Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vynálezce firmy zemřel. Za Ronaldem Coasem

2. září zemřel ve věku sta a téměř tří let Ronald Harry Coase. Nositel Nobelovy ceny za ekonimi a jeden z nejinspirativnějších ekonomů minulého století.

Krátce po stých narozeninách uskutečnil autor dnešní vzpomínky s Ronaldem Coasem rozhovor. Na Finmagu ho najdete zde:

Ronald Coase: Pro rakouskou školu nemám příliš pochopení

Filozofové si kladou zásadní existenciální otázku: „Proč existuje něco jiného než pouhá nicota?“ Teoretici managementu se tážou obdobně, leč, pravda, poněkud přízemněji: „Proč existují firmy, proč není všechno svěřeno pouhému trhu?“ Tak nějak uvedl magazín The Economist článek ke stým narozeninám ekonoma Ronalda Coase. Dnes, takřka o tři roky později, zase francouzský webový portál Libération píše o skonu „vynálezce“ firmy. Coase zemřel 2. září – v požehnaném věku 102 let. Odešel v něm jeden z najnápaditějších ekonomů dvacátého století. Ekonom, který významně obohatil ekonomické poznání tím, že hledal – a našel – odpověď na tu druhou otázku.

Centrální plánování se vyplácí. Odsud posud

O banální dotaz jde přitom jen zdánlivě. Je totiž zajímavé, že ačkoli lze centrální plánování (na úrovni celé ekonomiky) označit za největší hospodářskou katastrofou dvacátého století, většina lidí stále tráví veškerý svůj pracovní čas v centrálně plánované byrokracii (tedy ve firmě). Místo aby například den co den nabízeli své síly i know-how na trhu práce tomu, kdo zrovna přihodí nejvíce, upisují se na celá léta zaměstnavateli jedinému – jediné firmě. Proč? 

Až do roku 1932 ekonomové nahlíželi firmu jako pověstnou černou skříňku, která nějak funguje, něco vyrábí, něco spotřebovává, ale nijak detailněji nezkoumali, co přesně, proč a jak se v ní odehrává. Ve zmíněném roce Coase přednesl legendární přednášku na univerzitě v Dundee, která se stala základem o pět let mladšího textu Povaha firmy. V něm odpověděl, že firmy existují proto, že vydávat se den co den, hodinu co hodinu na trh přináší značné transakční náklady: na trhu se stále dokola musejí najímat zaměstnanci, vyjednávat o cenách, vynucovat smluvní plnění – a to vše stojí spoustu času. 

Centrálně plánovaná byrokracie zvaná firma je tedy ostrovem v moři trhu – svým způsobem je to množina dlouhodobých smluv a kontraktů, které zúčastněným dávají pocit jistoty a utužují důvěru mezi nimi. Právě vzájemná důvěra je podstatným předpokladem ochoty riskovat, hledat nové mezery na trhu, inovovat – a to jsou pro změnu zásadní předpoklady hospodářského růstu. 

A proč není centrálně plánovaná celá ekonomika, když je to tak efektivní? Protože i centrálně řízené byrokracie mají své transakční náklady – a ty stoupají s růstem velikosti firmy; stane-li se z firmy moloch, vytrácí se efektivita, odpovídal Coase. O čtyřiapadesát let později, v roce 1991, získal za tyto své odpovědi ekonomickou Nobelovu cenu.

Trochu toho štěstí

Uměl ale odpovědět i na docela jiné dotazy. Třeba na to, co je v životě – a nejen v životě ekonoma – nejdůležitější. „Štěstí je všechno,“ řekl mi v létě roku 2010 v chicagské rezidenci pro seniory, kde jsem s ním uskutečnil rozhovor. U příležitosti udělení Nobelovy ceny sepsal britský rodák Coase stručnou autobiografii, v jejímž závěru praví, že prožil zajímavý a úspěšný život, ale že to, co dělal, bylo téměř vždy určeno okolnostmi, jež nemohl žádným způsobem ovlivnit, které si zkrátka nemohl zvolit. Proto je prý štěstí tak důležité. „V životě nemůžete jednoduše vybírat, aby se děly jen dobré věci,“ konstatoval ve zmíněném rozhovoru na prahu stovky. Sebelepší ekonom – ale jistě to platí o jakékoli jiné profesi – nebude úspěšný, nedostane-li se mu potřebné dávky štístka. 

A někdy je třeba čekat docela dlouho, než se náklonnost paní Štěstěny projeví. Nenechat se odradit. I legendy totiž mnohdy začínají jako přehlížený dotěrný hmyz. Ani Coase nebyl výjimkou. „Někdy v roce 1944 jsem pracoval na vládním úřadě pro záležitosti války. Pomáhal jsem tehdy se statistikou lidem, kteří dojednávali půjčku Spojených států Velké Británii,“ zavzpomínal. Jisté jednání vedl i s hlavním asistentem Johna Maynarda Keynese, národohospodáře, jenž byl už tehdy podobnou legendou jakou později Coase. „Když jsme spolu jednali, vešel do místnosti sám Keynes,“ vybavil si Coase. „Asistent mě představil – pravil: Tohle je pan Coase, pomáhá nám se statistikou. Znáte ho? Keynes mi podal ruku, letmo mě změřil pohledem. Odvětil: Ne, nemyslím, že bych ho znal. A odkráčel.“ I tak vypadá setkání legend. Legend, jejichž štěstí se projevilo s odstupem několika desetiletí. 

Vyšlo v MF Dnes
Na úvodní fotografii autor s Ronaldem Coasem v roce 2011. Lukáše Kovandu můžete sledovat taky na Facebooku

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK