Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kdo nakopne českou ekonomiku? Němečtí euroskeptici!

Náhrdelník v barvě německé trikolóry. Těžko říci, jestli kancléřka Angela Merkelová tušila, když si ho před jedinou předvolební televizní debatou nasazovala, že právě on následně opanuje veřejný prostor našich západních sousedů. Jako by už volby byly rozhodnuty a důležitější témata nebyla…

Ne že by kancléřčin vyzyvatel, sociální demokrat Peer Steinbrück, byl až tak neoslnivý, že by ho zastínil poměrně nenápadný šperk – který navíc prý Merkelová vlastní už nějakých deset let a dokonce se s ním už několikrát ukázala na veřejnosti. Jen se prostě zdá, že v Německu není příliš o čem debatovat a volby, které se uskuteční 22. září, jsou rozhodnuté. Průzkumy veřejného mínění dávají na vědomí, že křesťanskodemokratická kancléřka má rázně našlápnuto získat mandát potřetí za sebou, a zařadit se tak v délce vládnutí za poválečné velikány Konrada Adenauera a Helmuta Kohla.

Vyzmizíkované Řecko

Adenauer s Kohlem se obešli nejen bez náhrdelníků, to dá rozum, ale i bez trikolóry. Válečná jizva německé duše nebyla ještě zhojená natolik, aby ji nacionalistická symbolika, jakkoli krotká, neoživovala. Německo Angely Merkelové už je jiné – komplex z hrůz druhé světové rezonuje mezi veřejností stále tlumeněji. Jde jednak o generační záležitost, jednak o záležitost hospodářskou – Německo prostě v současné Evropě hraje nebývale zřetelný ekonomický prim. Což pochopitelně značně upevňuje i pozici stávající kancléřky – když v televizní debatě pronesla, že je Německo motorem růstu a zárukou stability v Evropě, její oponent mohl vlastně jen přikývnout. Německý ekonomický primát je dokonce takový, zdá se, že se i celá Evropská unie najednou řídí podle německého volebního cyklu. To proto nyní takové „ticho po pěšině“.        

Představitelé Evropské unie a eurozóny zkrátka vytušili, že by až do 22. září neměli německé voliče dráždit dohady o bankovní unii nebo dokonce o společných evropských dluhopisech. Selský rozum totiž německému voliči napoví, že pokud se ještě těsněji než dosud propojí hospodaření prosperující – hospodaření v barvě zlatočervenočerné trikolóry – s hospodařením skomírajícím až kolabujícím, v barvách jižanského křídla Evropy, bude to ten bohatší, kdo to ve finále „zatáhne“. Tedy německý volič. A když Mezinárodní měnový fond nedávno upozornil, že Řecko bude napřesrok potřebovat další masivní pomoc, jihoevropská země jako by na čas úplně zmizela z map v ústředí sekretariátu Merkelové křesťanských demokratů. A i z atlasů, do nichž nahlížejí vrcholní činitelé Evropské unie. Není se čemu divit, německý volič už evidentně nemá velkorysosti nazbyt.

Vyprávět by o tom mohli Steinbrückovi sociální demokraté. Když před časem vypustili testovací balónek, jako že by snad i eventuálně podpořili myšlenku společných evropských dluhopisů, se zlou se potázali.  Dnes už jsou tedy raději proti. Stejně jako Merkelová a její partaj. I proto zmíněnou televizní debatu necharakterizuje ani tak nějaká ostřejší výměna názorů, jako spíše jen pouhý náhrdelník. Strany, jež se svým programem od křesťanských a sociálních demokratů příkřeji odlišují, zejména euroskeptický projekt předních německých akademiků, intelektuálů a byznysmenů nazvaný Alternativa pro Německo (její stoupenci jsou skeptičtí vůči euru coby měně, nikoli Evropské unii jako takové), nemají podle předvolebních průzkumů prakticky žádnou šanci se do Bundestagu dostat; i když vůdčí představitelé Alternativy se nechávají slyšet, že věří v úspěch dokonce dvojciferný. A průzkumy ukazují i to, že pravděpodobnější než současná koalice křesťanských demokratů s demokraty svobodnými je velká koalice stran, které vedou oba vzpomínaní televizní diskutéři.      

Euroskepse stimuluje

Pokud opravdu Německu bude vládnout koalice křesťanských a sociálních demokratů, oddechne si ovšem nejen Brusel, ale možná i Praha. Brusel z toho důvodu, že z jeho hlediska nebezpečné rozvratné živly symbolizované Alternativou pro Německo, zjevně zcela již překonávající onen válečný komplex, zůstanou bez reálného politického vlivu. Bude tak tedy možné dále – alespoň po dobu dalších nejspíše čtyř let – německého voliče postupně „lámat“; v tom smyslu, že se to s bankovní unií, či dokonce s eurodluhopisy, má jinak, než jak velí selský rozum.  

Nové české vládě, jež se pravděpodobně ustaví se zpožděním jen několika málo týdnů za tou německou, by koalice Merkelové a Steinbrückovy strany vyhovovala jaksi nepřímo – a patrně i nepřiznaně. Němečtí sociální demokraté totiž zastávají poněkud měkčí postoj než stávající koalice nejen k některým otázkám týkajícím se společného hospodaření v rámci eurozóny, jak demonstroval jejich alespoň zpočátku smířlivější postoj k eurodluhopisům. Jsou měkčí i v otázkách spjatých s úspornými opatřeními a s uplatňováním fiskálního stimulu za účelem podpory ekonomického růstu. Pokud by tedy opravdu vznikla velká koalice, německá hospodářská politika bude citelněji než v současnosti orientována na podporu domácí spotřeby. A pokud se „rozhýbe“ německý spotřebitel, rozhýbe se i zbytek evropské ekonomiky, včetně té české, jež, jak známo, je na německou z hlediska zahraničního obchodu vysoce intenzivně navázaná. Změna složení německé koalice zkrátka dost pravděpodobně českou ekonomiku „nakopne“ víc než cokoli jiného. I když to český volič přičte k dobru vládní koalici české, ať už bude jakákoli…

S nadsázkou jen nepatrnou tak lze shrnout, že nejlepším stimulačním opatřením pro českou ekonomiku se nyní jeví být podpora německých euroskeptiků. Čím silnější totiž budou, tím více hlasů dodatečně získají – v rámci svých možností, pochopitelně – na úkor nynějších vládních stran, tedy křesťanských a svobodných demokratů. A tím pravděpodobnější bude ustavení německé velké koalice, která by svými stimulačními opatřeními následně nejspíš „nakopla“ nejen německou, ale zprostředkovaně i českou ekonomiku. 

Psáno pro Lidové noviny

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK