Amerika v nás

Zatím je americká debata zajímavá především v tom, že ukazuje, kam vede politická zatvrzelost, a připomíná nám, že americký model je velmi specifický a že to rozhodně není ta kouzelná cesta z naší domácí krize, jak se nám snaží někteří tvrdit. Ještě zajímavější bude sledovat americkou politickou scénu tento týden: nezadržitelně se blíží „den, kdy dojdou peníze,“ a dosavadní pokusy o dohodu na zvýšení dluhového stropu připomínají spíš rituální tanečky maskující prohlubování zákopů, a nikoliv snahu o zodpovědný přístup k zemi, která se jen pomalu vzpamatovává z hospodářské krize.

Tomáš Prouza on-line

Články Tomáše Prouzy najdete také na webu www.prouza.cz. Jeho postřehy a tipy můžete sledovat na Twitteru @prouzatomas.

Z posledních tweetů:

• Jak dlouho můžete podvádět a obírat klienty, než zásahne ČNB? V nejkřiklavějším případě pět let [pdf], jindy i více…
• Z judikatury Nejvyššího soudu: Korektním pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci proto mohl být (byl-li učiněn) i pokyn předáka P. (doslovně – „ku*va, nelezte tam na ty světlíky, můžete sletět“), neboť tím stanoví pro podřízené závazný způsob chování a vysvětluje důvod svého pokynu.
• Nejvyšší soud označil naprostou většinu rozhodčích doložek za neplatnou. Soudy ale úvěroví žraloci netrápí...

Follow @prouzatomas

Zatím jsme je nevyhnali…

A ještě zajímavější bude sledovat americkou a českou politickou scénu, pokud Američané skutečně narazí na svůj dluhový strop a pokud naše volby dopadnou eufemisticky řečeno „zajímavě“. Američanům poprvé v historii hrozí, že vstoupí na neprobádané území státního bankrotu (i když nakonec se pravděpodobně nějaký způsob odkladu skutečného řešení o pár týdnů nebo měsíců nakonec najde) – zatímco my možná vstoupíme na neprobádané území zcela nové politické architektury, založené na lidech bez důvěryhodné historie.

I když Amerika a její stále rostoucí politický rozkol přitahují novináře a okupují novinové titulky, silná americká ekonomika a především stále nenahraditelná pozice ve světové ekonomice znamenají, že škody vyvolané současnou politickou hrou budou jen dočasné. My jsme na tom ovšem úplně jinak. Ekonomicky jsme závislí na ostatních, ale v řadě případů jde dnes už spíš o setrvačnost. Naše klesající konkurenceschopnost znamená, že pro investory už nejsme zdaleka tak přitažliví jako dřív. Pořád ještě jsme dost zajímaví na to, aby u nás zůstávali (i když noví se nijak nehrnou), ovšem pokud by nadcházející volby přinesly výraznou ekonomickou nejistotu, mohlo by to pro řadu z nich být příslovečnou poslední kapkou.

Zvýší Amerika dluhový strop?

Samozřejmě, dlužit je moderníSamozřejmě, bohužel to jinak nejdeVymyslí se nějaký provizorní kočkopesAno, ale bude to chvíli trvat. A zatím bude pěkné tóčoNe. Bude to rachot

Hlasovat

Nechat na sebe zapomenout je snadné

Američané mají jasně dáno, na čem se musí dohodnout – schválit vládě její výdaje a zvednout limit státního dluhu. My tak technicky jednoznačně definované zadání nemáme. Ale pokud výsledek voleb povede k tomu, že nebudeme schopni přijít s jednoznačně definovanou hospodářskou politikou a nedokážeme se shodnout na tom, jak má vypadat budoucnost naší země, hrozí nám velké riziko.

Domácí spotřebitele už úspěšně vystresovala minulá vláda – a pokud by povolební nejistota vystresovala domácí podniky a odradila zahraniční investory, čeká nás mnohem horší recese, než jakou jsme zažili v posledním roce a půl. Zejména ve vztahu k zahraničí dnes žijeme především z historie – a měli bychom si neustále připomínat, že zaujmout velké investory je obtížné. Být zapomenuti je naopak velmi jednoduché, zejména v konkurenci, jaké musí čelit malá země ve středu Evropy. 

Psáno pro Lidové noviny