Chvála práce nahovno

| 27. 9. 2013

Proč je některá práce sexy, jiná „šlep“ a proč ani patnáctihodinový pracovní týden nemusí přinést pohodu.

Chvála práce nahovno

David Graeber je chytrý chlapík a A2 provokativní časopis. Proto je mi líto, že si nebývalých pět tisíc lajků společně vysloužili zrovna českým překladem Graeberova nepodařeného hanopisu Práce nahovno. Ne že bych se té popularitě divil. Graeber čtivě lituje korporátní „posouvače papíru“, kteří nechápou smysl své vlastní práce, a navíc musí v kanceláři tvrdnout osm hodin denně. V tom se pak pozná leckdo:

„Potkáte-li nějakého příslušníka této nové třídy placených profesionálů na večírku a svěříte-li se mu, že děláte něco, co by snad bylo možné považovat za zajímavé (například antropologii), můžete se vsadit, že se bude za každou cenu snažit vyhnout hovoru o tom, co dělá on. Stačí ale pár drinků a spustí tirády, jak nesmyslná a hloupá jeho práce je.“

Dráždí mě na tom dvě věci. Za prvé omyl, který nabral generačních rozměrů: Graeber si podobně jako miliony jiných plete práci zajímavou a smysluplnou. Mezi řádky navíc naznačuje, že mají lidé na zajímavé a smysluplné povolání právo: „Peklo je společenství jednotlivců, kteří tráví většinu svého času prováděním úkonů, jež nemají rádi a v nichž nijak zvlášť nevynikají,“ píše.

Peklo je cokoliv, do čeho jdete s přehnaným očekáváním, a generace Y má proto zaděláno na pekelné kariéry. Mnohem střízlivěji než Graeber je vás na ně nachystá Venkatesh G. Rao v eseji Nejsi řemeslník.

Rao tvrdí, že podoby lidské práce mají dva póly: sexy a šlep. „Schleppy“ je z jidiš a označuje namáhavou cestu a otravné lidi. Sexy práce je zábavná, snadno se do ní plně ponoříte a nebudete s ní mít žádný morální problém: „To, co si o vás myslí vaše maminka a váš šéf si nebude protiřečit.“ Šlep zaměstnání jsou učiněný opak. Práce nahovno. Proto se do nich až na pár psychopatů nikdo nehrne. Proto taky bývají lépe placené, ale tenhle banální postřeh si Rao nechává od cesty. Namísto toho ukazuje, jak to mají lidé všechno pomotané: často například touží po „tvůrčí práci“, když ve skutečnosti hledají „sexy práci“. Nepudí je totiž tvůrčí šílenství, jaké zažívá malíř Maxe von Sydow v Hodině vlků nebo Vladimír Boudník v Něžném barbarovi. Žene je spíš touha žít jako sloupkařka Carrie ze Sexu ve městě. Vlastně spíš konzumovat než produkovat.

Ještě větší zmatky jsou v tom, v jaké že práci nás hrozí nahradit technika. Sám jsem několikrát psal, že nás stroje zbaví úmorné rutiny a uvolní ruce pro tvůrčí činnost. Že už nebudeme muset dělat nic šlep, jen sexy. Rao ukazuje, že to může být naopak. Vynález fotografie vzal sexy práci zástupům malířů - a naopak vytvořil šlep místa v temných komorách. S počítači to je a bude stejné: jsou jako naše obří děti, které neustále potřebují pomoc s překvapivě banálními úkony. Vždyť sotva rozeznají obličej: „Začínají se objevovat první šlep zaměstnání informační éry: čištění dat, rozeznávání obrázků, zákaznická podpora nad rámec pekelného hlasového ovládání, všelijaké opravy strojů. Některé z těchto prací zaniknou, ale nová šlep zaměstnání se vynoří ještě rychleji. Tak to totiž bylo i naposledy,“ píše Rao.

Ve zkratce: asi budete dál dělat práci nahovno a nejspíš za to budete ještě rádi.

Stručněji k druhému bodu Graeberovy obžaloby, tedy že v háku tvrdnete osm hodin, a ne tři, jak v roce 1930 doufal při pohledu na rostoucí efektivitu práce ekonom John Maynard Keynes. Za to v mnoha případech může stejná síla, jaká vhání tolik lidí do sexy pseudotvůrčích povolání: honba za společenským statusem.

Všimněte si, že Graeber nepíše o dělnících, ale o „posouvačích papíru“, kteří mají na cestě ke zkrácenému úvazku mnohem méně překážek. Dělníci musí dřít čtyřicet a víc hodin týdně, aby vůbec poplatili životní náklady. Zato stále víc posouvačů papíru - grafiků, programátorů, překladatelů - stojí před svobodnou volbou. Můžou si říct o poloviční úvazek nebo dát sbohem polovině klientů - a s patnácti, dvaceti hodinami práce týdně žít pořád o pohodlněji a bezpečněji než v roce 1930.

Nejspíš při takovém půlúvazku budete muset překousnout několik „drobností“. Neutáhnete bydlení ve velkém městě. Na dovolenou budete jezdit pod stan. Dětem vymluvíte telefon, tablet, herní počítač i hokej. Oblékat se budete u Vietnamců na náměstí a potraviny nakoupíte u sousedů, pokud si je nevypěstujete sami. Pořád na tom budete materiálně líp než s plným úvazkem v roce 1930, dokonce i 1960 nebo možná 1990. Žel, svým společenským statusem tak tak přeskočíte sběrače kovů.

Sám Graeber píše: „Když jsme si měli zvolit mezi kratší pracovní dobou a větším množstvím hraček a zábav, kolektivně jsme se rozhodli pro to druhé.“ Nevědomky tak přiznává, že vynucené zkrácení pracovní doby na polovinu by odstranilo jen důsledek, nikoliv příčinu. Netuším, co přesně nás nutí vést závod ke dnu, tedy vydělávat od nevidím do nevidím na věci a zážitky, které nepřinášejí hluboký a trvalý pocit spokojenosti. Těžko to ale bude něco, co by duši společnosti i jednotlivce křivilo jen na vnitřní straně vrátnice kancelářského komplexu.

Nepoeticky, polopatě: Pokud máte pocit, že je váš život nahovno, neházejte hned bez přemýšlení všechnu vinu na svou práci.

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Martin Brezina | 27. 9. 2013 08:13

"Graeber si podobně jako miliony jiných plete práci zajímavou a smysluplnou."
Myslím, že to tak není. Graeber podle mého názoru soudí, že v jistém uspořádání lidských věcí jsou mnohé práce nezajímavé i nesmysluplné.

"Všimněte si, že Graeber nepíše o dělnících, ale o „posouvačích papíru“, kteří mají na cestě ke zkrácenému úvazku mnohem méně překážek. Dělníci musí dřít čtyřicet a víc hodin týdně, aby vůbec poplatili životní náklady."
Podle mé zkušenosti, tak 70-80 % všech lidí, co u nás pracují, si nemohou dovolit zkrácený úvazek, pokud chtějí zaplatit životní náklady své a rodiny. Tím spíš, že jim ten zkrácený úvazek sotvakterý zaměstnavatel poskytne. Čili, ta volba mezi kratší pracovní dobou a "hračkami" tady reálně není. A je to dáno systémově, z vnějšku. Nejde tedy primárně o statusovou záležitost, alespoň u většiny lidí.

+5
+
-

Další příspěvky v diskuzi (19 komentářů)

Ondřej Palkovský | 28. 9. 2013 08:40

Četl jsem si ten článek pana Graebera... a trošku mi tam chybí úvaha: já si sice myslím, že je to na nic - ale někdo mě za to platí, asi pro to má důvod. Co si o tom myslí ten, kdo mě za to platí?
Ve firemní mašinerii se samozřejmě ukryje ledasco, ale řekl bych, že při odpovídání na tuhle otázku člověk dojde k závěru, že spousta téhle práce přece jen nakonec nějaký smysl má.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 28. 9. 2013 08:52

Když použiju srovnání: i agenta StB někdo platil a měl pro to nějaký důvod. Podstatné je, jestli činnost toho agenta byla opravdu užitečná a jestli ten, kdo ho platil, sloužil dobré věci.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 28. 9. 2013 09:40

Ale já vůbec nepopírám, že existuje spousta činností, které jsou opravdu na nic. Ale podstatné je to, že pan Graeber vůbec tuhle otázku nevznesl - a přitom je strašně důležitá. Ono pak totiž najednou zjistíte, že hodně těch činností vůbec na nic není. Je to trochu, jako kdyby mluvil o pacientu s infarktem a najednou se zjistilo, že mu nikdo ani neudělal EKG.
+0
+
-

Radek Balko | 27. 9. 2013 13:36

Pane Michale Kašpárku, řekl bych, že Vám naprosto uniklo sdělení, které se pan Graeber snažil článkem popsat a to, že v současné době jsou lidé stále více placeni za naprosto "nesmyslnou&quo t;práci, takzvanou "práci pro práci", čili za práci, která za sebou nemá žádnou hmatatelnou hodnotu - společnosti naprosto ničím neprospívá. Naopak "vysává" peníze a přesouvá je jinam. Například" finanční poradci (alias novodobí pojišťovací agenti), managemant, který je mnohdy nesmyslný (jeden programátor a nad ním tři manažeři kontrolující jistě obrovský a složitý projekt, který onen jeden programátor píše sám), obchodníci na burze, kteří vytvářejí hodnoty firem, které pak splasknou jako "bublina" atd... příkladů pracovních pozic s "velkou" prestiží, které za sebou nenechávají nic hmatatelného by jistě každý našel mnoho.
+1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

MIlan Bugáň | 27. 9. 2013 22:14

Pán Balko, bol by som opatrný pri hodnotení tej "nezmyselnej práce". Všetko to, čo ste vymenovali, určite nie je nezmyselná práca, sú to práce, ktoré keby nemali zmysel, už dávno by zanikli. Pretože by trh ich platenie eliminoval. Nezmyselné práce (aspoň pre mňa) sú práce rôznych úradníkov, ktoré my obyčajní ľudia musíme platiť, či chceme alebo nie.
Jeden príklad - môj kamarát sa chcel ako programátor osamostatniť, pretože mal tiež pocit, že manažéri sú len zbytočný prvok. Prvá zákazka bola ešte celkom fajn, tú získal ešte v bývalej robote. Potom však nastali problémy - musel robiť aj marketing, riešiť podklady pre účtovníčku atď. Nemal potom čas a priestor na sústredenie sa na vlastnú programátorskú robotu, čo sa prejavilo na jednej zákazke - klient mu odmietol program prebrať a zaplatiť. Takže sa rýchlo sa vrátil do pracovného procesu. Síce v inej firme, ale zas pod manažérmi, vykonávajúcimi "nezmyselnú robotu".
+3
+
-

Jan Krejčí | 27. 9. 2013 08:32

Myslel Graeber určitě těmi posouvači papíru grafiky, programátory a překladatele? Nějak mi to nesedí s myšlenkou zajímavé a smysluplné práce. Tu si přece hledám, abych v ní mohl hnít celý den, nikoli abych se tomu vyhnul. Pod posouvači papíru vidím korporátní administrativní mašinérii. Tam nevidíte produkt svého snažení, a když ho vidíte, tak nevidíte, k čemu je (a často je k ničemu). Navíc u nás chybí hrdost na práci v soukromém sektoru. Je snad méně prestižní dělat za 20 nekreativní administrativu ve firmě, než za 3000 na hodinu kreativního soudního znalce, kterému by nebýt donucení státu nikdo nedal ani 300? U nás bohužel ano.
+0
+
-

Martin Brezina | 27. 9. 2013 08:13

"Graeber si podobně jako miliony jiných plete práci zajímavou a smysluplnou."
Myslím, že to tak není. Graeber podle mého názoru soudí, že v jistém uspořádání lidských věcí jsou mnohé práce nezajímavé i nesmysluplné.

"Všimněte si, že Graeber nepíše o dělnících, ale o „posouvačích papíru“, kteří mají na cestě ke zkrácenému úvazku mnohem méně překážek. Dělníci musí dřít čtyřicet a víc hodin týdně, aby vůbec poplatili životní náklady."
Podle mé zkušenosti, tak 70-80 % všech lidí, co u nás pracují, si nemohou dovolit zkrácený úvazek, pokud chtějí zaplatit životní náklady své a rodiny. Tím spíš, že jim ten zkrácený úvazek sotvakterý zaměstnavatel poskytne. Čili, ta volba mezi kratší pracovní dobou a "hračkami" tady reálně není. A je to dáno systémově, z vnějšku. Nejde tedy primárně o statusovou záležitost, alespoň u většiny lidí.
+5
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 27. 9. 2013 19:20

Kámen úrazu je v tom, co považujete za „životní náklady své a rodiny.“ Poslechněte si někdy, co dnešní dělnická a nižší střední třída považuje za „běžné“ či „nutné“ náklady (namátkou auto, dovolená alespoň v Chorvatsku, značkové oblečení, smartfoun, noťas pro každého člena rodiny...) a porovnejte to s rokem 1930. Pak není divu, že tolik lidí skuhrá, že musí makat od nevidím do nevidím.
+1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 28. 9. 2013 12:14

Smartfouny, notebooky, auta, dovolené? Já úplně zírám. Teď jste akorát přiznal, že žijete v úplně jiném světě než chudí lidé, protože je vidět, že nemáte VŮBEC tušení, jaké problémy tito lidé řeší.O nějakých smartfounech si mohou nechat zdát, když i zaplatit školní oběd pro dítě je problém.
+2
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 30. 9. 2013 10:29

Asi si nerozumíme, já nemluvil o úplně nejchudší vrstvě, ale o lidech s podprůměrnou mzdou. Příklad: jedna moje vzdálenější příbuzná, dělá v kosmetickém salónu, vydělá si kolem 8000–9000 Kč měsíčně, její bývalý manžel platí na děti kolem 5000 Kč. Má štěstí, že bydlí ve zděděném domě, takže neplatí nájem. Ovšem všechny statky, které jsem zmiňoval prvně, kupuje zcela běžně, a to i když si na ně musí půjčit (sic!)
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

František Marek | 28. 9. 2013 18:07

A jaké problémy řeší ty "Vaši" chudí lidé? Znáte nějaké osobně? Zkuste to specifikovat na konkrétním případě.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 28. 9. 2013 21:42

Jaké problémy řeší chudí lidé dnes? Asi stejné jako řešili vždycky. Vystačit s výplatou na bydlení, jídlo, pití, oblečení + výdaje na děti. Doufat, že neonemocní a že se nerozbije sporák. O kvalitním oblečení, o dovolených, restauracích, autech a zajímavých koníčcích si mohou nechat zdát.
Konkrétně bych mohl hovořit o mojí rodině, která nebyla tak chudá, jako některé jiné rodiny, které jsem znal, ale pochybuji, že by to mělo na váš názor nějaký vliv.
+1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

František Marek | 28. 9. 2013 22:13

Děkuji. Naopak, velmi mne to zajímá. Klidně se rozepište a můžete i podrobně.

Občas čtu, že je u nás bída a hlad a že mnoho lidí žije od výplaty k výplatě. Proti tomu zase něco o tom, že v ČR je nejmenší počet lidí, kteří jsou pod hranicí chudoby a to dokonce v rámci EU. Tedy, že ČR je dobrá adresa pro život.

Mám poměrně dost přátel, jak v ČR, tak v zahraničí. Jsou z různých příjmových kategorií. Velká část z nich tvrdí, že skoro vše, co vydělají, to utratí. Tedy to známé "od výplaty k výplatě".Jedni z nich si mi nedávno stěžovali, že museli zrušit dovolenou, neboť on dva měsíce marodil a tím se jejich příjem o něco snížil. Jsou z Holandska, čtyřčlenná rodina, vlastní byt (řadovka) 5+1, 2 auta, obytný karavan, bungalov ve Španělsku, 2 apartmány vedle Lipna a kompletní projektová dokumentace, včetně pozemku, na stavbu roubenky někde v Podkrkonoší. Bungalov ve Španělsku jim vydělává (v rámci možností), mají jej již splacený, u Lipna budou ještě 1 rok splácet a pak už to bude jen čistý příjem. V ten moment chtějí začít stavět roubenku...... Oni také patří do kategorie "od výplaty k výplatě" a dokonce o sobě tvrdí, že jsou spíše spodina.
+2
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 29. 9. 2013 13:06

Není žádným tajemstvím, že lidé poměřují své bohatství k bohatství lidí, které znají. Z toho co píšete bych usoudil, že se jedná o milionářskou rodinku. Možná jsou na úplné spodině mezi milionáři, tak mají pocit, že jsou chudí.

Jestli tohle je nejchudší rodina, kterou znáte, pak musím být skeptický k vašemu tvrzení, že znáte lidi z různých příjmových kategorií (pokud tím nemyslíte bohatí, velmi bohatí a extrémně bohatí).

Já jsem vyrostl v rodině, která nikdy nevlastnila žádné auto, všechny spotřebiče měla z minulého režimu, nikdy nebyla na dovolené v zahraničí a byt jsme měli tak malý, že jsme všichni spali v jednom pokoji. Ale znal jsem i horší případy.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

František Marek | 30. 9. 2013 13:08

Pane Moudrý, nevím kde se stala chyba, ale nějak se míjíme v chápání psaného slova.

Ti přátelé z Holandska jsou obyčejní zaměstnanci (ona zdravotní sestra v nemocnici a on je vedoucím stavební party stavební společnosti) a jejich životní styl považuji za standardní, možná dokonce mírně úsporný. Co jsem u nich vždy oceňoval, je jejich smysl pro šetrnost, spořivost a dobré investiční záměry. Co mi ale vadilo, že nějak nepočítali s rizikem delšího výpadku příjmu. Krátkodobou rezervu jistě měli.

Nikde jsem nepsal, že tato rodina je nejchudší, co znám. Uvedl jsem ji proto, abych demonstroval ošidnost výrazu "žijí od výplaty k výplatě".

Kaž dýjsme někde vyrostli a celkem pochybuji, že by zde někdo prohlásil, že v ČR pochází z milionářské rodiny z doby mezi roky 1948 až 1989 a že se utápěl v blahobytu. Spíše naopak. Vy jste měli alespoň svůj jeden pokoj, ale byli i tací, které komunisty vyhnali z jejich majetku, který pak rozkradli a zdevastovali. Toto se stalo i mým rodičům i když si to pamatuji jen z vyprávění, neboť jsem se narodil o něco později.

Přes to všechno jsem nikdy nestál o nějakou mstu, ale spíše jsem se zaměřil na to, abych byl svobodným, úspěšným a na nikom nezávislým. Vcelku se mi to povedlo, což se nelíbí socialistickým inženýrům, pro které jsem nebezpečný. Něco bacil, kterým bych mohl nakazit své okolí a oni by pak neměli komu vyprávět/lhát své pohádky o solidaritě a pomoci chudým .....

Co se týče těch "horších" případů, tak několik z nich také znám. Některým, kteří o to stáli a pochopili kde je problém, jsem i pomohl. Ale nikdy bych si nedovolil dělat ze sebe sociálního mecenáše za jejich peníze. To považuji za hyenismus .....
+3
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 30. 9. 2013 14:48

Můžete klidně dávat jeden osobní příklad za druhým, Já chápu vaši pointu. Připravujete si půdu pro to, abyste prohlásil něco ve smyslu, že všichni chudí mají garáže plné aut a rezidence po celé Evropě a tudíž zrušme sociální stát. Tahle strategie je už hrozně profláklá, to byste měl vědět.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

František Marek | 30. 9. 2013 15:57

Aha, tak že, když dochází argumenty ....

Ok, koukám, že byste chtěli řídit nejen "můj" život, ale dokonce i myšlenky. To raději prchám .....
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 30. 9. 2013 22:36

Argumenty nedocházejí, já jsem se spíše snažil vést debatu v obecné rovině, vy jste raději vyprávěl o kamarádech svých kamarádů, kteří pravděpodobně vůbec neznají chudobu.
Z toho jsem usoudil, že se z těchto (velmi podivných) příkladů snažíte vyvodit něco obecnějšího a vytušil jsem, kam by to asi vedlo,protože jsem takový typ argumentace slyšel už 1000x (vždy od radikálních odpůrců sociálního státu). Pokud se pletu, pak se omlouvám.

K druhému odstavci nevím, co bych dodal. Já nejsem žádné "my", takže nevím, komu je to určeno. Za sebe mohu říct, že určitě nechci řídit váš život ani myšlenky, už jen proto, že a) nemám jak a b) proč bych to chtěl?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 28. 9. 2013 08:59

Ne, že byste neměl kus pravdy, ale zdaleka největší položku výdajů rodin tvoří bydlení a strava, nikoliv to, co popisujete vy. A pokud někdo vydělává 12 tisíc čistého (běžná nízkokvalifikovaná dělnická nebo úřednická mzda), tak přechod na poloviční úvazek by pro něj znamenal, že z toho zaplatí tak akorát byt, takže stravu si bude muset zajištovat žebráním.
+0
+
-
Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Jan Daniel | 18. 12. 2014 15:39

"mýtus, že Čínu s rychlou modernizací potkala i epidemie projevů bezohlednosti"
To není žádná nová epidemie. Čína taková prostě je. Není to soucitná společnost. Pokud je někdo v problémech, je to tím, že si to zavinil......více

Jak se iPhone a bankovky s Maem snášejí v jedné kapse

Jan Daniel | 18. 12. 2014 15:34

Mao je v Číně všudypřítomný. Ovšem jen jako zcela vyprázdněný symbol, kterým se každodenní život běžného Číňana už desítky let neřídí. Jeho myšlenky jsou dávno mrtvé, ale nikdo to nahlas neřekne. Pro ně to je stále Velký......více

Jak se iPhone a bankovky s Maem snášejí v jedné kapse

Jaroslav Krátký | 18. 12. 2014 15:05

Epochy se střídají, po starověkém Řecku přišla éra Římského impéria. Dnes třímá žezlo USA, ale všichni vidíme, že je na sestupu a navíc se zdá, že to střídání hegemonů se zrychluje, už to nebudou stovky let, ale jen desítky.......více

Práce versus kapitál 0 : 1

Jan Daniel | 18. 12. 2014 15:00

Naše bomba zasáhla v Bělehradě jejich velvyslanectví, když jsme bez schválení OSN napadli suverénní stát, a teď bychom je měli v témž Bělehradě poučovat o demokracii. Nad tím by hoši z Pekingu asi nevěřícně kouleli očima.......více

Čína uspořádala v Bělehradu sjezd své části Evropy. Česko taky jelo

Jaroslav Krátký | 18. 12. 2014 14:58

Čína jako alternativa k demokratickému kapitalismu? Kde to žijete? Já vidím EU jako socialistického molocha, který žije z dluhů a neví, jak dlouho mu to ještě bude procházet. EU je demokratické asi jako byla ČSSR a kapitalistické......více

Čína uspořádala v Bělehradu sjezd své části Evropy. Česko taky jelo

Jan Krejčí | 18. 12. 2014 13:06

To je tím, že všichni chápou homo economicus jako psychologický pojem (popis toho, jak funguje myšlení člověka), nikoli jako sociologický pojem (jaký je průměrný výsledek různého chování různých lidí), ale hlavně etický pojem......více

Jak se iPhone a bankovky s Maem snášejí v jedné kapse

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!