Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Den skládání účtů

Mark J. Grant
Mark J. Grant
21. 8. 2013

Po německých volbách nastane nová éra, říká komentátor Mark J. Grant. Éra, kdy si Evropa bude muset přestat lhát do kapsy.

Den skládání účtů

„Všechno má svůj čas, jenže to já nevěděl. A zrovna to samé je bolest tolika lidí z Wall Street, kteří jsou jinak na hony vzdáleni běžným hejlům z ulice. Máte obyčejného pitomce, ten prostě vždycky zvorá, na co sáhne, wallstreetský pitomec se vyznačuje tím, že má za to, že musí v jednom kuse obchodovat, bez přestávky. Přitom jen málokdo má rozumný důvod kupovat a prodávat akcie dennodenně, nemluvě o tom, že by věděl dost na to, aby prodával a kupoval inteligentně.“

Jesse Livermore

Den skládání účtů. Tak říkám letošnímu 22. září. Je to datum německých voleb. Angela Merkelová je na pochodu k vítězství a nic se jí nebude smět připlést do cesty. A nic nezabrání tomu, čemu budeme čelit potom. Z 22. září se možná nestane žádné neblaze proslulé historické datum, ale určitě vyznačí jasný předěl mezi dvěma politickými érami. Člověk nemusí být žádný Sherlock Holmes, aby přišel na to, že po volbách v Německu se začne dělat docela jiná politika, než se dělá před nimi.

Tvrdý dopad

Nabízí se tu trochu domyslet výš citovaná slova Jesseho Livermora. Když člověk ví, co má přijít, je často nejlepší strategií připravit se, zařídit se podle plánu a pak čekat. Média samozřejmě chtějí přinést každou hodinu novou vzrušující zprávu a rozeznívají strunu začni obchodovat hned teď, obávám se ale, že většinou jde o podmnožinu takzvané Teorie většího pitomce.

Seznam problémů, kterým bude muset Evropská unie po německých volbách bezpodmínečně čelit, je pořádně dlouhý. Španělské a portugalské banky, hroutící se španělská a portugalská ekonomika, hospodářský úpadek Itálie, kde státní dluh nedávno pokořil historický rekord 2,77 bilionu dolarů, kolaps Kypru a v neposlední řadě nejviditelnější, protože největší, problém – finanční fantasmagorie v Řecku.

V tajné zprávě, kterou nedávno získal týdeník Der Spiegel, varuje Bundesbanka, že „v systému již neexistuje žádný soukromý polštář, který by dokázal ochránit evropského daňového poplatníka“. Řekl bych, že tenhle výrok není třeba vysvětlovat, a že tudíž před sebou máme čtyři možné scénáře dalšího vývoje. Buď Evropa pošle Řekům další peníze a celá šaráda bude pokračovat, nebo evropské národy odepíšou část řeckého dluhu, nebo Evropská centrální banka odepíše část svého portfolia, nebo Evropa s tou fraškou skoncuje a Řecko vystoupí z eurozóny. Není vyloučeno, že dojde k zásahu vyšší moci v podobě Mezinárodního měnového fondu, který prohlásí, že dál bude půjčovat, jen pokud dojde k odpisu evropských dluhů, v kterémžto případě ony příslovečné mlýnské kameny, mezi nimiž se nachází Berlín, do sebe konečně narazí.

Podle agentury Reuters Bundesbanka, která zprávu Der Spiegelu odmítla komentovat, dále označila rizika spojená s existujícím balíčkem pomoci Řecku za „extrémně vysoká“ a prohlásila, že rozhodnutí z minulého měsíce poskytnout Řecku dalších 5,8 miliard eur bylo „politicky motivované“. „Po volbách se Německo dočká tvrdého probuzení,“ nechala se slyšet německá opozice. „Kancléřka před volbami lže občanům, když zpochybňuje, že Řecko potřebuje další pomoc.“

Německé ministerstvo financí nechalo zprávu Bundesbanky bez komentáře.

Nedejte na řeči

Pak přišel řecký deník Kathimerini s tím, že v roce 2012 stoupl objem špatných úvěrů v řeckých bankách o 50 procent proti prosinci 2011. Tehdy to bylo oficiálně 16 procent a ještě minulý měsíc 24 procent. Špatné úvěry dnes dosahují výše 73,4 miliard dolarů, ale Mezinárodní měnový fond a Evropská unie nám přesto tvrdí, že je všechno v pořádku. Je mi líto, ale čísla říkají něco jiného. Špatné úvěry dnes dokonce převyšují částku vyhrazenou na rekapitalizaci řeckých bank, která činí 66,75 miliard.

Suma sumárum – Řecko by dnes své dluhy splatilo, jedině kdyby samotný Zeus s Athénou dopravili do Parthenónu čerstvě vytištěné peníze. Řecký bankovní systém je na mizině a pohromadě ho drží jen evropská solidarita. V relativně brzké budoucnosti, protože jinak to dopadnout nemůže, dosáhne situace v Řecku kritického bodu, důsledky můžou být třaskavé. Dejte na Jesseho Livermora a počkejte si.

Dnes – ale vlastně celých čtyřicet let, co působím na Wall Street – trhy velice často dají na řeči. Ať už jsou to řeči politiků, řeči korporací, modlitby a naděje mluvících hlav z televize. Pro akciové trhy to platí dvojnásob.

Bývalý šéf investiční společnosti Loews Larry Tisch, který již bohužel není mezi námi, mi kdysi na počátku mé kariéry poradil: „Kašli na to, co ti kdo říká, a sleduj čísla.“ Rád bych v tomto smyslu upozornil na to, co dnes provádí Federální rezervní systém. Ke dnešnímu dni, tedy 31. červenci 2013, má zaparkováno v zahraničních bankách 1,157 miliardy dolarů, oproti 1,112 miliardy v bankách domácích. To je pro mě výmluvné znamení. Evropské banky mají problémy a Fed je drží nad hladinou. Až se Fed rozhodne opravdu přiškrtit příliv nových peněz, jedním z důsledků může být méně peněz pro tyhle účely. V takovém případě se trhliny v evropském bankovním systému rázem stanou zející propasti.

„Hra se nemění. Ani lidská přirozenost.“

Jessie Livermore, Reminiscence

Z anglického originálu, publikovaného na ZeroHedge.com, přeložil Aleš Drobek

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Mark J. Grant

Mark J. Grant

Související témata

Angela MereklovábankovnictvíbankyBundesbankeurozónaEvropská unieFedfinanční pomocItálieJesse LivermoreMezinárodní měnový fondNěmeckoPortugalskoŘeckoŠpanělskovolby
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo