potřeba vytasit větší zbraň.

Vstoupit, či nevstoupit?

Z historie státních bankrotů i dění v eurozóně během posledních dvou let můžeme vyvodit poměrně jasné závěry. Zaprvé politika by neměla mít přednost před střízlivým ekonomickým úsudkem. Řecko, Irsko a další státy přijaly euro, aniž pro ně měly předpoklady. Další země, včetně České republiky, by tento krok měly neutrálně a nepoliticky zvážit a přidat se ke společné měně pouze tehdy, pokud nebezpečí irského scénáře nebude hrozit. Ano, ke vstupu jsme se sice zavázali, ale šlo o slib vstupu do jiné eurozóny, než jaká nyní existuje. Sliby se ukázaly být hodně odlišnými od reality.

Zadruhé pro dnešní krizi některých států eurozóny není jednoduché řešení. Vystoupení ze společné měny by sice vyřešilo problém Řecka, ale mohlo by ohrozit německé banky. Zde je třeba hodně počítat. Je možné, že by německou vládu vyšlo levněji, kdyby raději podpořila své banky místo řecké vlády.

Zatřetí státní bankrot je sice ve vyspělé Evropě velmi neobvyklý, ale přinejmenším Řecku a Irsku by prospěl mnohem více než prodlužování agonie.

Začtvrté trhy se často chovají iracionálně. Ale politikové, kteří mají ambice chování trhů korigovat, jsou sami mnohdy ještě horší. A neškodil by jim alespoň základní kurz financí a kapitálových trhů. Aby znali aspoň rozdíl mezi krizí likvidity a insolvencí. Za páté zvyšovat daně už není kam.

A konečně zašesté: finance by měly sloužit lidem, a nikoli lidé financím. Dogmata, že ve vyspělé Evropě se prostě nesmí bankrotovat, škodí. Jako ostatně většina dogmat.

Psáno pro Lidové noviny

Foto: profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (14 komentářů)

Jaroslav Bolševik007 Diam | 14. 12. 2010 17:08

Kriteriem pravdyje praxe. Protože zacházíte do podrobností tak si tedy probereme výdobytky 20 let kapitalismu v Česku.Po tom co Čecháčci v 89přišli na to, že jim chybí demokracie, lidská práva, pravda a láska a ve svobodných a demokratických volbách si zvolili kapitalismus , následovala jedna katastrofa za druhou a všechny napravovali předchozí křivdy. 1) Za babku rozdali státní majetek (kuponová privatizace) protože tvrdili že :“Nejhorší vlastník je stát a naopak nejlepší vlastník je soukromník“, tak rozdávali majetky plnými hrstmi a měli u toho zhasnuto. To co zbylo šlo pak do kuponovky. Jeden z otců kuponové privatizace snad ještě sedí za mřížemi na Bahamách.(Kožený?) 2) Pak se jim sesypala ekonomika, tak se chtěli zapojit do evropského ekonomického prostoru a zase rozdávali, tentokrát zahraničním vlastníkům a nazývali to „Strategické partnerství“ a pro tyto zahraniční partnery rozdávali nejen že za hubičku, ale ještě to z kapes poplatníků oddlužili a ti tady začali provozovat montovny pro levnou pracovní sílu v Česku. Dali nám práci něco zaplatili a spokojenost byla veliká. Stát utrácel plnými hrstmi a všechno z peněz poplatníků např. 1.etapu bankovní krize - NOMURA. (Jeden z pomníků té doby je prodej vody VEOLII, kdy si Čecháčci platěji za vlastní vodu do Francie). A proč by ne vždyť perspektivy byly skvělé. 3) Pak už skvělé nebyly, přišla krize apotíže. A zase tu byl stát a poplatníci platili různé konsolidační banky, daňové úlevy pro zbohatlíky. Jenže poplatníků ubývalo jak přicházeli o práci, museli si připlácet na zdraví, školy, penzi atd.. Vymysleli skvělé řešení -snížili podnikatelům daně, protože tvrdili, že když je příliv, tak stoupají všechny lodě v přístavu no a přes takto probuzenou konjunkturu v Česku dostanou zpátky peníze do rozpočtu. Nedostali – naopak mají díru v rozpočtu ze které se nakumuloval státní dluh 1,3 biliony Kč a pořád roste (prachy na penzeprošustrovali už minulý rok, mateřská dovolená, od 1.1.2011budou tržní činže atd., platíme si za zdraví, školství pořád víc, naopak výdělky buďto stagnují nebo klesají). No a teď v pokladně chybí 1,3 bilionu a obsluha tohoto dluhu se prodražuje (zvyšují se výnosy ((úroky)) i jejich pojištění, protože věřitelé nevěřív solventnost dlužníků. V rozvinutých ekonomikách se rozbíhá úvěrová krize takže nedůvěra věřitelů se bude dále zvyšovat. Teď máme dvě možnosti, zbankrotovat nebo zhubnout. Já to typuji tak, že nejdřív budeme hubnout, pak zbankrotujeme no a pak budemezase hubnout. Samozřejmě mimo zbohatlíků, ti kteří na tom srabu mají největší podíl tak ti budou pořád tlustší a tlustší.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Denis Mandok | 14. 12. 2010 19:28
reakce na Jaroslav Bolševik007 Diam | 14. 12. 2010 17:08

kapitalismus není slučitelný s demokracií...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 15. 12. 2010 06:41
reakce na Denis Mandok | 14. 12. 2010 19:28

lze to rici i obracene: demokracie neni slucitelna se svobodou...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Denis | 14. 12. 2010 11:06

v USA funguje více bodů z komunistického manifestu než v číně...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

bolševik007 | 14. 12. 2010 11:05

Pane ty emoce s Vámi cloumají zřejmě proto, že schvalovací proces u administrátora zpozdil mou odpověď na Radima, takže jste ji zřejmě nečetl. Ohledně toho, že se osvobozují státy, které mají nerostné bohatství tak ano, a nejsou to jenom země směřující k socialismu. Na příklad Střední Východ.Jde o to, že bohatství rozvinutých zemí je založeno právě na tom, že se jim podařilo ukrást zdroje rozvíjejícím se zemím. To skončilo a protože rozvinuté země si v převážné většině své zdroje spotřebovaly, tak nás už čeká jenom to utahování opasků a demokracie. Jinak jenom na okraj - nejbohatší země na Světě je Rusko, protože nerostné zdroje uložené v zemi jsou lepší než peníze v bance. Zdraví B007
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Adam | 14. 12. 2010 11:04

Cina s Vietnamem jsou opravdu socialisticke zeme, to jste me uprimne rozesmal :-))
Laos s Kubou v rozkvetu? Dalsi zachvat smichu:-))
Nikaragua - nejmene rozvinuta zeme ve stredni Americe kde 15% HDP prichazi od emigrantu a dalsich 25% od rozvojove pomoci, skvely priklad pro nas :-)
Bolivie, Venezuela a Rusko ziji jenom z nerostneho bohatsvi. Skoda, ze na Morave jsou ty ropne zasoby tak male, jinak by se nam ten socialismus taky skvele budoval:-))
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

bolševik007 | 14. 12. 2010 11:02

Takže nejdříve definice těchto, dvou formací 1)z wikipedie cituji:„SOCIALISMUS (z latinského socialis družný, společenský) je v užším slova smyslu demokratická ideologie, která klade hlavní důraz na solidaritu a která věří, že by ekonomika i další odvětví společnosti měly být do značné míry centrálně řízeny. V širším slova smyslu zahrnuje vedle demokratického socialismu též komunismus. KAPITALISMUS je ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a provozovány za účelem dosažení zisku. Ekonomické parametry (např. ceny) jsou určovány prostřednictvím volného trhu (nabídkou a poptávkou), a to i ceny práce, nikoli řízeny pouze zásahy státu (jako v řízených či plánovaných ekonomikách). Samozřejmě, že stát, či jiné organizace, které do tohoto systému nejsou zahrnovány, si ponechávají stále určitá práva systém regulovat. Ekonomiky takových států, kde stát zasahuje do ekonomiky jsou smíšené; tržní principy fungují v určitých oblastech, v jiných však vládne monopol či monopson státu.“2) z Velká ekonomická encyklopedie(2002) cituji: „ Kapitalismus souhrnné označení pro SES charakterizovaný převážně soukromým vlastnictvím výrobních zdrojů. V marxistické terminologii kapitalismus determinuje mimo jiné i třídní struktura spojená s vykořisťováním“ SOCIALISMUS - v této encyklopedii heslo socialismus pro jistotu není vůbec uvedeno.---- Takže Čína vyhovuje definici WIKI, protože je do značné míry centrálně řízena. To můžeme dokumentovat i tím jak bojuje proti inflaci. Podle mě také proto, že jsou tam u moci bolševici a plánují------. Protože encyklopedie toto heslo nemá, tak bych použil inverzní ke kapitalismu a tedy charakterizovaný převážně společenským vlastnictvím výrobních zdrojů. Prameny uvádějí, že Čína společensky vlastní kolem 60% výrobních zdrojů. Takže považuji za prokázané, že Čína je socialistická země. No a dále kdyby USA v době kdy padl Leehman ..použili Vámi propagované neoliberální postupy, tak by jsme teď už mohli oslavovat zánik kapitalismu. Zdraví B007
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radim | 14. 12. 2010 11:01

Tak zrovna Cina socialismus opravdu nema, tak jako Evropa nema kapitalismus. Zkuste si zjistit, jake socialni vyhody ti cinane maji oproti evropanum nebo americanum. Nejdrive si to zjistete a pak sem zacnete psat. Cina ma tak nejblize k feudalismu, ale bez slechty, tu nam supluje strana. Ale lide rozhodne neziji v socialismu.
Ano, kapitalismus selhava, ale ne proto, ze by nefungoval, ale proto, ze je nahrazovan socialismem. Nebo si myslite, ze by v kapitalismu stat naridil bankam davat subprime hypoteky a pak banky zachranoval? V kapitalismu by se banky svobodne rozhodly, komu hypoteku daji a kdyby doslo ke krachu, tak proste zbankrotuji a stat je nezachrani.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Vlad Ender | 10. 12. 2010 10:03

Souhlasim re Recko, a trhy take souhlasi - v podstate kazdy pocita s tim ze tak do dvou let max. Recko restrukturalizuje (cena reckeho statniho dluh se ted pohybuje kolem 0.7EUR na 1 nominal, takze trhy v podstate predpokladaji umoreni tretiny reckeho dluhu). Jeste ze si to Francouzke banky nevedou pod mark-to-market ucetnictvim :)Co se tyce irska, tak tam si spise myslim ze nez umorit statni dluh je nutno vyresit banky. Irsky stat by byl celkem v pohode kdyby zrusil garanci na banky - dluh by byl nemaly (tusim kolem 80% GDP), ale ne zase strasne velky.Zamavalo by to ale s Landesbanken, a take s UK (i kdyz si myslim ze s UK o neco mene, neb takova RBS je o neco transparentnejsi nez ruzne LB, a snazila se Irsky dluh odepisovat o sto sest), a tomu se Nemci budou branit co to jde. Nicmene v lednu jsou v Irsku volby, a neprekvapilo by me kdyby nova vlada (coz uz nebude Fianna Fail) hezky zrusila dohodu s EU.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Sep | 10. 12. 2010 13:42
reakce na Vlad Ender | 10. 12. 2010 10:03

Taky by mě zajimaly výsledky stress testů s tržním přeceněním .... :-). Řekl bych, že by to nezamávalo jen s Landesbankami. Ty by, zvlášť, pokud se v nich angažují spolkové země - což ale netuším - bylo možné relativně snadno sanovat. Horší je, že namočení jsou víceméně všichni.Byl bych ale opatrný s těmi termíny. Tipoval bych restrukturalizaci řeckého dluhu až po parlamentních volbách v Německu. Řekové jsou těžce v pohodě. Peníze už mají, Němcům to de facto ekonomicky vyhovuje, politicky to ale bude nepříjemné a je třeba to na někoho hodit. Řekl bych, že s návrhem nepřijdou ani Řekové sami, ale navrhne to někdo jako ECB.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel | 10. 12. 2010 09:37

A konečně zašesté: finance by měly sloužit lidem, a nikoli lidé financím. To jsou takové hraběcí rady, realita je jiná.Celý svět slouží a bude sloužit financím víc a víc. V současném finančním systému to ani jinak nejde.Tyto bubliny popisoval už Karel Marx ve svém Kapitálu.Změna je jen v tom, že zatímco dříve lidé přicházeli o své úspory v bankách, nyní o ně přicházejí "sofistikovanějiquot;:1.Poklesem hodnot aktiv na burze2. Konfiskací penzijních fondů (USA, Maďarsko)3. Vyšší daňovou zátěží = pokles kupní síly úspor4. Ředěním kupní síly peněz neustálými emisemi států či úvěrovými emisemi bank5. Krácení sociálních transferů = vyšší daňová zátěžKolonializace a budování impérií za účelem dosažení zisku se dnes mění v dobytí území pomocí kapitálu. Když to nejde jinak, použijí se staré dobré konvenční zbraně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Marek Vít | 10. 12. 2010 09:12

Největším masovým vrahem historie nebyl Mao, ale katolická církev.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam | 10. 12. 2010 11:03
reakce na Marek Vít | 10. 12. 2010 09:12

Katolicka cirkev je jedna vrah?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Denis | 10. 12. 2010 10:45
reakce na Marek Vít | 10. 12. 2010 09:12

se srovnává nesrovnatelné...a nebo církev v nějakém období stejně dlouhém jako byla vláda Maoce zabila podobný počet lidí?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!