Ani muk o Řecku, v Německu budou volby

Zanedlouho – 22. září – budou v Německu parlamentní volby. Nikdo nechce poplašit zmateného německého voliče, a tak si téměř všichni němečtí politici naordinovali k Řecku kolektivní mlčení. Někteří z nich, kupříkladu Angie, dokonce předstírají slepotu a vyprávějí, že „nevidí potřebu odpouštět Řecku dluhy“. To může nevidět opravdu jen slepý, fakta jsou doslova deptající:

• Řecko nadále vytváří masivní schodky. Tento rok na úrovni sedmi procent domácího produktu. Aby to nevypadalo tak strašidelně, říká se, že Řecko má za první polovinu roku 2013 takzvaný primární přebytek. Problém je v tom, že do výdajů nejsou zahrnuty úroky potřebné na obsluhu státního dluhu (a další položky jako například deficity měst a obcí nebo deficit sociální pojišťovny, ale od těch teď abstrahujme). Jenže i úroky jsou součástí dluhu, a tak bude řecký schodek v roce 2013 někde na úrovni sedmi procent.
• Připusťme, že je velký úspěch, že řecký státní rozpočet je aspoň bez úroků v mírném plusu. Pak to znamená, že na obsluhu svého dluhu musí řecká ekonomika vygenerovat ročně sedm procent HDP. To je při sedmadvacetiprocentní nezaměstnanosti stejně nemožné, jako kdyby chtěl člověk s nohou v sádře vyhrát závod na sto metrů proti Usainu Boltovi.
• Pokud řecký primární přebytek nebude aspoň tak veliký jako úroky potřebné na obsluhu veřejného dluhu, tedy zmíněných a nemožných sedm procent HDP, řecký veřejný dluh dál poroste!
• Eurohujeři možná mají naději, že HDP začne zničehonic raketově růst, což by znamenalo, že i při rostoucím absolutním dluhu (tj. dluhu v eurech, který je momentálně zhruba 330 miliard) klesá zadluženost vyjádřená jako procento HDP (příklad: pokud je HDP 100 a dluh 80, zadluženost je 80 procent, když HDP vzroste na 105 a dluh se nezmění, zadluženost je už jen 80 : 105 = 76,2 procenta). Problém je ovšem v tom, že v Řecku „díky záchranným programům“ už dvacátý kvartál za sebou HDP klesá, aktuálně o 4,6 procenta reálně a až 6,9 procenta nominálně (!), a zázrak bude, když příští rok nebude klesat ještě dál.
• Samozřejmě – jednoho dne bude potřeba dluhy splatit. V případě Řecka jde o 20 miliard eur roku 2015, 110 miliard eur roku 2016 a 80 miliard roku 2017. Je zřejmé, že Řecko tyhle peníze nemá jak splatit, může si zase jen půjčit. Jenže vzhledem k tomu, že řecký dluh neustále narůstá (letos je někde kolem 180 procent HDP), půjčil by Řekům jen člověk na hlavu padlý. Anebo evropský daňový poplatník – a jsme u třetího záchranného balíčku.
• Jenže všem už je nad slunce jasnější (s výjimkou několika eurohujerů, kteří ztratili kontakt s reálným světem), že další dluhy znamenají další úroky a Řecko jen potápějí hlouběji a hlouběji. Proto třetí záchranný balík nebudou představovat další půjčky (protože Řekové by – ani kdyby chtěli – neměli jak takové půjčky splatit; mimochodem to říkám už od března 2010), ale odpuštění dluhů. A jsme doma.
• Mezinárodní měnový fond mluví o nutnosti odpustit Řekům 173 (!) miliard eur. Na prvních 73 miliardách se Slovensko díky Svobodě a Spravedlnosti [strana Richarda Sulíka, pozn. red.] nebude podílet. Na dalším stu miliard se „díky“ Ivanu Miklošovi, Mikuláši Dzurindovi, Ivetě Radičové a Robertu Ficovi podílet bude, sumou ve výši jedné miliardy eur. Miliarda eur by vystačila na patnáct „vánočních důchodů“, které Fico předhodil slovenským penzistům.

Proto si, milí voliči, dovolím dát vám jednu radu, která má vysokou hodnotu, vyjádřitelnou penězi: příště nevolte toho, kdo dokáže udělat tisíc kliků, slíbí vám jistoty a zároveň připraví Slovensko o velké peníze. Volte příště toho, kdo udělá všechno pro to, aby ze země neodcházely další miliardy.

Autor je slovenský politik, přeloženo z jeho blogu na Sme.sk