Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nové regulace a staré zkušenosti: Brusel nevidí, neslyší

| 12. 8. 2013

S tíživými důsledky finanční a dluhové krize se Evropská unie potýká na mnoha frontách. A jak se zdá, na všech těchto frontách zatím vítězí přesvědčení, že situaci zlepší či napraví další regulace.

Nové regulace a staré zkušenosti: Brusel nevidí, neslyší

Bruselští jako by nereflektovali nejen to, že už teď jsou v rostoucí míře káráni za podvazující přeregulování evropské ekonomiky, ale bohužel ani negativní důsledky regulací, které byly v minulosti zavedeny v některých ze členských států Unie. Konkrétně: právě nyní Brusel zvažuje regulaci spočívající ve snížení mezibankovních poplatků. S tou má negativní zkušenosti Španělsko. A takřka hotovou věcí je daň z finančních transakcí, jejíž obdoba zase v minulosti poškodila Švédsko.

Španělské karty

Když člověk platí kartou, ve výsledku to znamená, že jeho banka převádí příslušnou sumu na účet v bance příjemce platby; obchodník hradí své bance obslužný poplatek, jehož podstatná část následně pokrývá mezibankovní poplatek zákazníkově bance za participaci v systému. Španělská vláda rozhodla na sklonku roku 2005 o redukci mezibankovních poplatků – argumentovala přitom tak, že jejich snížení povede k poklesu celého obslužného poplatku, a tedy i sumy, kterou obchodník účtuje zákazníkovi, konečnému spotřebiteli. V podobném duchu dnes promlouvají euroúředníci, kteří v redukci mezibankovních poplatků na úrovni Evropské unie vidí způsob, jak povzbudit evropskou spotřebu.

Španělská zkušenost by je však měla varovat. Téměř šedesátiprocentní pokles mezibankovních poplatků vedl v letech 2006 až 2010 sice k tomu, že se jejich evidovaný objem snížil v souhrnu o více než 3,3 miliardy eur, jenže toto snížení spotřebitelé nijak nepocítili. Naopak – „zaplakali“, protože došlo v průměru k více než padesátiprocentnímu navýšení poplatků za užívání platební karty. Banky si takto kompenzovaly vyčíslený výpadek související se snížením mezibankovních poplatků. Na opatření tak v konečném důsledku vydělali jen obchodníci, kteří redukci poplatků celkem očekávatelně nepřenesli na spotřebitele, samo přitom na obslužných poplatcích ušetřili v souhrnu víc než 2,7 miliardy eur.

Švédské daně

V lednu 1984 začali ve Švédsku vybírat daň z finančních transakcí, konkrétně z nákupu akcií a opcí. Sazba této daně původně činila 0,5 procenta, v roce 1986 byla sazba zvýšena a daň začala být vyměřována i při nákupu dluhopisů. Investoři rychle započetli současnou hodnotu budoucích daňových plateb z dodatečně pořízeného aktiva, čímž došlo k obecnému poklesu cen aktiv. Už v den, kdy byla daň oznámena, se tudíž kurzy akcií na stockholmské burze propadly o 2,2 procenta a během následujících třiceti dnů dokonce o 5,35 procenta. Ceny aktiv dále klesly po zmíněném navýšení daně. Dodatečný daňový výnos z nové berně přitom zůstal daleko za plány švédské vlády – ta předpokládala, že vybere ročně 1,5 miliardy švédských korun. Ve skutečnosti byl průměrný roční dodatečný výnos 50 milionů švédských korun. Odhady vlády tedy třicetinásobně (!) převyšovaly skutečnost – a to odhlížíme od sekundárních efektů, které způsobil pokles obchodní aktivity (například od snížených příjmů ze zdanění kapitálu).

Za pouhé dva roky – do roku 1986 – se 60 procent zobchodovaného objemu (aktiv jedenácti nejvýznamnějších švédských titulů) přesunulo ze Stockholmu do Londýna; švédský opční trh téměř přestal existovat a obchody s termínovými kontrakty poklesly o 98 procent. Padesát procent titulů, které se do uvedení daně obchodovaly ve Stockholmu, „prchlo“ do roku 1990 na londýnskou burzu. Poté, co byla daň v letech 1990 a 1991 postupně zrušena, nastal opětovný boom švédské burzy.

Co na to Brusel…?

Eurounijní daň z finančních transakcí bude velmi pravděpodobně zavedena už příští rok, na redukci mezibankovních poplatků zřejmě nakonec také dojde. Přitom opatřením nejvýrazněji oponují ti, co s nimi mají přímou zkušenost – Švédové v případě daně a mnozí španělští experti zase v případě redukce poplatků. Jedním z nich je madridský profesor Gustavo Matías, který loni spolu s kolegy publikoval rozsáhlou studii kritizující právě redukci mezibankovních poplatků. Za neochotou bruselských zohlednit neblahé zkušenosti členských zemí spatřuje Matías silné lobbistické tlaky zájmových skupin. Bude-li jim Brusel opravdu podléhat, hospodářská krize rozhodně neodezní.

Psáno pro Finmag. Autora můžete rovněž sledovat na Facebooku.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda
Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!